21 Cdo 1634/2004
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce B. N., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V.
U., zastoupenému advokátkou, o neplatnost rozvázání pracovního poměru, vedené u
Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 5 C 446/2002, o dovolání žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. února 2004 č.j.
6 Co 3015/2003-97, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9.
září 2003 č.j. 5 C 446/2002-75 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v
Prachaticích k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že \"rozvázání pracovního poměru
žalovaného k žalobci ze dne 29.4.2002\" je neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména
tím, že žalovaný, který vykonával funkci jednatele žalobce, byl u žalobce
současně zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1.2.2001 jako \"ředitel
firmy\". Rozhodnutím jediné společnice žalobce při výkonu působnosti valné
hromady byl žalovaný dne 10.5.2002 z funkce jednatele odvolán. Žalovaný přestal
docházet do zaměstnání, aniž by byl pracovní poměr mezi účastníky rozvázán a
aniž by mu bylo povoleno čerpání dovolené nebo by předložil doklad o své
pracovní neschopnosti. Žalobce poté \"inicioval jednání o rozvázání pracovního
poměru účastníků dohodou\"; poté, co tato jednání \"ztroskotala\", žalovaný
předložil žalobci \"dokument\" označený jako \"Rozvázání pracovního poměru\" a
opatřený datem 29.4.2002, který je podepsán žalovaným jak na straně
zaměstnance, tak i na straně zaměstnavatele. Žalobce považuje uvedený
\"dokument\" za neplatný, a to jednak proto, že je sice datován dnem 29.4.2002,
kdy ještě byl žalovaný ve funkci jednatele, ale ve skutečnosti byl vyhotoven a
podepsán až po jeho odvolání z funkce jednatele, jednak z důvodu jeho
neurčitosti (§ 242 odst.1 písm.b) zákoníku práce), neboť z něj není zřejmé, zda
se jedná o výpověď z pracovního poměru či o dohodu o rozvázání pracovního
poměru. Další nedostatek \"dokumentu\" o rozvázání pracovního poměru shledává
žalobce v tom, že pracovní poměr účastníků měl být ukončen z tzv. organizačních
důvodů, aniž by o tom bylo rozhodnuto příslušným orgánem žalobce, tj.
rozhodnutím jediné společnice žalobce.
Žalovaný namítal, že dne 29.4.2002 s ním žalobce rozvázal pracovní poměr ke dni
31.5.2002 a že v době, kdy došlo k podepsání dohody o rozvázání pracovního
poměru žalobcem, byl žalovaný \"jediným jednatelem a jako takový byl také
jediný oprávněný podepisovat pracovněprávní dokumenty\". Žalobce z uvedené
dohody při posuzování vztahů mezi účastníky vycházel, o čemž svědčí to, že
žalovaného ke dni 31.5.2002 odhlásil \"jako pracovníka u úřadu ze sociálního
zabezpečení a nemocenského pojištění\".
Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 11.2.2003 č.j. 5 C 446/2002-44
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení 6.425,- Kč k rukám \"právního zástupce\" žalobce. Z provedených
důkazů vzal za prokázané, že listina označená jako \"Rozvázání pracovního poměru
\" a datovaná dnem 29.4.2002 byla ve skutečnosti \"vyhotovena v době pozdější,
než jak je datována\", a to mezi dnem 16.5.2002 a dnem 29.5.2002, kdy žalovaný
odevzdal žalobci \"firemní razítko\", a dovodil, že \"listina\" nebyla
podepsána osobou oprávněnou \"jednat jménem žalobce\" a že je proto neplatná.
Další důvod neplatnosti této \"listiny\" spočívá v tom, že není určitá, neboť
ani za použití ustanovení § 240 zákoníku práce \"nelze s určitostí vyložit, zda
jde o dohodu o rozvázání pracovního poměru nebo o výpověď z pracovního poměru\".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne
19.6.2003 č.j. 6 Co 1132/2003-65 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl v první řadě k závěru, že
skutkové zjištění soudu prvního stupně, podle kterého byla listina označená
jako rozvázání pracovního poměru ze dne 29.4.2002 ve skutečnosti vyhotovena
\"později mezi 16.5.2002 až 29.5.2002\" nemá oporu v provedeném dokazování,
neboť při hodnocení důkazů soud prvního stupně pominul důkazy, které takovému
zjištění odporují, a výsledky dokazování takovému zjištění nenasvědčují. Za
správný nepovažoval odvolací soud ani závěr soudu prvního stupně, že by listina
datovaná dnem 29.4.2002 byla ve smyslu ustanovení § 242 odst.1 písm.b) zákoníku
práce neurčitá. Závěr soudu prvního stupně o tom, že listina datovaná dnem
29.4.2002 nebyla podepsána osobou oprávněnou \"jednat jménem žalobce\",
odvolací soud odmítl s odůvodněním, že \"ze žádného zákonného ustanovení
nevyplývá, že by jediný jednatel společnosti (což byl v té době žalovaný)
nesměl jako zástupce společnosti, jenž jedná jménem společnosti, podepsat
rozvázání pracovního poměru za společnost, a to ani za situace, že sám je ve
funkci ředitele v pracovním poměru\"; současně připomněl, že žalovaný \"jako
jednatel podepsal uzavření pracovního poměru se sebou na funkci ředitele\" a že
žalobce ani netvrdil, že \"by byl rozpor v tom, že vykonával funkci ředitele
tak funkci jednatele\". Soudu prvního stupně uložil, aby - s ohledem na zásadu
dvouinstančnosti řízení - posoudil, zda došlo mezi účastníky k rozvázání
pracovního poměru dohodou.
Okresní soud v Prachaticích poté rozsudkem ze dne 9.9.2003 č.j. 5 C 446/2002-75
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě
nákladů řízení 17.810,- Kč k rukám \"právní zástupkyně\" žalovaného. Vycházeje
ze závazného právního názoru odvolacího soudu dovodil, že listina datovaná dnem
29.4.2002 byla vyhotovena a podepsána osobou oprávněnou jednat za žalobce a že
jejím obsahem je dohoda o rozvázání pracovního poměru účastníků ke dni
31.5.2002. Protože se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodli na rozvázání
pracovního poměru \"platně ve smyslu § 43 zákoníku práce\", není žaloba důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne
3.2.2004 č.j. 6 Co 3015/2003-97 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a
rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení
2.811,- Kč k rukám advokátky JUDr. M. N. Žalobce podle názoru odvolacího soudu
neprokázal své tvrzení o tom, že by listina o rozvázání pracovního poměru
datovaná dnem 29.4.2002 byla \"antidatována\". Z výsledků dokazování je zřejmé,
že touto listinou účastníci chtěli rozvázat svůj pracovní poměr dohodou.
Neplatnost této dohody nezpůsobuje ani to, že byla \"podepsána v jedné osobě
jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem\", neboť \"se nevylučuje,
aby jediný jednatel společnosti jako zástupce společnosti, jež jedná jménem
společnosti, nesměl podepsat rozvázání pracovního poměru za společnost, a to
ani za situace, že sám je ve funkci ředitele v pracovním poměru\". Odvolací
soud znovu poukázal na to, že žalovaný jako jednatel \"podepsal uzavření
pracovního poměru se sebou na funkci ředitele\", aniž by bylo žalobcem tvrzeno,
že \"by byl rozpor v tom, že vykonával funkci ředitele, tak i jednatele\".
Argumentaci žalobce, že s uzavřením pracovního poměru souhlasila \"společnice
firmy\", zatímco o rozvázání pracovního poměru nevěděla, odvolací soud odmítl s
odůvodněním, že v případě rozvázání pracovního poměru nešlo \"o úkon, o kterém
by rozhodovala valná hromada\".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první
řadě, že nejsou správné závěry odvolacího soudu o tom, že by listina datovaná
dnem 29.4.2002 nebyla \"antidatována\". Za situace, že žalovaný byl v rozhodné
době jediným jednatelem žalobce, že žalovaný \"de facto rozvazoval pracovní
poměr sám se sebou\" a že proto žalovaný jako \"jediný účastník vyhotovení
listiny nemůže poskytnout nestranné svědectví\", bylo potřebné podle názoru
žalobce při hodnocení důkazů vycházet z \"ostatních dostupných důkazních
prostředků\"; rozhodující je v tomto směru dopis žalovaného ze dne 16.5.2002, v
němž žalovaný doznává, že jeho pracovní vztah \"k firmě\" nebyl \"řádně ukončen
\", z čehož vyplývá, že v té době žalovaný nemohl mít podepsánu platnou dohodu
o rozvázání pracovního poměru. Žalobce dále nesouhlasí s názorem odvolacího
soudu, který zaujal \"v otázce jednání žalovaného při uzavírání dohody o
rozvázání pracovního poměru jménem žalobce jako zaměstnavatele na straně jedné
a jménem svým jako zaměstnance na straně druhé. V případech, kdy \"jedna a ta
samá osoba jedná jménem dvou různých subjektů\", jde podle názoru žalobce \"o
ochranu zájmů třetích osob a otázku právní jistoty\" a není proto \"žádoucí\",
aby docházelo k tomu, že by \"jednatel společnosti s ručením omezeným činil
dvoustranné právní úkony jednak jménem dotčené společnosti a jednak jménem svým
jako fyzické osoby\", neboť \"logicky vzniká nebezpečí, že osobní zájem převáží
nad zájmem právnické osoby, jejímž jménem dotčená osoba jedná, protože
právnická osoba představuje odlišný subjekt od osoby, která ji reprezentuje\".
Vzhledem k tomu, že dohodu o rozvázání pracovního poměru neschválila valná
hromada jako nejvyšší orgán společnosti, je tento právní úkon ve smyslu
ustanovení § 242 odst.1 písm.a) zákoníku práce pro rozpor se zájmy společnosti
neplatný, neboť \"se jednalo o zřejmý konflikt zájmů, kdy žalovaný jako
jednatel na straně jedné a jako zaměstnanec na straně druhé nemohl
odpovídajícím způsobem hájit zájmy právnické osoby\". Žalobce navrhl, aby
dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního
stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a
že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b)
o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §
242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že sporný
právní úkon měl být učiněn dne 29.4.2002 - posuzovat podle zákona č. 65/1965
Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č.
100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb.,
č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991
Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č.
74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999
Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č.
238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb. a č. 6/2002
Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2002 (dále jen \"zák.
práce\"), a podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č.
264/1992 Sb., č. 591/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 286/1993 Sb., č. 156/1994
Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 142/1996 Sb., č. 77/1997 Sb., č.
15/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 356/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 29/2000 Sb.,
č. 30/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 120/2001
Sb., č. 239/2001 Sb., č. 353/2001 Sb., č. 501/2001 Sb. a č. 15/2002 Sb., tedy
podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 30.4.2002 (dále jen \"obch. zák.
\").
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno, že žalovaný byl
jmenován (při vzniku společnosti ke dni 19.12.2000) jednatelem žalobce, jež je
společností s ručením omezeným, a že z této funkce byl odvolán dnem 10.5.2002.
Dne 1.2.2001 žalovaný uzavřel jednak jménem žalobce jako zaměstnavatele a
jednak jménem svým jako zaměstnanec pracovní smlouvu, podle které se zavázal
vykonávat u žalobce od 1.2.2001 práci \"ředitele firmy\", a téhož dne vydal
jménem žalobce jako zaměstnavatele \"platový výměr\", kterým stanovil sobě jako
zaměstnanci za výkon práce \"ředitele firmy\" mzdu ve výši 38.000,- Kč měsíčně.
Listinu datovanou dnem 29.4.2002, jejímž obsahem je podle zjištění soudů dohoda
o rozvázání pracovního poměru účastníků ke dni 31.5.2002, žalovaný \"podepsal\"
rovněž jednak jménem žalobce jako zaměstnavatele a jednak jménem svým jako
zaměstnanec.
Za této situace bylo pro rozhodnutí ve věci samé především významné, zda
žalovaný byl jako jednatel žalobce oprávněn učinit jménem žalobce jako
zaměstnavatele uvedené pracovněprávní úkony.
Společnost s ručením omezeným je právnická osoba a může zaměstnávat fyzické
osoby v pracovněprávních vztazích (srov. § 8 odst.1 zák. práce).
Právní úkony v pracovněprávních vztazích činí jménem zaměstnavatele, který je
právnickou osobou, její statutární orgán, osoby jím pověřené, jiní zaměstnanci
zaměstnavatele, zejména vedoucí jeho organizačních útvarů (tyto osoby jsou
oprávněny jako orgány zaměstnavatele činit jménem zaměstnavatele právní úkony
vyplývající z jejich funkcí stanovených organizačními předpisy), další
zaměstnanci zaměstnavatele, které zaměstnavatel písemně pověřil, aby činili
určité právní úkony v pracovněprávních vztazích jeho jménem, a zástupci
zaměstnavatele (srov. § 9 odst.1 a 2 a § 14 až 16 zák. práce). Statutárním
orgánem společnosti s ručením omezeným, je její jednatel (srov. § 133 odst.1
obch. zák.), kterého jmenuje valná hromada z řad společníků nebo jiných
fyzických osob (srov. § 133 odst. 3 obch. zák.). Valná hromada společnosti s
ručením omezeným a ani její společníci nejsou - jak vyplývá z ustanovení § 9
zák. práce - orgány, které by byly oprávněny jménem zaměstnavatele činit v
pracovněprávních vztazích jakékoliv právní úkony.
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 21.4.1993 sp. zn. 6 Cdo 108/92, který byl uveřejněn pod č. 13 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1995) činnost statutárního orgánu
společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a
to ani v případě, že není společníkem, neboť výkon funkce statutárního orgánu
společnosti není druhem práce ve smyslu ustanovení § 29 odst.l písm.a) zák.
práce a vznik a zánik tohoto právního vztahu není upraven pracovněprávními
předpisy a řídí se obsahem společenské smlouvy. Právní předpisy ani povaha
společnosti s ručením omezení však nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto
obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních
vztahů, pokud náplní pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu)
není výkon činnosti statutárního orgánu.
Skutečnost, že fyzická osoba byla jmenována statutárním orgánem společnosti s
ručením omezeným (jednatelem), tedy - jak vyplývá z výše uvedeného - sama o
sobě nebrání tomu, aby uzavřela s touto společností smlouvu (dohodu) podle
pracovněprávních předpisů, například pracovní smlouvu, dohodu o pracích
konaných mimo pracovní poměr, dohodu o změně pracovní smlouvy, dohodu o
rozvázání pracovního poměru apod. Jestliže smlouva (dohoda) nesměřuje ke vzniku
pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu, jehož náplní by byl
výkon činnosti statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným, není takový
právní úkon neplatným podle ustanovení § 242 odst. 1 písm. a) zák. práce, neboť
se svým obsahem ani účelem nepříčí zákonu, neobchází jej a ani se jinak nepříčí
zájmům společnosti.
Skutečnost, že žalovaný byl jmenován jednatelem žalobce, tedy sama o sobě
nebránila tomu, aby s ním žalobce jako zaměstnavatel uzavřel pracovní smlouvu
nebo jinou smlouvu (dohodu) podle pracovněprávních předpisů. Není ani vyloučeno
(a zákon s takovou skutečností i výslovně počítá - srov. například § 132 odst.
3 obch. zák.), aby jednatel uzavřel jménem společnosti s ručením omezeným
smlouvu (dohodu), při níž druhou smluvní stranou je sám tento jednatel jako
fyzická osoba. V každém jednotlivém případě je však třeba zkoumat, zda při
právním úkonu nedochází ke střetu zájmů mezi společností s ručením omezeným
jako zaměstnavatelem na straně jedné a jejím statutárním orgánem jako
zaměstnancem na straně druhé. I když zákoník práce nemá v tomto směru výslovnou
úpravu, z ustanovení § 14 odst. 2 zák. práce, jež vylučuje, aby jiného
zastupoval ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, je třeba
analogicky dovodit, že statutární orgán společnosti s ručením omezeným nemůže
platně jednat jménem společnosti jako zaměstnavatele, jsou-li jeho zájmy v
rozporu se zájmy společnosti (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 17.11.1998 sp. zn. 21 Cdo 11/98, který byl uveřejněn
pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999).
Smlouva (dohoda), která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo jiného
pracovněprávního vztahu, k jejich změně nebo zániku, je jako dvoustranný právní
úkon výsledkem jednání, do něhož obě strany (zaměstnavatel a zaměstnanec)
zpravidla vstupují s vlastními (rozdílnými) představami o jejich obsahu a
výsledku. Rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance je dána už tím, že -
objektivně vzato - chtějí sjednat smlouvu (dohodu) pro sebe co nejvýhodnější;
nic na tom nemění ani to, že případně dojde k bezvýhradnému přijetí nabídky,
neboť i v tomto případě základní východiska účastníků pro uzavření smlouvy jsou
odlišná. Lze proto uzavřít, že rozdílnost zájmů zaměstnavatele a zaměstnance
při uzavření smlouvy (dohody), která směřuje ke vzniku pracovního poměru nebo
jiného pracovněprávního vztahu, k jejich změně nebo zániku, vylučuje, aby
jménem zaměstnavatele učinila takový právní úkon stejná fyzická osoba, která je
druhým účastníkem smlouvy (dohody) jako zaměstnanec, neboť nemůže odpovídajícím
způsobem \"současně\" hájit své zájmy jako zaměstnance a zájmy společnosti jako
zaměstnavatele.
Z uvedených důvodů dovolací soud nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu
v tom, že \"jediný jednatel společnosti jako zástupce společnosti, jež jedná
jménem společnosti\", je oprávněn \"podepsat rozvázání pracovního poměru za
společnost, a to i za situace, že sám je ve funkci ředitele v pracovním poměru
\". Ve skutečnosti jsou - jak vyplývá z výše uvedeného - právní úkony směřující
ke vzniku a zániku pracovního poměru, které žalovaný učinil jménem žalobce jako
zaměstnavatele a jejichž druhým účastníkem byl žalovaný jako zaměstnanec,
neplatné podle ustanovení § 242 odst.1 písm.a) zák. práce. Okolnost, zda jediná
společnice žalobce s takovými právními úkony (při výkonu působnosti valné
hromady) souhlasila, je přitom nerozhodná, neboť - jak uvedeno výše - není
orgánem žalobce a není proto oprávněna činit jeho jménem v pracovněprávních
vztazích žádné právní úkony.
Námitkami dovolatele, že nemá oporu v provedeném dokazování skutkové zjištění
odvolacího soudu o tom, že dohoda o rozvázání pracovního poměru datovaná dnem
29.4.2002 byla \"antidatována\" a že byla uzavřena až v době, když žalovaný již
nebyl jednatelem žalobce, nebylo potřebné se zabývat. Vzhledem k tomu, že tato
dohoda je z výše uvedených důvodů neplatná, i kdyby byla - jak soudy dovodily -
opravdu uzavřena dne 29.4.2002, není skutkové zjištění o tom pro rozhodnutí
věci právně významné.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky
jej zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že
důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek
soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a
věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá
o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2004
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu