21 Cdo 1836/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou
se sídlem v Olomouci, Resslova č. 9, proti žalované Skanska a.s. se sídlem v
Praze 4, Chodově, Líbalova č. 1/2348, IČO 26271303, o 175.795,- Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 27/2008, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009 č.j. 13 Co
180/2009-73, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby
byla žalované uložena povinnost zaplatit mu jako doplatek náhrady za ztrátu na
výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005 částku 175.795,-
Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mu nebyla náhrada za ztrátu na výdělku po
dobu pracovní neschopnosti pro následky pracovního úrazu ze dne 30.4.2004
vyplacena „ve správné výši“, neboť „do výdělku za rozhodné období nebyly
zařazeny všechny, pro dané období zúčtované části mzdy“. Žalovaná zahrnula do
hrubé mzdy zúčtované v rozhodném období prvního čtvrtletí 2004 částku 50.455,-
Kč (mzda za leden, únor a březen 2004) a poměrnou část 14té mzdy zúčtovanou k
výplatě za měsíc listopad 2003 ve výši 8.396,- Kč. Správně však do „výdělku za
rozhodné období měla zahrnout také alikvotní díl ročních odměn ve výši 45.339,-
Kč (částka 49.950,-Kč vypočtená z částky 199.800,- Kč „metodou, kterou žalovaná
použila pro zápočet části 14té mzdy“, dělena počtem 65 dnů - připadajících na
rozhodné období a násobena počtem 59 dnů - odpracovaných v rozhodném období).
Podle žalobce tedy hrubá mzda v rozhodném období činila celkem 104.190,- Kč
(50.455,- Kč + 8.396,- Kč + 45.339,- Kč), z toho „denní výdělek“ byl 1.765,- Kč
(104.190,- Kč děleno 59 odpracovanými dny), a „hodinový výdělek“ byl 220,- Kč
(104.190,- Kč děleno 472 odpracovanými hodinami). Za dobu pracovní
neschopnosti by byl výdělek žalobce celkem 577.155,- Kč (327 „pracovních dnů
připadajících na pracovní neschopnost žalobce“ násobeno výší „denního výdělku“)
a jestliže mu bylo vyplaceno 190.283,- Kč na „dávkách v nemoci“ a 135.736,- Kč
jako „náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vyplacená ve
mzdě za měsíc 12/2005“, pak rozdíl, který mu má být vyplacen, činí „251.136,-
Kč v hrubé mzdě, což je 175.795,- Kč v čisté mzdě“.
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 23.1.2009 č.j. 12 C 27/2008-31
žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Dovodil, že v rozhodném období v prvním čtvrtletí roku 2004 žalobce
odpracoval „59 dnů z 65 pracovních dnů připadajících na toto období“, celkem
tedy 472 hodin, a byla mu zúčtována mzda ve výši 50.455,- Kč, k hrubé mzdě byla
rovněž započtena „podle § 17 odst. 9 zákona o mzdě“ poměrná část „čtrnáctého
platu za druhé pololetí roku 2003 zúčtovaného v měsíci listopadu roku 2003 k
výplatě“ ve výši 8.396,- Kč; průměrný hodinový výdělek žalobce tak v rozhodném
období činil 124,68 Kč, a vycházela-li žalovaná při náhradě za ztrátu na
výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005 z průměrného
hodinového výdělku ve výši 126,68 Kč, postupovala „v souladu s citovanými
ustanoveními zákona o mzdě“. Vycházeje dále z ustanovení § 17 odst. 9 zákona o
mzdě, dospěl soud prvního stupně k závěru, že, nezahrnula-li žalovaná „při
zjišťování průměrného výdělku poměrnou část odměn za rok 2003 vyplacených
žalobci s výplatou za měsíc duben 2004 ve výši 45.339,- Kč“, postupovala v
souladu se zákonem i kolektivní smlouvou, neboť byla žalobci vyplacena spolu se
mzdou za měsíc duben roku 2004, a „nebyla tedy zúčtována k výplatě v rozhodném
období (leden až březen 2004)“, a „nejedná se ani o odměnu za práci odvedenou v
rozhodném období“. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že by poměrnou část
této odměny bylo možno zahrnout do hrubé mzdy pro zjišťování průměrného výdělku
„v případě, že by rozhodným obdobím bylo druhé čtvrtletí roku 2004 nebo
následující tři čtvrtletí“. Protože v projednávané věci kolektivní smlouva
nestanovila, že by rozhodným obdobím byl předchozí kalendářní rok, nebylo možné
postupovat podle ustanovení § 17 odst. 10 zákona o mzdě.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.11.2009 č.j. 13 Co
180/2009-73 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se
ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, a
dospěl k závěru, že „průměrný výdělek žalobce pro pracovněprávní účely a ušlý
výdělek po dobu jeho pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu byl
vypočten a žalobci vyplacen ve správné výši, takže jeho náhradový nárok podle §
193 odst. 1 písm. a) a § 194 odst. 1 zák. práce žalovaná již zcela uspokojila
tím, že mu v lednu 2006 se mzdou za prosince 2005 vyplatila částku 95.577,- Kč
(hrubého 135.736,- Kč)“. K námitkám žalobce uvedl, že „do hrubé mzdy nebylo
možno započítat alikvotní díl roční odměny žalobce za rok 2003, která mu byla
zúčtována k výplatě v dubnu 2004 a vyplacena spolu se mzdou v květnu 2004“,
neboť tato složka mzdy nebyla žalobci zúčtována k výplatě v rozhodném období“,
tj. od 1.1.2004.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho
názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci
a má po právní stránce zásadní význam. Podle jeho názoru mu náhrada za ztrátu
na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nebyla vyplacena ve správné výši,
neboť žalovaná měla ve smyslu kolektivní smlouvy pro rok 2004 („strana 9 bod 3
a/“) zahrnout do výdělku za rozhodné období i alikvotní díl ročních odměn“ ve
výši 45.339,- Kč. Podle názoru dovolatele „žalovaná nesplnila závazek z platné
kolektivní smlouvy, podle které měly být zúčtovány alikvotní díly prémie za ten
který každý kalendářní měsíc“ a má za to, že „pro výpočet ztráty na výdělku po
skončení pracovní neschopnosti je rozhodné, kdy byla práce provedena, nikoliv,
kdy byla zúčtována“. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí
odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s.
ř., a že je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s.
ř., neboť v projednávané věci řešená právní otázka výkladu ustanovení § 17
odst. 9 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu
České republiky dosud ve všech souvislostech řešena a její posouzení bylo pro
rozhodnutí projednávaní věci významné (určující), přezkoumal rozsudek
odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst.
1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalobce
pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 11.12.2001 od 1.1.2002
jako mistr. Dne 30.4.2004 utrpěl pracovní úraz, pro jehož následky byl v
pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005. Pro účely zjištění průměrného
výdělku do hrubé mzdy dosažené v prvním čtvrtletí roku 2004 byla zahrnuta
částka 50.455,- Kč zúčtována k výplatě v tomto období, a částka 8.396,- Kč jako
poměrná část čtrnácté mzdy za druhé pololetí roku 2003 zúčtované k výplatě v
listopadu 2003. Do hrubé mzdy pro účely zjištění průměrného výdělku však
žalovaná nezahrnula ani poměrnou část roční prémie za rok 2003 zúčtované k
výplatě ve výši 199.800,- Kč se mzdou za duben v květnu 2004, ani poměrnou část
roční prémie za rok 2002 zúčtované k výplatě ve výši 89.286,- Kč se mzdou za
období února 2003.
Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k době, kdy
došlo k pracovnímu úrazu žalobce – podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce,
ve znění účinném od 1.3.2004, t.j. poté, co nabyl účinnosti zákon č. 46/2004
Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších
předpisů, a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a
o změně některých zákonů (srov. § 364 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku
práce) - dále jen „zák. práce“, a podle zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za
pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění účinném od 1.1.2001, t.j.
poté, co nabyl účinnosti zákon č. 217/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 1/1992
Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mzdě).
Podle ustanovení § 194 odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu
pracovní neschopnosti zaměstnance činí rozdíl mezi průměrným výdělkem
zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z
povolání a plnou výší nemocenského.
V projednávané věci žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po
dobu pracovní neschopnosti - jak bylo soudy zjištěno - dnem 3.5.2004. S názorem
dovolatele, že žalovaná měla zahrnout do hrubého výdělku za rozhodné období
prvního čtvrtletí roku 2004 i „alikvotní díl ročních odměn“ za rok 2003, nelze
vyslovit souhlas.
Průměrný výdělek pro pracovněprávní účely zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdy
zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v
rozhodném období (§ 17 odst. 1 zákona o mzdě). Pokud není dále stanoveno jinak,
je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí; průměrný výdělek se
zjišťuje k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce (§ 17 odst. 2 zákona o
mzdě). Jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda
(část mzdy), která je poskytována za delší období než kalendářní čtvrtletí,
určí se pro účely zjišťování průměrného výdělku její poměrná část připadající
na kalendářní čtvrtletí; zbývající část (části) této mzdy se zahrne do hrubé
mzdy při zjišťování průměrného výdělku v dalším období (dalších obdobích).
Počet dalších období se určí podle celkové doby, za niž se mzda poskytuje. Do
hrubé mzdy se pro účely zjišťování průměrného výdělku zahrne v rozhodném období
poměrná část mzdy podle věty první odpovídající odpracované době (§ 17 odst. 9
zákona o mzdě). Bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku lze sjednat v
kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu. Pro zjišťování
průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady škody při pracovních úrazech a
nemocech z povolání lze v kolektivní smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpisu
stanovit, že rozhodným obdobím je předchozí kalendářní rok, bude-li takto
určené rozhodné období pro zaměstnance výhodnější (§ 17 odst. 10 zákona o mzdě).
Z uvedeného vyplývá, že průměrný výdělek a způsob jeho zjišťování je právní
kategorií, jejíž obsah je určován právním předpisem. Otázka správné výše
průměrného výdělku je tedy především otázkou právní. Pro stanovení průměrného
výdělku – jak je z výše uvedeného zřejmé - mají význam tři základní skutečnosti
- rozhodné období, hrubá mzda zúčtovaná zaměstnanci k výplatě v rozhodném
období, a odpracovaná doba v rozhodném období. Rozhodným obdobím je zásadně
předchozí kalendářní čtvrtletí, a ani výkladem nelze dovodit, že by rozhodným
obdobím mohl být časový úsek jiný. Základem pro výpočet průměrného výdělku je
tedy v posuzované věci mzda, která byla žalobci zúčtovaná v rozhodném období -
v kalendářním čtvrtletí předcházejícím vzniku škody (tj. doba od 1.1.2004 do
31.3.2004).
Jinou mzdu, než která byla zúčtovaná v rozhodném období, nelze do základu pro
výpočet průměrného výdělku zahrnout. Výjimku tvoří jedině mzda (část mzdy),
která je poskytována za delší období než za kalendářní čtvrtletí; v tomto
případě se určí pro účely zjišťování průměrného výdělku její poměrná část
připadající na kalendářní čtvrtletí a zbývající část této mzdy se zahrne do
hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v dalším období (dalších
obdobích), které je zase rozhodným obdobím pro účely uspokojení jiného nároku
(srov. § 17 odst. 9 zákona o mzdě). Vztaženo na posuzovanou věc to znamená, že
do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v rozhodném období od 1.1.2004
do 31.3.2004 lze zahrnout jedině čtrnáctý plat zúčtovaný v předcházejícím
čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2003. Poměrnou část roční prémie za rok 2003
nelze do výdělku žalobce dosaženého v prvním čtvrtletí roku 2004 zahrnout již z
toho důvodu, že byla zúčtována se mzdou za duben v květnu 2004, tedy až po
uplynutí rozhodného období, takže by ji bylo možné zahrnout do hrubé mzdy při
zjišťování průměrného výdělku v dalších obdobích, ale nikoli zpětně.
Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že ve prospěch názoru zastávaného žalobcem
není v daném případě východiskem ani ustanovení § 17 odst. 10 věta druhá zákona
o mzdě, které pro zjišťování průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady
škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání umožňuje v kolektivní
smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že rozhodným obdobím je
předchozí kalendářní rok, bude-li takto určené rozhodné období pro zaměstnance
výhodnější. Podniková kolektivní smlouva na období od 1.1.2004 – 31.12.2004
totiž tuto možnost neupravuje, a neupravuje ji ani její příloha č. 1 – „mzdový
předpis“. Zde uvedený Článek C. 3. písm a) - „Průměrný a pravděpodobný výdělek“
- jehož se žalobce dovolává, sice upravuje složky mzdy, které se zahrnují do
hrubé mzdy, a plnění, která se do hrubé mzdy naopak nezahrnují. Tato úprava se
však výslovně týká „mzdy v rozhodném období“, nebylo však stanoveno, že
rozhodným obdobím bude celý předchozí kalendářní rok.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů
správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek
odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů
nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. září 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v.
r.
předseda senátu