21 Cdo 189/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce I. O., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Dělnická č. 434/1a, proti žalované OKD, a.s. se sídlem v Karviné, Stonavská č. 2179, IČO 26863154, zastoupené JUDr. Renátou Kadlubcovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 158/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2016 č. j. 16 Co 55/2015-118, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Renáty Kadlubcové, advokátky se sídlem v Českém Těšíně, Hradišťská č. 119.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2016 č. j. 16 Co 55/2015-118 jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť žalobce sice v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, avšak uplatnil v něm jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Podstatou dovolacích námitek žalobce je nesouhlas s tím, jak odvolací soud hodnotil znalecký posudek (a výpověď) MUDr. Kotasové a posudek o invaliditě (a výpověď) MUDr. Neuderta. Závěr odvolacího soudu o tom, že „následky obecných onemocnění nejpozději od 1. 9. 2012 omezují pracovní schopnost žalobce ve větším či širším rozsahu než následky pracovních úrazů“, je závěrem o zjištěném skutkovém stavu, nikoliv právním posouzením věci; dovolání proti výroku rozsudku krajského soudu o nákladech odvolacího řízení bylo rovněž odmítnuto jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění (náhradě nákladů řízení) nepřevyšujícím 50 000 Kč [peněžité plnění přiznané výrokem o náhradě nákladů řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění z pracovněprávního vztahu, o který šlo ve věci samé, neboť ve výroku o náhradě nákladů řízení se zvláštní povaha tohoto vztahu dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které bylo uveřejněno pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013)], a vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto není dovolání přípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, které bylo uveřejněno pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014).
Nejvyšší soud neshledal důvody, aby výjimečně nepřiznal náhradu nákladů dovolacího řízení procesně úspěšné žalované, neboť pro užití ustanovení § 150 o. s. ř. nepostačuje samotná skutečnost, že žalobci byl opakovaně ustanoven zástupce z řad advokátů a byl osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud přitom přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Závěr soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který by měl náklady řízení podle jeho výsledku hradit, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na oprávněném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.
Nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení by mělo být ? ve srovnání s náhradou nákladů řízení před soudem prvního stupně – jen zcela výjimečným a ojedinělým opatřením (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2811/2013, který byl uveřejněn pod č. 24 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013 sp. zn. 30 Cdo 2880/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1404/2015).
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 10 000 Kč pro dovolací řízení. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Žalobce je povinen zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 10 300 Kč k rukám advokátky, která žalovaného v těchto řízeních zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu