21 Cdo 1400/2020-828
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně M. Č., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1015/55, proti žalovanému P. t. se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Sixtou, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 240/5, o ochranu proti diskriminaci v pracovněprávních vztazích, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 26 C 25/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2017, č. j. 54 Co 76/2017-633, t a k t o :
I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu) domáhala, aby jí žalovaný zaplatil jako „peněžité zadostiučinění“ 1.000.000 Kč, aby žalovaný odstranil „následky svého diskriminačního jednání z důvodu pohlaví a porušení rovného zacházení se všemi účastníky pracovněprávních vztahů“ tak, že s ní uzavře pracovní smlouvu na druh práce „finanční ředitel s nástupem do práce do 3 dnů od právní moci rozsudku, místo výkonu práce je Praha, měsíční mzda se sjednává ve výši 150.000 Kč“, a aby žalovaný uveřejnil „omluvu v deníku MF Dnes v jeho čtvrtečním celostátním vydání v sešitu A tohoto deníku v rozsahu placené inzerce o velikosti 1/8 strany v následujícím znění: Obchodní společnost P.
T. se sídlem XY, IČO XY se tímto veřejně omlouvá paní M. Č. za své jednání, spočívající v diskriminaci z důvodu jejího pohlaví při výběrovém řízení na funkci finančního ředitele obchodní společnosti P. T., kterého se paní M. Č. účastnila a v němž uspěla jako vhodný kandidát, avšak z důvodu jejího pohlaví nebyla do funkce finanční ředitelky jmenována“. Na základě výzvy obsažené v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 24. 4. 2006, č. j. 26 C 25/2006-40, zaplatila žalobkyně soudní poplatek 42.000,- Kč. Návrhem ze dne 21.
8. 2007 se žalobkyně domáhala vrácení přeplatku ve výši 39.000,- Kč s odůvodněním, že soudní poplatek neměl být vyměřen podle položky 1 písm. b) přílohy „Sazebník soudních poplatků“ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nýbrž podle položky 2 písm. c) Sazebníku soudních poplatků, a proto měl činit jen 3.000,- Kč. Dovozovala to z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2007, č. j. 54 Co 127/2007-258, který při rozhodování o nákladech řízení posoudil žalobkyní uplatněné nároky jako pracovněprávní a odměnu advokáta tak přiznal podle ustanovení § 7 písm. c) vyhlášky č. 484/2000 Sb. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 12.
9. 2007, č. j. 26 C 25/2006-265, návrh na vrácení soudního poplatku ve výši 39.000,- Kč zamítl. Dospěl k závěru, že žalobkyní tvrzený přeplatek nevznikl. Ohledně části žaloby o odstranění následků diskriminace v pracovněprávním vztahu uzavřením pracovní smlouvy a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění uveřejněním omluvy byl soudní poplatek vyměřen podle položky 2 písm. c) Sazebníku poplatků, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění do 31. 12. 2007 (dále též jen „Sazebník“); jednalo se totiž o návrh na zahájení řízení, jehož předmětem bylo nepeněžité plnění a zároveň nešlo o nemovitost či podnik.
Podle poznámky č. 6 k položkám 1 a 2 Sazebníku platí, že za návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti bez návrhu na náhradu nemajetkové újmy se vybere poplatek podle položky 2 písmene c). Za návrh na zahájení řízení na ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy se vybere poplatek podle položky 1. Jelikož předmětem řízení bylo zaplacení nemajetkové újmy ve výši 1.000.000,- Kč, tedy peněžité plnění, byl poplatek za tuto část řízení vyměřen podle položky 1 písm. b) Sazebníku. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 7.
4. 2017, č. j. 54 Co 76/2018-633, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Shodně se soudem prvního stupně vyšel z názoru, že při stanovení soudního poplatku nebylo možno použít analogii se stanovením odměny advokáta za dané řízení ve smyslu tehdy platné vyhlášky č. 484/2000 Sb., neboť tato vyhláška neměla žádný vztah k rozhodování soudu o vyměření soudního poplatku. Dospěl k závěru, že s ohledem na předmět řízení se jedná o ochranu osobních a osobnostních práv žalobkyně jako zaměstnance, což lze podřadit pod položku ochrany osobnosti s přihlédnutím k tomu, že Sazebník v této souvislosti nerozlišuje soudní poplatky za řízení v občanskoprávní věci či ve věci pracovněprávní.
V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu žalobkyně namítá, že se domáhá odstranění následků diskriminačního jednání žalované v rámci pracovního poměru a jde tedy o pracovněprávní spor, na který se nevztahuje poznámka č. 6 k položkám 1 a 2 Sazebníku. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu jednání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29.
9. 2017, neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.
s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené usnesení závisí na vyřešení otázky stanovení výše soudního poplatku za podanou žalobu ve sporu o ochranu proti diskriminaci v pracovněprávních vztazích, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (dále též jen „zák. práce“) – žaloba byla doručena soudu dne 8. 3. 2006, dojde-li v pracovněprávních vztazích k porušování práv a povinností vyplývajících z rovného zacházení nebo k diskriminaci, má zaměstnanec právo se domáhat, aby bylo upuštěno od tohoto porušování, aby byly odstraněny následky tohoto porušování a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle ustanovení § 7 odst. 5 zák. práce, pokud byla ve značné míře snížena důstojnost zaměstnance nebo jeho vážnost na pracovišti a nebylo postačující zjednání nápravy podle odstavce 4, má právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Podle položky 1 Sazebníku poplatků, poplatky za řízení, přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění do 30. 6.
2006 (dále též jen
„Sazebník 2006“) – povinnost k zaplacení soudního poplatku vznikla s podáním žaloby dne 8. 3. 2006, za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění a) do částky 15.000 Kč včetně Kč 600 b) v částce vyšší než 15.000 Kč 4 % z této částky. Podle položky 2 písm. c) Sazebníku 2006 soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem není peněžité plnění, není-li dále stanoveno jinak, činí Kč 1.000. Zaměstnanec tedy má právo se při obraně proti diskriminaci domáhat – uložení povinnosti zdržet se diskriminačního jednání, uložení povinnosti provést určité úkony (výkony) směřující k odstranění následků diskriminačního jednání, uložení povinnosti dát zadostiučinění nepeněžité povahy (omluva a podobně), a v případě, že byla ve značné míře snížena jeho důstojnost nebo vážnost na pracovišti a nebylo postačující zjednání nápravy uvedenými způsoby, též uložení povinnosti zaplatit peněžitou částku jako náhradu nemajetkové újmy.
Z hlediska soudního poplatku ze žaloby podle § 7 zák. práce – v prvních třech uvedených případech (§ 7 odst. 4 zák. práce) nejde o peněžité plnění, a proto se soudní poplatek platí podle položky 2 písm. c) Sazebníku 2006. Jde-li ale o uložení povinnosti zaplatit peněžitou částku jako náhradu nemajetkové újmy (§ 7 odst. 5 zák. práce), jde nepochybně o peněžité plnění (srov. slova „má právo na náhradu . . . . v penězích“ v § 7 odst. 5 zák. práce) a v takovém případě se soudní poplatek platí podle položky 1 Sazebníku 2006.
Samozřejmě je možná i kombinace položky 2 písm. c) a položky 1 Sazebníku 2006, a to podle toho, jakého konkrétního plnění se žaloba týká. Poznámka č. 6 k položkám 1 a 2 Sazebníku 2006 se (oproti názoru soudů) netýká žádného pracovněprávního sporu (týká se řízení na ochranu osobnosti). Sazebník poplatků, a to ani ve verzi účinné pro tuto projednávanou věc, žádnou speciální právní úpravu pro řízení ve věcech pracovněprávních neobsahuje. V projednávané věci se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaný zaplatil jako „peněžité zadostiučinění“ 1.000.000 Kč, aby odstranil „následky svého diskriminačního jednání z důvodu pohlaví a porušení rovného zacházení se všemi účastníky pracovněprávních vztahů“ tak, že s ní uzavře pracovní smlouvu s konkrétně uvedenými parametry“, a aby uveřejnil omluvu v deníku MF Dnes v přesně uvedeném znění.
Podle položky 1 písm. b) Sazebníku 2006 je sazba poplatku za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 15.000,- Kč, 4% z této částky, což při požadovaném „peněžitém zadostiučinění“ 1.000.000 Kč činí 40.000 Kč. Z žaloby na odstranění následků diskriminačního jednání a z žaloby na uveřejnění omluvy je podle ustanovení položky 2 písm. c) Sazebníku 2006 sazba soudního poplatku 1.000 Kč z každé z nich. Dohromady 42.000 Kč. Jestliže žalobkyně skutečně na výzvu soudu zaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení v této věci 42.000 Kč, není žádného důvodu, aby jí byla částka 39.000 Kč vracena jako přeplatek.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je, i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů, věcně správné. Protože nebylo zjištěno, že by bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 7. 2020
JUDr. Mojmír Putna předseda senátu