21 Cdo 1358/2002
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně J. R., zastoupené advokátem, proti žalované L. V.,
zastoupené advokátem, o 92.012,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
v Liberci pod sp.zn. 13 C 1893/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci dne 2. října 2001 č.j. 29 Co
309/2001-230, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad
Labem k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 92.012,50 Kč s 16% úrokem
\"počínaje dnem podání žaloby\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaná u
ní pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 18.5.1993 jako prodavačka ve
stánku \"s prodejem tiskovin, tabákových výrobků apod.\" a že spolu s pracovní
smlouvou s ní uzavřela též dohodu o hmotné odpovědnosti. Dne 20.11.1993
žalovaná nahlásila na Policii ČR vykradení stánku a odcizení tržby a zboží v
hodnotě 20.500,- Kč. Dne 23.11.1993 pak byla na stánku provedena inventura, při
níž byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách ve výši 92.012,50 Kč. Žalovaná
dne 23.11.1993 předala stánek jiné pracovnici a zjištěný schodek odmítla
uhradit.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 16.9.1998 (správně ze dne 24.9.1998)
č.j. 13 C 1893/95-91 žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 20.000,- Kč s 16%
úrokem od 13.5.1997 do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení dalších 72.012,50
Kč s 16% úrokem z částky 92.012,50 Kč od 21.11.1995 do 12.5.1997 a z částky
72.012,50 Kč od 13.5.1997 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalovaná pracovala u
žalobkyně na základě pracovní smlouvy ze dne 18.5.1993 jako prodavačka ve
stánku a že \"součástí pracovní smlouvy byla i dohoda o hmotné odpovědnosti\".
Dne 20.11.1993 bylo na Obvodním oddělení Policie ČR L. – V. oznámeno vloupání
do stánku, v němž pracovala žalovaná, a následně byla dne 23.11.1993 provedena
inventura, při níž byl zjištěn schodek na svěřených hodnotách ve výši 92.012,50
Kč. Z provedených důkazů soud prvního stupně dále dovodil, že schodek
\"nesporně vznikl\" ve výši 20.000,- Kč, která představuje tržbu, již žalovaná
neodevzdala žalobkyni, neboť ji dne 19.11.1993 zapomněla na stánku; přihlédl
přitom k rozporům ve výpovědi žalované o tom, co a za jakých okolností bylo ze
stánku při vloupání oznámeném dne 20.11.1993 odcizeno. O zbývající části
schodku soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně v tomto směru neunesla
důkazní břemeno, neboť podle znaleckého posudku Ing. E. D. \"pro závažné chyby
v účetnictví nebylo možné stav fyzický se stavem účetním porovnat\".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci
usnesením ze dne 20.4.1999 č.j. 29 Co 113/99-113 rozsudek soudu prvního stupně
ve výrocích o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení zrušil a věc mu v
tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení a vyslovil, že \"v části žalobě
vyhovující ohledně částky 20.000,- Kč s příslušenstvím zůstává rozsudek nedotčen
\". Odvolací soud dospěl k závěru, že \"na jednotlivých listech\" kontrolní
inventury sice chybějí podpisy žalobkyně \"jako orgánu provádějícího kontrolní
inventuru\" jak to vyžaduje ustanovení § 30 odst.1 zákona č. 563/1991 Sb., že
však \"tato závada\" nepostačuje k tomu, aby \"inventura byla prohlášena za
neprůkaznou\". Je totiž třeba přihlédnout k tomu, že žalovaná nepřednesla žádné
námitky \"co do provedení fyzického soupisu zásob a jeho správnost vlastním
podpisem stvrdila\". Inventurní výsledek lze podle názoru odvolacího soudu
prokázat, zjistí-li se, jaké hodnoty v podobě zboží určeného k oběhu byly
převzaty, kolik bylo v inventurním období odvedeno peněz v tržbách a kolik
zboží, případně hotovosti bylo zjištěno fyzickou inventurou. Protože \"pouhý
odkaz na formální náležitosti dokladu z hlediska požadavku předpisů účetnictví
\" nepostačuje k závěru, že se \"nezdařilo prokázat konkrétní inventurní
výsledek\", je třeba se věcí zabývat \"z hlediska žaloby, k ní nabízených
důkazů o pohybu zboží a tržeb ve sledovaném inventurním období, a to za
přibrání revizního znalce\".
Poté, co provedl další dokazování, zejména důkaz znaleckým posudkem Ing. V.
Z., Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 6.4.2001 č.j. 13 C 1893/95-205
řízení ohledně částky 10.519,10 Kč z důvodu částečného zpětvzetí žaloby
zastavil a rozsudkem ze dne 6.4.2001 č.j. 13 C 1893/95-206 žalované uložil, aby
zaplatila žalobkyni 61.494,40 Kč (správně 61.493,40 Kč) s 16% úrokem od
13.5.1997 do zaplacení a \"na účet\" advokáta JUDr. R. E. náhradu nákladů
řízení ve výši 43.238,- Kč, a zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve
výši 16% z částky 92.012,50 Kč od 21.11.1995 do 12.5.1997 a z částky 10.519,10
Kč od 13.5.1997 do zaplacení. Ze znaleckého posudku Ing. V. Z. soud prvního
stupně zjistil, že schodek na svěřených hodnotách činí za rozhodné inventurní
období 81.493,38 Kč, a dovodil, že žalovaná neprokázala, že by schodek vznikl
zcela nebo zčásti bez jejího zavinění. Námitky žalované proti závěrům
znaleckého posudku Ing. V. Z. soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že
vychází ze znaleckého posudku Ing. E. D., které byly vyvráceny revizním
znaleckým posudkem. Protože o povinnosti žalované zaplatit 20.000,- Kč s
příslušenstvím bylo již pravomocně rozhodnuto, je žalovaná povinna zaplatit
žalobkyni zbývajících 61.493,40 Kč s příslušenstvím.
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem
ze dne 2.10.2001 č.j. 29 Co 309/2001-230 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně
ve výroku, kterým bylo žalobě vyhověno a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů
řízení tak, že žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni na této náhradě
33.719,- Kč \"u\" advokáta; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil, že \"existence
schodku ve výši ověřené posudkem znalce je prokázána\" a že za řízení před
soudem prvního stupně \"nevyšlo najevo nic, co by mohlo vést k závěru o
spoluzavinění žalobkyně na tomto manku, zejména pokud jde o kvalifikační
předpoklady odvolatelky\". Odvolací námitky, kterými žalovaná zpochybňovala
závěry znaleckého posudku Ing. V. Z. (zejména tvrzení o \"zfalšování\" dodacích
listů o množství a druhu zboží), odvolací soud odmítl s odůvodněním, že jde o
nové skutečnosti, které přes poučení podle ustanovení § 119a o.s.ř. neuplatnila
před soudem prvního stupně a které proto nejsou způsobilým odvolacím důvodem.
Protože odvolací soud neshledal důvody ani pro mimořádné snížení náhrady škody
podle ustanovení § 183 zák. práce, je rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o
vyhovění žalobě správný.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že
odvolací soud považoval za prokázaný schodek na svěřených hodnotách ve výši
81.493,38 Kč, ačkoliv nebyla provedena inventura a ani soupis zboží při
uzavření dohody o hmotné odpovědnosti a žalobkyně tedy neprokázala stav zboží,
za něž žalovaná převzala hmotnou odpovědnost. Žalovaná současně poukazuje na
to, že vedené účetnictví není v souladu \"s postupy účtování\", že u některých
dodacích listů chybí podpisy odpovědné osoby a že součty příjmů a výdajů
provedených při kontrole se odlišují od součtů \"v předložené knize\". Žalovaná
dále odvolacímu soudu vytýká, že se nedostatečně zabýval vloupáním do stánku.
Bylo prokázáno, že ke vloupání došlo dne 20.11.1993; pachatel tohoto vloupání
umožnil, aby neznámý pachatel odnesl další zboží, čímž \"zavinil vznik další
škody\", a znemožnil žalobkyni uplatnit náhradu škody z titulu hmotné
odpovědnosti. Odvolací soud se podle názoru žalované rovněž náležitě nezabýval
tím, zda žalobkyně vytvořila řádné pracovní podmínky pro žalovanou, \"a tím
splnila jeden z předpokladů uplatnění náhrady škody z titulu dohody o hmotné
odpovědnosti\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž
je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř., přezkoumal
napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání je převážně opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že ke
vzniku schodku na hodnotách svěřených k vyúčtování mělo dojít v listopadu 1993
- podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb.,
č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984
Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991
Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb. a č.
37/1993 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.5.1994 (dále jen
\"zák. práce\").
Podle ustanovení § 176 odst.1 věty první zák. práce převzal-li na základě
dohody o hmotné odpovědnosti pracovník odpovědnost za svěřené hotovosti,
ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat,
odpovídá za vzniklý schodek. Podle ustanovení § 176 odst.3 zák. práce se
pracovník zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, jestliže prokáže, že
schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
Odpovědnost pracovníka za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen
vyúčtovat, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu.
Odpovědnost za tuto škodu vzniká, prokáže-li organizace nebo zaměstnávající
občan (dále jen \"zaměstnavatel\"), že uzavřel s pracovníkem platnou dohodu o
hmotné odpovědnosti, a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu
nebo jiných hodnotách (dále jen \"hodnotách\"), které pracovníku svěřil k
vyúčtování, vznikl schodek. Zavinění pracovníka na vzniku škody zaměstnavatel
není povinen prokazovat (srov. § 172 odst. 3 zák. práce); pracovník se však ve
smyslu ustanovení § 176 odst.3 zák. práce odpovědnosti za schodek na svěřených
hodnotách zprostí zcela, popř. zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl
zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
Schodek jako jeden z předpokladů odpovědnosti pracovníka podle ustanovení § 176
a násl. zák. práce vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které se hmotně
odpovědný pracovník zavázal vyúčtovat. Zpravidla bývá zjišťován inventarizací
jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a
skutečným (nižším) stavem majetku a závazků (srov. § 29 odst. 1 zákona č.
563/1991 Sb., o účetnictví). Není-li schodek zjištěn (prokázán) inventarizací,
neznamená to bez dalšího, že by zaměstnavatel neměl proti odpovědnému
pracovníku nárok na náhradu škody podle ustanovení § 176 zák. práce;
zaměstnavatel však musí, má-li být jeho žaloba úspěšná, jinými důkazními
prostředky prokázat stav hodnot, které pracovník převzal k vyúčtování, a
skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách.
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, skutečné
stavy majetku a závazků se zjišťují inventurou fyzickou u majetku hmotné
povahy, popřípadě nehmotné povahy, nebo dokladovou u závazků a u ostatních
složek majetku, u nichž nelze provést fyzickou inventuru; tyto stavy se
zaznamenávají v inventurních soupisech, které musí být podepsány osobou
odpovědnou za provedení inventarizace.
V posuzovaném případě byl žalované - jak bylo zjištěno v řízení před soudy -
předán k vyúčtování majetek hmotné povahy. Provedení fyzické inventury je
ohledně tohoto majetku základním předpokladem k tomu, aby mohl být zjištěn stav
hodnot, které pracovník převzal k vyúčtování, a stav hodnot, které pracovník
zaměstnavateli vyúčtoval, a aby mohl být stanoven inventarizační rozdíl mezi
stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným stavem majetku a závazků.
Stavy majetku (hodnot) se zaznamenávají v inventurních soupisech, u nichž zákon
jako jejich formální náležitost požaduje, aby byly podepsány osobou odpovědnou
za provedení inventarizace.
Z žádného zákonného ustanovení neplyne, že by fyzické inventuře (provádění
inventurních soupisů) musel být obligatorně přítomen hmotně odpovědný
pracovník; nepřítomnost hmotně odpovědného pracovníka při zjišťování skutečných
stavů majetku a závazků může mít s ohledem na okolnosti případu význam z
hlediska hodnocení průkaznosti a věrohodnosti inventurních soupisů jako důkazu
ve smyslu § 132 o.s.ř., tato nepřítomnost sama o sobě však nečiní fyzickou
inventuru ani inventarizaci neprůkaznou. Požadavek, aby inventurní soupisy byly
podepsány osobou odpovědnou za provedení inventarizace, představuje za této
situace jediný průkaz toho, že fyzická inventura byla skutečně provedena a jaký
byl její výsledek. V případě, že inventurní soupisy nebyly podepsány osobou
odpovědnou za provedení inventarizace, je třeba z ustanovení § 30 odst.1 zákona
č. 563/1991 Sb., o účetnictví, dovodit, že je neprůkazná celá inventarizace,
která z takových soupisů vycházela.
V projednávané věci bylo zjištěno (a dovolatelka toto zjištění nezpochybňuje),
že inventarizační soupisy, vyhotovené při inventarizaci provedené ke dni
23.11.1993, nebyly podepsány osobou, odpovědnou za provedení inventarizace;
okolnost, že byly podepsány žalovanou a pracovnicí žalobkyně, která od žalované
stánek převzala, uvedený nedostatek inventarizačních soupisů nemohou odstranit.
Za této situace proto nemůže být správný názor odvolacího soudu, podle kterého
nedostatek podpisu osoby odpovědné za provedení inventarizace na
inventarizačních soupisech nepostačuje k tomu, aby \"inventura byla prohlášena
za neprůkaznou\". Uvedený nedostatek ve skutečnosti způsobil neprůkaznost celé
inventarizace a bylo tedy - jak uvedeno již výše - na žalobkyni, aby prokázala
vznik škody (schodku) jinými důkazními prostředky.
O výši schodku na svěřených hodnotách vypracoval znalec Ing. V. Z. za řízení
před soudem prvního stupně znalecký posudek, v němž schodek vyčíslil ve výši
81.493,38 Kč. Při zpracování posudku vycházel z dokladů, předložených žalobkyní
(žalovaná žádné vlastní podklady nepředložila a podle svého tvrzení je ani nemá
v držení), a svůj závěr založil - jak vyplývá z obsahu posudku - na
předpokladu, že \"výchozí stav zásob zboží na stánku byl nulový\", a na tom, že
jednotlivé podpisy žalované na dodacích listech \"firmy 7. a Z.\" jsou pravé a
budou žalovanou \"akceptovány\", že jednotlivé údaje dodacích listů \"vlastní
firmy Z.\" jsou pravdivé a že údaje o odvedených tržbách jsou pravdivé a úplné.
O tom, jaký byl \"výchozí stav zásob zboží na stánku\", tedy jaké hodnoty
převzala žalovaná k vyúčtování dne 18.6.1993, kdy začala na stánku pracovat,
uvedly účastnice rozdílná tvrzení. Oproti tvrzení žalobkyně, že předávací
inventura nebyla provedena, neboť stav zboží na stánku byl \"nulový\", žalovaná
uvedla (srov. například její výpověď před soudem prvního stupně při jednání dne
16.9.1998), že dne 18.6.1993 již bylo zboží na stánek \"navezeno\" a že neví, v
\"jakém rozsahu\". Dokazování k odstranění uvedeného rozporu v tvrzeních
účastnic soudy neprovedly, a nebylo možné bez dalšího vycházet z toho, že
\"výchozí stav zásob zboží na stánku byl nulový\" jen proto, že to uvedla
žalobkyně a že takový závěr musel být pro žalovanou \"příznivý\", aniž by bylo
objasněno, jak se \"výchozí stav zásob zboží na stánku\" projevil v dodacích
listech nebo v jiných dokladech.
Dalšími předpoklady, na nichž znalec Ing. V. Z. založil svůj závěr o výši
schodku, se soudy rovněž nezabývaly. Nebylo proto možné spolehlivě dovodit, zda
schodek vznikl v takové výši, jak byl vyčíslen ve znaleckém posudku. Závěr
odvolacího soudu o výši prokázaného schodku na svěřených hodnotách tedy vychází
ze zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování.
Odvolací soud dále dovodil, že dokazováním nebyly zjištěny žádné skutečnosti,
které by mohly vést k \"závěru o spoluzavinění žalobkyně na manku\", tedy -
řečeno jinak - skutečnosti, pro které by se žalovaná zprostila alespoň zčásti
své odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách ve smyslu ustanovení § 176
odst.3 zák. práce.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že podle obsahu spisu nemůže být
důvodem pro zproštění odpovědnosti žalované za schodek nedostatek její
kvalifikace. Za schodek, který vznikl bez zavinění hmotně odpovědného
pracovníka, se však podle ustálené judikatury soudů, považuje takový schodek,
který vznikl v důsledku úmyslného jednání třetích osob odcizením svěřených
hodnot (srov. například Stanovisko k uplatňování ustanovení zákoníku práce o
odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen
vyúčtovat, uveřejněné pod č. 12 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
roč. 1976, str. 68-69 a 80).
V projednávané věci bylo již za řízení před soudem prvního stupně zjištěno, že
žalovaná dne 20.11.1993 na Obvodním oddělení Policie ČR L. – V. oznámila
vloupání do stánku, v němž pracovala, že podle jejích údajů byly ze stánku
odcizeny peníze (ve výši asi 20.000,- Kč) a zboží (všechny cigarety v hodnotě
asi 5.000,- Kč) a že usnesením ze dne 20.10.1994 ČVS: ORLI-0161/VE-94 byla věc
trestného činu krádeže odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti
opravňující konat trestní stíhání proti určité osobě.
Odcizí-li třetí osoba pracovníku svěřené hodnoty, které je povinen vyúčtovat,
nemá zavinění třetí osoby samo o sobě za následek zánik hmotné odpovědnosti
pracovníka. Pracovník se však za této situace zprostí své odpovědnosti za
schodek, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho
zavinění, například proto, že pachatel vloupání prokazatelně vytvořil takovou
situaci, která hmotně odpovědnému pracovníku bránila se svěřenými hodnotami
hospodařit a je opatrovat. Z hlediska zavinění hmotně odpovědného pracovníka
musí být zvažováno i to, zda porušením svých pracovních povinností neumožnil
takové jednání třetích osob (například tím, že svěřené hodnoty neuložil na
bezpečném místě nebo že tam zanechal hodnoty, které měl správně odvést).
Odvolacímu soudu je třeba vytknout, že se při úvaze, zda se žalované podařilo
ve smyslu ustanovení § 176 odst.3 zák. práce zprostit alespoň zčásti své
odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, věcí z uvedených hledisek
nezabýval, přestože rozhodné skutečnosti byly v tomto směru tvrzeny a ačkoliv i
znalec Ing. V. Z. ve svém posudku upozornil, že v jím stanoveném schodku je
zahrnuta i \"hodnota případných odcizených věcí ze stránku\". Závěr odvolacího
soudu, že žalované se nepodařilo zprostit se své odpovědnosti za schodek na
svěřených hodnotách ani zčásti, je proto předčasný.
Důvodná není námitka žalované, kterou odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval
tím, zda žalobkyně vytvořila řádné pracovní podmínky pro žalovanou \"a tím
splnila jeden z předpokladů uplatnění náhrady škody z titulu dohody o hmotné
odpovědnosti\". Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná za řízení před soudy nic
takového netvrdila a že z výsledků dokazování ani nevyplynuly žádné poznatky,
které by mohly nasvědčovat tomu, že žalovaná neměla pro výkon práce vytvořeny
podmínky pro řádné nakládání se svěřenými hodnotami. Protože v dovolání nelze
uplatnit nové skutečnosti ve věci samé (srov. § 241a odst.4 o.s.ř.), dovolací
soud k této námitce nepřihlédl.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud
České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení § 243b odst. 2 části
věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst.3 věty
první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.