U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph. D.
v právní věci žalobce M. Z., zastoupeného JUDr. Petrou Stupkovou, LL.M.,
advokátkou se sídlem v Praze 1, Jáchymova č. 26/2, proti žalovanému GOLFOVÉMU
CLUBU KONOPIŠTĚ, spolku se sídlem v Bystřici, Tvoršovice č. 27, IČO 67360505,
zastoupenému Mgr. Martinem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Jakubská č.
647/2, o určení neplatnosti rozhodnutí občanského sdružení, o žalobě pro
zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19.
března 2014 č.j. 28 Co 112/2014-112, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp.
zn. 28 Co 112/2014-MOP, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 3. září 2015 č.j. 4 Co 139/2015-49, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení
12.463,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina
Pokorného, advokáta se sídlem v Praze 1, Jakubská č. 647/2.
Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 30.1.2014 č.j. 11 C 12/2013-98 odmítl
jako opožděné odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne
3.12.2013 č.j. 11 C 12/2013-70, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že je
neplatné rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce vyloučen ze sdružení Golf club
Konopiště, a kterým bylo žalobci uloženo, aby zaplatil žalovanému na náhradě
nákladů řízení 17.971,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Pokorného.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19.3.2014 č.j. 28 Co
112/2014-112 potvrdil usnesení okresního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zjistil, že rozsudek Okresního
soudu v Benešově ze dne 3.12.2013 č.j. 11 C 12/2013-70 byl žalobci doručen dne
30.12.2013 a žalobce byl poučen o právu podat do 15 dnů od doručení rozsudku
odvolání, že zástupce žalobce zaslal dne 14.1.2014 okresnímu soudu "emailovou
zprávu podepsanou zaručeným elektronickým podpisem, v jejímž předmětu byla
jména účastníků řízení", že zpráva obsahovala pouze text: "vážení, v příloze si
dovolujeme zaslat podání ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 12/2013 a současně
požádat o předání ke zpracování", že žádné přílohy nebyly "v důsledku technické
chyby" připojeny a že na základě sdělení okresního soudu, doručeného dne
23.1.2014, že doručené podání obsahovalo pouze citovaný text bez příloh, zaslal
zástupce žalobce obratem podání, ve kterém uvedl, že "opravuje chyby
předchozího podání" a připojil odvolání žalobce. Podle krajského soudu bylo
odvolání podáno opožděně, neboť jeho dodatečné zaslání nepředstavuje "opravu
nebo doplnění odvolání ze dne 14.1.2014"; podání ze dne 14.1.2014 nelze
považovat ani za blanketní odvolání, když v textu zprávy není slovo "odvolání"
vůbec použito, a ani jeho obsah nenaznačuje, o jaký procesní úkon jde a co se
jím sleduje, a z tohoto důvodu tu nebylo možné postupovat podle ustanovení § 43
občanského soudního řádu.
Dovolání žalobce podané proti usnesení krajského soudu Nejvyšší soud České
republiky usnesením ze dne 5.8.2014 č.j. 28 Cdo 2604/2014-129 jako nepřípustné
odmítl.
Proti tomuto usnesení krajského soudu žalobce podal žalobu pro zmatečnost.
Namítá, že odvolací soud "nesprávně a formalisticky" vyložil ustanovení § 41 až
43 občanského soudního řádu a že postupoval v rozporu s ustanovením § 43
občanského soudního řádu, když žalobce nevyzval k opravě podání ze dne
14.1.2014, a navrhuje, aby napadené usnesení krajského soudu bylo zrušeno.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17.6.2015 č.j. 28 Co 112/2014-MOP-25
žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit
žalovanému na náhradě nákladů řízení 3.388,- Kč k rukám advokáta Mgr. Martina
Pokorného. Dospěl k závěru, že žalobcem "popisované skutečnosti nemohou
naplňovat žádný z důvodů, pro které je možné podat žalobu pro zmatečnost, neboť
zaměňuje zmatečnostní důvody s důvody odvolacími, když namítá nesprávné právní
posouzení věci". Žalobci nebyla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat
před soudem a nedošlo ani ke zkrácení jeho práv tím, že nebyl "vyzván k
odstranění vad", neboť podání ze dne 14.1.2014 nebylo ani blanketním odvoláním,
ani "jiným typem podání v procesní rovině procesního úkonu účastníka", když z
obsahu emailové zprávy je zřejmé, že jde pouze o "průvodní dopis a procesní
úkon absentuje".
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3.9.2015 č.j. 4 Co
139/2015-49 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výši náhrady nákladů
řízení stanovil částkou 4.356,- Kč; v dalším je potvrdil a rozhodl, že žalobce
je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 4.356,- Kč
k rukám advokáta Mgr. Martina Pokorného. Shodně se soudem prvního stupně
dovodil, že emailová zpráva zástupce žalobce ze dne 14.1.2014 nemohla být
posouzena podle obsahu ve smyslu § 41 odst. 2 občanského soudního řádu a ze
stejných důvodů nemohl soud postupovat podle ustanovení § 43 a § 209 občanského
soudního řádu, když z ní není zřejmé, o "jaký procesní úkon se jedná a ani v
něm není žádný procesní úkon označen"; takový postup by byl možný pouze v
případě, kdyby podání "bylo označeno jako odvolání a jako odvolání by bylo
možné jej podle jeho obsahu posoudit". Soud nemůže napravovat pochybení či
technické problémy na straně odesílatele, které "jdou k tíži
odesílatele" (žalobce); důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 4
občanského soudního řádu není dán a opodstatněně nebyl uplatněn ani
zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 3 občanského soudního řádu,
neboť žaloba pro zmatečnost nebyla podána proti meritornímu rozhodnutí
odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že podle
ustálené judikatury soudů se podáním rozumí "každý procesní úkon adresovaný
soudu, který účastník činí v době, kdy není v přímém styku se soudem v rámci
jednání nebo jiného soudního roku", a že emailová zpráva ze dne 14.1.2014 je
podáním, neboť jde o "právní úkon účastníka učiněný mimo rámec jednání".
Vzhledem k tomu, že šlo o podání nesrozumitelné a neurčité, měl soud "z úřední
povinnosti" vyzvat žalobce k odstranění vad opravou, popř. doplněním, neboť
zákon nestanoví, že by se v posuzovaném případě vady podání neodstraňovaly.
Navíc, podle žalobce lze pokládat za výzvu k odstranění vad podání sdělení
okresního soudu doručené žalobci dne 23.1.2014, které sice "nemělo náležitosti
výzvy", avšak bylo z něj patrné, v čem vada podání ze dne 14.1.2014 spočívá;
vada byla odstraněna obratem zaslaným podáním, které obsahovalo připojené
odvolání žalobce ze dne 14.1.2014. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené
usnesení zrušil.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Ztotožnil se
s argumentací soudů, že v žalobcem podané žalobě pro zmatečnost nebyl uveden
žádný důvod, na jehož základě je možné žalobu pro zmatečnost podat, neboť soud
postupoval v souladu se zákonem, když žalobce nevyzval k odstranění vad podání,
které nebylo označeno jako odvolání a ani ho jako odvolání nebylo možné
posoudit.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1
občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu,
že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit
(srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále
jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení
právních otázek, zda je v občanském soudním řízení podáním elektronický
dokument (v podobě datové zprávy) zaslaný soudu elektronickou poštou
(prostřednictvím veřejné datové sítě "emailovou zprávou"), který slouží jako
elektronický nosič (obálka či kontejner), aniž by k němu byl připojen (jako
"příloha") další (samostatný) elektronický dokument, k jehož přepravě (od
odesílatele k soudu) byl (měl být) použit, a zda soud postupuje podle
ustanovení § 43 o.s.ř. tehdy, jestliže do elektronického nosiče (obálky,
kontejneru) nebyl vložen avizovaný přepravovaný elektronický dokument. Protože
tyto otázky procesního práva doposud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího
soudu vyřešeny, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání
žalobce je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Procesním úkonem účastníka občanského soudního řízení se rozumí jeho projev
vůle adresovaný soudu, který směřuje k uplatnění procesních práv, ke splnění
procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou s takovým
projevem vůle spojeny. Procesní úkon lze učinit - jak vyplývá z jeho povahy -
pouze konáním a jen výslovně; opomenutí má v občanském soudním řízení
procesněprávní následky jen tehdy, stanoví-li to zákon. Procesní úkony jsou
založeny na zásadě bezformálnosti a účastníci je mohou provádět - jak se uvádí
v ustanovení § 41 odst. 1 o.s.ř. - "jakoukoliv formou, pokud zákon pro některé
úkony nepředepisuje určitou formu"; účastníci tedy mohou činit procesní úkony
písemně (v tzv. "listinné podobě"), elektronicky, ústně nebo jakoukoliv jinou
formou, z níž může soud (jako adresát účastníkova projevu vůle) poznat jeho
obsah, libovolná forma se však neuplatní u těch procesních úkonů, pro něž zákon
předepisuje určitou (stanovenou) formu.
Podáním se v občanském soudním řízení rozumí procesní úkon, který účastník činí
(a adresuje soudu) v době, kdy není v přímém styku se soudem v rámci jednání,
přípravného jednání nebo jiného soudního roku. Za podání se pokládá každý
projev vůle účastníka adresovaný soudu, ledaže by bylo z jeho obsahu
nepochybné, že nesměřuje k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních
povinností a ani k jiným procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle
spojeny. Nevyžaduje-li zákon pro podání určitého druhu další náležitosti, musí
být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a
co sleduje, a musí být podepsáno a datováno; je-li účastník zastoupen
advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož
vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno; písemné podání je třeba
předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami tak, aby jeden stejnopis
zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to
třeba; podání v jiných formách se činí pouze jedním stejnopisem; k podání
učiněnému elektronicky lze připojit také všechny jeho přílohy v elektronické
podobě (srov. § 42 odst. 4 o.s.ř.). V odvolání musí být vedle obecných
náležitostí (uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému
rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost
tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel
domáhá (odvolací návrh) [srov. § 205 odst. 1 o.s.ř.].
Podání je vadné tehdy, neobsahuje-li všechny náležitosti, které musí obsahovat
podle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. a dalších zákonných ustanovení (neúplné
podání), nebo je-li ve svých náležitostech nesrozumitelné nebo neurčité. Je-li
podání vadné, předseda senátu vyzve účastníka, aby podání opravil nebo doplnil.
K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu
nebo doplnění provést (srov. § 43 odst. 1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy
senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento
nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení,
odmítne, a k ostatním podáním nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo
doplněna; o těchto následcích musí být účastník poučen (srov. § 43 odst. 2
o.s.ř.).
Podáním v elektronické podobě se - jak vyplývá z výše uvedeného - rozumí
elektronický dokument v podobě datové zprávy, který účastník adresoval (a
doručil) soudu v době, kdy s ním nebyl v přímém styku v rámci jednání,
přípravného jednání nebo jiného soudního roku, jestliže v něm projevil vůli
směřující k uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k
jiným procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny, popřípadě
část takového dokumentu, v němž byl takový účastníkův projev vůle obsažen.
Elektronický dokument, který představuje elektronický nosič (obálku, kontejner)
a který tedy slouží (je použit) k přepravě vloženého (jiného) elektronického
dokumentu od odesílatele k soudu (jako "přílohy"), sám o sobě neobsahuje žádný
projev vůle účastníka, který by směřoval k uplatnění procesních práv, ke
splnění procesních povinností nebo k jiným procesním následkům, jež jsou s
takovým projevem vůle spojeny; jeho účelem (smyslem) je zabezpečení přepravy
vloženého ("přílohového") elektronického dokumentu v podobě datové zprávy k
soudu. Nicméně, elektronický nosič (obálka, kontejner) je (rovněž)
elektronickým dokumentem a může tedy obsahovat - kromě údajů "přepravních" -
také další údaje, které mohou představovat podání účastníka (jeho projev vůle),
a to buď samostatně, nebo v souvislosti se vloženým ("přílohovým")
elektronickým dokumentem, obsahujícím účastníkův projev vůle směřující k
uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným
procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny; v takovém
případě je elektronický dokument nejen elektronickým nosičem (obálkou,
kontejnerem), ale také podáním, popřípadě součástí podání účastníka, které se
(jinak) nachází ve vloženém ("přílohovém") elektronickém dokumentu.
V projednávané věci byl dne 14.1.2014 doručen okresnímu soudu elektronický
dokument odeslaný elektronickou poštou zástupcem žalobce, který představoval -
jak je nepochybné z textu zprávy: "vážení, v příloze si dovolujeme zaslat
podání ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 12/2013 a současně požádat o předání ke
zpracování" - elektronický nosič (obálku, kontejner), aniž by do něj byl vložen
další (jiný) elektronický dokument, který měl obsahovat avízované "podání ve
věci vedené pod sp. zn. 11 C 12/2013". Z textu elektronického dokumentu je
současně nepochybné, že neobsahoval (uvažováno z hlediska jeho obsahu) žádné
údaje, které by mohly (samostatně, neboť do něj nebyla vložena "žádná příloha")
představovat podání účastníka, tedy jeho projev vůle, který by směřoval k
uplatnění procesních práv, ke splnění procesních povinností nebo k jiným
procesním následkům, jež jsou s takovým projevem vůle spojeny. Dovolací soud
proto dospěl k závěru, že elektronický dokument odeslaný zástupcem žalobce a
doručený okresnímu soudu dne 14.1.2014 není podáním.
Ustanovení § 43 o.s.ř. předepisuje, jak má soud postupovat, bylo-li u něj
učiněno neúplné podání nebo podání, které je nesrozumitelné nebo neurčité,
nedopadá však na případy, dojde-li soudu "prázdná obálka", neboť odesílatel
"opomněl" do obálky vložit písemnou listinu, kterou hodlal doručit soudu, nebo
dojde-li soudu elektronickou poštou elektronický dokument, který je "pouhým"
elektronickým nosičem (obálkou, kontejnerem), do něhož nebyla vložena (jako
"příloha") elektronická listina, kterou odesílatel měl v úmyslu doručit soudu.
V projednávané věci tedy nelze důvodně vytýkat soudu, že nepostupoval podle
ustanovení § 43 o.s.ř. poté, co mu byl doručen zástupcem žalobce jen "prázdný"
elektronický nosič (obálka, kontejner).
Z uvedeného vyplývá, že žalobce podal odvolání proti rozsudku Okresního soudu v
Benešově ze dne 3.12.2013 č.j. 11 C 12/2013-70 teprve dne 23.1.2014, kdy je
jeho zástupce učinil u okresního soudu v elektronické podobě, aniž by šlo o
odstranění vady dřívějšího elektronického dokumentu doručeného okresnímu soudu
dne 14.1.2014. Závěr soudů, že odvolání bylo podáno opožděně, je v souladu se
zákonem.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího
soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, §
229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České
republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c
odst. 3, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo
zamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady potřebné k
bránění práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že
výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom
stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané
věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního
předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem
o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která
upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni,
však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem
7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů
dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s
přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti
(obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10.000,- Kč. Kromě této
paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému náklady spočívající v
paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č.
177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce
žalovaného advokát Mgr. Martin Pokorný osvědčil, že je plátcem daně z přidané
hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly,
rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.163,- Kč (§ 137 odst. 3, §
151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.463,- Kč žalovanému
zaplatit k rukám advokáta, který jej v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1
o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§ 167 odst. 2, 160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu