21 Cdo 1003/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci
dědictví po R. B., za účasti 1) Ing. J. B., zastoupené advokátem, 2) RNDr. A.
B., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 2966/2002, o dovolání
Ing. J. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2006, č. j.
24 Co 278/2006-135, takto:
Dovolání Ing. J. B. se odmítá.
Řízení o dědictví po R. B., zemřelém, (dále též jen „zůstavitel“), bylo
zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12.12.2002, č.j. 34 D
2966/2002-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen
JUDr. J. H., notář v P. (§ 38 odst. 1 o.s.ř.).
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17.3.2006, č.j. 34 D 2966/2002-120,
určil, že „obvyklá cena majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění s
pozůstalou manželkou Ing. J. B., činí ke dni úmrtí zůstavitele 1.339.191,80 Kč
a že ½ veškerého majetku ve společném jmění manželů, tj. peněžní hotovost
ve výši 1.000,- Kč, ½ bytového zařízení včetně domácích elektrospotřebičů
v obvyklé ceně 1.500,- Kč, ½ majetkových práv a povinností zůstavitele
jako majitele sporožirového účtu u Č. s., a.s., pob. P., v hodnotě zůstatku ke
dni úmrtí ve výši 49.447,25 Kč, ½ majetkových práv a povinností
zůstavitele jako majitele běžného devizového účtu u Č. s., a.s., pob. P., v
hodnotě zůstatku ke dni úmrtí 1.203,39 EUR, tj. v přepočtu 37.148,65 Kč připadá
poz. manželce“ a že „do dědictví patří druhá polovina uvedeného majetku a
pohledávka za poz. manželkou z důvodu vypořádání zaniklého společného jmění ve
výši 580.500,- Kč“.
K odvolání Ing. J. B. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2006, č.j. 24
Co 278/2006-135, usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Ing. J. B. dovolání. Namítá, že
„opakovaně navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku a k tomuto
návrhu zřetelně uvedla vady znaleckého posudku znalce Ing. P. a tyto vady řádně
zdůvodnila“; že „má za to, že se znalec ve svém vyjádření ze dne 20.10.2004 se
vznesenými námitkami proti znaleckému posudku nevypořádal“; že „z těchto důvodů
nemůže souhlasit s názorem odvolacího soudu o tom, že se tento s námitkami
dovolatelky vypořádal uspokojivě“; že „vzhledem k nejasné a neprůkazné odpovědi
znalce na námitky dovolatelky bylo dle názoru dovolatelky, která opakovaně
vyjádřila nesouhlas s předmětným znaleckým posudkem, namístě provést znalecký
posudek nový, aby tak byla hodnota majetku spadajícího do dědictví správně a
nepochybně zjištěna“; že „revizní posudek však v řízení proveden nebyl, přičemž
se s námitkami dovolatelky znalec ani soudy obou stupňů dostatečně
nevypořádaly“. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a
aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastnicí řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal
napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a
dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to
zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé
jsou obsaženy v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]; to neplatí ve
věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se
nepřihlíží k příslušenství pohledávky [§ 237 odst.2 písm.a) o.s.ř.], a ve
věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo
zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení
(popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [§ 237 odst.2 písm.b)
o.s.ř.].
Dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm. b)
o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem
prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při
splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. - jak uvedeno
již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve
věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze
podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z
důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění,
které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování,
lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle
ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití
těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst. 3
o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené
rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze
usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a
odst. 2 písm. b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle
ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže
být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo
uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004).
Z obsahu dovolání Ing. J. B. (z vylíčení důvodů dovolání) je zřejmé, že
dovolatelka namítá, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], případně,
že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle
obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3
o.s.ř.). Tyto námitky – jak výše vysvětleno – nemohou založit přípustnost
dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání Ing. J. B. není přípustné ani podle ustanovení
§ 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání Ing.
J. B. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2007
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu