21 Cdo 1372/2000
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. Š.,
proti žalovanému Městu Č. K., o neplatnost výpovědi z
pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 C
736/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 30. června 1999 č.j. 7 Co 1359/99-51, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru podle
ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce, kterou mu dal žalovaný dopisem ze
dne 26.6.1997, je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že ve výpovědi není
uveden konkrétní výpovědní důvod, „jak je předepsáno v ustanovení § 44 odst. 2
zák. práce\", a že výpověď vykazuje „formální vady ve smyslu zákona o obcích\".
Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 7.1.1999 č.j. 4 C 736/97-33
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady
řízení ve výši 6.281,10 Kč „k rukám právního zástupce\". Ve věci samé dospěl k
závěru, že v dopise ze dne 26.6.1997 chybí skutkové vymezení výpovědního
důvodu, které je ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zák. práce „podstatnou
náležitostí výpovědi\", a že proto je výpověď daná žalobci neplatným právním
úkonem.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne
30.6.1999 č.j. 7 Co 1359/99-51 změnil rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku
v odstavci druhém\" (tj. ve výroku o nákladech řízení) tak, že „žalobce nemá
právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně\", a vyslovil, že
rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku v odstavci prvním\" (tj. ve výroku,
kterým bylo žalobě vyhověno), „zůstává nedotčen\"; současně rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud
dovodil, že v posuzované věci jsou ve smyslu ustanovení § 150 o.s.ř. dány
důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení před
soudem prvního stupně úspěšnému žalobci.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (do jeho měnícího výroku) podal žalobce
dovolání. Namítal, že odvolací soud nejenže nesprávně dovodil existenci důvodů
hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci, ale
především odvolání žalovaného projednal, ačkoli bylo podáno „zjevně opožděně\"
a mělo být ve smyslu ustanovení § 218 odst. 1 o.s.ř. odmítnuto. Tím, že
odvolání nebylo podáno řádně (a tedy „nemělo k takovému návrhu být přihlédnuto
\"), je podle názoru dovolatele dána přípustnost dovolání podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť „toto ustanovení má na mysli řádný návrh na
zahájení řízení a to bez ohledu na to, zda jde o návrh směřující k zahájení
řízení v prvním stupni nebo k zahájení řízení odvolacího\". Žalobce navrhl, aby
dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.
\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému
rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné
lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§ 243a
odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti
rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků,
kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde
není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení
o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení,
o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o
osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku
nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné
úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a
jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se
zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení
zastavuje (§ 208 o.s.ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a
v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno,
popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo
řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení § 238a odst. 2 o.s.ř dovolání podle § 238a odst. 1 písm. a) a
b) o.s.ř. není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech
upravených zákonem o rodině.
Z uvedeného vyplývá, že zákon z obecné zásady, že je přípustné dovolání proti
usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně
výslovně (srov. § 238a odst. 1 písm. a) část věty za středníkem o.s.ř.) vyjímá
usnesení o nákladech řízení, proti němuž dovolání nepřipouští. Za této situace
může být dovolání přípustné pouze, jestliže by usnesení odvolacího soudu trpělo
některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost dovolání
z hlediska tohoto ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení
§ 237 odst. 1 o.s.ř.; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí
odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Námitka dovolatele, že usnesení odvolacího soudu je postiženo vadou uvedenou v
ustanovení § 237 odst. 1 písm. e) o.s.ř., tedy že v posuzované věci nebyl podán
návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle zákona ho bylo třeba, není důvodná.
Nejde-li o řízení, která soud může zahájit i bez návrhu (srov. § 81 o.s.ř.),
občanské soudní řízení se podle ustanovení § 79 o.s.ř. zahajuje zásadně na
návrh. V řízení o dvoustranných právních vztazích mezi
žalobcem a žalovaným (tj. ve sporném řízení, o které se jedná i v daném
případě) se návrh označuje jako „žaloba\". Z obsahu spisu vyplývá, že řízení v
této věci bylo zahájeno návrhem žalobce ze dne 4.9.1997. Nelze tedy důvodně
tvrdit, že by v této věci, která nemohla být zahájena bez návrhu, nebyl podán
návrh na zahájení řízení.
Dovolatel spatřuje naplnění vady uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 písm. e)
o.s.ř. v tom, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo
podáno opožděně. Toto tvrzení ve skutečnosti není vůbec způsobilé naplnit
skutkovou podstatu ustanovení § 237 odst. 1 písm. e) o.s.ř., neboť
žalobce zaměňuje stav, kdy nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoliv podle
zákona ho bylo třeba, s tím, že v žalobou řádně zahájeném řízení neměl být
podle jeho názoru opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně věcně
projednán a odvolání mělo být jako opožděně podané podle ustanovení § 218 odst.
1 písm. a) o.s.ř. odmítnuto. Okolnost, že odvolací soud přezkoumal rozsudek
soudu prvního stupně, ačkoli pro takový postup nebyly vytvořeny podmínky včas
podaným odvoláním, nezakládá ani vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3
písm. d) o.s.ř.; soudní praxe kvalifikuje takový postup jako jinou vadu, která
by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 241
odst. 3 písm. b) o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.1997
sp. zn. 1 Cdon 877/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
roč. 1998, pod č. 38). Tímto dovolacím důvodem se však dovolací soud může
zabývat jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.);
v případné vadě, která by byla způsobilá přivodit nesprávnost rozhodnutí
(jestliže by byla dána) nelze - jak bylo uvedeno výše - spatřovat dovolací
důvod podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. e) o.s.ř.
Protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení
odvolacího soudu bylo postiženo jinou vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1
o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky
proto dovolání žalobce - aniž se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §
243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §
243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť
žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na
náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému žádné náklady v
dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. dubna 2001
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý
předseda senátu