21 Cdo 1004/2010
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci
žalobce S. S., zastoupeného JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem
v Jičíně, Valdštejnovo náměstí č. 76, proti žalované I. Podzvičinská a.s. se
sídlem v Pecce č. 222, IČO 63217104, o náhradu škody, za účasti Kooperativy
pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group se sídlem v Praze 1, Templová č. 747,
IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního
soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 115/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2009 č.j. 25 Co 227/2009-143,
Rozsudek krajského soudu (s výjimkou výroku I., jímž byl rozsudek Okresního
soudu v Jičíně ve výroku II. ohledně částky 6.954,- Kč potvrzen), rozsudek
Okresního soudu v Jičíně ze dne 23.3.2009 č.j. 5 C 115/2007-108 (s výjimkou
výroku I., jímž bylo řízení ohledně částky 162.200,- Kč zastaveno) a rozsudek
Okresního soudu v Jičíně ze dne 27.4.2009 č.j. 5 C 115/2007-132 (s výjimkou
výroku I., jímž byla žaloba ohledně částky 93.600,- zamítnuta) se zrušují a věc
se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu 523.443,-
Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne 23.9.2005 utrpěl pracovní úraz, v
jehož důsledku mu byla „amputována dolní polovina dolní levé končetiny“, do
23.9.2006 byl v pracovní neschopnosti a následně mu byl přiznán plný invalidní
důchod. Požadoval náhradu za ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti ve
výši 55.442,99 Kč a náhradu bolestného, které bylo lékařským posudkem
ohodnoceno 1300 body (tj. částku 156.000,- Kč), zvýšeného na trojnásobek podle
ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., neboť pracovní úraz se mu stal
v mladém produktivním věku, úraz mu „bude ztěžovat uplatnění do konce jeho
života, tedy se jedná o nevyléčitelnou a nenapravitelnou újmu na zdraví“, jak
fyzickou, tak psychickou, neboť bude „trpět i estetickou vadou“.
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 23.3.2009 č.j. 5 C 115/2007-108 (ve
znění rozsudku ze dne 27.4.2009 č.j. 5 C 115/2007-132) řízení do částky
162.200,- Kč zastavil, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 267.643,- Kč,
žalobu ohledně částky 93.600,- Kč zamítl, a rozhodl, že žalovaná a vedlejší
účastník jsou povinni zaplatit na nákladech řízení žalobci částku 35.397,- Kč
„k rukám JUDr. Daniela Novotného“, státu na nákladech řízení částku 3.430,- Kč
„na účet Okresního soudu v Jičíně“, a že jsou povinni společně a nerozdílně
zaplatit soudní poplatek ve výši 16.750,- Kč „na účet Okresního soudu v
Jičíně“. Protože žalobci bylo zaplaceno na náhradě za ztrátu na výdělku
37.400,- Kč, za vypracování posudku 160,- Kč a na bolestném 124.800,- Kč, a v
tomto rozsahu žalobce vzal žalobu zpět, řízení do částky 162.200,- Kč zastavil.
Ve věci samé dospěl k závěru, že žalobce „zásadním způsobem porušil předpisy k
zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a pokyny k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen“, a
že „se na vzniku škody podílel 20%“, a protože žalovaná, která „neprováděla
soustavně kontrolu jejich znalosti a dodržování a žalobce ani nevybavila
potřebnými ochrannými pracovními pomůckami“, „neprokázala ani to, že by
předmětný stroj měl funkční zařízení, které by samovolně zastavilo rotaci šneku
při otevření násypky, ač tímto zařízením byl stroj vybaven“, se podílela na
vzniku škody 80%. Protože žalobce „utrpěl devastující zranění, následně mu
musela být částečně amputována dolní končetina, což je nezvratný následek,
utrpěl posttraumatický šok, rána po amputaci hnisala a zranění samo o sobě bylo
velmi bolestivé a bolestivost přetrvávala i po ošetření a dokonce zhojení“, je
požadavek žalobce na zvýšení náhrady za bolest na trojnásobek oprávněný, neboť
jsou tu dány důvody mimořádného zřetele hodné. Soud prvního stupně proto
přiznal žalobci dosud nezaplacenou „ušlou mzdu ve výši 18.043,- Kč“ a bolestné
ve výši 249.600,- Kč, tj. „zvýšené bolestné na trojnásobek stanovené v
lékařském posudku, snížené o dosud poskytnutou zálohu ve výši 124.800,- Kč a z
toho 80%“.
K odvolání žalované a vedlejšího účastníka Krajský soud v Hradci Králové
rozsudkem ze dne 30.9.2009 č.j. 25 Co 227/2009-143 (I.) potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně v části výroku, jímž byla žalované uložena povinnost
zaplatit žalobci částku 6.954,- Kč, (II.) v další části, v níž byla žalované
uložena povinnost zaplatit žalobci částku 260.689,- Kč, jej změnil tak, že
žalobu v tomto rozsahu zamítl, (III.) ve výroku o povinnosti žalované a
vedlejšího účastníka zaplatit soudní poplatek jej změnil tak, že žalované a
vedlejšímu účastníkovi uložil, aby společně a nerozdílně zaplatili České
republice „na účet Okresního soudu v Jičíně“ soudní poplatek ve výši 6.700,-
Kč, a rozhodl, že (IV.) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
před okresním soudem, že (V.) ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z
účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, že (VI.) žalobce je
povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech odvolacího řízení
10.710,-Kč a že (VII.) České republice se právo na náhradu nákladů řízení
nepřiznává. Odvolací soud přisvědčil závěru, že se žalovaná zprostila své
odpovědnosti v rozsahu 20%, a dovodil, že po zohlednění spoluodpovědnosti
žalobce a částečného plnění ze strany vedlejšího účastníka ve výši 37.400,- Kč
zbývá žalobci zaplatit na náhradě za ztrátu na výdělku 6.954,- Kč. Podle názoru
odvolacího soudu však zvýšení bolestného podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky
č. 440/2001 Sb. „nepřichází v úvahu“, neboť „bolestné vyjadřuje odškodnění
bolesti, kterou poškozený vytrpěl v souvislosti s úrazem a jeho léčením“.
Bolestné není schopen soud posoudit sám, neboť „se jedná o objektivní
kategorii, kterou je oprávněn posoudit pouze lékař v souladu s ustanovením § 6
odst. 1 vyhlášky (což se v daném případě stalo)“. Objektivní charakter
bolestného znemožňuje soudu, aby, na rozdíl od odškodnění ztížení společenského
uplatnění, „kde je úvaha vždy založena ještě na okolnostech, týkajících se
skutečností subjektivních“, bolestivost posoudil vyššími částkami, než určenými
lékařem či znalcem. Žalobce ostatně svůj nárok na navýšení bolestného „původně
dovozoval právě z okolností, týkajících se výlučně možného zvýšení odškodnění
za ztížení společenského uplatnění“, a soud prvního stupně pak „navýšení
bolestného odůvodnil skutečnostmi, které vedly již posuzujícího lékaře ke
zvýšení základního bodového ohodnocení“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho
názoru má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolatel se „zásadně neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že zvýšení
bolestného nepřichází v úvahu z důvodu zvýšení již základního bodového
hodnocení lékařem“. Ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. „hovoří o
zvýšení bodového ohodnocení škody na zdraví, nikoliv o zvýšení samotného
odškodnění, které se posléze vypočítává právě z počtu bodů stanovených
lékařským posudkem“. Moderační právo soudu se podle názoru dovolatele vztahuje
jednak k bolestnému a jednak ke ztížení společenského uplatnění, neboť platí-
li, že soud může ve zvlášť výjimečných případech odškodnění zvýšit nad
stanovené nejvyšší výměry, pak „při rozhodování nečiní rozdíl mezi odškodněním
bolesti poškozeného či ztížení jeho společenského uplatnění“. Protože „je
nesporné“, že v daném případě se jedná o případ mimořádného zřetele hodný,
neboť „škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení“ a „vedla ke zvlášť
těžkým následkům“, částka, která měla poškozenému připadnout „je nepřiměřeně
nízká za všechny vytrpěné bolesti, jež musel žalobce podstoupit“. Žalobce
rovněž namítal „nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení“. Navrhoval, aby
dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o
rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že žalobce,
který u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1.6.2005 jako
opravář zemědělských strojů, utrpěl dne 23.9.2005 úraz tím, že při čištění
zásobníku obilního kombajnu za chodu vyprazdňovacího šneku uklouzl, a byla mu
amputována část levé nohy nad kotníkem. Bodové ohodnocení bolesti bylo
stanoveno celkem 1300 body, přičemž toto hodnocení zahrnuje zvýšení dvou z osmi
hodnocených položek lékařem (S881 a T792) o 50% - t.j. o 140 bodů, a zvýšení o
200 bodů za mimořádně náročný způsob léčby.
Náhrada za bolest je jedním z dílčích nároků práva na náhradu škody
příslušejících zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo onemocněl nemocí z
povolání. Svojí povahou jde o náhradu imaterielní újmy, jejíž výše se stanoví
na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku (§ 7 odst. 1
vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského
uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb., kterou se mění vyhláška č.
440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, - dále
též jen „vyhlášky“). Představuje jednorázové odškodnění za bolest, kterou
poškozený pociťuje nejen při samotném poškození zdraví úrazem (nebo též v
souvislosti s nemocí z povolání), ale i při léčení a jeho průběhu.
Podle ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky odškodnění bolesti se určuje podle sazeb
bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky, a to za
bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích
následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání
způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla, (dále jen
„poškozený“). Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku.
Podle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky při určování bodového ohodnocení bolesti
se hodnotí akutní fáze bolesti, přitom posuzující lékař vychází z podrobných
písemných informací předaných předchozím ošetřujícím lékařem. Při určování
bodového ohodnocení bolesti stanoveného rozmezím bodů se dále přihlíží zejména
k rozsahu a způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti, k průběhu léčení včetně
náročnosti použité léčby a ke vzniklým komplikacím. Podle ustanovení § 4 odst.
2 vyhlášky bodové ohodnocení bolesti lze provést až v době stabilizace bolesti.
Závěr o konečné výši bodového ohodnocení bolesti v jednotlivých případech pak
činí lékař s přihlédnutím k ustanovení § 6 odst. 1 písm. a), b) a § 6 odst. 2
vyhlášky, která uvádějí další kriteria pro stanovení výše bodového ohodnocení v
jednotlivých případech, a která kromě jiného umožňují zohlednit specifické
okolnosti případu, kupř. tehdy, nevystihuje-li výše sazby bodového ohodnocení
bolesti stanovená u jednotlivých klasifikací poškození zdraví uvedená v
přílohách č. 1 a 3 vyhlášky dostatečně – nazíráno z odborného medicínského
hlediska – všechny okolnosti posuzovaného případu. Pro tuto situaci vyhláška
stanoví, že pokud škoda na zdraví vyžadovala náročný způsob léčení, zvýší se
bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 1 a 3 této vyhlášky nejvýše o
50 % celkové částky bodového ohodnocení; náročným způsobem léčení se rozumí
zejména infekce rány prodlužující dobu léčení [§ 6 odst. 1 písm. a)], a v
případě, že škoda na zdraví vyžadovala mimořádně náročný způsob léčení, zvýší
se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 1 a 3 této vyhlášky
nejvýše na dvojnásobek celkové částky bodového ohodnocení; mimořádně náročným
způsobem léčení se rozumí zejména léčení zahrnující dlouhodobou plicní
ventilaci, kanylaci velkých cév nebo dialýzu [§ 6 odst. 1 písm. b)].
Odvolacímu soudu lze přisvědčit potud, že zvýšení bodového ohodnocení škody na
zdraví podle ustanovení § 6 odst. 1 přísluší pouze lékaři, který také této
možnosti v posuzované věci využil a podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a)
vyhlášky zvýšil položky S881 a T792 uvedené v příloze č. 1 vyhlášky o 50%, a
vedle toho podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky přiznal zvýšení o 200
bodů. V této souvislosti zůstává otevřená otázka (vyžadující odborných
znalostí), z jakých důvodů bylo zvýšení dílčího bodového hodnocení bolesti
podle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky provedeno dílem z důvodu náročného
způsobu léčení, dílem z důvodu mimořádně náročného způsobu léčení. Podstatnější
však je, že postup lékaře na základě ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) a b) je
součástí procesu určování „základního“ bodového ohodnocení lékařem podle
ustanovení § 2 a 4 vyhlášky, který, vycházeje z jemu známých skutečností o
posuzovaném případu a ze svých odborných znalostí, zvýší (je povinen zvýšit)
při splnění stanovených podmínek bodové ohodnocení, dospěje-li k závěru, že
bodové ohodnocení nelze vyjádřit jen podle sazeb bodového ohodnocení
stanovených v přílohách č. 1 a č. 3 vyhlášky.
Uvedený závěr – jak rovněž z povahy věci vyplývá – se jistě může týkat jen
odborného lékařského hodnocení škody na zdraví z hlediska náročnosti způsobu
léčení, tedy zda škoda na zdraví vyžadovala náročný, anebo mimořádně náročný
způsob léčení. Nezabývá se ale již tím, zda toto „základní“ bodové hodnocení, k
němuž lékař dospěl i s využitím všech možností zvýšení podle ustanovení § 6
odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky, vyjadřuje dostatečně tělesné a duševní strádání
poškozenému způsobené, a zda by případně nebylo na místě ještě vyšší
odškodnění, neboť k tomu lékaře vyhláška ani jiný zákonný předpis neopravňuje.
S názorem odvolacího soudu, který dovozuje, že za těchto okolností nemůže ani
soud určit konečnou výši odškodnění, protože „objektivní charakter bolestného
znemožňuje soudu, aby bolestivost posoudil vyššími částkami, než určenými
lékařem, či znalcem“, však nelze vyslovit souhlas.
Výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě
bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku (§ 7 odst. 1 vyhlášky),
když hodnota 1 bodu činí v současné době 120 Kč (§ 7 odst. 2 vyhlášky).Podle
ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných
mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky
přiměřeně zvýšit.
Je mimo pochybnost, že ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky – a v tom lze dovolateli
přisvědčit – nečiní rozdíl mezi oběma dílčími nároky práva na náhradu škody a
zakládá právo soudu přiměřeně zvýšit částku odpovídající základnímu počtu bodů
stanoveného lékařem jak v případě odškodnění ztížení společenského uplatnění,
tak i v případě odškodnění bolesti. Okolnost, že – jak také uvádí odvolací
soud – „bolestné není schopen soud posoudit sám“, není důvodem k tomu, aby
poškozený, který utrpěl tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví,
byl při uplatňování nároku na odškodnění bolesti zbaven práva na soudní
ochranu. Protože, jak z ustanovení § 7 odst. 3 vyplývá, soudu přísluší
zvažovat, zda bolest, kterou poškozený utrpěl v příčinné souvislosti s
poškozením zdraví, představuje ve srovnání s jinými obdobnými případy zvlášť
vyjímečný případ hodný mimořádného zřetele (třeba rovněž s přihlédnutím k
verifikovanému subjektivnímu vnímání úrovně bolesti poškozeným oproti jiným
případům), znamená odvolacím soudem uváděná okolnost jedině, že rozhodnutí
soudu závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí
(srov. § 127 odst. 1 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že je třeba důsledně rozlišovat skutečnosti, které byly
podkladem pro stanovení tzv. „základního“ počtu bodů stanoveného lékařem, od
zvýšení částky odpovídající tomuto základnímu počtu bodů podle ustanovení § 7
odst. 3 vyhlášky. V posuzovaném případě je zjevné z posudku o bolestném, jímž
je stanoveno tzv. „základní“ bodové ohodnocení bolestného s využitím možnosti
zvýšení podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) a b) vyhlášky celkem 1300 body,
že důvodem zvýšení položky S881„traumatická amputace v úrovni bérce vlevo a
T792„traumatické sekundární rekurentní krvácení z pahýlu LDK a trombosa
svalových žil L stehna“ o 50% pro náročný způsob léčby, je „infekční komplikace
pahýlu zasahující kost a se vznikem dlouhodobě přetrvávající píštěle pahýlu,
kultivačně Staphylococcus aureus“; důvodem, který dále vedl lékaře ke zvýšení o
200 bodů pro mimořádně náročný způsob léčby je pak „ intubace a umělá plicní
ventilace pro traumatický a hemoragický šok“ a „kanylace velkých cév“.
Pro posouzení věci z hledisek ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, však bylo
zapotřebí zjištění, zda a v čem je projednávaný případ zvlášť vyjímečný a hodný
mimořádného zřetele natolik, že pouhé základní ohodnocení nevystihuje utrpěné
tělesné a duševní strádání. Uvedený závěr však není možné učinit abstraktně
pouze na podkladě úvah o konkrétní projednávané věci, nýbrž jen určitou její
„objektivizací“, tedy zejména jejím porovnáním s jinými obdobnými případy
traumatické amputace bérce. Nelze jistě předem vylučovat, že částečným
východiskem úvah soudu v tomto směru mohou být žalobní tvrzení poškozeného, k
nimž by měl být veden (§ 118a o.s.ř.). Je však skutečností, že znalci náleží
posouzení věci z odborného hlediska, zda nad rámec skutečností významných pro
hodnocení podle ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky jsou zde okolnosti (při
porovnání s jinými obdobnými případy téhož typu, i s případným přihlédnutím k
osobnosti poškozeného), které se vymykají z typového rámce obdobných případů, a
které by mohly nasvědčovat, že se jedná o zvlášť vyjímečný případ hodný
mimořádného zřetele. Soudu potom přísluší, aby po zhodnocení důkazu znaleckým
posudkem a jím uváděných skutečností (okolností), s přihlédnutím ke všemu, co v
řízení vyšlo najevo (§ 132 o.s.ř.) sám ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3
vyhlášky uvážil, zda posuzovanou věc považuje z hlediska výše odškodnění
bolesti za zvlášť vyjímečný případ hodný mimořádného zřetele, a v kladném
případě, jaké zvýšení považuje za přiměřené.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud
České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za
středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. dubna 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu