U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka, a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce RAVEN CZ a. s. se sídlem v Hradci Králové, Za Škodovkou č. 838, IČO 25884581, zastoupeného Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí č. 125/16, proti žalovaným 1) Ing. M. Š. a 2) V. N., oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10 - Vršovicích, Bělocerkevská č. 1037/38, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 18 C 224/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2016 č. j. 26 Co 404/2016-205, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2016 č. j. 26 Co 404/2016-205 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že se odvolací soud nemůže zabývat správností usnesení soudu prvního stupně, kterým nebyla připuštěna změna žaloby, protože se jedná o rozhodnutí procesní povahy, proti kterému není opravný prostředek přípustný a které již nabylo právní moci) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003 sp. zn. 21 Cdo 387/2003 uveřejněný pod č. 139 v časopise Soudní judikatura, roč. 2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 723/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1605/2015 a v nich vyjádřený právní názor, že rozhodne-li soud, že žalobcem navrženou změnu žaloby nepřipouští, znamená to mimo jiné, že nárok uplatněný změnou žaloby nebude v řízení projednáván a že o něm nebude rozhodnuto, neboť se nestal předmětem řízení; věcnou správnost usnesení soudu prvního stupně, kterým nebyla připuštěna změna žaloby, není oprávněn odvolací soud přezkoumávat; to platí i tehdy, bylo-li odvoláním napadeno rozhodnutí ve věci samé, kterým bylo rozhodnuto o původní žalobě; hodlá-li žalobce i nadále uvedený nárok uplatňovat u soudu, musí tak učinit žalobou a tím o něm zahájit nové řízení) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2017
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu