21 Cdo 1273/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce Hlavního města Prahy se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské
náměstí č. 2, zastoupené prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., advokátem se sídlem v
Praze 1, Dlouhá č. 13, proti žalovaným 1) OWEBU
Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. se sídlem ve Vídni, Praterstrasse č.
62-64, Rakousko, zastoupené JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem v Praze
6, Stavitelská č. 1099/6, s organizační složkou OWEBU
Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. v Praze 1, Opletalova č. 1418/23, 2)
Fashion Trend s.r.o. se sídlem v Praze 3, Jeseniova č. 52/1196, IČO 27125181,
3) HELAVA, společnost s ručením omezeným se sídlem v Praze 1, Náprstkova č. 10,
IČO 25067133, o vyklizení nebytových prostor, o žalobě pro zmatečnost podané
žalovanou 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2007 č.j.
64 Co 170/2007-49, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 42/2007, o
dovolání žalované 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. února
2009 č.j. 11 Cmo 343/2008-45, takto:
I. Dovolání žalované 1) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 8.6.2006 domáhal,
aby žalovaná označená jako "OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H.,
organizační složka se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23", žalovaný 2) a
žalovaný 3) vyklidili v žalobě blíže označené nebytové prostory.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 3.10.2006 č.j. 11 C 101/2006-27
zastavil řízení proti žalované OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H.,
organizační složce se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23 a rozhodl, že ve
vztahu mezi žalobcem a touto žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení. Dovodil, že organizační složka zahraniční právnické osoby
umístěná na území České republiky, i když je zapsaná v obchodním rejstříku,
není nositelem právní subjektivity a způsobilým účastníkem řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 24.1.2007 č.j. 11 C 101/2006-38
odmítl jako opožděné odvolání žalované OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft
m.b.H., organizační složky se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23, a
rozhodl podle ustanovení § 92 odst.1 o.s.ř. tak, že připouští, aby do řízení
vstoupila jako žalovaná "OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. se
sídlem ve Vídni, Praterstrasse č. 62-64, Rakousko".
Odvolání žalované OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H., organizační
složky se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1418/23, proti tomuto usnesení
obvodního soudu Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.6.2007 č.j. 64 Co
170/2007-49 odmítl. Dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, neboť
napadené usnesení obvodního soudu bylo odvolatelce "doručeno uložením" dne
12.2.2007 a odvolání bylo podáno až dne 14.3.2007.
Proti tomuto usnesení městského soudu podala žalovaná 1) OWEBU
Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. se sídlem ve Vídni, Praterstrasse č.
62-64, Rakousko dne 27.12.2007 (k poštovní přepravě podáno dne 19.12.2007)
žalobu pro zmatečnost. Namítala, že odmítnuté odvolání bylo podáno včas, neboť
napadené rozhodnutí jí bylo řádně doručeno teprve dne 27.2.2007 a odvolání bylo
podáno dne 14.3.2007.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25.4.2008 č.j. 65 C 42/2007-19 žalobu pro
zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobci na
náhradě nákladů řízení 10.234,- Kč k rukám advokáta prof. JUDr. Jana Kříže,
CSc. a že ve vztahu mezi žalobcem a ostatními žalovanými nemá žádný z nich
právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla
podána "jiným subjektem než je ten, jehož odvolání bylo odmítnuto", a že tedy
byla podána "neoprávněnou osobou". Žaloba byla navíc podána opožděně; vzhledem
k tomu, že žalobou napadené usnesení bylo žalované 1) doručeno dne 10.9.2007 a
že lhůta pro podání žaloby činila podle ustanovení § 234 odst. 1 o.s.ř. tři
měsíce, byla žaloba pro zmatečnost podána dne 19.12.2007 po uplynutí zákonné
lhůty.
K odvolání žalované 1) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12.2.2009 č.j. 11
Cmo 343/2008-45 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná
1) je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.117,- Kč
k rukám advokáta prof. JUDr. Jana Kříže, CSc. a že ve vztahu mezi žalobcem a
ostatními žalovanými nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení. Ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobu pro
zmatečnost proti usnesení městského soudu byla podána opožděně. Žalobou
napadené usnesení bylo totiž "jednateli" odvolatelky doručováno prostřednictvím
pošty na adresu Praha 2, nám. Jiřího z Poděbrad 2; vzhledem k tomu, že adresát
nebyl zastižen, byla zásilka uložena dne 6.9.2007 na poště, doručena třetím
dnem od jejího uložení, přičemž adresát si zásilku osobně vyzvedl dne
14.9.2007. I kdyby soud vycházel z toho, že usnesení městského soudu bylo
doručeno dne 14.9.2007, byl posledním dnem k podání žaloby pro zmatečnost pátek
14.12.2007 a žaloba "podaná poště k přepravě" dne 19.12.2007 je v každém
případě opožděná.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání. Namítá, že
žaloba pro zmatečnost byla podána včas, neboť žalobou napadené usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 26.6.2007 č.j. 64 Co 170/2007-49 jí bylo
doručeno dne 19.9.2007, nikoliv dne 14.9.2007, jak uvádí napadené usnesení.
Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem soudů, že "zásilky předané k poštovní
přepravě se považují za doručené v případě, že si je adresát nevyzvedne, 3.
nebo 10. den od jejich uložení". Kdyby k tomu mělo dojít, "měly by soud i pošta
zajistit, aby se takového poučení dostalo účastníkům řízení, což je významné
zejména v případě dovolatelky, jejíž statutární orgán je cizím státním
příslušníkem, nebyl v té době zastoupen advokátem a nelze na něm spravedlivě
požadovat, aby si údaje týkající se doručování ověřoval". Uzavírá, "že chyby v
doručování způsobené nesprávným poučením o délce uložení a s ním spojená fikce
doručení nemohou být přičítány k tíži účastníka, pokud se takovým, byť
nesprávným poučením řídil". Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené
usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., k tomu oprávněnou osobou (účastníkem
řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a v § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a
odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž
bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě
pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.
1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud
dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalovaná 1) napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm.
b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem
prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím
soudem zrušeno. Dovolání žalované 1) proti usnesení odvolacího soudu tedy může
být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3
o.s.ř. se nepřihlíží.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
Žalobce v projednávané věci označil za žalovanou "OWEBU
Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H., organizační složka se sídlem v Praze
1, Opletalova č. 1418/23", ačkoli organizační složka zahraniční (fyzické nebo
právnické) osoby umístěná na území České republiky a zapsaná do obchodního
rejstříku nemá způsobilost mít práva a povinnosti (tzv. právní subjektivitu).
Ve všech záležitostech týkajících se organizační složky je totiž vždy nositelem
práv a povinností zahraniční osoba, jíž je organizační složka součástí. Tzv.
právní subjektivitu a tedy i způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 o.s.ř.) má
proto vždy pouze zahraniční (fyzická nebo právnická) osoba a nikoli její
organizační složka (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2001 sp.
zn. 30 Cdo 1634/2000 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2003 sp. zn. 32
Odo 945/2002). Poté, co do řízení přistoupila (na návrh žalobce a se souhlasem
obvodního soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 24.1.2007 č.j. 11 C 101/2006-38)
žalovaná 1), stal se účastníkem řízení ten, kdo je nositelem práv a povinností
týkající se organizační složky OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. v
Praze 1, Opletalova č. 1418/23
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 28.11.1996 sp. zn. 3 Cdon 1220/96,
uveřejněném pod č. 48 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, dospěl k závěru,
že jde o vadu žaloby, jestliže žalobce v rozporu s požadavky § 42 odst. 4 a §
79 odst. 1 o.s.ř. identifikuje žalovanou právnickou osobu "zástupně, pomocí
jejího orgánu", a to za předpokladu, že onen orgán nezaměnitelně identifikuje
konkrétní právnickou osobu, jejíž určení přiměřeně (byť i nepřímo) vyplývá z
ostatních částí žaloby, zejména z vylíčení rozhodujících skutkových okolností.
Judikatura soudů se rovněž ustálila v tom, že účastníku řízení nemohla být
způsobena žádná újma na jeho procesních právech, jestliže soud, aniž by
postupoval podle ustanovení § 43 odst.1 o.s.ř., odmítl žalobu vůči subjektu, u
něhož by úprava v jeho označení mohla vést pouze k identifikaci subjektu, který
již je účastníkem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.10.1998 sp.
zn. 20 Cdo 326/98 uveřejněné pod č. 172 v časopise Soudní judikatura, roč.
1998).
V projednávané věci bylo řízení zastaveno proti původně žalované organizační
složce obchodní společnosti OWEBU Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H.,
když zároveň na žalovanou stranu přistoupila samotná obchodní společnost OWEBU
Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. jako "správně identifikovaná
zahraniční právnická osoba". Postup podle ustanovení § 43 o.s.ř. ve vztahu k
původně žalované organizační složce obchodní společnosti OWEBU
Realitätenverwertungsgesellschaft m.b.H. tím ztratil význam, neboť případná
náprava v označení žalované byla dosažena jiným způsobem (zastavením řízení
podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. a přistoupením účastníka podle ustanovení
§ 92 odst. 1 o.s.ř.), aniž by tím byla komukoliv způsobena jakákoliv procesní
újma.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k
tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí
předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve
veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na
to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost je tedy právním
institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k
závažným procesněprávním nedostatkům.
K žalobě pro zmatečnost je legitimován účastník původního řízení, popřípadě
jeho právní nástupce z důvodu univerzální nebo singulární sukcese, vůči němuž
je napadené pravomocné rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 159a o.s.ř. závazné.
Protože jde o opravný prostředek, nemůže žalobu podat ten účastník nebo jeho
právní nástupce, jemuž bylo napadeným rozhodnutím plně vyhověno nebo kterému
nebyla způsobena žádná jiná újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením
napadeného rozhodnutí.
V projednávané věci byla žaloba pro zmatečnost podána proti usnesení, jímž bylo
odmítnuto odvolání první žalované proti usnesení o odmítnutí odvolání proti
usnesení o zastavení řízení a jímž bylo zároveň odmítnuto její odvolání proti
usnesení o přistoupení dalšího účastníka. Tímto postupem ovšem nebyla žalované
1) - jak vyplývá z výše uvedeného - způsobena žádná újma, a proto není k podání
žaloby pro zmatečnost subjektivně legitimována. S ohledem na závěr o nedostatku
legitimace nemůže být žaloba pro zmatečnost úspěšná, i kdyby byla podána včas.
Za tohoto stavu věci nemůže mít dovoláním napadené usnesení po právní stránce
zásadní význam.
Protože dovolání žalované 1) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani
podle ustanovení 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř., Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty
první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť
žalovaná 1) s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu