21 Cdo 1221/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci
dědictví po O. B., zremřelé, za účasti 1) Ing. D. B., zastoupené JUDr. Jitkou
Pasekovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Zahradnická č. 74, a 2) I. B.,
vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 25 D 458/2007, o dovolání Ing.
D. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2008 č.j. 24 Co
154/2008-391, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. ledna
2008 č.j. 25 D 458/2007-353 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Příbrami k dalšímu řízení.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 4.4.2006 č.j. 25 D 346/2005-277 určil,
že ke dni smrti zůstavitelky činila obvyklá cena jejího majetku 2.399.234,67
Kč, její dluhy 3.824,- Kč a čistá hodnota dědictví 2.395.410,67 Kč, schválil
dohodu dědiček (dcer zůstavitelky Ing. D. B. a I. B.) o vypořádání dědictví a
rozhodl, že notářce Mgr. Marii Trčkové jsou povinny zaplatit Ing. D. B. "odměnu
9.959,- Kč, hotové výdaje 356,30 Kč a částku odpovídající dani z přidané
hodnoty 1.926,50 Kč" a I. B. "odměnu 8.341,- Kč, hotové výdaje 298,40 Kč a
částku odpovídající dani z přidané hodnoty 1.613,70 Kč", že na náhradě nákladů
řízení "státu" jsou povinny zaplatit "na účet Okresního soudu v Příbrami" I. B.
2.735,- Kč a Ing. D. B. "mimo již zaplacené částky 3.000,- Kč složené formou
zálohy" 265,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení;
usnesení nabylo (podle potvrzení obsaženého ve spise) právní moci dne
26.4.2006. V řízení vyšlo (mimo jiné) najevo, že u Československé obchodní
banky, a.s. byly vedeny pro zůstavitelku účty č. a č. se zůstatky, které činily
v době smrti zůstavitelky 267.961,87 Kč a 517.205,73 Kč. Vzhledem k tomu, že
při jednání dne 23.1.2006 Ing. D. B. prohlásila, že k účtům "měla dispoziční
právo", že "šlo výlučně o její peníze, které si po domluvě s matkou na její
účet ukládala", a že "tyto peníze nepatří do dědictví", a že podle vyjádření I.
B. učiněném při tomto jednání "peníze na obou účtech patří do dědictví, jde
zřejmě také o peníze z dědictví po matce zůstavitelky", soud - jak vyplývá z
obsahu spisu - uvedený majetek nezahrnul do soupisu aktiv dědictví, při určení
obvyklé ceny majetku zůstavitelky a čisté hodnoty dědictví k němu nepřihlížel a
obě dědičky poučil, aby se svých práv k tomuto majetku domáhaly "žalobou mimo
dědické řízení".
Podáním ze dne 6.8.2007 se I. B. domáhala, aby bylo dědictví "doprojednáno
ohledně zůstatků účtů uvedených u Československé obchodní banky, a to č. a č.".
Svůj návrh zdůvodnila zejména tím, že "prostředky na těchto účtech" v celkové
výši 839.167,60 Kč "nebyly zahrnuty do dědictví, ač dle zákona do dědictví
náleží v plné výši", a že je "zde splněn předpoklad pro doprojednání dědictví
po zůstavitelce".
Okresní soud v Příbrami poté usnesením ze dne 9.8.2007 č.j. 25 D 458/2007-309
zahájil "řízení o dědictví po O. B." a provedením úkonů v řízení pověřil ve
smyslu ustanovení § 38 občanského soudního řádu Mgr. Marii Trčkovou, notářku v
Příbrami.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 9.1.2008 č.j. 25 D 458/2007-353 určil,
že ke dni smrti zůstavitelky činí obvyklá cena jejího majetku 3.238.402,27 Kč,
"z toho dodatečně najevo vyšlého majetku" 839.167,60 Kč, její dluhy 3.824,- Kč
a čistá hodnota dědictví 3.234.578,27 Kč, a potvrdil, že "veškerý dodatečně
najevo vyšlý majetek, tj. práva a povinnosti ze smlouvy o účtu číslo 166176866,
vedeném u Československé obchodní banky, a.s., a práva a povinnosti ze smlouvy
o účtu číslo 166248719 vedeném u Československé obchodní banky, a.s.", "dědí
rovným dílem Ing. D. B. a I. B."; současně rozhodl, že notářce Mgr. Marii
Trčkové jsou povinny zaplatit každá dědička "odměnu 4.930,- Kč, hotové výdaje
138,- Kč a částku odpovídající dani z přidané hodnoty 938,- Kč, tj. celkem
6.006,- Kč" a že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle
soudu prvního stupně se po právní moci usnesení, jímž bylo skončeno původní
dědické řízení, objevil "dodatečně najevo vyšlý" majetek. Protože dědičkami
zůstavitelky v původním dědickém řízení byly dcery zůstavitelky Ing. D. B. a I.
B. a protože k dohodě o vypořádání dědictví ohledně dodatečně najevo vyšlého
majetku mezi dědičkami nedošlo, soud jim potvrdil nabytí dědictví podle
dědických podílů.
K odvolání Ing. D. B. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29.5.2008 č.j. 24
Co 154/2008-391 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Při svém rozhodování
vycházel z toho, že v původním dědickém řízení bylo zjištěno, že zůstavitelka
O. B. uzavřela s Československou obchodní bankou, a.s. dne 26.6.2000 smlouvu o
vkladu č., z níž zůstavitelce ke dni smrti "vznikla pohledávka vůči bance ve
výši 267.961,87 Kč", a dne 3.7.2000 smlouvu o vkladu č., z níž zůstavitelce ke
dni smrti "vznikla vůči bance pohledávka ve výši 571.205,73 Kč", a že ke dni
smrti zůstavitelky byla jediným majitelem těchto účtů zůstavitelka. I když Ing.
D. B. měla dispoziční oprávnění k účtům (tvrdila, že na účtech byly uloženy
pouze její peníze), "není účastníkem" těchto smluv. Odvolací soud nejprve
dovodil, že práva a povinnosti z těchto smluv "nebyly v původním dědickém
řízení projednány" a že "nejsou důvody pro aplikaci ustanovení § 175k odst. 3
občanského soudního řádu", když tvrzení účastníků v tomto směru nelze považovat
za sporná (sporné je pouze jejich právní posouzení účastníky), a poté dospěl k
závěru, že "zde existuje majetek, který nebyl projednán v původním dědickém
řízení" a že dodatečné projednání dědictví bylo "důvodné". Protože dědičky
neuzavřely o nově najevo vyšlém majetku dohodu o vypořádání dědictví, musel jim
být tento majetek potvrzen podle dědických podílů.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala Ing. D. B. dovolání. Namítá, že
"nebyl důvod" k dodatečnému projednání dědictví, neboť tu nebyl žádný majetek,
který by nebyl znám v původním dědickém řízení. V původním řízení byly obě
dědičky "poučeny a seznámeny" s ustanovením § 175k odst. 3 občanského soudního
řádu a "I. B. měla možnost domáhat se zařazení aktiv představujících prostředky
na účtech žalobou podle ustanovení § 175y občanského soudního řádu". Tím, že
soud jednal o dodatečném projednání dědického řízení ohledně majetku, k němuž
nebylo v původním dědickém řízení přihlédnuto ve smyslu ustanovení § 175k
odst.3 občanského soudního řádu, byl porušen zákon. Přípustnost dovolání
dovolatelka dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního
řádu a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
I. B. se ztotožnila se závěry soudů a uvedla, že dovolání je "bezdůvodné".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napadeno usnesení
odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona
č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších
předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se
nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm. a) o.s.ř.],
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm. b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.].
Ing. D. B. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil.
Dovolání Ing. D. B. proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen
při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je
odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li
právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst.3 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené usnesení odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů mimo jiné významné vyřešení
právní otázky, zda může být předmětem tzv. dodatečného projednání dědictví ve
smyslu ustanovení § 175x občanského soudního řádu majetek, který byl znám již v
původním dědickém řízení a ve vztahu k němuž se soud postupem podle ustanovení
§ 175k odst.3 občanského soudního řádu omezil na zjištění jeho spornosti a při
určení obvyklé ceny majetku a čisté hodnoty dědictví (popřípadě výše předlužení
dědictví) k němu nepřihlížel. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla
dovolacím soudem ve všech souvislostech vyřešena a protože vyřešení této otázky
bylo pro rozhodnutí ve věci určující (významné), představuje napadené usnesení
odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam; dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání Ing. D. B. je
přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno,
nějaký zůstavitelův majetek, popřípadě i dluh, provede se o tomto majetku
řízení o dědictví; objeví-li se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se
neprovede (§ 175x občanského soudního řádu).
Po právní moci usnesení, kterým bylo řízení skončeno, soud může (smí) provést
řízení o dědictví jen o majetku, který - jak vyplývá z ustanovení § 175x
občanského soudního řádu - dosud (v době do právní moci tohoto usnesení) nebyl
v řízení o dědictví znám. Za dosud v řízení neznámý se zásadně pokládá takový
zůstavitelův majetek, který v průběhu řízení o dědictví neuvedl (netvrdil)
žádný z účastníků řízení o dědictví a který nevyplynul ani jinak nevyšel najevo
z výsledků předběžného šetření nebo ze zpráv, které byly soudu v řízení sděleny
na jeho dotaz, anebo z šetření, která byla soudem provedena v rámci přípravy
jednání.
Jsou-li aktiva a pasíva dědictví mezi účastníky řízení o dědictví sporná, omezí
se soud v řízení o dědictví jen na zjištění jejich spornosti; při určení
obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho
předlužení, k nim nepřihlíží (srov. § 175k odst.3 občanského soudního řádu);
stejně se postupuje, závisí-li rozhodnutí o vypořádání majetku, který měl
zůstavitel s pozůstalým manželem ve společném jmění, na skutečnosti, která
zůstala mezi pozůstalým manželem a některým z dědiců sporná (srov. § 175l
odst.1 věta druhá občanského soudního řádu).
Sporností aktiv nebo pasiv dědictví ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3
občanského soudního řádu se v ustálené judikatuře soudů rozumí rozdílná
(rozporná) tvrzení účastníků řízení o dědictví o skutečnostech, které jsou
rozhodné pro posouzení (pro právní závěr), zda věc, právo nebo jiná majetková
hodnota, popřípadě dluh, patřily zůstaviteli. Jsou-li údaje účastníků řízení o
dědictví shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní
hodnocení významné, jakož i tehdy, vyjádří-li některý z účastníků pouhý
nesouhlas se zařazením majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví, aniž by
vůbec uvedl skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda věc, právo nebo jiná
majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nejde o spor o aktiva
nebo pasiva dědictví. V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní nebo
jiný názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh
patřily zůstaviteli, nemůže se soud omezit na "zjištění spornosti"; na základě
svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví.
Protože se soud v řízení o dědictví nezabývá těmi aktivy nebo pasívy dědictví,
která zůstala mezi účastníky sporná, nejsou majetek nebo dluhy, jichž se
spornost týká, v dědickém řízení vypořádány. Uvedené platí obdobně, zůstala-li
mezi dědici a pozůstalým manželem sporná skutečnost, na níž závisí rozhodnutí o
vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela.
Nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasív dědictví v důsledku postupu
podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení
§ 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu nebrání účastníkům řízení,
aby se domáhali svého práva žalobou mimo řízení o dědictví (§ 175y odst.1
občanského soudního řádu). Účastníci řízení o dědictví se mohou svých práv k
tomuto majetku domáhat žalobou, a to jak v době, kdy dědické řízení ještě
probíhá, tak i po jeho pravomocném skončení.
Žalobu podanou podle ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu soud
projedná a rozhodne o ní v řízení podle Části třetí občanského soudního řádu (v
tzv. sporném řízení). K žalobě je legitimován ten, kdo byl jako dědic
účastníkem řízení o dědictví; řízení o žalobě se musí (buď jako žalobci nebo
jako žalovaní) zúčastnit všichni dědici, jinak je dán nedostatek věcné
legitimace (a žaloba proto musí být již z tohoto důvodu zamítnuta). V
závislosti na obsahu žaloby a žalobním petitu může být rozhodnutím soudu nejen
odstraněna spornost aktiv nebo pasív dědictví nebo spornost skutečnosti
významné pro vypořádání společného jmění manželů podle ustanovení § 175l o.s.ř.
[například na základě žaloby o určení podle § 80 písm. c) o.s.ř.], ale může
dojít také ke konečnému řešení vztahu mezi dědici (mezi dědici a pozůstalým
manželem) na základě žaloby na plnění [§ 80 písm. b) o.s.ř.], při níž vyřešení
otázky sporných aktiv nebo pasív dědictví nebo skutečností významných pro
vypořádání společného jmění manželů podle ustanovení § 175l o.s.ř. bude
představovat posouzení předběžné otázky (srov. též právní názor vyjádřený v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 2138/2006, který byl
uveřejněn pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008).
Nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasív dědictví v důsledku postupu
podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení
§ 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu nutně - jak je dáno povahou
věci - předpokládá, že takový majetek nebo dluh byl v (dosavadním průběhu)
řízení o dědictví znám. Současně je zřejmé, že k nezařazení majetku nebo dluhů
do aktiv a pasiv dědictví může v konkrétním řízení o dědictví dojít nejen v
souladu s požadavky ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo
ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, ale i (jak tomu
bylo také v původním řízení o dědictví po O. B.) v rozporu se zákonem. Z
pohledu (dodatečného) řízení o dědictví prováděného podle ustanovení § 175x
občanského soudního řádu však není (a nemůže být) významné, zda nezařazení
majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví proběhlo v (původním) řízení o
dědictví v souladu se zákonem; dodatečné projednání dědictví totiž neslouží (a
nemůže sloužit) k nápravě chyb původního dědického řízení (srov. například
právní názor vyjádřený v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.12.1995 sp.
zn. 24 Co 261/95, který byl publikován pod č. 2 v časopise Ad Notam, roč.
1996), k němuž jsou určeny (a mohou být účastníky využity) řádné a mimořádné
opravné prostředky. Při (dodatečném) projednání dědictví podle ustanovení §
175x občanského soudního řádu je soud vázán výsledky dosavadního řízení,
vychází z nich a v ničem do stavu jím vytvořeného nezasahuje; důvodem takového
(dodatečného) projednání dědictví není tedy vadnost (nezákonnost) rozhodnutí,
jímž bylo (původní) řízení o dědictví skončeno, ani porušení procesních zásad
při projednání a rozhodování dědické věci, ale neúplnost skutkových podkladů
týkajících se jen (a výlučně) rozsahu zůstavitelova majetku nebo dluhů, která
se nedotýká správnosti (původního) rozhodnutí. Soud v (dodatečném) řízení o
dědictví podle ustanovení § 175x občanského soudního řádu je vázán výsledkem
(původního) dědického řízení tak, jak byl vyjádřen v souvislosti se skončením
projednání dědictví, a není oprávněn znovu (samostatně) zkoumat, zda majetek
nebo dluhy jsou opravdu ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního
řádu nebo ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu v
dědickém řízení sporné (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího
soudu ČR ze dne 30.8.2012 sp. zn. 21 Cdo 1305/2010). Nebyl-li v (původním)
řízení o dědictví majetek nebo dluh zařazen do aktiv a pasiv dědictví a došlo-
li k tomu v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského
soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského
soudního řádu, soud o takovém majetku nebo dluhu (dodatečné) řízení o dědictví
neprovede, i kdyby byl v (původním) řízení o dědictví učiněn závěr o jejich
spornosti v rozporu se zákonem.
Majetek nebo dluh, který nebyl v (původním) řízení o dědictví zařazen z "důvodu
spornosti" do aktiv nebo pasív dědictví, jsou způsobilým předmětem
(dodatečného) řízení o dědictví podle ustanovení § 175x občanského soudního
řádu jen tehdy, jestliže byla jejich původní spornost mimo řízení o dědictví
odstraněna (například rozhodnutím soudu vydaným na základě žaloby podané podle
ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního řádu v řízení podle Části třetí
občanského soudního řádu) tak, že již nepochybně patří do dědictví, aniž by
současně došlo ve vztahu k tomuto majetku nebo dluhu také ke konečnému vyřešení
vztahu dědiců (dědiců a pozůstalého manžela). Jen v takovém případě lze
dovozovat, že se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno,
objevil zůstavitelův majetek nebo dluh sice (původně) "vyřazený" pro spornost,
nově (po právní moci usnesení, jímž bylo původní řízení o dědictví skončeno)
však již mezi účastníky řízení nesporný, ohledně kterého je třeba provést
vypořádání mezi dědici.
V projednávané věci byla práva a povinnosti zůstavitelky z účtů vedených u
Československé obchodní banky a.s. č. a č. soudy projednána a vypořádána v
(dodatečném) řízení o dědictví provedeném podle ustanovení § 175x občanského
soudního řádu, ačkoliv v (původním) řízení o dědictví, které bylo skončeno
usnesením soudu prvního stupně ze dne 4.4.2006 č.j. 25 D 346/2005-277, k nim
nebylo přihlédnuto podle ustanovení § 175k odst.3 občanského soudního řádu, a
ačkoliv jejich spornost mezi účastnicemi nebyla mimo dědické řízení do té doby
odstraněna. Dovolatelka tedy právem soudům vytýká, že provedly (dodatečné)
řízení o dědictví, i když o takovém majetku zůstavitelky nemělo proběhnout,
neboť účastnice se mohly (a měly) svých práv k tomuto majetku domáhat žalobou
mimo dědické řízení podanou podle ustanovení § 175y odst.1 občanského soudního
řádu.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení podle
ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Jelikož
důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení
soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc v tomto
rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Příbrami) k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243d odst. 1 část věty
první za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2012
JUDr. Ljubomír Drápal,
v. r.
předseda senátu