USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce CHITON NEWS s. r. o. se sídlem v Praze 9, Poděbradská č. 261/61, IČO 27416411, zastoupeného JUDr. Gabrielem Achourem, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 890/7, za účasti OPZ PLUS, a. s. se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Hradební č. 761/3, IČO 45274835, zastoupeného Mgr. Bc. Petrem Machem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mendíků č. 1396/9, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 C 1/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2017 č. j. 4 Co 71/2016-111, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit účastníku OPZ PLUS, a. s. na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Bc. Petra Macha, advokáta se sídlem v Praze 4, Mendíků č. 1396/9.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017 č. j. 4 Co 71/2016-111 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4044/2010, který byl uveřejněn pod č. 15 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, a v jehož odůvodnění byl vysloven názor, že při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, katastrální úřad (soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu) přihlédne - podle stavu ke dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou současně evidentní a jejichž pominutí by představovalo jen vysoce formální postup, nebo nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 1999 sp. zn. IV. ÚS 211/98, který byl uveřejněn pod č. 170 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1999] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Ostatně, dovolací soud vycházel ve skutkově obdobných věcech účastníka OPZ PLUS, a. s. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2628/2013 (ve vztahu ke smlouvě o zřízení věcného břemene k odlišným nemovitostem než v nyní projednávané věci ze dne 26. 1. 2006) a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1846/2013 (ve vztahu ke smlouvě o zřízení věcného břemene ke stejným nemovitostem jako v nyní projednávané věci ze dne 26. 1. 2006), jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 785/14, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost podaná proti druhému z uvedených usnesení Nejvyššího soudu] ze stejného závěru, že V. N. a P. N. nebyli oprávněni nakládat s předmětem právních úkonů, neboť funkce V. N. jako místopředsedy představenstva OPZ PLUS, a. s., zanikla ke dni 31. 8. 2002 a funkce P. N. jako člena představenstva OPZ PLUS, a. s., zanikla ke dni 4. 8. 2003, a to v obou případech z důvodu uplynutí funkčního období.
Námitka, kterou žalobce uplatnil jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a ze které nevyplývá žádná rozhodná právní otázka ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. (namítá-li, že rozsudky soudů obou stupňů „jsou nezákonné z důvodu nepřezkoumatelnosti posouzení skutečností vyplývajících ze zápisu z valné hromady ze dne 22. 9. 2005“, a zpochybňuje-li tak skutkové zjištění soudů, že V. N. a P. N. nebyli v době podání návrhu na vklad členy představenstva OPZ PLUS, a. s.), není způsobilá založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 6. 2018
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu