21 Cdo 1747/2024-139
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci zástavního věřitele J. V., zastoupeného Mgr. Lukášem Trefilem, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru č. 142/88, a zástavního dlužníka Marcela Bartůňka, narozeného dne 9. března 1967, bytem v Hlinsku v Čechách, Hřibova č. 862, zastoupeného JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská č. 56/11, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 5 C 2/2022, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. září 2023, č. j. 18 Co 72/2023-89, takto:
Dovolání zástavního dlužníka se odmítá.
1. Usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. 18 Co 72/2023-89, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. 12. 2022 č. j. 5 C 2/2022-57 ve výroku I., jímž tento soud nařídil prodej zástavy ve výroku usnesení specifikované k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 5 800 000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 800 000 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení; usnesení soudu prvního stupně odvolací soud zrušil ve výroku II., jímž soud prvního stupně návrh zamítl pro smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně, a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudy dospěly k závěru, že zástavní věřitel předloženými listinami doložil existenci zajištěné pohledávky, existenci zástavního práva, jakož i kdo je zástavním dlužníkem. Námitky zástavního dlužníka soudy shledaly pro první fázi řízení o nařízení prodeje zástavy nedůvodnými.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Dovolání (jeho přípustnost i důvodnost) odůvodnil tím, že „v mezidobí mezi vydáním usnesení soudu prvního stupně a napadeného usnesení byla nemovitost postižena exekučním příkazem k prodeji nemovitosti soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla“, a za otázku doposud neřešenou v rozhodovací praxi dovolacího soudu v této souvislosti považuje otázku, zda „brání speciální inhibitorium … nařízení soudního prodeje zástavy“, a dále otázky na tuto otázku bezprostředně navazující. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil tak, že návrh na nařízení soudního prodeje zástavy zamítne. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.
3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání zástavního dlužníka podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
5. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
6. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.
7. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
8. Podle ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
9. Dovolání zástavního dlužníka není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel v něm uplatnil jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a z jeho námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
10. Jak vyplývá z obsahu dovolání, jediná dovolací námitka vychází ze skutkového závěru, že „v mezidobí mezi vydáním usnesení soudu prvního stupně a napadeného usnesení byla nemovitost postižena exekučním příkazem k prodeji nemovitosti soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla“.
11. Tato skutečnost doposud v řízení uplatněna nebyla, ač v tom zástavnímu dlužníku nic nebránilo; zástavní dlužník v řízení pouze argumentoval tím, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, že nebyla zohledněna „kolize s právem zástavního dlužníka na osobní a rodinný život“ (srovnej obsah odvolání zástavního dlužníka ze dne 21. 12. 2022, resp. přednes jeho zástupce u jednání odvolacího soudu dne 18. 9. 2023).
12. Zástavní dlužník v dovolání použil nepřípustné argumenty ve smyslu ustanovení § 241a odst. 6 o. s. ř., a proto Nejvyšší soud České republiky dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. O návrhu zástavního dlužníka na odklad vykonatelnosti dovolací soud nerozhodoval, neboť Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický.
14. O povinnosti k náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem nebylo rozhodováno s ohledem na závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. II. ÚS 114/06, podle nichž je porušením práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), je-li v řízení o soudním prodeji zástavy současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 68/16).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 7. 2024
JUDr. Marek Cigánek předseda senátu