21 Cdo 2001/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobkyně E. S., zastoupené JUDr. Natašou Láníčkovou, advokátkou se sídlem
v Hustopečích, Bratislavská č. 25, proti žalovaným 1) K. V, 2) D. V., o určení
dědického práva, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti rozsudku
Okresního soudu v Břeclavi ze dne 24. října 2007 č.j. 11 C 1548/2003-116 a
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. října 2008 č.j. 18 Co
69/2008-146, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 193/2009, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. srpna 2011
č. j. 18 Co 300/2010-50, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 24.10.2007 č.j. 11 C 1548/2003-116
zamítl žalobu o určení, že "důvody na vydědění žalobkyně E. S. její matkou A.
K., zemřelou 26.12.2001, uvedené v závěti a listině o vydědění ze dne
26.4.1999, sepsané notářským zápisem notářem JUDr. Svatomírem Helešicem pod sp.
zn. NZ 226/99, N 244/99 nejsou dány" a že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce
A. K., a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit každému ze žalovaných na
náhradě nákladů řízení 11.153,65 Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry
Odehnalové. Dospěl k závěru, že v době sepsání závěti a listiny o vydědění byl
dán důvod pro vydědění žalobkyně podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b)
občanského zákoníku, neboť žalobkyně o svoji matku neprojevovala skutečný a
opravdový zájem jako dcera o matku. Skutečnost, že se žalobkyně s matkou
nestýkala, dovodil soud prvního stupně mimo jiné z výpovědi svědkyň D. S. a M.
M.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.10.2008 č.j. 18 Co
69/2008-146 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je
povinna zaplatit každému ze žalovaných na náhradě nákladů odvolacího řízení
9.068,- Kč k rukám advokátky JUDr. Vladimíry Odehnalové. Ztotožnil se se soudem
prvního stupně v tom, že žalobkyně neprojevovala o svou matku A. K. trvale
zájem, který by jako dcera projevovat měla, že tento dlouhodobý stav trval
nejen před datem sepsání závěti a listiny o vydědění dne 26.4.1999, ale i v
další době. Za podstatnou pro prokázání nezájmu žalobkyně o svou matku
považoval odvolací soud výpověď svědkyně D. S., přihlédl též ke svědecké
výpovědi M. M. (i přes krátkost jejího pobytu ve V. B.) a k výpovědi žalované
K. V.
Dovolání žalobkyně proti tomuto rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud České
republiky usnesením ze dne 24.3.2010 č.j. 21 Cdo 2965/2009-204 podle ustanovení
§ 243b odst.5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti rozsudkům okresního a krajského soudu podala žalobkyně u Okresního soudu
v Břeclavi dne 15.4.2009 žalobu na obnovu řízení. Žalobu odůvodnila zejména
tím, že rozsudky soudů obou stupňů vycházejí "z křivých svědeckých výpovědí M.
M. a D. S., které byly ke svým výpovědím navedeny". Nevěrohodnost těchto
svědeckých výpovědí prokazuje nově vydané usnesení Policie ČR, Krajského
ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Služby kriminální
policie a vyšetřování v Břeclavi ze dne 11.3.2009 č.j. ORBV-2691/TČ-2008-0470,
z něhož plyne, že "svědkyně M. M. od ledna do dubna roku 1999 nebydlela ve V.
B., nebyla s A. K. v kontaktu a její výpověď je nacvičená" a že svědkyně D. S.
"se nestýkala s A. K. 3x týdně, jak vypověděla před odvolacím soudem".
Okresní soud v Břeclavi usnesením ze dne 8.9.2010 č.j. 11 C 193/2009-15 žalobu
na obnovu řízení zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Dospěl k závěru, že důvod k obnově řízení není dán, neboť
usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje,
Územního odboru Služby kriminální policie a vyšetřování v Břeclavi ze dne
11.3.2009 č.j. ORBV-2691/TČ-2008-0470 (jehož závěry byly potvrzeny usnesením
Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 17.4.2009 č. j. ZN
3407/2008-27) není podle svého obsahu důkazem způsobilým přivodit pro žalobkyni
příznivější rozhodnutí, když ani šetřením Policie ČR nebylo zjištěno, že by
svědkyně vypovídaly křivě.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18.8.2011 č.j. 18 Co
300/2010-50 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se
soudem prvního stupně v tom, že usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství
policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Služby kriminální policie a
vyšetřování v Břeclavi ze dne 11.3.2009 č.j. ORBV-2691/TČ-2008-0470, z něhož
žalobkyně dovozuje důvod obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a)
o.s.ř., nemůže pro žalobkyni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Dodal, že
"zjištěné rozdíly ve výpovědi svědkyně M. M. nespočívají v zásadním obsahu
svědecké výpovědi a v údajích podstatných pro rozhodnutí ve věci samé ohledně
důvodů pro vydědění E. S. její matkou A. K., ale jedná se pouze o rozdíly v
časovém uvedení jednotlivých událostí, které zřejmě vyplývají z poměrně dlouhé
doby mezi tím, kdy k těmto událostem došlo a kdy byla podána svědecká výpověď".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvedla, že v
řízení ve věci určení důvodů vydědění a určení dědice vedeného u Okresního
soudu v Břeclavi pod sp. zn. 11 C 1548/2003 byly jako svědkyně vyslechnuty D.
S. a M. M., z jejichž výpovědí soudy ve svých rozhodnutích vycházely. I když
podnět žalobkyně ve věci podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi a
nepravdivého znaleckého posudku, kterého se měly jmenované dopustit, byl
odložen, bylo v průběhu policejního šetření podle názoru žalobkyně zjištěno, že
M. M. nevypovídala pravdu, přičemž nesrovnalosti ve své výpovědi zdůvodnila
tím, že si před soudem přesně nevzpomněla. Ohledně svědkyně D. S. sice nebylo
prokázáno, že by před soudem vypovídala nepravdu, avšak určité skutečnosti se
jeví jako rozporuplné a pochybné. Žalobkyně považuje "prokázanou nepravdivou
výpověď jedné svědkyně a rozporuplnou druhé svědkyně za okolnosti, které mají
podstatný význam a mohou pro ni přivodit příznivější rozhodnutí ve věci".
Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a aby věc vrátil
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení § 238 odst. 1
písm. a), § 238 odst. 2 a v § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu
řízení [§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.],
nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto,
že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil
[§ 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o
žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §
238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o
žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [§ 238 odst. 1 písm.
a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu
řízení. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1
písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo
soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení, které by bylo
odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu
tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §
238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c)
o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se
nepřihlíží [238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a § 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci
samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní
otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst. 2 a §
237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a), § 238 odst.
2 a § 237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího
soudu v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam
skutečně má.
Po přezkoumání napadeného usnesení, které provedl bez nařízení jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o.s.ř., dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že
dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný
opravný prostředek přípustný.
Žaloba na obnovu řízení je mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu,
aby mohl být znovu projednán pravomocně skončený spor nebo jiná právní věc,
jestliže tu jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, pro které původní
rozhodnutí o věci samé z hlediska správnosti a úplnosti skutkových zjištění a
skutkových závěrů nemůže obstát. Žalobu na obnovu řízení lze podat jen z důvodů
taxativně uvedených v ustanovení § 228 odst.1 o.s.ř. Důvod žaloby (důvod obnovy
řízení) může být měněn jen po dobu trvání lhůt k žalobě (srov. § 232 odst. 2
o.s.ř.). Uplatněným důvodem žaloby (důvodem obnovy řízení) je soud vázán a
nemůže napadené rozhodnutí posuzovat z jiného důvodu, něž který byl označen v
žalobě nebo který byl uplatněn dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k
žalobě. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení
při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad.
Podle ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. žalobou na obnovu řízení účastník může
napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto
ve věci samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl
použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených
v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro
něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před
soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též
před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve
věci.
Důvod obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není v
projednávané věci dán již proto, že nejde o situaci, že by žalobce v původním
řízení potřebné skutečnosti tvrdil, důkazy k nim označil, avšak tyto v původním
řízení nemohly být provedeny proto, že by tomu bránila nějaká objektivní
překážka a že by později taková překážka odpadla; žalobkyně ostatně ani tento
důvod obnovy řízení v žalobě neuplatnila.
Ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. uvádí jako důvod obnovy řízení kromě
skutečností a důkazů také rozhodnutí, které ten, kdo návrh podává, bez své viny
nemohl použít v původním řízení, pokud pro něho mohou přivodit příznivější
rozhodnutí ve věci. Zatímco k nově uplatněným skutečnostem, jež nastaly až po
skončení původního řízení, při rozhodování o povolení obnovy řízení přihlížet
nelze, důvodem pro povolení obnovy řízení může být i pozdější rozhodnutí jiného
orgánu, vypovídá-li toto rozhodnutí o skutečnostech a důkazech, které byly
předmětem původního řízení, zejména řeší-li předběžnou otázku, jejíž
zodpovězení bylo rozhodující pro výsledek původního řízení (srov. například
stanovisko občanskoprávního kolegia býv. Nejvyšší soudu ČSR ze dne 8.9.1982 sp.
zn. Cpj 67/82, uveřejněné pod poř. č. 2 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 1983).
Při výkladu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. byl v soudní praxi byl
přijat a nadále je uplatňován právní názor (srov. například rozhodnutí býv.
Nejvyššího soudu ze dne 26.5.1949 sp. zn. Rv I 463/48, uveřejněné pod poř. č.
55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS, roč. 1950), že důvodem žaloby
na obnovu řízení mohou být nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž může
být podstatně oslabena například věrohodnost svědka, tedy, jinak řečeno, nové
skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž je možné zpochybnit předpoklady, na
nichž bylo hodnocení důkazů založeno. Žalobou na obnovu řízení však nelze
napadnout samotné hodnocení důkazů soudem provedené podle ustanovení § 132 a
násl. o.s.ř.
V projednávané věci žalobkyně zpochybňuje věrohodnost svědkyň D. S. a M. M., z
jejichž výpovědí (mimo jiné) soudy obou stupňů v původním řízení při
rozhodování věci vycházely, poukazem na usnesení Policie ČR, Krajského
ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Služby kriminální
policie a vyšetřování v Břeclavi ze dne 11.3.2009 č.j. ORBV-2691/TČ-2008-0470.
Tímto usnesením byla podle ustanovení § 159a odst. 1 trestního řádu odložena
věc podezření ze spáchání trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký
posudek podle ustanovení § 175 odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona,
kterého se měly dopustit M. M. a D. S. tím, že "měly dne 27.7.2005 a 7.5.2007
při jednání u Okresního soudu v Břeclavi ve věci sp. zn. 11 C 1548/2003 a dne
23.10.2008 při jednání u Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 18 Co 69/2008
jako svědkyně poučené dle § 126 občanského soudního řádu opakovaně uvést
nepravdivé skutečnosti ve prospěch žalovaných K. a D. V., na základě nichž soud
rozhodl v neprospěch žalobkyně E. S., které v důsledku tohoto rozhodnutí měla
být způsobena majetková újma v přibližné výši 5.000.000,- Kč"; žalobkyně
argumentuje odůvodněním tohoto usnesení, ve kterém policejní komisař mimo jiné
uvedl, že "nebylo prokázáno, že by D. S. vypovídala nepravdu, ale některé
uvedené skutečnosti se jeví jako rozporné a minimálně pochybné", a že "bylo
zjištěno, že M. M. nevypovídala zcela pravdu".
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem obou soudů v tom, že uvedené usnesení
Policie ČR nepřináší poznatky způsobilé zpochybnit věrohodnost svědkyň D. S. a
M. M., neboť úvahy, jimiž se policejní komisař při vydání toho rozhodnutí řídil
a na které dovolatelka odkazuje, nejsou novou skutečností, rozhodnutím nebo
důkazem, ale pouze vyjádřením názoru, na němž bylo založeno rozhodnutí Policie
ČR. Navíc, při hodnocení výpovědi svědkyně M. M. odvolací soud o
nesrovnalostech v časových údajích její výpovědi v původním řízení věděl,
vyhodnotil její výpověď ohledně skutečností rozhodných pro posouzení věci jako
pravdivou a poznatky v tomto směru nemohou být z pohledu původního řízení nové.
Tím, že na tyto nesrovnalosti (znovu) upozorňuje, se dovolatelka ve svých
důsledcích snaží zpochybnit proces hodnocení důkazů odvolacím soudem, což není
prostřednictvím žaloby na obnovu řízení přípustné. Závěr soudů o tom, že důvod
obnovy podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dán, je proto
správný.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu vychází z ustálené
judikatury soudů, že proto nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy
dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a),
§ 238 odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; Nejvyšší soud České republiky je
proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem
o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů
nemá právo a žalovaným, kteří měli v dovolacím řízení plný úspěch a kteří by
tak měli právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §
142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu