statně výdělečně činné se sídlem v XY, IČO XY, proti žalovaným 1) E. H., bytem ve XY, a 2) J. P., bytem v XY, o 16 851 004 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 243/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2020 č. j. 30 Co 165, 164/2020-290, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2020 č. j. 30 Co 165, 164/2020-290, kterým byl zamítnut návrh na opravu rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2020 č. j. 30 Co 164, 165/2020-195, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není přípustné, protože nesměřuje ani proti usnesení odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (§ 237 o. s. ř.), ani proti usnesení vydanému v průběhu odvolacího řízení, jež by bylo uvedeno v ustanovení § 238a o. s. ř. Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat otázkami povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018 sp. zn. 29 Cdo 1493/2018). Žalobce v dovolání navrhl „odklad vykonatelnosti rozhodnutí“. K tomu lze poukázat na to, že Ústavní soud již ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017 sp. zn. III. ÚS 3425/16 dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem žalobce na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval. K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002 sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu