USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní
věci žalobce P. K., proti žalované České republice – Vrchnímu soudu v Olomouci,
Olomouc, Masarykova třída č. 609/1, o uložení povinnosti zařazení do rozvrhu
práce a přidělování práce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C
30/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.
ledna 2025, č. j. 16 Co 200/2024-144, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.
1. 2025, č. j. 16 Co 200/2024-144, neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a
odst. 2 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu, která nebyla
odstraněna ve lhůtě uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř., pokračovat.
2. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání
přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení
končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li
být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
3. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší
požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již
nepostačuje, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou
nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i
důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a
také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího
soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo
5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.
obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle
ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel
povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné,
přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237
o. s. ř. či jeho části. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit
sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací
řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
4. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto,
že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku
hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se
řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání
přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena,
musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva
má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání
přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, která „je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“, musí být z
dovolání zřejmé, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a v kterých
rozhodnutích byla tato otázka dovolacím soudem rozhodnuta rozdílně. Má-li být
dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být
posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání ve
smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, o kterou otázku
hmotného nebo procesního práva jde a od kterého svého řešení (nikoli řešení
odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva
se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.
8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v
časopise Soudní judikatura, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
5. Dovolání žalobce uvedeným požadavkům nevyhovuje. Dovolatel ostatně v
dovolání sám uvádí, že si je vědom, že není splněna žádná z podmínek uvedených
v § 237 o. s. ř., a že tedy není s to vymezit otázku, při jejímž posouzení se
odvolací soud odchýlil od obvyklé rozhodovací praxe, ani otázku, která dosud
nebyla v rozhodovací praxi soudů vyřešena, neboť jedinou otázkou rozhodnou pro
výsledek tohoto řízení je soulad ustanovení § 94 písm. a) zákona o soudech a
soudcích s ústavním pořádkem, jejímž posouzením se může zabývat toliko Ústavní
soud. Účelem podání jeho dovolání tedy je vyčerpat všechny opravné prostředky
(včetně dovolání), aby dosáhl přezkumu tohoto zákonného ustanovení Ústavním
soudem.
6. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1
o. s. ř. odmítl.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 6. 2025
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu