21 Cdo 208/2001
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. P., proti
žalovanému Oblastnímu celnímu úřadu R., o neplatnost okamžitého zrušení
pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 5 C 164/94, o
dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze
dne 18. října 2000 č.j. 10 Co 987/2000-90, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního
poměru dané mu dopisem žalovaného ze dne 17.2.1994, který mu byl doručen dne
25.3.1994, je neplatné. V žalobě jako žalovaného označil „Oblastní celní úřad
R.“; v podání ze dne 7.6.2000 žalobce uvedl, že „správné označení žalovaného je
zřejmě Ministerstvo financí ČR – Generální ředitelství cel P.“. Žalobu
odůvodnil zejména tím, že se vytčeného porušení pracovní kázně spočívajícího v
tom, že ve dnech 11. a 20.12.1993 „umožnil projetí dvou kamionů s nákladem
elektroniky ve směru do ČR bez provedení celního dohledu a bez zapsání do
evidence“, nedopustil.
Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 4.7.2000 č.j. 5 C 164/94-26
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady
řízení ve výši 1.535,- Kč „na účet jeho právního zástupce“. Soud prvního stupně
dovodil, že vzhledem ke „zpřesnění“ označení žalovaného, „nejsou důvody pro
zastavení řízení z důvodu, že žalovaný není pasivně legitimován“, a za
žalovaného považoval - jak vyplývá ze záhlaví jeho rozsudku - „Ministerstvo
financí ČR – Generální ředitelství cel,“. Ve věci samé pak vycházeje ze
zjištění, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19.4.2000
č.j. 3 T 14/99-692 byl žalobce podle ustanovení § 226 písm. c) tr. zák.
zproštěn obžaloby pro skutek, pro který s ním byl okamžitě zrušen pracovní
poměr, dospěl k závěru, že žalobce neporušil pracovní kázeň „a už vůbec ne
zvlášť hrubým způsobem“, a proto je okamžité zrušení pracovní poměru neplatné.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18.10.2000
č.j. 10 Co 987/2000-90 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil;
současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že „Oblastní celní úřad
R.“, který žalobce „přesně a určitě“ a bez jakýchkoliv pochybností označil v
žalobě jako žalovaného, nemá podle ustanovení § 19 o.s.ř. způsobilost být
účastníkem řízení, neboť „hmotné právo (celní zákon č. 13/1993 Sb.) takto
označenému subjektu práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích mezi
žalobcem a žalovaným nepřiznává“. Pokud soud prvního stupně označil v rozsudku
jako žalovaného „Ministerstvo financí ČR – Generální ředitelství cel“ s
odůvodněním, že žalovaný v průběhu řízení „zpřesnil“ označení žalovaného, pak -
jak odvolací soud zdůraznil - „takovýto závěr z obsahu spisu nevyplývá“, neboť
podání žalobce ze dne 7.6.2000 „nelze považovat za procesní úkon ve vztahu k
označení žalovaného dle ust. § 92 o.s.ř.“. Protože nedostatek způsobilosti být
účastníkem řízení je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit
(§ 104 odst. 1 o.s.ř.), odvolací soud podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. b) a
§ 221 odst. 2 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu
uvedeného v ustanovení § 241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Poukázal na okolnost, že
právě zaměstnavatel v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 17.2.1994
„označil sám sebe jako Oblastní celní úřad R., a to jednak v záhlaví své
listiny a jednak připojením razítka s totožným textem, když okamžité zrušení
pracovního poměru podepsal ředitel Oblastního celního úřadu R., který je
zmocněn k jednání jménem zaměstnavatele v pracovněprávních věcech“, a že tedy
žalobce od počátku označoval žalovaného způsobem, jakým se sám žalovaný ve
zmíněném právním úkonu označil. „Formální nepřesnost“ v označení žalovaného,
vyplývající z toho, že se žalovaný sám nepřesně označil, by proto podle názoru
dovolatele neměla být považována za nedostatek podmínky řízení „za situace, kdy
ve věci od počátku není naprosto žádná pochybnost o tom, kdo je skutečným
účastníkem řízení“, a když navíc v průběhu řízení je nesprávnost označení
účastníka upřesněna. K takovému upřesnění přitom - jak žalobce dovozoval -
„může dojít zcela neformálním způsobem“, neboť pouhé zpřesnění v označení
účastníka neznamená změnu účastníka ani přistoupení dalšího účastníka. Žalobce
navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc
projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále
jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod č. 17 zákona č. 30/2000 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších
předpisů a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti
kterému je podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání přípustné,
přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (243a odst. 1, věta první
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní
práva a povinnosti, které zákon přiznává účastníkům občanského soudního řízení.
Podle ustanovení § 19 o.s.ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má
způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
V pracovněprávních vztazích měli podle zákoníku práce ve znění účinném
do 31.5.1994 (ke dni podání žaloby 1.4.1994) způsobilost mít práva a povinnosti
pracovník (fyzická osoba, která dosáhla 15 let věku nebo která dokončila
povinnou školní docházku v pomocné škole a dosáhla 14 let věku - srov. § 11
odst. 1 a 2 zák. práce), organizace (právnická osoba, která zaměstnává
pracovníky v pracovněprávních vztazích, a pokud to stanoví zákon též v
obdobných pracovních vztazích - srov. § 8 odst. 1 zák. práce), organizační
jednotka organizace, stanoví - li to zvláštní předpisy, popřípadě stanovy
(srov. § 8 odst. 2 zák. práce), fyzická osoba, která zaměstnává pracovníky k
poskytování služeb pro osobní potřebu nebo při své podnikatelské činnosti
(srov. § 269 zák. práce a § 2 nařízení vlády č. 121/1990 Sb., ve znění
pozdějších předpisů) a stát (srov. § 251, věta druhá zák. práce).
Způsobilost být účastníkem řízení splývá s hmotněprávní způsobilostí
mít práva a povinnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že v pracovněprávních
vztazích způsobilost mít práva a povinnosti mají právnické osoby a že jejich
organizační jednotky mohou mít tuto způsobilost jen tehdy, stanoví - li to
zvláštní předpisy (zvláštními předpisy se tu rozumí obecně závazné právní
předpisy - srov. § 272 odst. 1 zák. práce), popř. stanovy sdružení občanů
(srov. § 6 odst. 2 písm. e) zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů v
platném znění).
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce v žalobě podané u Okresního soudu v
Tachově dne 1.4.1994 označil za žalovaného „Oblastní celní úřad R.“ a že v
podání ze dne 7.6.2000 uvedl, že „správné označení žalovaného je zřejmě
Ministerstvo financí ČR – Generální ředitelství cel, P., Oblastní celní úřad
R.“.
Podle ustanovení § 90 první části věty, o.s.ř. účastníky řízení jsou
navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný). Vymezení účastníků řízení se v
tomto případě zakládá procesním způsobem; navrhovatelem (žalobcem) je ten, kdo
podal u soudu návrh na zahájení řízení (žalobu) a odpůrcem (žalovaným) je ten,
koho navrhovatel (žalobce) v návrhu (v žalobě) za tohoto účastníka řízení
označil.
Z ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. (i ve znění účinném do 30.6.1994) se
podává, že účastníci řízení musí být v návrhu na zahájení řízení (v žalobě)
označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo
možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou) a aby s ním soud mohl jednat.
Jestliže návrh na zahájení řízení (žaloba) obsahuje takové označení účastníků
řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, jde o nesprávné podání;
soud je povinen pokusit se postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř., aby
navrhovatel (žalobce) takovou vadu podání odstranil.
Zkoumá-li soud, zda žaloba nemá vady, které by bránily pokračování
řízení (projednání žaloby a rozhodnutí o ní) a o jejichž odstranění je třeba
usilovat postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř., pak posuzuje, zda žaloba
vyhovuje požadavkům vyplývajícím z ustanovení § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1
o.s.ř.; ve vztahu k údajům obsaženým v žalobě o účastnících řízení to znamená,
že soud hodnotí, zda účastníci byli stanoveným (předepsaným) způsobem označeni.
Chybí-li označení účastníků (některého z nich) nebo označení účastníků je
nesprávné (neodpovídá požadavkům ustanovení § 79 odst. 1, takže nelze
jednoznačně dovodit, kdo má být účastníkem řízení), je podání vadné. Poučovací
povinnost uvedená v ustanovení § 43 odst. 1, věta druhá o.s.ř. směřuje k tomu,
aby vady žaloby byly odstraněny; soudu je proto též uloženo účastníka (žalobce)
poučit, jak je třeba opravu nebo doplnění žaloby provést.
Za vadu podání však nelze považovat to, že správně označený účastník
ve skutečnosti nemá způsobilost být účastníkem řízení. Za této situace se totiž
nejedná o to, že je pochybné, kdo se má řízení zúčastnit (tj. o správnost nebo
úplnost žaloby v označení účastníků řízení), ale o zkoumání jedné z podmínek,
za nichž může soud jednat ve věci (podmínek řízení), tj. o zjišťování, zda
správně (řádně) označený účastník má způsobilost být účastníkem řízení.
Způsobilost být účastníkem řízení se odvozuje od způsobilosti mít práva a
povinnosti (srov. § 19 o.s.ř.). Odpověď na otázku, kdo má způsobilost mít
práva a povinnosti, dává hmotné právo. Nedostatek této podmínky řízení
nevyplývá z norem procesního práva, ale z toho, že takovýto subjekt není podle
hmotného práva způsobilý mít práva a povinnosti a že proto nemá ve smyslu
ustanovení § 19 o.s.ř. ani způsobilost být účastníkem řízení; o hmotném právu
pak soud není povinen a ani oprávněn účastníky poučovat (srov. též § 5 o.s.ř.).
Postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. tedy nelze odstraňovat nedostatek
podmínky řízení spočívající v tom, že v žalobě byl jako účastník řízení označen
ten, kdo podle ustanovení § 19 o.s.ř. nemá způsobilost být účastníkem řízení.
V posuzovaném případě žalobce označil žalovaného výše uvedeným způsobem
tak přesně a určitě, že nevznikají žádné pochybnosti o tom, kdo měl v řízení
vystupovat jako žalovaný; z údajů uvedených v žalobě je zcela nepochybné, že
označil za žalovaného organizační jednotku právnické osoby - Ministerstva
financí České republiky, která nemá způsobilost mít práva a povinnosti.
Jestliže v řízení, v němž se účastenství zakládá podle ustanovení § 90
první části věty o.s.ř. (jak je tomu v projednávané věci), byl označen za
účastníka řízení ten, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení, jde o
nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit. Ten, kdo nemá způsobilost
být účastníkem řízení, nemůže v občanském soudním řízení vstoupit do procesních
vztahů. V takto vadně zahájeném řízení nemůže vzniknout procesněprávní vztah,
neboť zde chybí jeden z jeho základních prvků - jeden ze subjektů
procesněprávního vztahu (způsobilá strana sporu). Soud je proto povinen v
kterémkoli stadiu řízení k tomuto nedostatku podmínek řízení přihlédnout a
řízení zastavit (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že soud v případě neodstranitelného nedostatku
podmínky řízení nemůže v řízení pokračovat a je povinen řízení zastavit, nemůže
do takto vadně zahájeného řízení přistoupit další účastník (§ 92 odst. 1
o.s.ř.) a nemůže ani dojít k záměně účastníka (§ 92 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže
žalobce „upřesnil“ v průběhu řízení před soudem prvního stupně označení
žalovaného, pak ani v případě, že by tím sledoval přistoupení dalšího účastníka
na straně žalovaného nebo záměnu žalovaného (což ostatně žalobce v dovolání
popírá), nemá tento jeho procesní úkon žádné procesní účinky. Rozhodující totiž
je, že již v době podání žaloby zde byl nedostatek podmínky řízení, který nelze
odstranit, a že soud již v této době byl povinen řízení zastavit.
Jestliže v řízení, v němž se účastenství zakládá podle ustanovení § 90,
první části věty o.s.ř. byl označen žalobce přesně a určitě (tj. tak, že žaloba
netrpí v označení účastníků vadou, o jejíž odstranění je soud povinen postupem
podle ustanovení § 43 o.s.ř. usilovat) za účastníka řízení ten, kdo nemá
způsobilost být účastníkem řízení, je třeba z uvedených důvodů dospět k závěru,
že jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, pro který je soud povinen
řízení ve vztahu k tomu, kdo je takto za účastníka řízení vydáván, v kterémkoli
jeho stadiu zastavit. Vyloučit tyto procesní účinky zákon neumožňuje a návrhy
na změnu v okruhu účastníků tak, jak byl vymezen žalobou, jsou v takto vadně
zahájeném řízení nepřípustné.
Protože oblastní celní úřad, jako celní orgán (orgán státní správy s
působností v oblasti celnictví, celní politiky, celních sazeb a celní
statistiky - srov. § 3 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, ve znění
zákona č. 35/1995 Sb.) řízený ministerstvem [§ 6 odst. 1 písm. a) celního
zákona, ve znění zákona č. 35/1995 Sb.], nemá způsobilost mít práva a
povinnosti (právní subjektivitu) a i v záležitostech týkajících se této
organizační složky ministerstva je nositelem práv a povinností z
pracovněprávních vztahů ministerstvo (§ 12 odst. 1 celního zákona, ve znění
zákona č. 35/1995 Sb.), má způsobilost být účastníkem jen tato osoba a nikoli
její organizační složka. Za těchto okolností žaloba tak, jak byla podána
směřuje vůči tomu, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek této
podmínky řízení - jak uvedeno výše - nelze odstranit přistoupením dalšího
účastníka ani záměnou (§ 92 o.s.ř.). Na tomto závěru nic nemění ani okolnost,
na kterou poukazuje dovolatel, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne
17.2.1994 bylo provedeno na listině opatřené v záhlaví označením Oblastního
celního úřadu R., úředním razítkem a podpisem ředitele tohoto úřadu, neboť je
tím pouze vyjádřeno, který vedoucí zaměstnanec na daném stupni řízení v mezích
své působnosti (§ 9 odst. 2 zák.práce) zrušovací projev učinil.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné. Protože z obsahu
spisu nevyplývá (a ani to dovolatel netvrdí), že by usnesení odvolacího soudu
bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo
jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci,
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení § 243b odst. 1
části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť
žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a
tomu, kdo byl označen jako žalovaný, náhrada nákladů řízení nepřísluší.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. února 2002
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu