21 Cdo 1842/2010
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobce M. D., zastoupeného JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se
sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 30, proti žalované AAA Realitní fond, a.s. se
sídlem v Praze 1, Masarykovo nábřeží č. 235/28, IČO 27413934, zastoupené JUDr.
MUDr. Martinem Kalistou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 1, o
270.000,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.
zn. 27 C 30/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 3. listopadu 2009 č.j. 55 Co 424/2009-144, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila dlužnou mzdu za měsíce únor a
březen 2007, za každý měsíc 30.000,- Kč (celkem 60.000,- Kč), a náhradu mzdy za
období od dubna do října 2007, za každý měsíc 30.000,- Kč (celkem 210.000,-
Kč), vše spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že
dne 5.2.2007 uzavřel se žalovanou pracovní smlouvu, podle které se zavázal
vykonávat práci ředitele výkupů nemovitostí s nástupem do práce dne 5.2.2007, a
smlouvu o mzdě, v níž účastníci sjednali základní mzdu žalobce ve výši 30.000,-
Kč měsíčně, že žalobce práci vykonával až do dne 30.3.2007, aniž by mu žalovaná
vyplatila mzdu, a že po tomto dni mu žalovaná odmítla práci nadále přidělovat a
nevpouští ho na pracoviště. Žalobce dne 5.2.2007 uzavřel pracovní smlouvu a
smlouvu o mzdě také se společností AAA BYTY.CZ a.s., která je "svým personálním
obsazením téměř shodná se žalovanou", a to na práci vedoucího oddělení
rodinných domků. S touto společností byl jeho pracovní poměr zrušen ve zkušební
době písemně dne 30.3.2007 ke dni 31.3.2007 a při převzetí této písemnosti mu
bylo sděleno členem představenstva Ing. Illetškem, který také jednal jménem
žalované, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou se žalovanou "se tím
rovněž považuje za skončený". Protože mu žalovaná nezaplatila mzdu za práci,
kterou pro ni vykonával v měsících únoru a březnu 2007, i když jí k tomu
vyzval, a protože s ním nebyl ukončen pracovní poměr, žalobce požaduje
zaplacení dlužné mzdy a náhradu mzdy z titulu překážky v práci na straně
žalované.
Žalovaná namítla, že sice uzavřela se žalobcem pracovní smlouvu, avšak žalobce
ve sjednaný den 5.2.2007 do práce nenastoupil (a pro žalovanou žádnou práci
nevykonával), neboť v tento den začal pracovat pro jiného zaměstnavatele AAA
BYTY.CZ a.s., u něhož na plný úvazek vykonával funkci vedoucího oddělení
rodinných domků. Žalovaná proto od pracovní smlouvy ve smyslu ustanovení § 36
odst.2 zákoníku práce odstoupila.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21.4.2009 č.j. 27 C 30/2008-119
žalované uložil, aby zaplatila žalobci 265.350,- Kč spolu s úroky z prodlení,
které vyčíslil, žalobu o zaplacení dalších 4.650,- Kč s vyčísleným úrokem z
prodlení zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení 62.684,- Kč. Z provedeného dokazování zjistil, že žalobce
uzavřel se žalovanou (zastoupenou generálním ředitelem Ing. P. I.) jednak
pracovní smlouvu "na dobu neurčitou s druhem práce ředitel výkupů nemovitostí,
místem výkonu práce Praha a dnem nástupu do práce 5.2.2007", jednak smlouvu o
mzdě, podle níž měla základní měsíční mzda žalobce činit 30.000,- Kč, a že
žalobce současně uzavřel pracovní smlouvu na dobu neurčitou také se společností
AAA BYTY.CZ a.s., kterou také zastupoval Ing. P. I.o jako generální ředitel, "s
místem výkonu práce Praha, dnem nástupu do práce 5.2.2007, a s druhem práce
vedoucí oddělení rodinných domků", a i s touto společností uzavřel smlouvu o
mzdě, v níž byla dohodnuta základní mzda žalobce ve výši 20.000,- Kč měsíčně;
návrhy těchto pracovních smluv a smluv o mzdě byly žalobci poslány elektronicky
v pátek dne 2.2.2007 a k jejich podpisu došlo hned následující pondělí dne
5.2.2007. Žalovaná se zabývá investicemi do nemovitostí (včetně jejich výkupu),
je majetkově propojena se společností AAA BYTY.CZ a.s., která je "klasickou
realitní kanceláří zabývající se zprostředkováním obchodů s nemovitostmi", na
adrese svého sídla fakticky nesídlí a její činnost je zajišťována zaměstnanci
společnosti AAA BYTY.CZ a.s. na adrese Václavské nám. č. 62, Praha 1, kde má
žalovaná svoji doručovací adresu a kde sídlí a vykonává činnost i společnost
AAA BYTY.CZ a.s. Pracovní poměr žalobce u společnosti AAA BYTY.CZ a.s. byl
ukončen zrušením ve zkušební době dne 30.3.2007 ke dni 31.3.2007 a současně
bylo žalobci sděleno, že "tímto byl ukončen také pracovní poměr k žalované" a
že "nebude nadále již práce žalobci přidělována". Dne 26.6.2007 žalobce požádal
žalovanou o zaplacení dlužné mzdy za měsíce únor a březen 2007 a o přidělování
práce od 1.4.2007. Dopisem ze dne 18.7.2007 mu žalovaná sdělila, že jeho nároky
považuje za neoprávněné, neboť ve sjednaný den nástupu do práce 5.2.2007 do
práce k žalované nenastoupil, a že proto využila svého práva a od předmětné
pracovní smlouvy odstoupila; tento úkon v písemné podobě zaslala žalobci na
jeho adresu dne 20.7.2007. Soud prvního stupně dále z provedených důkazů
dovodil, že "žalobci byla od počátku února 2007 přidělována práce spadající jak
do pracovní náplně vedoucího prodeje rodinných domků, tak do pracovní náplně
ředitele výkupů nemovitostí", že "žalobci jako řediteli výkupů nemovitostí
nechala žalovaná natisknout navštívenky se svým logem", že "žalobce pro
žalovanou zpracoval ekonomickou analýzu činžovních domů na adrese Praha 3,
Biskupcova 1865/83, Praha 2, Lublaňská 652/53 a Ostrava, 28.
října 190/38 a
tyto zpracované kalkulace nemovitostí dne 20.2.2007 zaslal svému nadřízenému
Břetislavu Cieslarovi", a že žalobce "zpracoval pro žalovanou i analýzy dalších
nemovitostí", a uzavřel, že "od počátku zde byla nepochybně na obou stranách
vůle založit dva souběžné pracovní poměry žalobce" a, "jestliže žalobce v řádný
den nastoupil do práce ke společnosti AAA BYTY.CZ a.s., musel tak nepochybně ve
sjednaný den nastoupit i k žalované, neboť ta jiné prostory k výkonu své
činnosti nevyužívala". Protože žalobce nastoupil k žalované ve sjednaný den do
práce a protože řádně pro ni vykonával práci, žalovaná nemohla platně od
pracovní smlouvy odstoupit. Soud proto přiznal žalobci nárok na mzdu za měsíc
únor 2007 ve výši 27.000,- Kč (za odpracovaných 18 dnů), za měsíc březen 2007
ve výši 30.000,- Kč (za plný počet odpracovaných dní) a dále stanovil náhradu
mzdy za měsíc duben 2007 ve výši 29.925,- Kč, za měsíc květen 2007 ve výši
32.775,- Kč, za měsíc červen 2007 ve výši 29.925,- Kč, za měsíc červenec 2007
ve výši 31.350,- Kč, za měsíc srpen 2007 ve výši 32.775,- Kč, za měsíc září
2007 ve výši 28.500,- a za měsíc říjen 2007 ve výši 32.775,- Kč. S ohledem "na
vázanost žalobním návrhem za jednotlivé měsíce" soud prvního stupně přiznal
náhradu mzdy jen v celkové výši 265.350,- Kč.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.11.2009 č.j. 55 Co
424/2009-144 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, kterým bylo žalobě
vyhověno, změnil tak, že žalobu o zaplacení 265.350,- Kč s příslušenstvím
zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů
řízení před soudy obou stupňů 104.375,- Kč k rukám advokáta JUDr. MUDr. Martina
Kalisty, Ph.D. Na základě soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu
dovodil, že pracovní smlouva ze dne 5.2.2007, která měla založit pracovní poměr
účastníků, v jejímž v záhlaví je jako zaměstnavatel uvedena společnost AAA
Realitní fond, a.s. se sídlem Praha 1, Masarykovo nábř. 28, IČO 63999234,
zastoupená na základě plné moci Ing. P. I., generálním ředitelem, a která je
podepsána tak, že k nečitelnému podpisu je připojeno razítko společnosti AAA
BYTY.CZ a.s. se sídlem Praha 1, Masarykovo nábř. 28, IČO 63999234, je podle
ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními § 18 a 20
zákoníku práce absolutně neplatná "pro neurčitost subjektu na straně
zaměstnavatele, když v záhlaví smlouvy je jako zaměstnavatel sice uvedena
společnost AAA Realitní fond, a.s., avšak připojené IČO 63999234 není
identifikačním číslem přiděleným uvedené společnosti, ale jedná se o
identifikační číslo společnosti AAA BYTY.CZ a.s., a razítko společnosti AAA
BYTY.CZ. a.s. s uvedením adresy sídla a DIČ je navíc připojeno v místě podpisu
zaměstnavatele". Protože na základě neplatné pracovní smlouvy nevznikl pracovní
poměr účastníků, nemá žalobce na požadovaná plnění nárok.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýká
odvolacímu soudu, že hodnotil "obsah uzavřené pracovní smlouvy zcela odděleně
od dalších důkazů" a že "z pouze částečně nesprávných údajů dovodil její
absolutní neplatnost jako celku". Žalovaná navíc nikdy uzavření pracovní
smlouvy mezi účastníky nezpochybnila, řadou právních úkonů vznik pracovního
poměru mezi ní a žalobcem potvrdila a od pracovní smlouvy by žalovaná
neodstupovala, kdyby nebyla uzavřena. V řízení před soudem prvního stupně bylo
prokázáno, že žalobce vykonával pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze
dne 5.2.2007 práci, že žalovaná "vytiskla žalobci na základě této pracovní
smlouvy vizitky, které měl žalobce používat v kontaktu s obchodními partnery
žalované", a že žalovaná prostřednictvím svého ředitele Ing. I. při jednání dne
4.12.2008 uzavření pracovní smlouvy se žalobcem přímo několikrát potvrdila.
Samotná skutečnost, že pracovní smlouva obsahuje nesprávné identifikační číslo
a v dolní části otisk razítka společnosti AAA BYTY.CZ a.s., nemůže být důvodem
neplatnosti smlouvy; chyby v označení žalované v pracovní smlouvě byly
způsobeny žalovanou a neměly by jít k tíži žalobce. Žalobce navrhl, aby
dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení), ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
a že jde o rozsudek, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237
odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení §
242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k
závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - s ohledem na to, že pracovní smlouva
mezi žalobcem a žalovanou, kterou odvolací soud shledal absolutně neplatnou,
byla uzavřena dne 5.2.2007 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve
znění zákona č. 585/2006 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do
31.7.2007 (dále jen "zákoník práce" nebo "zák. práce") a v rozsahu vyplývajícím
z ustanovení § 4 zák. práce též podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988
Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č.
509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995
Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č.
165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000
Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č.
501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002
Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004
Sb. a č. 47/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb., zákonů č.
480/2004 Sb., č. 554/2004 Sb., č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb.,
č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 160/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 315/2006
Sb. a č. 443/2006 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do
31.12.2007 (dále jen "obč. zák.").
Pracovní smlouva musí obsahovat druh práce, který má zaměstnanec pro
zaměstnavatele vykonávat, místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být
sjednaný druh práce vykonáván, a den nástupu do práce (srov. § 34 odst.1 zák.
práce). Zaměstnavatel je povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně (§ 34 odst.3
zák. práce) a jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy vydat zaměstnanci
(srov. § 34 odst.4 zák. práce).
Pracovní smlouva (stejně jako ostatní pracovněprávní úkony) musí být učiněna
svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatná (§ 18 zák. práce, §
37 odst.1 obč. zák.). O obsahu pracovněprávního úkonu mohou - tak, jako tomu
bylo v projednávané věci - vzniknout pochybnosti. Pro takový případ se v
ustanovení § 18 zák. práce a § 35 odst.2 a 3 obč. zák. uvádí pravidla, pomocí
kterých lze neurčitost nebo nesrozumitelnost pracovněprávních úkonů odstranit.
Závěru o tom, že pracovněprávní úkon je neurčitý nebo nesrozumitelný (a že tedy
je pracovněprávní úkon pro neurčitost nebo nesrozumitelnost neplatný), musí
vždy předcházet výklad projevu vůle. Pracovněprávní úkon je totiž neurčitý nebo
nesrozumitelný, jen jestliže ani jeho výkladem nelze odstranit všechny
pochybnosti o jeho obsahu. Výklad pracovněprávního úkonu však vždy musí
směřovat k objasnění toho, co bylo skutečně projeveno; pomocí výkladu projevu
vůle nelze "nahrazovat" nebo "doplňovat" vůli, kterou jednající v rozhodné době
neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil (srov. též právní názor
vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3
Cdon 946/96,který byl uveřejněn pod č. 29 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1997).
Nebyl-li pracovněprávní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákoník práce, je
neplatný, jen stanoví-li to výslovně zákoník práce (srov. § 21 odst.1 větu
první zák. práce).
I když zákoník práce požaduje, aby byla pracovní smlouva uzavřena písemně,
nespojuje s nedodržením předepsané písemné formy výslovně neplatnost tohoto
pracovněprávního úkonu. Platná je proto pracovní smlouvy nejen tehdy, byla-li
uzavřena písemně, ale i v případě, že byla sjednána ústně, popřípadě jiným
způsobem nevzbuzujícím pochybnost, co chtěli zaměstnanec a zaměstnavatel
projevit (konkludentně).
Jde-li o důvod neplatnosti pracovněprávního úkonu, považuje se pracovněprávní
úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti
nedovolá; to neplatí v případě pracovněprávního úkonu směřujícího ke vzniku
pracovního poměru nebo k uzavření dohody o práci konané mimo pracovní poměr
(srov. § 20 větu první zák. práce).
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že písemná pracovní smlouva
ze dne 5.2.2007 je neplatná "pro neurčitost subjektu na straně zaměstnavatele",
když v záhlaví smlouvy je jako zaměstnavatel uvedena společnost AAA Realitní
fond, a.s., avšak připojené IČO 63999234 patří společnosti AAA BYTY.CZ a.s., a
v místě podpisu zaměstnavatele na smlouvě je připojeno razítko společnosti AAA
BYTY.CZ. a.s. s uvedením adresy sídla a DIČ. S odvolacím soudem lze souhlasit v
tom, že obsah písemné pracovní smlouvy ze dne 5.2.2007 vzbuzuje jisté
pochybnosti o tom, kdo ji uzavřel jako zaměstnavatel (zda žalovaný nebo
společnost AAA BYTY.CZ a.s.), je třeba mu však vytknout, že se pochybnost o
obsahu písemné pracovní smlouvy ze dne 5.2.2007 nepokusil odstranit pomocí
výkladu pracovněprávního úkonu, provedeného podle ustanovení § 18 zák. práce a
§ 35 odst.2 obč. zák. Písemnou pracovní smlouvu totiž lze pokládat - jak
uvedeno výše - pro neurčitost nebo nesrozumitelnost za neplatnou, jen kdyby se
ani jejím výkladem nepodařilo odstranit pochybnosti o tom, kdo v ní vystupoval
jako zaměstnavatel.
Pracovní smlouva je dvoustranným pracovněprávním úkonem spočívajícím v
souhlasném projevu vůle zaměstnance a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr.
Podstatnými náležitostmi pracovní smlouvy jsou - jak uvedeno již výše -
sjednání druhu práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, místo
nebo místa výkonu práce, ve kterých má být sjednaný druh práce vykonáván, a den
nástupu do práce; pracovní smlouva je uzavřena vždy, dohodnou-li se účastníci
na všech těchto náležitostech.
I kdyby byla písemná pracovní smlouva ze dne 5.2.2007 vskutku pro neurčitost v
označení osoby zaměstnavatele neplatná, měl vzít odvolací soud rovněž v úvahu,
že pracovní smlouva může být vždy sjednána ústně, popřípadě též konkludentně.
Dovolatel v této souvislosti správně poukazuje na to, že mezi účastníky nebyly
v dosavadním řízení žádné pochybnosti o tom, že by dne 5.2.2007 sjednali
pracovní smlouvu, a že také žalovaná z této skutečnosti ve svých
pracovněprávních vztazích vůči žalobci vycházela (vyplývá to mimo jiné z toho,
že svou procesní obranu založila na tvrzení, že od pracovní smlouvy ve smyslu
ustanovení § 36 odst.2 zák. práce odstoupila). Vzhledem k tomu, že se odvolací
soud nezabýval tím, zda mezi účastníky nedošlo k uzavření pracovní smlouvy
ústně nebo konkludentně, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž
nesprávné.
Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky
jej podle ustanovení § 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc
vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první
o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu