21 Cdo 2022/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeněka Novotného v
právní věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované P. f. Č. p.,
a. s., zastoupené advokátkou, o určení neplatnosti okamžitého zrušení
pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 27 C 8/99, o
dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března
2000, č.j. 20 Co 669/99-35, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Dopisem ze dne 4. 12. 1998 žalovaná sdělila žalobci, že s ním \"dle § 53 odst.
1 b) Zákoníku práce č. 65/1965 Sb.\" s okamžitou platností ruší pracovní poměr.
Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že v rozporu s Metodickým pokynem
ředitele úseku strategického marketinku pro práci regionálních zástupců P. f.
Č. p. (dále též jen „Metodický pokyn\") poskytl tištěné složky informací o
obchodních kontaktech (Záznamových listů) pracovníkům Č. p. v Ch., tj. mimo
okruh v tomto pokynu stanovených osob. Tím se dopustil porušení obchodního
tajemství a „velmi vážného\" porušení pracovní kázně.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního
poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že podle pokynu žalované ze
dne 10. 8. 1998 měl mimo jiné v poskytnutém vzoru formuláře doplnit stanovené
údaje o partnerech v území bývalého Východočeského kraje. Vzhledem k termínu
splnění úkolů se obrátil na obchodního ředitele agentury Č. p., a. s., v Ch.,
který měl z titulu své funkce přehled o jednatelích a důvěrnících, kteří pro
žalovanou v rámci působností jeho agentury pracovali. Předal pouze prázdný
formulář s požadavkem o doplnění jména, současné adresy, ev. čísla telefonu
příslušného partnera; proto nedošlo a nemohlo dojít k žádnému úniku informací,
které měly být teprve následně v databázi shromážděny.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 7. 9. 1999, č.j. 27 C 8 /99-19,
žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce porušil zejména
čl. 5 a 6 Metodického pokynu zaměstnavatele, ustanovení § 7 odst. 7 zákona č.
42/1994 Sb., o penzijním připojištění, a bod II. pracovní smlouvy tím, že
vyzradil obchodní tajemství žalované, a to navíc zaměstnancům konkurenčního
subjektu žalované. Vycházel přitom z toho, že žalobce v rozporu s Metodickým
pokynem žalované ze dne 10. 8. 1998 předal obchodnímu řediteli Č. p., a. s., v
Ch. k vyplnění tištěné složky informací o obchodních kontaktech - Záznamové
listy (dále též jen „Záznamové listy\"), jež byly součástí uvedeného
Metodického pokynu. Přitom ze stejného Metodického pokynu žalované vyplývalo,
že záznamové listy jsou výhradně majetkem žalované, součástí obchodního
tajemství a kromě taxativně uvedených zaměstnanců žalované nesmí být
zpřístupněny jiné osobě. Soud prvního stupně se rovněž ztotožnil se stanoviskem
žalované, že již samotný záznamový list v podobě, v jaké jej postoupil žalobce
cizím osobám, poskytuje informace nejen o provizním systému, ale i o obchodní
strategii žalované při získávání a vedení další spolupráce s obchodními
zástupci, a že kolonka „M.\" poskytuje informaci o způsobu, jak žalovaná
pracuje s obchodními partnery.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2000, č.j. 20
Co 669/99-35, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že okamžité
zrušení pracovního poměru provedené dopisem žalované ze dne 4. 12. 1998 je
neplatné, a rozhodl že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů
řízení 3.150,- Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.300,-Kč, v obou
případech k rukám JUDr. J. R. Po doplnění dokazování výpisem z obchodního
rejstříku ohledně žalované shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce
zaviněným jednáním porušil povinnost uloženou mu vnitřním předpisem
zaměstnavatele, neboť předal třetím osobám nevyplněné či částečně vyplněné
Záznamové listy. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že
nebyla prokázána taková míra intenzity porušení pracovní kázně, aby bylo na
místě použití § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce. Vycházel přitom z toho, že
všechny informace, které bylo možno zjistit ze Záznamového listu, jsou obecného
charakteru a nejsou vázány na konkrétní osoby. Informační hodnotu získává
Záznamový list až po doplnění příslušných údajů, přičemž nebylo prokázáno, že
by byly poskytnuty informace o konkrétních datech. Jestliže Záznamové listy
odkazovaly na \"základní\" provizní systém či na „M.\", což je pouze termín pro
způsob víceúrovňové spolupráce, nelze mluvit o skutečnostech, které by měly
více než obecnou vypovídací hodnotu, a nelze je zahrnout pod obchodní tajemství
žalované ve smyslu § 17 obch. zák. Žalovaná je navíc tzv. dceřinou společností
Č. p., a.s., jejímž zaměstnancům žalobce záznamové listy předal. Jedná se sice
o jiný podnikatelský subjekt, avšak podnikající v jiném oboru činnosti, a
nejednalo se tedy o poskytnutí \"informací\" ani vyzrazení obchodního tajemství
konkurenčnímu subjektu.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaná namítá, že odvolací soud
dostatečně nepřihlédl k tomu, že penzijní fondy si vedou svou specifickou
evidenci o obchodních zástupcích a o formách spolupráce s nimi a vytvářejí
různé struktury evidovaných údajů, a že každý v rámci své obchodní strategie
přikládá význam jiným údajům a jiné údaje zjišťuje. Tím se obchodní strategie
jednotlivých penzijních fondů od sebe liší. Dovolatelka je dále přesvědčena, že
i nevyplněný Záznamový list má informační hodnotu a že údaje v něm je možno
zahrnout pod pojem obchodního tajemství. Připomíná rovněž, že žalovaná a Č. p.,
a.s., jsou dva samostatné podnikatelské subjekty, přičemž Č. p., a.s., navíc
nabízí mimo jiné i produkty důchodového pojištění, které jsou přímo konkurenční
produktu žalované. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil
a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen
„o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je podle
ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, přezkoumal věc bez nařízení
jednání(§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je
opodstatněné.
Žalovaná odůvodnila výpověď z pracovního poměru ze dne 4. 12. 1998 mimo jiné
tím, že žalobce se jednáním uvedeným ve výpovědi [„poskytl tištěné složky
informací o obchodních kontaktech (Záznamových listů) pracovníkům Č. p. v
Ch.\"] dopustil porušení obchodního tajemství. Zatímco soud prvního stupně
dospěl k závěru, že žalobce tím, že Záznamové listy předal obchodnímu řediteli
Č. p., a.s., Ch., „vyzradil obchodní tajemství žalované\", odvolací soud
dovodil, že informace, které lze zjistit ze Záznamového listu „nelze zahrnout
pod obchodní tajemství žalované ve smyslu § 17 obchodního zákoníku\".
Podle ustanovení § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, předmětem práv náležejících k podniku je i obchodní
tajemství. Obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či
technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň
potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních
kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel
odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje.
K tomu, aby se jednalo o obchodní tajemství ve smyslu obchodního zákoníku (a
aby bylo možno poskytnout mu zákonem stanovenou ochranu), je nutno, aby byly
naplněny všechny znaky zákonem stanovené. Musí se jednat o skutečnosti
obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají
alespoň potenciální (materiální či nemateriální) hodnotu, které nejsou v
příslušných obchodních kruzích běžně dostupné (mohou být tedy dostupné např. v
odborných vědeckých kruzích), které mají být podle vůle podnikatele utajeny
(podnikatel musí tuto vůli dostatečně seznatelným způsobem projevit) a
podnikatel utajení odpovídajícím způsobem zajišťuje, čímž vlastně vůli
skutečnosti utajit projevuje. Má-li se jednat o obchodní tajemství, musí nést
všechny uvedené pojmové znaky (např. pouhé informace byť i důvěrného charakteru
nemusejí mít ani potenciální hodnotu, podnikatel, který jimi disponuje, může
být vázán povinností mlčenlivosti, avšak nebude se jednat o obchodní
tajemství). Skutečnostmi obchodní povahy je třeba rozumět např. seznamy
zákazníků, nákupní prameny, seznam zástupců, bilance, obchodní plány, vzorky,
vzorkové kolekce, cenové kalkulace, obrat jednotlivých prodejen, náklad
časopisu; skutečnostmi výrobní povahy jsou nepatentované vynálezy, knihy
receptů, modely, výsledky pokusů, zvláštní výrobní metody apod. Ochrana
obchodního tajemství je neformální; znamená to, že nevzniká registrací nebo
zápisem, ale okamžikem naplnění všech pojmových znaků obchodního tajemství, a
rovněž tak zaniká, jestliže zanikne samo obchodní tajemství, tedy jestliže
odpadne některý z jeho pojmových znaků.
Odvolací soud se při posuzování, zda žalobce jednáním uvedeným v dopise ze dne
4. 12. 1998 [„poskytl tištěné složky informací o obchodních kontaktech
(Záznamových listů) pracovníkům Č. p. v Ch.\"] porušil obchodní tajemství, tím,
zda byly naplněny všechny pojmové znaky obchodního tajemství ve smyslu
ustanovení § 17 obch. zák., nezabýval. Spokojil se konstatováním, že všechny
informace, které bylo možno zjistit ze Záznamového listu, jsou obecného
charakteru a nejsou vázány na konkrétní osoby, že informační hodnotu získává
Záznamový list až po doplnění příslušných údajů, přičemž nebylo prokázáno, že
by byly poskytnuty informace o konkrétních datech, a že jestliže Záznamové
listy odkazovaly na \"základní\" provizní systém či na „M.\", což je pouze
termín pro způsob víceúrovňové spolupráce, nelze mluvit o skutečnostech, které
by měly více než obecnou vypovídací hodnotu; aniž si obstaral podklady např. o
tom, zda jsou tyto informace v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné.
Tyto skutečnosti však, jak výše uvedeno, samy o sobě pro závěr, zda se jedná o
obchodní tajemství či nikoli, nepostačují [i informace obecné povahy mohou mít
skutečnou nebo potenciální (materiální či nemateriální) hodnotu]. Odvolací soud
si měl proto především obstarat skutkové podklady k tomu, aby mohl učinit
úsudek, zda Záznamové listy lze pod pojem obchodní tajemství zahrnout. Takto je
jeho závěr v tomto směru (mající význam pro posouzení důvodnosti žaloby)
předčasný.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud
České republiky jej proto podle ustanovení § 243b odst. 1 části věty za
středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení
(§ 243b odst. 1 část věty za středníkem, § 243b odst. 2 věta první o.s.ř. ).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení ( § 243d odst. 1 věta druhá a třetí
o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. října 2001
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu