21 Cdo 1301/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně FWDS Claims, a.s. „v likvidaci“ se sídlem v Praze 6, Podbabská č. 1112/13, IČO 60196611, zastoupené JUDr. Erikou Mačákovou, LL.M., Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 6, U Hadovky č. 564/3, proti žalovanému JUDr. A. B., o 350.000,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2004, č. j. 50 Cm 183/98-214 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2005, č. j. 5 Cmo 562/2004-258, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 276/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. června 2009, č. j. 11 Cmo 106/2009-67, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.6.2009, č.j. 11 Cmo 106/2009-67, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.1.2007, sp. zn. 46 Cm 276/2005-34, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost (tak, že se žaloba zamítá), není přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o.s.ř.“) [dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) v posuzovaném případě opodstatněně a vycházeje z ustálené judikatury soudů dovodil, že zde není dán žádný ze zmatečnostních důvodů ve smyslu ustanovení § 229 o.s.ř. Namístě je přesto zdůraznit, že ani opakovaně uplatňované tvrzení dovolatele, že účastník řízení (žalobkyně) není ve sporu věcně legitimován, tj. není nositelem práva nebo povinnosti, o které v řízení jde, není způsobilé založit zmatečnost řízení ve smyslu § 229 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.1998, sp.zn. 20 Cdo 382/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 107, ročník 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2002, sp.zn. 20 Cdo 2114/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 106, ročník 2002). Napadené usnesení odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř .
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nemohou založit ani ostatní námitky žalovaného, neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. listopadu 2011
JUDr. Roman Fiala, v. r. předseda senátu