20 Nd 556/2025-596
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobkyně Glatzová & Co., s. r. o., se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, identifikační číslo osoby 27405672, zastoupené Mgr. Petrem Mundlem, advokátem se sídlem v Praze, Husova 240/5, proti žalovanému M. E., zastoupenému JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem ve Vyškově, Puškinova 419/5, o zaplacení 101 640 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 78/2021, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 78/2021 se nepřikazuje k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
1. Ve shora označené věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 78/2021 žalovaný podáním doručeným uvedenému soudu 8. 7. 2025 navrhl přikázání věci (z důvodu vhodnosti) Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Návrh odůvodnil tím, že jeho bydlištěm byla v období relevantním pro určení místní příslušnosti Praha. Od roku 2001 podniká pro pražskou společnost, proto se už tehdy zdržoval na nynější adrese XY. Na adrese XY, nikdy nebydlel, jelikož nemovitost prodal ještě před její rekonstrukcí a nastěhováním se. Většinu aktivit a zájmů měl a má v Praze, kde trávil již tehdy podstatnou část života. Žije zde též většina členů jeho rodiny, má zde rovněž praktického lékaře. Na dřívější jednání před Městským soudem v Brně jezdil i s několikadenním předstihem a cestovné z Prahy tak nepředstavovalo náklad k uplatnění v řízení. S ohledem na výši částky, která je předmětem řízení, se nevyplatí a je dle něj i v rozporu se zásadami hospodárnosti řízení, aby se žalobkyně i žalovaný dostavovali na jednání z Prahy až do Brna. S ohledem na vzdálenost náklady na cestovné s tím související jistě překonají tarifní hodnotu úkonů. Bez navrhované delegace vznikne účastníkům nejen finanční ale i časová ztráta bez odpovídající účelnosti.
2. Žalobkyně s přikázáním věci obvodnímu soudu nesouhlasí. Návrh žalovaného považuje za obstrukční. Namítá, že důvodem pro delegaci vhodnou není přemístění sídla či bydliště účastníka (k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 29 NSČR 138/2017, ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. 7 Nd 29/2001, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013).
3. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně též z důvodu vhodnosti.
4. Podle ustanovení § 12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
5. Nejvyšší soud (jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána) dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu nejsou splněny.
6. Důvody vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé – v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Především jde o takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Z potvrzení o provedené lustraci v ISZR ze dne 16. 12. 2020 vyplývá, že měl žalovaný v rozhodné době (v době zahájení řízení o zaplacení částky 101 640 Kč s příslušenstvím) trvalý pobyt na adrese XY. Podle výpisu z živnostenského rejstříku zde měl i sídlo. Tuto adresu měl v živnostenském rejstříku zapsanou od 10. 8. 2016 do 5. 12. 2024; adresu XY, měl v rejstříku až od data 30. 1. 2025. Sám žalovaný ve „vyjádření k žalobě“ ze dne 25. 3. 2021 tvrdí, že nebydlí na adrese XY, ale správná adresa je XY (č. l. 28 a násl., bod III.). Soud obvykle při posuzování místní příslušnosti usuzuje na bydliště fyzické osoby ze žaloby a centrální evidence obyvatel, popřípadě z průběhu doručování. Pokud jde o fyzickou osobu, která je podnikatelem, je ve věcech vyplývajících z podnikatelské činnosti obecným soudem okresní soud, v jehož obvodu má v době zahájení řízení sídlo. Sídlo podnikatele je adresou zapsanou ve veřejném rejstříku (SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 4., k § 85 o. s. ř., dostupné na beck-online.cz.). Jestliže se žalovaný nyní snaží zpochybnit místní příslušnost (když tvrdí, že již v době zahájení řízení bydlel a podnikal v Praze), měl tak učinit při prvním úkonu v řízení (viz § 105 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
8. Situace, kdy některý účastník nemá bydliště (sídlo) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, takže musí překonat mezi místem bydliště (u právnické osoby sídlem) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či kdy cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 26 Nd 155/2024).
9. I když lze připustit, že pokud v současnosti bydlí žalovaný na adrese XY, projednání věci Obvodním soudem pro Prahu 4 by pro něj z finančního hlediska bylo hospodárnější, skutečnosti, které tvrdí, jsou však běžné a nepředstavují žádný závažný důvod pro prolomení zásady zákonného soudce zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. To platí tím spíše, že žalobkyně s návrhem na přikázání věci jinému soudu nesouhlasí.
10. Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a tomu, jemuž má být věc přikázána, proto návrhu žalovaného, aby věc byla podle § 12 odst. 2 o. s. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4, nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2025
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu