21 Cdo 1151/2025-633
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné A.O.P. s. r. o. se sídlem v Přerově, Denisova č. 2916/9, IČO 60749385, zastoupené Mgr. Janem Drozdem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Potoky č. 552, proti povinné S. M., zastoupené JUDr. Lenkou Šimanovou, advokátkou se sídlem ve Vizovicích, Masarykovo nám. č.1007, pro 1 898 908,22 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 22 EXE 1443/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 7. května 2024, č. j. 60 Co 89/2024-545, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
1. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 60 Co 89/2024-545, potvrdil usnesení ve výroku I. Okresního soudu ve Zlíně ze dne 10. 1. 2024, č. j. 22 EXE 1443/2014-439, že návrh povinné ze dne 10. 1. 2024 na zastavení exekuce nařízené pověřením soudního exekutora vydaným Okresním soudem ve Zlíně pod č. j. 22 EXE 1443/2014-15 ze dne 21. 5. 2014 se zamítá. Odvolací soud dospěl k závěru (shodně se soudem prvního stupně), že „…/ P/ostupní smlouva byla řádně uzavřena, že Postupní smlouva nabyla účinnosti a že byla rovněž ve smyslu § 526 odst. 1 věty druhé obč. zák. prokázána dlužníkovi; aktivní legitimace současné oprávněné k vymáhání pohledávky je vskutku dána.
Původní oprávněná a současná oprávněná využily v rámci autonomie vůle možnosti postoupení pohledávky namísto prostého poskytnutí plnění na zajišťovací směnku či plnění z titulu ručení. Pohledávka z Úvěrové smlouvy zajištěná zástavním právem po zaplacení úplaty za postoupení této pohledávky nezanikla, nýbrž oprávněná se stala vskutku věřitelkou z pohledávky dle Úvěrové smlouvy; důvod pro zastavení exekuce zde tedy není dán…“.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání; přípustnost dovolání odvíjí od názoru, že „…napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu…, odvolacím soudem byly nesprávně posouzeny následující otázky: zda úplata za postupovanou pohledávku byla ve skutečnosti plněním z titulu ručení či platbou na zajišťovací směnku s tím, že zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje jiného zpeněžení zástavy a že zástavní právo nemůže být, ani v budoucnu, způsobilým právním prostředkem pro uspokojení věřitele, a zda původní oprávněná a současná oprávněná uzavřely Postupní smlouvu toliko naoko, aby jí zastřely plnění na směnku či plnění z titulu ručení, když z pravomocného SPR je zjevné, že současná oprávněná je současně směnečným rukojmím“.
3. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné z důvodu nepřípustnosti odmítl.
4. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“).
6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nepostačuje, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5461/2016). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč., a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné pod č. 116/2004 v časopise Soudní judikatura, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
8. K založení přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud. Otázku předpokladů přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. shodně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
9. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Argument, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně“, jde o způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3032/2013). Způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedená usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
10. Uvedeným požadavkům dovolání v projednávané věci nevyhovuje. Povinná pouze předkládá k posouzení dvě otázky, o nichž formálně tvrdí, že při jejich řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by v dovolání uvedla (bylo z dovolání patrno), od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení těchto právních otázek odvolacím soudem odchyluje,
a proč považuje právní posouzení odvolacího soudu za nesprávné (neuvádí v dovolání žádné námitky). Ostatně odvolací soud při rozhodování v předmětné věci z judikatury Nejvyššího soudu vycházel a také na ni ve svém rozhodnutí plně odkazuje (srov. body 10 až 26 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
11. Protože dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nelze v dovolacím řízení pokračovat.
12. K obsahu dalšího podání povinné ze dne 25. 8. 2024, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 13. 9. 2024 (po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání podle § 240 odst. 1 o. s. ř. – napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo povinné doručeno dne 7. 6. 2024), dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť dovolání může být doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (srov. ustanovení § 241b odst. 3 věta první, § 242 odst. 4 o. s. ř.).
13. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2025
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu