USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce V. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra v Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu platu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 231/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2019 č. j. 23 Co 344/2018-446, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2019 č. j. 23 Co 344/2018-446 není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Přestože dovolatel namítá nesprávné právní posouzení otázky, „zda měla být žalovaná vyzvána ve smyslu ust. § 133a odst. 1 občanského soudního řádu dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení na základě světového názoru žalobce, respektive konkrétního projevu světového názoru žalobce formou pravdivé výpovědi před orgány činnými v trestním řízení ve věci podezření ze zmanipulování veřejné zakázky“, ve skutečnosti je podstatou jeho dovolání nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů, že v důsledku řádně přijaté organizační změny k tomu oprávněným zaměstnancem došlo k částečné změně úkolů zaměstnavatele, k řádnému rozhodnutí o snížení stavu zaměstnanců na úseku, ve kterém byl žalobce zařazen, že v důsledku této organizační změny se žalobce stal nadbytečným, neboť zaměstnavatel sledoval zvýšení efektivnosti práce, přesun části kompetencí na jiné osoby (vymáhání pohledávek exekutorem), a že „z obsahu spisu se nepodává, že podání oznámení a následně vysvětlení žalobcem před Generální inspekcí bezpečnostních sborů v září 2012 a březnu 2013 mělo věcnou a časovou souvislost s podáním výpovědi žalobci“, a se způsobem, jakým soudy k těmto skutkovým zjištěním dospěly (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěly, a s neprovedením všech žalobcem navržených důkazů). Dovolatel předestírá vlastní skutkové závěry, že zrušení pracovního místa a výpověď žalobci „se tak důvodně jeví jako postih za podání vysvětlení před orgány činnými v trestním řízení a upozornění zaměstnavatele na podezření ze zmanipulování veřejné zakázky“ a že žalobce „dostal účelovou výpověď z pracovního poměru“, na nichž pak buduje své vlastní, od soudů odlišné právní posouzení věci. Protože námitky uplatněné žalobcem nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky jeho dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu