21 Cdo 1681/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce Ing. P. J., zastoupeného advokátem, proti žalovanému K. C. s. r. o., zastoupenému advokátem, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady, o žalobách pro zmatečnost podaných žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2002 č.j. 26 Cm 188/2001-12 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. února 2003 č.j. 8 Cmo 20/2003-36, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 400/2002 a 6 Cm 61/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. září 2004 č.j. 1 Cmo 134/2004-72, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27.2.2003 č.j. 8 Cmo 20/2003-36 odmítl odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.9.2002 č.j. 26 Cm 188/2001-12, kterým bylo určeno, že \"rozhodnutí žalovaného jako jediného společníka vykonávajícího působnost valné hromady společnosti ze dne 20.2.2001 o odvolání žalobce z funkce jednatele a o jmenování R. K. novým jednatelem je neplatné\", a kterým bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů řízení 8.223,40 Kč k rukám advokáta, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení \"před soudem druhého stupně\". Dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, neboť usnesení krajského soudu bylo žalovanému řádně doručeno dne 27.9.2002, odvolací lhůta mu uplynula dnem \"14.7.2002, to je pondělí\" (správně dnem 14.10.2002), a žalovaný podal odvolání \"k poštovní přepravě\" až dne 13.11.2002.
Proti těmto usnesením krajského a vrchního soudu podal žalovaný žaloby pro zmatečnost.
V žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení krajského soudu žalovaný v první řadě namítá, že nemohl v původním řízení \"před soudem řádně vystupovat a nebyl řádně zastoupen\", neboť žalobce se domáhal \"určení neplatnosti rozhodnutí, kterým jej nový jediný společník odvolal z funkce jednatele a do této funkce jmenoval Ing. R. K.\", a soudy měly - považovaly-li žalobce nadále za jednatele žalovaného - postupovat podle ustanovení § 131 odst.6 obchodního zákoníku, popřípadě ustanovit žalovanému opatrovníka podle ustanovení § 29 odst.2 o.s.ř. Soudy navíc v původním řízení podle názoru žalovaného ve věci rozhodly, ačkoliv nebyl podán návrh na zahájení řízení, neboť žalobcem podaná žaloba směřovala proti rozhodnutí \"společnosti K. H. A.\" a ve věci bylo rozhodnuto proti žalované.
V žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení vrchního soudu žalovaný uvádí, že jeho odvolání proti usnesení krajského soudu ve skutečnosti nebylo opožděné a že v původním řízení před krajským soudem nemohl \"vystupovat a nebyl řádně zastoupen\". Soudy totiž nadále jednaly se žalobcem \"jako by z funkce jednatele nikdy nebyl odvolán\", což mělo mimo jiné za následek, že za žalovaného převzal doručované předvolání k jednání, návrh na zahájení řízení a usnesení krajského soudu a že žalovaný se o usnesení krajského soudu dozvěděl až náhodou při jednání v jiné věci, které se konalo dne 12.11.2002. Soudy měly - považovaly-li žalobce nadále za jednatele žalovaného - postupovat podle ustanovení § 131 odst.6 obchodního zákoníku, popřípadě ustanovit žalovanému opatrovníka podle ustanovení § 29 odst.2 o.s.ř. Protože usnesení krajského soudu bylo žalovanému řádně doručeno až dne 13.11.2002, kdy si je \"osobně vyzvedl ze soudního spisu\", nemohlo být jeho odvolání podané telefaxem dne 12.11.2002 opožděné.
Krajský soud v Ostravě - poté, co řízení o obou žalobách pro zmatečnost spojil ke společnému řízení - usnesením ze dne 14.4.2004 č.j. 6 Cm 61/2003-39 napadená usnesení krajského a vrchního soudu \"v celém rozsahu\" zrušil. Dospěl k závěru, že usnesení krajského soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř., neboť za žalovaného nemohl z důvodu \"střetu zájmů\" ve smyslu ustanovení § 21 odst.4 o.s.ř. před soudem vystupovat žalobce a žalovanému nebyl ustanoven opatrovník ani podle ustanovení § 131 odst.6 obchodního zákoníku, ani podle ustanovení § 29 odst.2 o.s.ř. Uvedená zmatečnost se pak \"promítla\" i do řízení před vrchním soudem, neboť ani vrchní soud neustanovil žalovanému opatrovníka a odvolání odmítl jako opožděné, aniž by se zabýval otázkou, zda nově jmenovaný jednatel ing. R. K. je \"vůbec oprávněn jménem žalovaného v řízení jednat\".
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22.9.2004 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobou napadené usnesení krajského soudu trpí zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm.c) o.s.ř. a že žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst.4 o.s.ř. byla důvodně podána i proti usnesení vrchního soudu, neboť žalované nemohlo být (pro nedostatek \"zastoupení\") usnesení krajského soudu řádně doručeno a je tedy vyloučeno, aby její odvolání mohlo být opožděné. Námitku žalobce, že nebyla řádně udělena plná moc zástupci žalované advokátu odvolací soud odmítl s odůvodněním, že jednatel žalované Ing. R. K., který je ve své funkci \"od data 7.10.2003 nesporný\", na výzvu soudu \"výslovně uvedl, že s oběma žalobami podanými před tímto datem souhlasí a trvá na nich a že byly podány žalovanou společností\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že v původním řízení měl procesní postavení žalobce a společnost K. C. s.r.o. procesní postavení žalovaného a že proto \"když změnila ve své žalobě pro zmatečnost procesní postavení původních účastníků řízení a sebe označila za žalobce a Ing. P. J. za žalovaného\", měl soud řízení zastavit podle § 104 odst. 1 o.s.ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, protože \"v napadené věci nebylo možné, aby bylo označení žalovaného a žalobce změněno\". Záměnu nesprávného procesního označení účastníků provedl až soud prvního stupně ve svém usnesení ze dne 14.4.2004 č.j. 6 Cm 61/2003-39, \"čímž nepochybně ve sporném řízení stranil společnosti K. C. s.r.o. a tak zasáhnul do dovolatelova práva na spravedlivý proces\". Žalobce dále dovozuje, že \"bez platné a relevantní plné moci udělené právnímu zástupci žalovaného nemohla být tímto zástupcem podána relevantní žaloba pro zmatečnost a soud neměl ve věci samé vůbec jednat a rozhodovat a měl řízení zastavit podle § 104 odst. 1 resp. 2 o.s.ř. pro neodstranitelný nedostatek řízení\". Žalobce byl odvolán z funkce jednatele žalovaného ke dni 7.10.2003 a až k tomuto dni byl do této funkce jmenován ing. R. T., žaloba pro zmatečnost však byla podána již dříve (dne 27.12.2002), tedy v době, kdy ing. R. T. nebyl jednatelem žalovaného a kdy proto \"nemohl platně udělit procesní plnou moc k podání žaloby pro zmatečnost \". Podle názoru žalobce \"závěr odvolacího soudu, že nedostatek udělení relevantní plné moci ing. R. T. právnímu zástupci žalovaného Prof. JUDr. M. B. byl plně konvalidován tím, že na výzvu soudu Ing. R. T. výslovně uvedl, že s oběma žalobami souhlasí a trvá na nich, nemůže obstát, neboť v případě zastoupení účastníka advokátem musí řádně udělená plná moc předcházet právnímu úkonu, který má být učiněn v písemné formě, a jiný výklad by byl v rozporu s dobrými mravy\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť není přípustné ve smyslu ustanovení § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 a 3 o.s.ř. Uvedl, že chybné označení účastníků řízení v žalobách pro zmatečnost nelze považovat za nedostatek podmínky řízení, a že případný nedostatek plné moci je možné podle soudní praxe konvalidovat.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a v § 237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), § 238 odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. § 241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř. (srov. § 241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Žalobce - jak je zřejmé z obsahu dovolání - právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje; namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívající v tom, že \"společnost K. C. s.r.o. ve své žalobě pro zmatečnost zaměnila procesní postavení původních účastníků, a že záměnu nesprávného procesního označení účastníků provedl až Krajský soud v Ostravě ve svém usnesení ze dne 14.4.2004 č.j. 6 Cm 61/2003-39, čímž nepochybně ve sporném řízení stranil společnosti K. C. s.r.o. a tak zasáhnul do dovolatelova práva na spravedlivý proces\", a dále že \"žaloba pro zmatečnost byla podána v době, kdy Ing. R. T. nebyl jednatelem žalovaného a proto nemohl platně udělit právnímu zástupci procesní plnou moc k podání žaloby, že žaloba pro zmatečnost nemohla být podána právním zástupcem žalovaného bez platné a relevantní plné moci, a že v případě zastoupení účastníka advokátem musí řádně udělená plná moc předcházet právnímu úkonu, který má být učiněn v písemné formě\". Případnou existencí dovolatelem tvrzených vad, které by mohly představovat (kdyby byly opravdu důvodné) vady řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., případně zmatečnostní vadu podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) o.s.ř., se dovolací soud nemohl zabývat, neboť kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce. Zmatečnosti nejsou podle právní úpravy účinné od 1.1.2001 - jak vyplývá z ustanovení § 241a odst.2 a 3 o.s.ř. - způsobilým dovolacím důvodem; dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle ustanovení § 229 odst.1, § 229 odst.2 písm.a) a b) a § 229 odst.3 o.s.ř. přihlédnout (a to i když nebyly v dovolání uplatněny), avšak - jak vyplývá z ustanovení § 242 odst.3 věty druhé o.s.ř. - jen tehdy, je-li dovolání přípustné, a uvedený předpoklad v projednávané věci naplněn není, neboť dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst.1 písm.b), § 238a odst.2 a § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Protože dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení § 243b odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. května 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu