U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Crown Road, s. r. o. se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Na Hrobci č. 410/1, IČO 27387356, zastoupeného JUDr. Richardem Čičkem, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Milady Horákové č. 533/28, proti žalovanému P. N., zastoupenému JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2 - Novém Městě, Náplavní č. 2013/1, o 283.464,- Kč s úroky z prodlení, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. července 2012 č. j. 14 C 204/2011-29, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 204/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2014 č. j. 25 Co 260/2014-84, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2014 č. j. 25 Co 260/2014-84 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce nepřípustnosti žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) a § 229 odst. 4 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II. odst. 6 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odporu proti platebnímu rozkazu pro opožděnost srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007 sp. zn. 21 Cdo 1269/2006, které bylo uveřejněno pod č. 94 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, které bylo uveřejněno pod č. 42 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, a odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2190/2011] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. května 2015
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu