21 Cdo 1506/2014
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce ELAN plus, s.r.o. se sídlem v Praze 5 - Stodůlkách,
Blattného č. 2316, IČO 61063509, zastoupeného JUDr. Eliškou Vranou, advokátkou
se sídlem v Praze 4, Na hřebenech II č. 1718/8, proti žalovaným 1) NAXOS a.s.
se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, zastoupenému JUDr.
Pavlem Švábem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 2127/13, 2) JUDr.
Tomáši Pelikánovi, advokátovi se sídlem v Praze 1, Dušní č. 866/22, jako
insolvenčnímu správci dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, družstva se
sídlem v Praze 5, Na Hutmance č. 300/7, IČO 00033243, zastoupenému Mgr. Karlem
Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty č. 3163/28, a 3) P.
B., zastoupenému Mgr. Ing. Markétou Hrabákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5,
Zahradníčkova č. 28/24, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 174/2012, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. května 2013 č. j. 54 Co
172/2013-154, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku rozsudku městského soudu o náhradě nákladů
řízení se odmítá.
II. Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7.
března 2013 č.j. 42 C 174/2012-115 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu
pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 17.4.2009 č.j. MSPH 96 INS 714/2009-A-256
zjistil úpadek dlužníka Pražského stavebního bytového družstva, na dlužníka
prohlásil konkurs a insolvenčním správcem dlužníka ustanovil advokáta JUDr.
Tomáše Pelikána. Do majetkové podstaty dlužníka byla zapsána (mimo jiné) "garáž
č. 2151/260, která se nachází v objektu vedeném pod popisnými čísly, postavená
na pozemcích parcelní číslo 2964, 2965, 2967, 2968, 2969, 2970, 2973, 2974,
2975, 2976 a 2977, v katastrálním území S., v obci P., a k ní přináležející
spoluvlastnický podíl na společných částech integrovaného objektu U9, vedeného
pod popisnými čísly o velikosti 366/476600". Žalobu o vyloučení této
nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka podanou žalobcem dne 8.8.2012 Městský
soud v Praze usnesením ze dne 21.1.2013 č.j. MSPH 96 ICm 2342/2012-51 jako
opožděnou odmítl; o odvolání, které proti tomuto rozhodnutí podal žalobce,
dosud nebylo rozhodnuto.
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 5 dne 8.8.2012 domáhal
určení, že "dražba dobrovolná, číslo dražby DD/023/2012, která byla provedena
žalovaným 1) dne 25.7.2012, a při níž došlo k vydražení nebytové jednotky -
garáže č. 2151/260, která se nachází v objektu vedeném pod popisnými čísly,
postavené na pozemcích parcelní číslo 2964, 2965, 2967, 2968, 2969, 2970, 2973,
2974, 2975, 2976 a 2977, v katastrálním území S., v obci P., a k ní
přináležejícího spoluvlastnického podílu na společných částech integrovaného
objektu U9, vedeného pod popisnými čísly, o velikosti 366/476600", je neplatná.
Žalobu zdůvodnil zejména tím, že má "přinejmenším legitimní očekávání dosáhnout
účinného nabytí vlastnického práva k nebytové jednotce - garáži č. 2151/260 a
spoluvlastnickému podílu na společných částech domu - s ohledem na nepřetržitou
oprávněnou držbu přinejmenším od 7.1.1997", neboť na základě Dohody o
postoupení práv a povinností vyplývajících ze Smlouvy o uzavření budoucí kupní
smlouvy reg. č. 860 uzavřené dne 20.9.1996 s obchodní společností NH Car, spol.
s r.o. (společnost byla vymazána z obchodního rejstříku ke dni 20.7.2011), se
kterou vyslovilo souhlas i Pražské stavební bytové družstvo, nabyl právo na
převedení garáže do výlučného vlastnictví, že dne 17.7.2012 přípisem "Oznámení
o existenci práv bránících provedení dražby, návrh na upuštění od dražby číslo
DD/023/2012" oznámil dražebníku právo bránící provedení dražby ve smyslu
ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) zákona o veřejných dražbách a vyzval jej, aby
upustil od dražby garáže č. 2151/260, a že současně se žalobou na určení
neplatnosti dražby podal proti insolvenčnímu správci dlužníka žalobu na
vyloučení předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka a u Obvodního
soudu pro Prahu 5 žalobu na určení vlastnictví k předmětné nemovitosti.
Žalovaný 1) namítal, že žalobce není k žalobě o určení neplatnosti dražby
legitimován, neboť "žalobci nesvědčilo a nemůže svědčit žádné předkupní právo",
a žalobu není oprávněn podat ani jako "údajný" vlastník, když "vlastník dražené
nemovitosti není uveden mezi osobami oprávněnými napadat platnost veřejné
dražby". Žalovaný 1) od dražby nemohl jako dražebník odstoupit, neboť mu
"nebylo cokoliv doloženo", a nenastal žádný z důvodů, pro které se lze domáhat
neplatnosti dražby.
Žalovaný 2) namítal, že je "přinejmenším sporná" otázka, zda žalobce disponuje
právem k nabytí nebytové jednotky a zda tedy došlo provedením dražby k
podstatnému zásahu do jeho práv, že byl jako insolvenční správce oprávněn
navrhnout provedení veřejné dražby, když předmět dražby byl řádně zahrnut do
soupisu majetkové podstaty dlužníka Pražského stavebního bytového družstva (v
katastru nemovitostí je dlužník zapsán jako vlastník), žalobci bylo doručeno
vyrozumění o zahrnutí nebytové jednotky do soupisu majetkové podstaty a lhůta
pro podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty marně uplynula, a
že dražebník nebyl povinen upustit od dražby, neboť žalobce nedoložil žádné
skutečnosti způsobilé k upuštění od dražby.
Žalovaný 3) uvedl (mimo jiné), že žalobce není aktivně věcně legitimován, neboť
neprokázal své vlastnické právo k předmětné nebytové jednotce, a že není dán
žádný z důvodů pro vyslovení neplatnosti dražby podle ustanovení § 24 odst. 3
zákona o veřejných dražbách.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 7.3.2013 č.j. 42 C 174/2012-115
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů
řízení žalovanému 1) 13.552,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Švába, žalovanému
2) 13.552,- Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Volfa a žalovanému 3) 13.552,- Kč k
rukám advokátky Mgr. Ing. Markéty Hrabákové. Soud prvního stupně dospěl k
závěru, že žalobce není "procesně" legitimován, neboť nepatří mezi subjekty
oprávněné podat žalobu na vyslovení neplatnosti dražby "taxativně vyčtené v
ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách", když "vlastník věci mezi
tyto subjekty nepatří" a žalobce neprokázal "skutečnost, že by byl osobou
oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby a zároveň bylo
podstatným způsobem zasaženo do jeho práv".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.5.2013 č.j. 54 Co
172/2013-154 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je
povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 3.388,- Kč
k rukám advokáta JUDr. Pavla Švába, žalovanému 2) 6.776,- Kč k rukám advokáta
Mgr. Karla Volfa a žalovanému 3) 6.776,- Kč k rukám advokátky Mgr. Ing. Markéty
Hrabákové. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že
žalobce není ve věci legitimován, neboť není osobou oprávněnou z práva na
přednostní nabytí předmětu dražby; žalobce v řízení neprokázal, že by mu
svědčilo právo na uzavření kupní smlouvy k předmětné nebytové jednotce, a
vlastnické právo ke garáži nemohl žalobce nabýt ani vydržením, neboť netvrdí,
že by byl v dobré víře ohledně právního titulu, který by převáděl vlastnické
právo k předmětné bytové jednotce, a i kdyby, vlastník mezi subjekty oprávněné
podat žalobu na vyslovení neplatnosti dražby nepatří. Námitku, že soud prvního
stupně nesprávně vycházel z dosud nepravomocných soudních rozhodnutí, odvolací
soud odmítl s odůvodněním, že "pro posouzení otázky aktivní věcné legitimace
žalobce jsou tato rozhodnutí bezvýznamná".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první
řadě nesprávnost posouzení nedostatku své aktivní věcné legitimace, když soudy
své závěry o oprávněnosti žalovaného 2) nakládat s předmětnou nemovitostí
"opřely o nepravomocná rozhodnutí, která jsou dosud z důvodů včas podaných
opravných prostředků bez jakýchkoliv právních účinků", a rozhodnutí o náhradě
nákladů řízení. Dovolatel se domnívá, že za situace, kdy žalovaný 2) je sám
advokátem, nelze tu část nákladů řízení, která zahrnuje odměnu jím zmocněného
advokáta, považovat za nezbytný a účelně vynaložený náklad, a ohledně náhrady
nákladů žalovaného 3) uvádí, že soudy nevzaly v potaz skutečnost, že žalobce
svým chováním nikterak nezavdal příčinu k podání této žaloby. Žalobce navrhl,
aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že vysloví neplatnost
napadené veřejné dobrovolné dražby.
Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl, případně zamítl.
Uvedl, že žalobce "neprokázal, že by byl osobou oprávněnou podat žalobu na
určení neplatnosti a není tedy vůbec aktivně legitimován".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu
bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že dovolání je třeba i v současné době
- vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede
dnem 1.1.2014 - projednat a rozhodnout (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013
Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou
přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není přípustné proti rozsudkům a
usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém
plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských
smluv, o pracovní vztahy nebo o věci uvedené v ustanovení § 120 odst.2 o.s.ř.;
k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§ 238 odst.1 písm.d) o.s.ř.].
Za podmínek uvedených v ustanovení § 237 a § 238 odst.1 písm.d) o.s.ř. je
dovolání přípustné také proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu,
jímž se řízení končí, včetně výroků o náhradě nákladů řízení (srov. též právní
názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.5.2013 sp. zn. 29 Cdo
1172/2013, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2013).
Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce k
náhradě nákladů řízení (ve vztahu ke každému ze žalovaných) ve výši, která
nepřesahuje částku 50.000,- Kč. Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí tedy
není podle ustanovení § 238 odst.1 písm.d) o.s.ř. přípustné, a proto je
Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst.1 o.s.ř. odmítl.
Pro rozhodnutí soudů ve věci samé bylo významné (mimo jiné) vyřešení právních
otázek, zda smí být v řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby (§
24 odst.3 zákona o veřejných dražbách) provedené na návrh insolvenčního správce
řešena (jako předběžná otázka) skutečnost, zda patří do majetkové podstaty
dlužníka věc, právo nebo jiný majetek, který byl předmětem dražby, když jeho
zahrnutí do soupisu bylo zpochybněno žalobou na vyloučení majetku z majetkové
podstaty (§ 225 insolvenčního zákona) podanou až po zpeněžení nemovitosti ve
veřejné dobrovolné dražbě, a zda je oprávněn (legitimován) k žalobě o určení
neplatnosti takové veřejné dobrovolné dražby ten, kdo tvrdí, že je vlastníkem
takového majetku, příp. osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu
dražby, a kdo se proto žalobou domáhá vyloučení označeného majetku z majetkové
podstaty dlužníka. Vzhledem k tomu, že tyto otázky procesního práva byly
vyřešeny v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší
soud k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku o
věci samé je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR
dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku
o věci samé je opodstatněné.
Neplatnost veřejné dobrovolné dražby provedené žalovaným 2) dne 25.7.2012 je
třeba i v současné době posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných
dražbách, ve znění zákonů a nálezů Ústavního soudu č. 120/2001 Sb., č. 517/2002
Sb., č. 257/2004 Sb., č. 181/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č.
315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 7/2009 Sb. a č. 223/2009
Sb., tedy podle zákona o veřejných dražbách ve znění účinném do 31.12.2012
(dále jen "zákona o veřejných dražbách"), a podle zákona č. 182/2006 Sb., o
úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákonů a nálezů
Ústavního soudu č. 312/2006 Sb., č. 108/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 362/2007
Sb., č. 301/2008 Sb., č. 458/2008 Sb., č. 7/2009 Sb., č. 163/2009 Sb., č.
217/2009 Sb., č. 227/2009 Sb., č. 285/2009 Sb., č. 241/2010 Sb., č. 260/2010
Sb., č. 409/2010 Sb., č. 69/2011 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 139/2011 Sb., č.
188/2011 Sb., č. 466/2011 Sb. a č. 167/2012 Sb., tedy podle insolvenčního
zákona ve znění účinném do 31.10.2012 (dále jen "insolvenčního zákona").
Veřejnou dobrovolnou dražbou je dražba prováděná na návrh vlastníka (srov. § 17
odst.1 větu první zákona o veřejných dražbách); vlastníkem se rozumí též osoba,
která je oprávněna s předmětem dražby hospodařit a je vlastníkem zmocněna nebo
na základě zvláštního právního předpisu oprávněna předmět dražby zcizit,
likvidátor a insolvenční správce (srov. § 17 odst.4 zákona o veřejných
dražbách).
Veřejnou dobrovolnou dražbu lze provést jen na základě písemné smlouvy o
provedení dražby, kterou uzavře navrhovatel s dražebníkem (srov. § 19 odst.1
část věty před středníkem zákona o veřejných dražbách). Dražebník upustí od
dražby nejpozději do jejího zahájení tehdy, je-li mu doloženo, že navrhovatel
není oprávněn navrhnout provedení dražby [srov. § 22 odst.1 písm.b) zákona o
veřejných dražbách].
Každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je
účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k
předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby
nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s
předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost
dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit,
vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo
nejsou-li splněny podmínky v ustanoveních § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 17
odst. 5 a 6, § 19, 20, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo
byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; není-li právo na určení
neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká (srov. §
24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách).
Majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka insolvenční správce zapíše do
soupisu majetkové podstaty; jakmile dojde k zápisu majetku do soupisu majetkové
podstaty, lze s ním nakládat jen způsobem stanoveným insolvenčním zákonem a
učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními (srov. § 217 insolvenčního
zákona).
Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty
zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že je tu jiný důvod,
pro který neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty, se mohou žalobou
podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje
z majetkové podstaty (§ 225 odst.1 insolvenčního zákona). Nebyla-li žaloba
podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně; totéž
platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl nebo jestliže řízení o
žalobě zastavil nebo ji odmítl (srov. § 225 odst.3 insolvenčního zákona).
Od počátku běhu lhůty k podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty
a po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí
insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním
jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící
nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce (srov. § 225
odst.4 větu první insolvenčního zákona). Před pravomocným skončením řízení o
žalobě lze přistoupit ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem, který je
předmětem žaloby, jestliže insolvenční soud v prvním stupni žalobu zamítl,
řízení o ní zastavil nebo ji odmítl (srov. § 225 odst.5 větu první
insolvenčního zákona); z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým
majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o
žalobě (srov. § 225 odst.5 větu druhou insolvenčního zákona).
Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má vlastník právo na
vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno (srov. §
225 odst.6 insolvenčního zákona).
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů
(srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo
32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn.
21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud;
neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení
podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku
předběžnou. Uvedené platí rovněž tehdy, zpeněžil-li insolvenční správce (jako
navrhovatel) věc, právo nebo jiný majetek z majetkové podstaty [ve shodě s
ustanovením § 286 odst.1 písm.a) insolvenčního zákona] prostřednictvím veřejné
dobrovolné dražby.
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise
Soudní judikatura, roč. 2007) se může domáhat určení neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen
některá z osob uvedených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách;
jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení § 80
písm. c) o.s.ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti
takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 15.2.2008 sp. zn. 21 Cdo 718/2007).
K žalobě o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby je oprávněn
(legitimován) - jak vyplývá z ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných
dražbách - jen ten, do jehož práv bylo provedením dražby zasaženo podstatným
způsobem, a, současně, ten, kdo byl účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou
oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na
přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo
vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat. V případě, že
navrhovatelem veřejné dobrovolné dražby byl insolvenční správce, vychází zákon
z předpokladu, že insolvenční správce navrhl dražbu jen (a teprve) tehdy,
jestliže nastala nevyvratitelná právní domněnka, že předmět dražby byl pojat do
soupisu majetkové podstaty oprávněně (ve smyslu ustanovení § 225 odst.3
insolvenčního zákona), nebo jestliže bylo podle zákona možné majetek zpeněžit
ještě před skončením řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty
(ve smyslu ustanovení § 225 odst.4 nebo 5 insolvenčního zákona). Kdyby však
uvedený předpoklad nebyl naplněn, je nezbytné přihlédnout k tomu, že žaloba o
neplatnost veřejné dobrovolné dražby je - jak vyplývá z výše uvedeného -
právním prostředkem (zásadně jediným) ochrany vlastnického práva toho, kdo
tvrdí, že předmět dražby neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty,
protože to vylučuje jeho vlastnické právo k tomuto majetku, a že z hlediska
ochrany vlastnického práva má přednost zachování vlastnictví jeho nositeli před
peněžitou náhradou poskytovanou za jeho odnětí. Podle ustálené judikatury soudů
je tak vlastník předmětu dražby oprávněn (věcně legitimován) - analogicky podle
ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách - navrhnout soudu určení
neplatnosti veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh insolvenčního správce,
který byl podán v době, kdy ještě nenastala nevyvratitelná právní domněnka, že
předmět dražby byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, nebo kdy
ještě nebylo skončeno řízení o žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty
(srov. právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze
dne 20.11.2014 sp. zn. 21 Cdo 953/2014).
Nevyvratitelná právní domněnka, že určitý majetek byl pojat do soupisu
majetkové podstaty oprávněně (§ 225 odst.3 insolvenčního zákona), nenastane
tehdy, jestliže insolvenční soud na základě včas podané žaloby pravomocně
rozhodne, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Otázku, zda určitý
majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je tedy povolán
řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z
majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor [srov. §
159 odst.1 písm.b) insolvenčního zákona]. Nikdo jiný než insolvenční soud
nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a
to ani jako otázku předběžnou, už proto, že žádné řízení vedené před jiným
orgánem než insolvenčním soudem (a výsledek takového řízení) nemůže zabránit
tomu, aby nenastala nevyvratitelná právní domněnka podle ustanovení § 225
odst.3 insolvenčního zákona (k tomu srov. právní názor vyjádřený rovněž v
rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.11.2014 sp. zn. 21 Cdo
953/2014).
Uvedené samozřejmě platí rovněž v řízení o určení neplatnosti veřejné
dobrovolné dražby. Byla-li veřejná dobrovolná dražba provedena na návrh
insolvenčního správce, může být (z hlediska věcné legitimace insolvenčního
správce ke zpeněžení předmětu dražby) neplatná, jen jestliže předmět dražby,
který byl zapsán do soupisu majetkové podstaty, z ní byl vyloučen pravomocným
rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v řízení o žalobě na vyloučení majetku
z majetkové podstaty. V případě, že řízení na vyloučení majetku (předmětu
dražby) z majetkové podstaty dosud nebylo pravomocně skončeno, soud řízení o
určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení § 109 odst.1
písm.b) o.s.ř. přeruší.
V projednávané věci žalobce podal žalobu na vyloučení předmětu dražby ("garáže
č. 2151/260, která se nachází v objektu vedeném pod popisnými čísly, postavené
na pozemcích parcelní číslo 2964, 2965, 2967, 2968, 2969, 2970, 2973, 2974,
2975, 2976 a 2977, v katastrálním území S., v obci P., a k ní přináležejícího
spoluvlastnického podílu na společných částech integrovaného objektu U9,
vedeného pod popisnými čísly, o velikosti 366/476600") z majetkové podstaty
dlužníka Pražské stavební bytové družstvo u insolvenčního soudu (Městského
soudu v Praze) dne 8.8.2012 a do vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu
nebylo o této žalobě (vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 96 ICm
2342/2012) pravomocně rozhodnuto [usnesení Městského soudu v Praze ze dne
21.1.2013 č.j. MSPH 96 ICm 2342/2012-51 o odmítnutí žaloby pro opožděnost bylo
žalobcem napadeno odvoláním, o němž nebylo do vyhlášení napadeného rozsudku
odvolacího soudu rozhodnuto]. Protože nešlo o případy podle ustanovení § 225
odst.4 a 5 insolvenčního zákona, soudy měly - i když žaloba na vyloučení
předmětu dražby z majetkové podstaty byla podána až po provedení veřejné
dobrovolné dražby - řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby
provedené dne 25.7.2012 podle ustanovení § 109 odst.1 písm. b) o.s.ř. přerušit;
to však neučinily a zabývaly se (s nesprávnou premisou, že vlastník draženého
předmětu není oprávněn podat žalobu na vyslovení neplatnosti dražby) tím, zda
je žalobce vlastníkem předmětné garáže, případně osobou oprávněnou z práva na
přednostní nabytí předmětu dražby, ačkoliv otázku, zda předmět dražby patřil do
majetkové podstaty dlužníka Pražské stavební bytové družstvo, mohl (a směl)
řešit pouze insolvenční soud.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé není
správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto v tomto výroku a v
akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 243e odst. 1
o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně
(Obvodnímu soudu pro Prahu 5) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá
o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2015
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu