21 Cdo 1012/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné K. b.
P., s. p. ú. proti povinné H., spol. s r. o. v likvidaci, pro 24.841.261,19 Kč
s příslušenstvím prodejem nemovitostí povinné, vedené u Okresního soudu v
Kroměříži pod sp. zn. 1 E 630/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 17. ledna 2000 č.j. 21 Co 50/99-37, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24.
listopadu 1998 č.j. 1 E 630/98-17 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Kroměříži k dalšímu řízení.
Č. s., a.s. se sídlem v P., N. č. 29 podala u Okresního soudu v Kroměříži
návrh, kterým se domáhala, aby byl podle notářského zápisu ze dne 12.5.1997 zn.
NZ 180/97, sepsaného Mgr. Z. G., notářkou v P., nařízen k uspokojení její
pohledávky (částky \"7.399.965,90 Kč s 17,9% úrokem od 26. 6. 1998 do
zaplacení, neuhrazené úroky za období do 25.6.1998 ve výši 1.072.173,90 Kč,
poplatky 605,- Kč, smluvní pokuta 344.655,50 Kč\", částky \"11.767.500,- Kč s
20,9% úrokem od 26.6.1988 do zaplacení, neuhrazené úroky za období do 25.6.1998
ve výši 1.153.050,69 Kč, poplatky 794,- Kč, smluvní pokuta 152.951,30 Kč\" a
částky \"2.699.450,80 Kč s 19,9% úrokem od 26.6.1998 do zaplacení, neuhrazené
úroky za období do 25.6.1998 ve výši 169.776,50 Kč, poplatky 1.265,- Kč,
smluvní pokuta 79.072,60 Kč\") výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, a
to \"zastavěné pl. průmysl. obj. se st.pl. č. 2511/6, zastavěné pl. průmysl.
obj. se st.pl.p.č. 2511/7, zastavěné pl. průmysl. obj. č.p. 1248 se st.pl.
2511/8, zastavěné pl. průmysl. obj. se st.pl.p.č. 2511/10, zastavěné pl.
průmysl. obj. se st.pl.p.č. 2511/11, zastavěné pl. průmysl. obj. se st.pl.p.č.
2511/12, zastavěné pl. průmysl. obj. se st.pl.p.č. 2511/15, zastavěné pl.
průmysl. obj. se st.pl.p.č. 2511/16, zastavěné pl. průmysl. obj. se st.pl.p.č.
2511/17,zastavěné pl. průmysl. obj. se st.pl.p.č. 2511/18, zastavěné pl.
průmysl. obj. se st.pl.p.č. 2511/19, ostatní pl. manip. plocha p.č. 2511/3,
ostatní pl. manip. plocha p.č. 2511/4, ostatní pl. manip. plocha p.č. 2511/21,
ostatní pl. manip. plocha p.č. 2512/1, ostatní pl. manip. plocha p.č. 2512/2,
ostatní pl. manip. plocha p.č. 2513, ostatní pl. ost. komunik. p.č. 3537/1\",
zapsaných na listu vlastnictví č. 3117 pro obec a katastrální území H.. K
odůvodnění návrhu uvedla, že dnem 31.3.1998 nastala splatnost krátkodobého
provozního úvěru, který nebyl uhrazen, a že proto povinné vznikla povinnost
splnit celou vymáhanou pohledávku uvedenou v notářském zápisu.
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 24.11.1998 č.j. 1 E 630/98-17 nařídil
\"podle notářského zápisu Mgr. Z. G., se sídlem P., P. č. 5, notářky, ze dne
12. května 1997 č.j. NZ 180/97\", k uspokojení pohledávek oprávněné
(\"7.399.965,90 Kč s 17,9 % úrokem od 26.6.1998 do zaplacení, neuhrazené úroky
za období do 25.6.1998 ve výši 1.072.173,90 Kč, poplatky 605,- Kč, smluvní
pokuta 344.655,50 Kč, 11.767.500,- Kč s 20,9 % úrokem od 26.6.1988 do
zaplacení, neuhrazené úroky za období do 25.6.1998 ve výši 1.153.050,69 Kč,
poplatky 794,- Kč, smluvní pokuta 152.951,30 Kč, 2.699.450,80 Kč s 19,9 %
úrokem od 26.6.1998 do zaplacení, neuhrazené úroky za období do 25.6.1998 ve
výši 169.776,50 Kč, poplatky 1.265,- Kč, smluvní pokuta 79.072,60 Kč\") výkon
rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, které označil jako \"zastavěná plocha,
průmyslový objekt parcela číslo 2511/6 o výměře 29 m2, zastavěná plocha,
průmyslový objekt parcela číslo 2511/7 o výměře 344 m2, zastavěná plocha,
průmyslový objekt č.p. 1248 na parcele číslo 2511/8 a zastavěná plocha parcela
číslo 2511/8 o výměře 3648 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt p.č. 2511/10
o výměře 12 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt parcela číslo 2511/11 o
výměře 37 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt parcela číslo 2511/12 o
výměře 64 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt parcela číslo 2511/15 o
výměře 103 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt parcela číslo 2511/16 o
výměře 13 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt parcela číslo 2511/17 o
výměře 28 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt parcela číslo 2511/18 o
výměře 36 m2, zastavěná plocha, průmyslový objekt parcela číslo 2511/19 o
výměře 74 m2, ostatní plocha, manipulační plocha parcela číslo 2511/3 o výměře
15227 m2, ostatní plocha, manipulační plocha parcela číslo 2511/4 o výměře 1435
m2, ostatní plocha, manipulační plocha parcela číslo 2511/21 o výměře 8 m2,
ostatní plocha, manipulační plocha parcela číslo 2512/1 o výměře 4464 m2,
ostatní plocha, manipulační plocha parcela číslo 2512/2 o výměře 638 m2,
ostatní plocha, manipulační plocha parcela číslo 2513 o výměře 1340 m2, ostatní
plocha, ostatní komunikace parcela číslo 3537/1 o výměře 81 m2, se všemi
součástmi a příslušenstvím, zapsané na LV č. 3117 v katastrálním území H. v
katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu K.\"; současně rozhodl, že povinné
se ukládá zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 50.000,- Kč, že nařízení
výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady, že povinnému se zakazuje
nemovitosti převést na někoho jiného nebo je zatížit a že povinná je povinna do
patnácti dnů oznámit soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo nebo
jiné věcné právo. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že k výkonu navržený
notářský zápis splňuje všechny náležitosti, které pro tento exekuční titul
vyžaduje ustanovení § 274 písm.e) o.s.ř.
K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17.1.2000 č.j. 21 Co
50/99-37 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že dovolání proti jeho
usnesení se nepřipouští. Odvolací soud dovodil, že notářský zápis ze dne
12.5.1997 zn. NZ 180/97, sepsaný Mgr. Z. G., notářkou v P., obsahuje
náležitosti uvedené v ustanovení § 274 písm.e) o.s.ř.; \"závazek i předmět a
právní důvod\" je specifikován v části I. a III. notářského zápisu \"jako
vrácení peněžních prostředků pohledávek z úvěrových smluv (§ 497 obch.
zákoníku) v částkách 7.400.000,- Kč s lhůtou plnění do 31.3.1998, 18.000.000,-
Kč do 31.12.2000 a 6.000.000,- Kč do 31.12.1998 včetně úrokové sazby, jejíž
způsob stanovení je zde vymezen, a dále spolu s příslušenstvím, tj. smluvní
pokutou (§ 544 obč. zákoníku) a cenou (§ 499 obch. zákoníku) dle sazebníku Č.
s., a.s.\", osoby oprávněná a povinná jsou \"vymezeny v úvodní části
předmětného notářského zápisu\" a osoba povinná v části III. notářského zápisu
\"výslovně svolila k tomu, aby notářský zápis byl ohledně povinnosti zaplatit
oprávněné její pohledávky za podmínky, že nastane splatnost kteréhokoli z úvěrů
a v době splatnosti nebude pohledávka oprávněné zcela uhrazena tak, aby i bez
předchozí žaloby mohl být podle notářského zápisu veden výkon rozhodnutí\".
Vzhledem k tomu, že oprávněný výpisem z úvěrového účtu ke dni 25.6.1998 splnění
této podmínky prokázal, stal se splatným celý závazek z úvěrových smluv ve výši
zjištěné ve výpisu z účtu ke dni 25.6.1998, \"včetně úroku od 26.6.1998 do
zaplacení (úroková sazba Č. s.) od 4.6.1998 15,9% + 2% + 5% + 4% u jednotlivých
jistin\". Odvolací soud uzavřel, že notářský zápis ze dne 12.5.1997 zn. NZ
180/97, sepsaný Mgr. Z. G., notářkou v P., splňuje \"jak materiální podmínky
výkonu rozhodnutí, tak i formální\"; otázkou, zda vymáhaná pohledávka existuje
a jaký je \"charakter závazku, není možné se ve \"fázi nařízení výkonu
rozhodnutí\" zabývat. Návrhu povinné na vyslovení přípustnosti dovolání
odvolací soud nevyhověl s odůvodněním, že \"otázky, pro které povinná
požadovala připuštění dovolání vzhledem ke stanovisku, že exekuční řízení
neumožňuje se zabývat námitkou neexistence, příp. charakteru závazku z
notářského zápisu\", nebyly v usnesení odvolacího soudu řešeny.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. V první řadě
vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval otázkou, zda mezi účastníky mohla být
\"platně sjednána dohoda o uznání závazku\". Podle názoru povinné je uznání
závazku jednostranným právním úkonem a notářský zápis je jen jednou z forem,
kterými jsou činěny právní úkony a který nemá \"vyšší váhu než obyčejná písemná
listina\". Odvolací soud rovněž nevzal v úvahu, že v době podání návrhu na
nařízení výkonu rozhodnutí byl splatný pouze první z vymáhaných úvěrů a že
ohledně dalších úvěrů, splatných dnem 31.12.2000 a 31.12.1998, žádná dohoda o
změně úvěrových smluv nebyla uzavřena. Podle názoru povinné nemá k výkonu
navržený notářský zápis náležitosti požadované ustanovením § 274 písm.e) o.s.ř.
V době sepsání notářského zápisu sice byly mezi účastníky uzavřeny v něm
uvedené úvěrové smlouvy, závazky z nich však ještě nebyly splatné. V samotném
notářském zápisu nebyly žádné závazky sjednány, a proto již z tohoto důvodu
nemůže obstát jako exekuční titul. Notářský zápis je totiž exekučním titulem
jen tehdy, byl-li v něm závazek \"přímo sjednán\", zatímco v posuzovaném
případě \"žádnou skutečně projevenou vůli účastníků nezachycuje\" a \"pouze
sumarizuje smluvní vztahy mezi účastníky\". V notářském zápisu dále není
obsažena doba plnění a v rozporu s ustanoveními § 63 a 64 notářského řádu v něm
není uvedeno, jak byla prokázána totožnost účastníků zápisu. Přípustnost
dovolání povinná dovozuje z ustanovení § 239 odst.2 o.s.ř. a navrhuje, aby
dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Za dovolacího řízení (podáním doručeným soudu prvního stupně dne 14.7.2000)
oprávněná Č. s., a.s. se sídlem v P., N. č. 29, sdělila, že vymáhané
pohledávky, vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 17.2.1995 č. 5311-828956-838,
ze smlouvy o úvěru ze dne 17.2.1995 č. 4503-828956-838 a ze smlouvy o úvěru ze
dne 5.5.1997 č. 97/026-828956-838 (včetně příslušenství a práv s nimi
spojených, tj. zástavního práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 3117 v
katastrálním území H.), postoupila smlouvami ze dne 30.11.1999 K. b. P., s.p.ú.
se sídlem v P., J. č. 438/2. Protože smlouvy byly úředně ověřeny, byl v
důsledku nich nastalý přechod práva z dosavadní oprávněné Č. s., a.s. se sídlem
v P., N. č. 29, na novou oprávněnou K. b. P., s. p. ú. se sídlem v P., J. č.
438/2 náležitě prokázán (srov. § 256 odst.2 o.s.ř.). Dovolací soud proto nadále
jednal s K. b., s.p.ú. jako s oprávněnou.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen
\"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240
odst.1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami
uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238a odst.1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o
usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení
řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o
osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho
odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony
soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho
hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se
zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení
zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno,
popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo
řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení § 239 odst.1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně
potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je
přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu
účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před
vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání
podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
K tomu, aby rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam,
nepostačuje, že odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané
věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy že v rozhodnutí nešlo o
posouzení takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující).
Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam
z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy
obdobné povahy). Rozhodnutí odvolacího soudu má z tohoto pohledu zásadní význam
zpravidla tehdy, jestliže řeší takovou právní otázku, která judikaturou vyšších
soudů (tj. dovolacího soudu a odvolacích soudů) nebyla vyřešena nebo jejíž
výklad se v judikatuře těchto soudů dosud neustálil (vyšší soudy při svém
rozhodování řeší takovou otázku rozdílně, takže nelze hovořit o ustálené
judikatuře), nebo jestliže odvolací soud posoudil určitou právní otázku jinak,
než je řešena v konstantní judikatuře vyšších soudů, popřípadě v rozhodnutí
nižšího soudu, které bylo vyššími soudy přijato a za účelem sjednocení
judikatury uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [rozhodnutí
odvolacího soudu představuje v tomto směru odlišné (\"nové\") řešení této
právní otázky].
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. není založena již
tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní
stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí
odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V posuzované věci odvolací soud řešil právní otázky vykonatelnosti notářského
zápisu podle ustanovení § 274 písm.e) o.s.ř. Výklad některých z odvolacím
soudem řešených právních otázek, zejména ohledně předmětu a doby plnění, se v
judikatuře vyšších soudů dosud neustálil a dovolací soud se k některým z nich
do současné doby při svém rozhodování nevyslovil. Právní otázku výkladu
materiální vykonatelnosti rozhodnutí (jiných titulů pro soudní výkon
rozhodnutí) odvolací soud posoudil v rozporu s konstantní judikaturou (srov.
například Zhodnocení býv. Nejvyššího soudu ČSR \"K některým otázkám praxe soudů
a státních notářství ve věcech soudního výkonu rozhodnutí\" uveřejněné pod č.
21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1981). V judikatuře vyšších
soudů se rovněž dosud neustálil výklad ustanovení § 63 písm.e) a § 64 zákona č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že napadené usnesení
odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam a že dovolání je proti
němu podle ustanovení § 239 odst.2 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné a že řízení předcházející
usnesení odvolacího soudu trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá
vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském
soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení § 274
o.s.ř.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého
plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný
způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu
měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda
oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován
v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí
pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem,
zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí
není zřejmě nevhodný. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat
věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí
(jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj
vycházet.
Z hlediska materiálního jsou rozhodnutí nebo jiné tituly, uvedené v ustanovení
§ 274 o.s.ř., vykonatelné jen tehdy, jestliže obsahují přesnou individualizaci
oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný
rozsah a obsah plnění a přesně stanovenou lhůtu k plnění.
Podle ustanovení § 274 písm.e) o.s.ř. je titulem, podle kterého lze nařídit
soudní výkon rozhodnutí, notářský zápis, který obsahuje závazek a v němž jsou
vyznačeny osoba oprávněná a povinná, právní důvod, předmět a doba plnění,
jestliže osoba povinná k vykonatelnosti v notářském zápise svolila.
Podle již ustálené judikatury soudů je notářský zápis podle ustanovení § 274
písm.e) o.s.ř. titulem pro soudní výkon rozhodnutí, jestliže splňuje formální
náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech
uvedené zejména v § 62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, jestliže obsahuje dohodu
osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního
vztahu povinnou, v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba
a vyznačeny právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění)
a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje
předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm
svolila k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1999 sp.
zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2000).
Požadavek ustanovení § 274 písm.e) o.s.ř., aby šlo o \"notářský zápis, který
obsahuje závazek\", vyjadřuje (srov. odůvodnění výše uvedeného usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14.4.1999 sp. zn. 21 Cdo 2020/98), že cestou notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti může být vymáhána jen taková povinnost,
která vyplývá ze závazku (ze závazkového právního vztahu, vzniklého na základě
smlouvy nebo jiné právní skutečnosti) a nikoliv z jiných právních vztahů
(například nároků z ochrany osobnosti apod.).
V judikatuře soudů byl dále vysloven závěr, že dohoda oprávněné a povinné
osoby, obsažená v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, nemá
hmotněprávní povahu. Jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se
svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení § 274 písm.e)
o.s.ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby
tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností
účastníků právního vztahu. V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se
neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať
jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká
vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění
jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním
úkonu nemohl být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k
vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem
nezaměňovat. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro
soudní výkon rozhodnutí, není - jak vyplývá ze znění § 274 písm.e) o.s.ř. -
rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu
veřejné listiny [srov. § 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti
(notářský řád), ve znění pozdějších předpisů] a není vybaven účinky právní moci
ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například
rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. § 159 o.s.ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené
plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k
vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání
sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání a
rozhodnutí takové věci. Z uvedeného vyplývá, že notářský zápis se svolením k
vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti,
které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro soudní výkon rozhodnutí
vykonatelný; notář jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž
by byl oprávněn zkoumat její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení
povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k
vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím
nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Skutečnost, že
notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon
rozhodnutí, který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí
vymáhaného plnění, musí být zohledněna v řízení o výkon rozhodnutí. Nejde však
o takovou skutečnost, která by bránila nařízení výkonu notářského zápisu se
svolením k vykonatelnosti. Nemá-li oprávněný na vymáhané plnění podle hmotného
práva nárok, nelze takové vymáhání považovat za přípustné a je to důvodem k
zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení § 268 odst.1 písm.h)
o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.10.2000 sp. zn. 21 Cdo
267/2000, uveřejněný pod č.
Z uvedeného vyplývá, že pro nařízení výkonu rozhodnutí podle notářského zápisu
ze dne 12.5.1997 zn. NZ 180/97, sepsaného Mgr. Z. G., notářkou v P., nebyly
významné okolnosti, zda mezi účastníky mohla být v zápisu \"platně sjednána
dohoda o uznání závazku\" nebo zda v době podání návrhu na nařízení výkonu
rozhodnutí byly podle uzavřených smluv splatné všechny vymáhané úvěry. Vzhledem
k tomu, že dohoda oprávněné a povinné osoby, obsažená v notářském zápisu se
svolením k vykonatelnosti, nemá hmotněprávní povahu, není překážkou pro jeho
vykonatelnost to, že v něm nebyl sjednán závazek (závazkový právní vztah),
jehož splnění je podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti cestou
výkonu rozhodnutí vymáháno. Námitky dovolatelky proti usnesení odvolacího soudu
v tomto směru proto nejsou důvodné.
Předmětem plnění se v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti vymezuje -
jak již uvedeno výše - přesný obsah a rozsah plnění, tedy, řečeno jinak, jaké
plnění a v jakém množství má povinná osoba podle údajů obsažených v notářském
zápisu se svolením k vykonatelnosti poskytnout oprávněné osobě. Doba plnění
uvedená v tomto zápisu musí přesně a určitě stanovit dobu, do které je povinná
osoba povinna předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, a tím současně vymezit
dobu, po jejímž marném uplynutí může oprávněná osoba důvodně podle notářského
zápisu se svolením k vykonatelnosti navrhnout u soudu nařízení výkonu
rozhodnutí.
Z notářského zápisu ze dne 12.5.1997 zn. NZ 180/97, sepsaného Mgr. Z. G.,
notářkou v P., vyplývá, že předmět plnění byl vymezen v odstavci \"Za třetí\"
tak, že jím jsou \"pohledávky z úvěrových smluv uvedených v odstavci Za první
tohoto notářského zápisu, včetně příslušenství, smluvních pokut a cen dle
Sazebníku Č. s., a.s.\". V odstavci \"Za první\" notářského zápisu se uvádí
úvěrové smlouvy účastníků ze dne 17.2.1995 č. 5311-828956-838, podle níž byl
poskytnut povinné úvěr až do výše 6.000.000,- Kč na dobu určitou do 31.12.1998,
ze dne 17.2.1995 č. 4503-828956-838, podle níž byl povinné poskytnut úvěr až do
výše 18.000.000,- Kč na dobu určitou do 31.12.2000, a ze dne 5.5.1997 č.
97/026-828956-838, podle níž byl poskytnut povinné úvěr až do výše 7.400.000,-
Kč na dobu určitou do 31.3.1998, a současně se tyto smlouvy prohlašují za
\"součást tohoto notářského zápisu\".
Z tímto způsobem provedeného vymezení předmětu plnění lze dovodit jen to, jakou
\"jistinu\" měla povinná zaplatit oprávněné osobě, popřípadě jaké jí měla
uhradit úroky z prodlení. Požadavku na přesné vymezení rozsahu a obsahu plnění
však neodpovídá údaj v notářském zápise (vykládaný i podle obsahu úvěrových
smluv, které byly prohlášeny za \"součást notářského zápisu\") o placení
smluvní pokuty (povinnost povinné zaplatit smluvní pokutu se stanoví jen obecně
a z notářského zápisu vykládaného s přihlédnutím k obsahu úvěrových smluv nelze
dovodit, zda a v kterých případech jí vůbec vznikla), o placení úroků (výše
úroků byla přesně a určitě vymezena jen \"k datu uzavření smlouvy\", do
budoucna však nebyla stanovena v pevné výši a ani jiným způsobem, kterým ji lze
nepochybně zjistit, neboť se činí závislou též na zveřejnění případných změn
základní úrokové sazby \"v provozních prostorách\" oprávněné osoby) a o placení
poplatků (cen poskytnutých služeb) [druh a ani výše těchto poplatků nebyly v
notářském zápise vůbec vymezeny a činí se závislými na \"Sazebníku Č. s., a.s.
pro bankovní obchody\"].
Doba plnění se v notářském zápisu ze dne 12.5.1997 zn. NZ 180/97, sepsaném Mgr.
Z. G., notářkou v P., vymezuje v odstavci \"Za třetí\" tak, že \"nastane
splatnost kteréhokoliv z uvedených úvěrů (tj. úvěrů \"z úvěrových smluv
uvedených v odstavci Za první tohoto notářského zápisu\") a v době splatnosti
nebude pohledávka Č. s., a.s. zcela uhrazena\".
Z takto provedeného vymezení doby plnění lze (i přes málo srozumitelnou dikci)
dovodit, že povinná měla zaplatit veškeré dluhy z úvěrových smluv uvedených v
notářském zápisu v odstavci \"Za první\" do 31.3.1998 za podmínky, jestliže do
té doby zcela neuhradila dluh z úvěrové smlouvy ze dne 5.5.1997 č.
97/026-828956-838, nebo do 31.12.1998 za podmínky, jestliže do té doby, ač
uhradila dluh dříve splatný, zcela neuhradila dluh z úvěrové smlouvy ze dne
17.2.1995 č. 5311-828956-838, anebo do 31.12.2000 za podmínky, jestliže do té
doby, ač uhradila dluhy dříve splatné, zcela neuhradila dluh z úvěrové smlouvy
ze dne 17.2.1995 č. 4503-828956-838. Takovéto vymezení doby plnění lze
považovat za dostatečně přesné a určité. Dovolací soud proto souhlasí se
závěrem odvolacího soudu, že z hlediska doby plnění je notářský zápis ze dne
12.5.1997 zn. NZ 180/97, sepsaný Mgr. Z. G., notářkou v P., materiálně
vykonatelný.
Odvolací soud rovněž správně dovodil, že poskytnutí plnění povinnou bylo vázáno
na splnění podmínky (nastane-li splatnost kteréhokoliv z úvěrů a v době
splatnosti nebude pohledávka oprávněné zcela uhrazena). Se závěrem odvolacího
soudu, že bylo prokázáno splnění podmínky spočívající v tom, že do 31.3.1998
nebyl zcela uhrazen dluh povinné z úvěrové smlouvy ze dne 5.5.1997 č.
97/026-828956-838, však nelze souhlasit.
Jestliže je to, co ukládá rozhodnutí povinnému, vázáno na splnění podmínky, lze
nařídit výkon rozhodnutí, jen prokáže-li oprávněný, že se podmínka splnila (§
262 odst.1 o.s.ř.); v tomto případě je třeba k potvrzení o vykonatelnosti
rozhodnutí připojit listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem, z níž je
patrno, že se splnila podmínka (§ 262 odst.2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě oprávněná prokazovala splnění podmínky, spočívající v
tom, že povinná do 31.3.1998 zcela neuhradila dluh z úvěrové smlouvy ze dne
5.5.1997 č. 97/026-828956-838, tím, že soudu předložila výpis z příslušného
účtu ke dni 25.6.1998. Odvolací soud při posuzování této otázky z uvedeného
výpisu - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - vycházel, ačkoliv nešlo
o listinu vydanou nebo ověřenou státním orgánem, popřípadě vydanou nebo
ověřenou notářem (vydání nebo ověření listiny notářem podle ustálené judikatury
soudů též představovalo podle právní úpravy účinné do 31.12.2000 splnění
postupu podle ustanovení § 262 odst.2 o.s.ř.). V důsledku tohoto pochybení
odvolací soud nepožadoval před nařízením výkonu rozhodnutí po oprávněné, aby
splnění uvedené podmínky soudu prokázala způsobem uvedeným v ustanovení § 262
o.s.ř. Dovolací soud k této vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, přihlédl, i když nebyla v dovolání výslovně uplatněna (§
242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Námitka dovolatelky, že v notářském zápisu ze dne 12.5.1997 zn. NZ 180/97,
sepsaném Mgr. Z. G., notářkou v P., není v rozporu se zákonem uvedeno, jak byla
prokázána totožnost účastníků zápisu, je důvodná.
Podle ustanovení § 63 písm.e) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů musí notářský zápis
obsahovat údaj, jak byla ověřena totožnost účastníků. Podle ustanovení § 64
tohoto zákona nezná-li notář účastníky, musí mu být jejich totožnost prokázána
platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti.
V posuzovaném případě bylo v notářském zápisu ze dne 12.5.1997 uvedeno, že
totožnost účastníků (fyzických osob jednajících jejich jménem) byla prokázána
\"zákonitým způsobem\". S ohledem na znění ustanovení § 63 písm.e) zákona č.
358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších
předpisů však takovýto údaj o prokázání totožnosti účastníků zápisu nemůže být
dostačující. Uvedené ustanovení totiž - jak plyne z jeho znění - předpokládá,
že v notářském zápisu nemůže být uvedeno jen to, že totožnost účastníků byla
notáři prokázána \"předepsaným\" či \"zákonným\" způsobem, ale že musí
obsahovat výslovné označení způsobu, jak notář zjistil totožnost účastníků, tj.
že musí v něm být výslovně uveden některý ze způsobů, kterým se podle
ustanovení § 64 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský
řád), ve znění pozdějších předpisů prokazuje pro účely sepsání notářského
zápisu totožnost účastníků a kterým z nich byla při sepsání notářského zápisu
notáři totožnost účastníků skutečně prokázána. Nestalo-li se tak (jak tomu bylo
v posuzovaném případě), nelze dovozovat, že by notářský zápis splňoval formální
náležitosti stanovené zákonem pro sepisování notářských zápisů o právních
úkonech.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud
České republiky je proto zrušil (§ 243b odst.1 část věty za středníkem o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu,
platí i na usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud České republiky zrušil
i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b
odst.2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243b odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. října 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu