21 Cdo 2180/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po D. H., zemřelém dne 7. září 2011, za účasti 1) R. I., zastoupené Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Dolní náměstí č. 117/3, a 2) J. H., zastoupeného L. S., jako obecným zmocněncem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 20 D 813/2011, o dovolání R. I. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2014 č. j. 10 Co 306/2014-239, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání R. I. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2014 č. j. 10 Co 306/2014-239 podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 [(dále jen „o. s. ř.“), který je třeba pro projednání dovolání a pro rozhodnutí o něm i v současné době použít (srov. Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.
s. ř.; k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. 29 NSČR 55/2013, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. 29 Cdo 4807/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013), a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.
s. ř. (vytýká-li odvolacímu soudu nesprávná skutková zjištění z předložených fotografií a účtenek, a tudíž zpochybňuje-li správnost a úplnost
skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující), a tedy dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2017
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu