21 Cdo 1032/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce AZUGA, v.o.s. se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, IČO 26692813,
jako správce konkursní podstaty úpadce Báňské stavby Most, a.s. se sídlem v
Brně, Kotlářská č. 931/53, IČO 44569858, proti žalované S a S Most, spol. s
r.o. se sídlem v Mostě, Tř. Budovatelů č. 2957, IČO 47781602, zastoupené JUDr.
Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova č. 413, o určení
vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C
125/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 12. listopadu 2009 č.j. 10 Co 78/2008-175, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 2.10.2007
č.j. 9 C 125/2005-138 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mostě k
dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby
bylo určeno, že úpadce je vlastníkem "pozemků parc. č. 3101/3, parc. č. 4102,
parc. č. 4103, parc. č. 4126/6, parc. č. 4496/34, parc. č. 4496/39, parc. č.
4496/40, parc. č. 4496/41, parc. č. 4496/42, parc. č. 4496/43, parc. č.
4496/44, parc. č. 4496/46, parc. č. 4496/473, parc. č. 4496/47, parc. č.
4496/48, parc. č. 4496/229, budovy čp. 2957 na pozemku parc. č. 4102 a budovy
bez č.p./č.e. na pozemku parc. č. 4496/34, vše zapsané na LV č. 4396 pro k.ú. a
obec Most u Katastrálního úřadu v Mostě". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že
bývalá správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Marta Čiháková prodala úpadcův
podnik obchodní společnosti HUDSON a.s. (nyní Báňské stavby Mostecka, a.s., v
likvidaci) smlouvou ze dne 9.7.2002, která byla uzavřena "za okolností, jež
nasvědčují spáchání trestného činu a jsou předmětem šetření orgánů činných v
trestním řízení", a o které bylo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 27.2.2007 č.j. 33 Cm 196/2003-69 určeno, že je neplatná. Poté,
co "formálně převzala vlastnické právo k podniku", začala obchodní společnost
HUDSON a.s. prodávat části podniku a žalovaná předmětné nemovitosti vydražila
ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne 16.12.2002; po "rozprodání" i dalších
částí podniku úpadce vstoupila do likvidace. Žalobce dovozuje, že žalovaná
nabyla nemovitosti "od nevlastníka", že obchodní společnost HUDSON a.s. nemohla
být navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby, že jednání dne 16.12.2002, které
"jevilo znaky veřejné dražby, nemohlo být veřejnou dražbou" ve smyslu
ustanovení § 17 odst.2 zákona o veřejných dražbách a ani "nebylo způsobilé vést
k převodu nebo přechodu práv k předmětným nemovitostem" a že vlastníkem
nemovitostí je tedy i nadále úpadce.
Žalovaná namítala, že předmětné nemovitosti nabyla jako vydražitelka ve veřejné
dobrovolné dražbě, která byla dne 16.12.2002 na návrh obchodní společnosti
Báňské stavby Mostecka a.s. provedena dražebníkem IKAMA REAL CZ s.r.o., že
zaplatila cenu dosaženou vydražením ve výši 12.100.000,- Kč a že platnost
dražby nebyla ve smyslu ustanovení § 24 zákona o veřejných dražbách "soudně
napadena". Úpadce proto nemůže být jejich vlastníkem.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 2.10.2007 č.j. 9 C 125/2005-138 žalobu
zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů
řízení 13.957,40 Kč. Z výsledků dokazování nejprve dovodil, že smlouva o
prodeji podniku ze dne 9.7.2002, uzavřená mezi správkyní konkursní podstaty
úpadce Báňské stavby Most, a.s. JUDr. Martou Čihákovou a společností HUDSON
a.s., je neplatná a že předmětné nemovitosti žalovaná nabyla ve veřejné
dobrovolné dražbě, která se konala dne 16.12.2002 na návrh společnosti HUDSON
a.s., a posléze uzavřel, že nabytí ve veřejné dobrovolné dražbě je "nabytím
originárním, kterým se přerušuje vazba mezi nabyvatelem a původním vlastníkem",
a to i v případě, že je dražba navržena osobou odlišnou od vlastníka, a že
osoba, jejíž věc byla takto převedena, není aktivně legitimována k podání
žaloby o neplatnost dražby a ani jiné žaloby v řízení, v níž by jako předběžná
byla posuzována otázka platnosti dražby. Protože vydražitel, který zaplatil
nejvyšší podání, nenabude vlastnictví, jen jestliže neplatnost dražby vyslovil
soud, a protože platnost pak nelze posuzovat jako otázku předběžnou, není
žaloba důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 12.11.2009
č.j. 10 Co 78/2008-175 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v "tom správném
znění, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č.
3101/3, 4102, 4103, 4126/6, 4496/34, 4496/39, 4496/40, 4496/41, 4496/42,
4496/43, 4496/44, 4496/46, 4496/473, 4496/47, 4496/48, 4496/229, budovy č.p.
2957 na pozemku parc. č. 4102, objektu bez č.p./č.e. - občanská vybavenost na
pozemku parc. č. 4496/34, vše zapsané na LV č. 4396 pro k.ú. a obec Most u
Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Most", a rozhodl,
že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení
25.573,34 Kč k rukám advokáta JUDr. Daniela Voláka. Po doplnění dokazování
dovodil, že žalobcem tvrzená skutečnost o tom, že veřejná dobrovolná dražba
předmětných pozemků byla dne 16.12.2002 provedena na návrh osoby, která k němu
nebyla oprávněna, je důvodem neplatnosti dražby. Vzhledem k tomu, že veřejná
dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud, že
neplatnost této dražby nemůže soud posuzovat v jiném řízení než v řízení podle
ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku
předběžnou, a že určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode
dne konání dražby se může domáhat jen některá z osob uvedených v ustanovení §
24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, nemůže být žaloba důvodná už proto, že
žalobce a ani úpadce nebyli "ve vztahu k této dražbě" žádnou z osob
vyjmenovaných v ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách a že tedy
nemají v projednávané věci aktivní věcnou legitimaci. Názor žalobce, že veřejná
dobrovolná dražba ze dne 16.12.2002 je "nicotná", odvolací soud odmítl s
odůvodněním, že zákon o veřejných dražbách a ani občanský zákoník, kterým se
"vztahy upravené zákonem o veřejných dražbách řídí, pokud není stanoveno
jinak", neobsahují "úpravu nicotnosti právních úkonů" a že "důsledkem vad
právních úkonů je jejich absolutní či relativní neplatnost".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že
"jednání dražebníka konané dne 16.12.2002 označované jako veřejná dražba" se
konalo na návrh společnosti HUDSON a.s., která se nikdy nestala vlastníkem
předmětných nemovitostí, a že proto nelze "tomuto veřejnému jednání přiznat
statut veřejné dobrovolné dražby", neboť "šlo o právní úkon nicotný, trpící
vadou takové intenzity, že k němu nemůže být vůbec přihlíženo". Z tohoto důvodu
ani příklep udělený žalované nebyl příklepem ve smyslu ustanovení § 23 odst. 9
zákona o veřejných dražbách "s důsledky přechodu vlastnictví uhrazením ceny".
Žalobce uzavírá, že žalovaná nikdy nenabyla vlastnictví k předmětným
nemovitostem, že smlouva o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je neplatná a že je
proto vlastníkem nemovitostí úpadce. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, příp. zamítl.
Uvedla, že rozsudky soudů obou stupňů považuje za správné a že dovolání žalobce
není přípustné, neboť rozsudek odvolacího soudu vychází z judikatury soudů a
nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve
zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v
ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění
předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §
241a odst.2 písm.a) a § 241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno
(správnost skutkových zjištění soudů dovolatel nezpochybňuje a ani, jak vyplývá
z ustanovení § 241a odst.2 a § 242 odst.3 o.s.ř., přezkumu dovolacího soudu
nepodléhá), že (dřívější) správkyně konkursní podstaty úpadce JUDr. Marta
Čiháková uzavřela dne 9.7.2002 s obchodní společností HUDSON a.s. (nyní Báňské
stavby Mostecka, a.s., v likvidaci - dále též jen "nabyvatelem") - s odvoláním
na "usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 45 K 58/2001-2111 o udělení
souhlasu k prodeji mimo dražbu" a na zápis z jednání věřitelského výboru úpadce
- smlouvu o prodeji podniku úpadce za kupní cenu ve výši 11.500.000,- Kč a že
součástí tohoto podniku byly též předmětné nemovitosti. Nabyvatel poté navrhl
prodej předmětných nemovitostí ve veřejné dobrovolné dražbě; o této dražbě
vydal dražebník IKAMA REAL CZ s.r.o. dne 6.11.2002 dražební vyhlášku, kterou
vyhlásil konání dražby na 16.12.2002 a její zahájení na 11.00 hod s tím, že
nejnižší podání činí 12.000.000,- Kč. Podle protokolu o provedené dražbě ze dne
16.12.2002 byly předmětné nemovitosti vydraženy žalovanou za cenu dosaženou
vydražením ve výši 12.100.000,- Kč. Pravomocným rozsudkem Krajského soudu v
Ústí nad Labem ze dne 27.2.2007 č.j. 33 Cm 196/2003-69 bylo určeno, že smlouva
o prodeji podniku ze dne 9.7.2002 je neplatná, a to v řízení, které bylo
zahájeno dne 10.9.2003 žalobou podanou žalobcem proti nabyvateli.
Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí sporu mimo jiné významné posouzení
toho, jaké má právní následky skutečnost, že navrhovatelem veřejné dobrovolné
dražby v ní vydražených nemovitostí je osoba, která není jejich vlastníkem a
ani jí zákon nepřiznává při veřejné dobrovolné dražbě postavení vlastníka.
Vzhledem k tomu, že tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu
vyřešena a že její posouzení bylo pro rozhodnutí věci odvolacím soudem významné
(určující), představuje rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru,
že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky poté přezkoumal ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.
napadený rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že
veřejná dobrovolná dražba, při níž byly vydraženy předmětné nemovitosti, byla
(měla být) provedena dne 16.12.2002 - zejména podle zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb., tedy ve znění účinném do
31.12.2002 (dále jen "zákona o veřejných dražbách").
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí veřejné
jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu
dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na
předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou podávání
nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší
nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu
dražby, jakož i totéž veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo
učiněno ani nejnižší podání [§ 2 písm. a) zákona o veřejných dražbách].
Navrhovatelem veřejné dražby se rozumí osoba, která za podmínek stanovených
zákonem o veřejných dražbách navrhuje provedení dražby [§ 2 písm. b) zákona o
veřejných dražbách]. Dražebníkem se rozumí osoba, která organizuje dražbu a má
k tomu příslušné živnostenské oprávnění [§ 2 písm. e) část věty před středníkem
zákona o veřejných dražbách].
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka; vlastníkem
se rozumí též osoba, která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je
zmocněna nebo na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby
zcizit, likvidátor a správce konkursní podstaty (§ 17 odst.1 a 5 zákona o
veřejných dražbách). Konání veřejné dobrovolné dražby vyhlásí dražebník
dražební vyhláškou, kterou je povinen zákonem stanoveným způsobem uveřejnit a
vyvěsit a která musí být doručena osobám, o nichž to stanoví zákon (srov.
zejména § 20 zákona o veřejných dražbách). Bylo-li při veřejné dražbě učiněno
podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší
podání. Po ukončení dražby vyhotoví dražebník bez zbytečného odkladu protokol o
provedené dražbě, v němž mimo jiné uvede označení předmětu dražby a jeho
příslušenství, označení vydražitele a cenu dosaženou vydražením (§ 27 zákona o
veřejných dražbách).
Vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na
vydražitele k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve
stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§ 30 odst. 1 zákona o veřejných
dražbách). Vydražiteli, který nabyl vlastnictví k předmětu dražby, dražebník
vydá bez zbytečného odkladu písemné potvrzení o nabytí vlastnictví; potvrzení
obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a
vydražitele, jeho přílohou musí být doklad, z něhož je zřejmé datum a způsob
úhrady ceny dosažené vydražením, součástí potvrzení je stejnopis protokolu o
dražbě včetně podepsaného stejnopisu dražební vyhlášky a jedno vyhotovení
potvrzení, jde-li o nemovitost, která je předmětem evidence v katastru
nemovitostí, zašle dražebník příslušnému katastrálnímu úřadu (srov. § 31 zákona
o veřejných dražbách). Na základě písemného potvrzení o nabytí nemovitosti ve
veřejné dražbě zapíše příslušný katastrální úřad záznamem vlastnické právo pro
vydražitele [srov. § 7 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a
jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů a tehdy platné
ustanovení § 36 odst.2 písm.a) vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí
zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon
České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky
(katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., ve znění pozdějších
předpisů].
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve
stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak
k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č.
427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické
nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl
uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na
základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle, jak je nepochybné
ze znění ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných dražbách, právní
skutečností, kterou je příklep licitátora. Z pohledu ustanovení § 132 odst.1
občanského zákona jde při veřejné dobrovolné dražbě o nabytí vlastnictví "na
základě jiné skutečnosti stanovené zákonem", které nemá povahu derivátní, ale
originární, při němž se věc nabývá do vlastnictví vydražitele i bez ohledu na
případné vlastnické právo navrhovatele dražby.
Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené
lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné
dražby, jde-li o neplatnou dražbu. Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila
ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její
neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v
jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných
dražbách, a to ani jako otázku předběžnou.
I když byla zaplacena cena dosažená vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené
lhůtě a i když jde o platnou dražbu (žaloba o neplatnost dobrovolné veřejné
dražby podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách buď vůbec
nebyla podána nebo jí nebylo pravomocným soudním rozhodnutím vyhověno), výše
uvedené platí jen tehdy, je-li nepochybné, co bylo vydraženo a kdo učinil
nejvyšší podání. Kdyby nebylo možné spolehlivě (jednoznačně) - s přihlédnutím
ke všem okolnostem případu - dovodit, co bylo vydraženo (co vlastně tvořilo
předmět dražby) nebo kdo je vydražitelem, není s provedením takové dražby
spojeno nabytí vlastnictví nebo jiné práva (srov. například rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 22.10.2009 sp. zn. 29 Cdo 1441/2007, které bylo uveřejněno pod č.
107 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010).
Každé jednání prováděné dražebníkem (a jeho jménem a na jeho účet licitátorem)
nelze pokládat za veřejnou dražbu. Z ustanovení § 2 písm.a) zákona o veřejných
dražbách je nutné dovodit, že veřejnou dražbou je jen takové jednání, které je
veřejné, které se koná na základě návrhu navrhovatele (na podkladě smlouvy o
provedení dražby uzavřené mezi navrhovatelem a dražebníkem), které se
uskutečňuje na předem určeném místě, jehož smyslem (účelem) je přechod
vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, při němž se licitátor obrací
na předem neurčený okruh osob, které se dostavily za účelem činit podání, s
výzvou činit nabídky a které je ukončeno buď udělením příklepu tomu, kdo za
stanovených podmínek učinil nejvyšší podání, nebo tím, že nebylo učiněno ani
nejnižší podání, a jen jestliže bylo provedeno osobou, která má k provádění
dražeb příslušné živnostenské oprávnění. Jde-li o veřejnou dobrovolnou dražbu,
musí být rovněž řádně doloženo navrhovatelovo vlastnictví, popřípadě legitimace
osob, které se ve smyslu ustanovení § 17 odst.4 zákona o veřejných dražbách
považují za vlastníka; jinak by totiž smyslem (účelem) jednání prováděného
dražebníkem nebyl (nemohl být) přechod vlastnictví k předmětu dražby na
vydražitele, ale - objektivně vzato - jiný cíl, který by přechod vlastnictví na
základě dražby jen předstíral (fingoval). Jednání, které by neodpovídalo všem
uvedeným požadavkům, nelze považovat za veřejnou dobrovolnou dražbou; i kdyby
nebylo napadeno žalobou o neplatnost veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení
§ 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách nebo kdyby jí nebylo pravomocným
soudním rozhodnutím vyhověno, nepožívá jeho výsledek žádné právní ochrany. V
občanském soudním řízení, v němž jeho účastník uvádí, že své vlastnické nebo
jiné právo získal vydražením ve veřejné dobrovolné dražbě, vydražitel tvrdí a
prokazuje všechny skutečnosti o tom, že vskutku šlo o veřejnou dobrovolnou
dražbu.
Je-li předmětem veřejné dobrovolné dražby nemovitost, doloží navrhovatel své
vlastnictví zejména tak, že v souvislosti s uzavřením smlouvy o provedení
dražby předloží dražebníkovi listiny o právním důvodu (titulu) a způsobu (modu)
nabytí vlastnického práva nebo pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo jeho
vlastnictví určeno nebo z nichž se bez pochybností podává; osoby, které se ve
smyslu ustanovení § 17 odst.4 zákona o veřejných dražbách považují za
vlastníka, musí kromě vlastnictví doložit též svůj (z hlediska tohoto
ustanovení významný) právní vztah k předmětu dražby. V případě, že při
dokládání vlastnictví navrhovatele veřejné dobrovolné dražby byla zachována
běžná (obvyklá) opatrnost, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu případu
požadovat (očekávat) při uzavírání smlouvy o provedení dražby, je třeba
pokládat vlastnictví (pro účely navrhované veřejné dobrovolné dražby) vždy za
řádně doložené, i kdyby se (později) ukázalo, že vlastnictví svědčilo někomu
jinému; jen tehdy je také odůvodněn závěr, že vydražitel může nabýt vlastnické
právo k nemovitosti i bez ohledu na to, zda navrhovatel dražby byl jejím
vlastníkem nebo se za vlastníka pokládal ve smyslu ustanovení § 17 odst.4
zákona o veřejných dražbách.
V projednávané věci žalovaná vybudovala svoji procesní obranu proti žalobě na
tvrzení, že se stala vlastníkem předmětných nemovitostí jako vydražitelka ve
veřejné dobrovolné dražbě, která byla dne 16.12.2002 provedena na návrh
obchodní společnosti Báňské stavby Mostecka a.s. dražebníkem IKAMA REAL CZ
s.r.o. Odvolací soud veden chybným právním názorem, podle kterého v žalobě
tvrzené okolnosti mohou mít právní význam jen z hlediska neplatnosti této
veřejné dobrovolné dražby a podle kterého žalobce není ve smyslu ustanovení §
24 odst.3 zákona o veřejných dražbách aktivně věcně legitimován domáhat se
určení neplatnosti této dražby, se nezabýval tím, zda žalovaná prokázala, že
jednání dražebníka ze dne 16.12.2002 naplnilo všechny požadavky kladené na
veřejné dobrovolné dražby. Právní posouzení věci odvolacím soudem je tudíž
neúplné, a proti i nesprávné.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud
České republiky jej podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem
o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud České republiky také toto rozhodnutí (ve znění opravného usnesení) a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu