U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobců a) P. M. a b) E. M., obou zastoupených JUDr. Tomášem
Chňoupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 705/16, proti žalovanému
LEASING - STAR spol. s r. o. Teplice se sídlem v Praze 1 – Novém Městě,
Krakovská č. 1346/15, IČO 41324536, zastoupenému JUDr. PhDr. Oldřichem
Choděrou, advokátem se sídlem v Praze, Jugoslávská č. 481/12, o určení, že
nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem a věcným břemenem, vedené u
Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 130/2006, o dovolání žalobců
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2010 č. j. 19 Co
323/2008-392, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému na náhradě
nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení
k rukám JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry, advokáta se sídlem v Praze, Jugoslávská
č. 481/12.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2010 č. j.
19 Co 323/2008-392, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze
dne 16. 5. 2008 č. j. 4 C 130/2006-247, jímž bylo určeno, že budova č. p.
postavená na pozemku parc. č. st. a pozemek parc. č. st. v obci Hostivice a
katastrálním území Litovice nejsou zatíženy zástavním právem zřízeným ve
prospěch pohledávky žalovaného ve výši 500.000,- Kč s úroky a smluvní pokutou
ze smlouvy o úvěru č. 307/2005/L ze dne 30. 3. 2005 na základě zástavní smlouvy
č. 307/2005/L ze dne 30. 5. 2005 (správně č. 307/2005/Z ze dne 30. 3. 2005)
„vložené do katastru s právními účinky vkladu 5. 4. 2005“, a jímž bylo
žalovanému uloženo zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobcům 126.931,35 Kč a
České republice – Okresnímu soudu Praha – západ 334,37 Kč, tak, že žaloba na
určení, že budova č. p. postavená na pozemku parc. č. st. a pozemek parc. č.
st. v obci Hostivice a katastrálním území Litovice nejsou zatíženy zástavním
právem zřízeným ve prospěch pohledávky žalovaného ve výši 485.000,- Kč se
smluvními úroky a smluvní pokutou ze smlouvy o úvěru č. 307/2005/L ze dne 30.
3. 2005 na základě zástavní smlouvy č. 307/2005/Z ze dne 30. 3. 2005, se
zamítá, kterým byl rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 16. 5. 2008 č.
j. 4 C 130/2006-247 „jinak“ pro pohledávku ve výši 15.000,- Kč s úroky z
prodlení z částky 500.000,- Kč potvrzen a kterým bylo rozhodnuto, že žalovanému
se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů a že České
republice – Okresnímu soudu Praha – západ se „vůči žalobcům nepřiznává právo na
náhradu nákladů státu“, je v napadeném měnícím výroku rozsudku odvolacího soudu
přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“),
neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.
1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony]. S přihlédnutím k tomu, že odvolací soud správně vyložil ustanovení §
40 odst. 5 občanského zákoníku a že napadený rozsudek odvolacího soudu v tomto
směru vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu (uvedeného v
rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 5. 2010 č. j. 21 Cdo
1142/2009-363), je dovolání žalobců podané z důvodu nesprávného právního
posouzení věci, které žalobci spatřují v nesprávném výkladu ustanovení § 40
odst. 5 občanského zákoníku, zjevně bezdůvodné; Nejvyšší soud České republiky
je proto podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem
náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 5.000,- Kč [srov. § 5 písm.
b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve
znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006
Sb. a Čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za
jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003
Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši
5.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. PhDr. Oldřich
Choděra osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům
řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za
zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z
přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2
větu druhou o. s. ř.) ve výši 1.113,- Kč. Protože dovolání žalobců bylo
odmítnuto, dovolací soud jim podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224
odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši
6.413,- Kč nahradili. Žalobci jsou povinni přiznanou náhradu nákladů řízení
zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta, který žalovaného v tomto
řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. dubna 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu