21 Cdo 2229/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní
věci žalobkyně M. Ch., zastoupené advokátkou, proti žalovanému M. Ch., o
zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, o žalobě pro
zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze
dne 21. prosince 2004, č. j. 8 C 153/91-656, a rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 2. května 2005, č. j. 8 Co 132/2005-673, vedené u Okresního
soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 270/2005, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2006, č.j. 11 Co
606/2006-84, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 19.
října 2005, č. j. 13 C 270/2005-48, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu
v Novém Jičíně k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 2. 5. 2005, č. j. 8 Co 132/2005-673, k
odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21.
12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656, jímž bylo zrušeno a způsobem tam uvedeným
vypořádáno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, zapsaným u
Katastrálního úřadu pro M. k., katastrální pracoviště N. J. na LV pro obec a
katastrální území T., které jsou ve výroku blíže specifikovány, a rozhodnuto,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že ČR se vůči oběma
účastníkům právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává; zároveň rozhodl, že
žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení
12.770,- Kč k rukám advokátky JUDr. A. P. Od zahájení řízení u okresního soudu
(dne 8. 7. 1991) věc projednávala soudkyně JUDr. N. Č., která byla usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2004, č. j. 8 Nc 7/2004-559, vyloučena
z projednávání a rozhodování této věci. Místopředsedkyně Okresního soudu v
Novém Jičíně opatřením ze dne 7. 6. 2004 podle rozvrhu práce určila k
projednání a rozhodnutí věci soudce Mgr. T. H., který ve věci jako samosoudce
následně jednal a rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656,
rozhodl.
Proti uvedeným rozsudkům okresního a krajského soudu podala žalobkyně žalobu
pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.,
jehož naplnění spatřovala v tom, že ve věci Okresního soudu v Novém Jičíně pod
sp. zn. 8 C 153/91 (o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k
nemovitostem) rozhodovala vyloučená soudkyně JUDr. N. Č.; odkázala na obsah
námitky podjatosti ze dne 21. 9. 2002, kterou v uvedené věci podala ve vztahu k
této soudkyni, a na obsah ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 28. 11. 2002, č. j. 9 Nc 54/2002-516, jímž nebyla soudkyně JUDr.
N. Č. vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Navrhla, aby byla napadená
rozhodnutí zrušena.
Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 19. 10. 2005, č. j. 13 C
270/2005-48, žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že JUDr. N. Č. žádný z
žalobou pro zmatečnost napadených rozsudků nevydala, dovodil, že zmatečnostní
důvod podle ustanovení § 229 odst.1 písm. e) o. s. ř. není dán. Žalobu pro
zmatečnost projednal a o ní rozhodl soudce Mgr. T. H.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 11. 2006, č.
j. 11 Co 606/2006-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že
žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení
6.800,- Kč k rukám advokátky JUDr. A. P. Při výkladu ustanovení § 229 odst.1
písm. e) o. s. ř. dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že
„rozhodujícím soudcem se má na mysli soudce, který ve věci vynesl rozsudek, jež
je žalobou pro zmatečnost napaden“. Odvolací námitky žalobkyně v tomto směru
odmítl s odůvodněním, že „JUDr. Č. v předmětné právní věci dříve jednala, nikdy
však nevynesla meritorní rozhodnutí“. Zabývaje se také důvodem vyloučení soudce
Mgr. T. H. podle ustanovení § 14 odst. 3 o. s. ř., vyslovil názor, že
„skutečnost, že žalobu pro zmatečnost projednal a rozhodl Mgr. H., který také v
prvním stupni žalobou napadené rozhodnutí vydal, nemá vliv na věcnou správnost
napadeného rozhodnutí, a to se zřetelem k důvodu, na němž byla žaloba pro
zmatečnost založena“; „přezkum řízení, které žalobou napadenému rozhodnutí v
prvním stupně předcházelo, se koncentrovalo pouze na skutečnost, zda žalobu
napadená soudkyně JUDr. Č. v dotčené právní věci rozhodla“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V první řadě
odvolacímu soudu vytýká, že se zabýval věcnou správností rozhodnutí soudu
prvního stupně, ačkoliv správně měl přihlédnout k vadě řízení, spočívající v
tom, že o žalobě pro zmatečnost rozhodoval ze zákona (§ 14 odst. 3 o. s. ř.)
vyloučený soudce Mgr. T. H., a bez dalšího usnesení soudu prvního stupně pro
tuto zásadní vadu zrušit. S odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 30/2000 Sb.
a na rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. ÚS 174/06,
zdůrazňuje, že v případě uvedeném v ustanovení § 14 odst. 3 o. s. ř. jsou
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování žaloby pro zmatečnost ze zákona.
Poukazuje na to, že soudce Mgr. T. H. vydal žalobou pro zmatečnost napadený
rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C
153/91-656. Nesouhlasí ani s tím, jak odvolací soud vyložil termín „rozhodoval
vyloučený soudce“ uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (když
uvedl, že jde o „soudce, který ve věci vynesl rozsudek, jež je žalobou pro
zmatečnost napadán“), neboť takto provedený výklad je podle ní „v rozporu jak
se zněním samotného ustanovení, tak jeho smyslem a účelem a tento výklad nebyl
proveden ústavně konformním způsobem“. Žalobkyně zároveň vytýká soudům další
procesní pochybení a žádá, aby dovolací soud zejména zkoumal, zda „v daném
případě byly zachovány základní principy soudnictví, zda bylo dodrženo právo
žalobkyně na právní pomoc v řízení před soudy a stejné možnosti k uplatnění
jejich práv, a to od počátku řízení, zda byly u ní dodrženy lhůty např. na
přípravu k jednání“. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i
rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno
usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod
12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění
pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti
dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení § 238a odst. 1
písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost
[§ 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.],
nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního
stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že
byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§
238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst.1 písm. b) o. s. ř.], anebo
jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o
žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 238a
odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má v rozhodnutí
o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§ 238a odst. 1 písm.
b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo
potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro
zmatečnost. Podle ustanovení § 238a odst. l písm. b), § 238a odst. 2 a § 237
odst. l písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci
nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by
bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího
soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v
ustanovení § 238a odst. l písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. l písm. c) o.
s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 238a odst. l písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. l písm. c) o.
s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem řešena rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§
238a odst. l písm.b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a
§ 237 odst. l písm. c) o .s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že
napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní
význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití
hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 238a odst. l písm. b), § 238a
odst. 2 a § 237 odst. 3 o. s. ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní
význam skutečně má.
V projednávané věci odvolací soud řešil otázku, kdy (za jakých podmínek) je
naplněn důvod žaloby pro zmatečnost uvedený v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e)
o. s. ř. Protože uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s
judikaturou a protože posouzení této otázky bylo pro rozhodnutí projednávané
věci významné (určující), představuje napadené usnesení odvolacího soudu
rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto
dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu je
přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237
odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné a že navíc usnesení odvolacího
soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s.
ř.
Podle ustanovení § 229 odst.1 písm. e) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník
může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího
soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo
přísedící.
Naplnění vady uvedené v ustanovení § 229 odst.1 písm. e) o. s. ř. spočívá - jak
vyplývá z jeho znění - ve zjištění (prokázání) toho, že ve věci rozhodoval
soudce, který byl vyloučen, neboť pro jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k
jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. § 14 odst. 1 o.
s. ř.), nebo proto, že ve stejné věci rozhodoval u soudu nižšího (vyššího)
stupně, popřípadě u dovolacího soudu (srov. § 14 odst. 2 o. s. ř.).
Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek, který v občanském
soudním řízení slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí
soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů
ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení,
které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu
účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně
odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost je podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s.
ř. vada spočívající v tom, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (přísedící).
Soud, který rozhoduje o žalobě pro zmatečnost z důvodu zmatečnosti podle
ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. , zkoumá tento důvod, aniž by přitom
byl vázán případným rozhodnutím vydaným nadřízeným soudem podle ustanovení § 16
odst. 1 nebo 2 o. s. ř. nebo názorem na podjatost soudce (přísedícího) soudu
prvního stupně vyjádřenou v rozhodnutí odvolacího soudu (srov. též obdobně
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 1995, sp. zn. 7 Cdo 69/92,
uveřejněný pod č. 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1997).
Pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229
odst. 1 písm. e) o. s. ř. tehdy, jestliže soudce (přísedící), který byl
vyloučen z projednávání a rozhodování věci, přesto věc dále projednával a v ní
rozhodl.
Pojem rozhodování ve smyslu ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nelze
ztotožňovat jen s rozhodováním ve věci. Již gramatický výklad citovaného
ustanovení, odvozující se od užitého nedokonavého vidu slovesa
„rozhodovat“ (věc), nasvědčuje tomu, že nejde jen či výlučně o procesní krok
jednorázový (např. vydání rozhodnutí ve věci samé), ale o procesní působení
kontinuální a v čase trvající. Rozhodování věci, popřípadě vedení procesu, se
neidentifikuje s pouhým rozhodnutím ve věci samé, které jeho součástí být může,
ale nemusí. Soudce podle tohoto ustanovení vyloučený je ten, který procesně
působil v řízení v takovém kvalitativním a kvantitativním rozsahu, že to mělo
(nebo mohlo) mít vliv na rozhodnutí ve věci samé [obdobně srov. již zmiňovaný
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 1995, sp. zn. 7 Cdo 69/92,
uveřejněný pod číslem 7 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník
1997, ve vztahu k ustanovení § 14 odst. 2 o. s. ř. (ve znění do 31. 12. 2000),
jež rovněž obsahovalo pouze pojem „rozhodovali“].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 8 C 153/91, bylo
zjištěno, že JUDr. N. Č. jako samosoudkyně věc zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví k nemovitostem projednávala (v řízení činila procesní úkony a
provedla podstatnou část dokazování), a to od 21. 5. 1999 do 20. 2. 2004, kdy
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 2. 2004, č. j. 8 Nc 7/2004-559,
rozhodl o jejím vyloučení z projednávání a rozhodování této věci. Poté
místopředsedkyně okresního soudu opatřením ze dne 7. 6. 2004 podle rozvrhu
práce určila k projednání a rozhodnutí věci soudce Mgr. T. H., který následně
ve věci jednal (doplnil dokazování znaleckým posudkem o stanovení tržní ceny
nemovitostí a listinnými důkazy) a rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C
153/91-656, ve věci rozhodl.
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že žalobou napadená
rozhodnutí nejsou postižena zmatečností podle ustanovení § 229 odst.1 písm. e)
o. s. ř., neboť „rozhodujícím soudcem se má na mysli soudce, který ve věci
vynesl rozsudek, jež je žalobou pro zmatečnost napaden“, a „JUDr. Č. v
předmětné právní věci dříve jednala, nikdy však nevynesla meritorní
rozhodnutí“. Protože se odvolací soud - veden nesprávným právním názorem -
nezabýval tím, zda (a do jaké míry) soudkyně JUDr. N. Č., která vedla řízení u
okresního soudu v prvním stupni od jeho počátku (8. 7. 1991) do přidělení věci
soudci Mgr. T. H. (7. 6. 2004), ve věci „rozhodovala“, nemůže jeho závěr zatím
obstát.
Při přezkoumávání dovoláním napadeného usnesení ve smyslu ustanovení § 242
odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud zjistil, že usnesení soudu prvního stupně a
odvolacího soudu jsou postižena zmatečnostní vadou podle ustanovení § 229 odst.
1 písm. e) o.s.ř.; k vadám řízení uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostem), je-li
dovolání přípustné, dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, i když nebyly v
dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se
zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (srov. § 14 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 14 odst. 3 o. s. ř. z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali.
Úprava obsažená v ustanovení § 14 odst. 3 o. s. ř., která z rozhodování věci
vylučuje soudce, který vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nebo
věc, jež vyústila v rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost, projednával, je
odůvodněna poměrem soudce k věci. Důvod vyloučení soudce uvedený v ustanovení §
14 odst. 3 o. s. ř. je založen na úvaze, podle které posouzení přípustnosti a
důvodnosti žaloby pro zmatečnost vyžaduje přezkoumání řízení, které předcházelo
vydání rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost (a tudíž samotného
rozhodnutí) se zřetelem k tomu, zda trpí hrubými vadami (zmatečnostmi). Zákon
vychází z toho, že takové posouzení by měl učinit soudce jiný, a proto vylučuje
toho soudce, který žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí vydal nebo tuto
věc projednával; soudce však není vyloučen z projednávání a rozhodování věci po
kasačním výsledku řízení o této žalobě (srov. též dovolatelkou zmiňované
usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. III. ÚS 174/06, které
bylo uveřejněno pod č. 73 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007).
Z obsahu spisu v posuzované věci je zřejmé, že žalobu pro zmatečnost v řízení
před soudem prvního stupně projednal a o ní rozhodl soudce Mgr. T. H., který -
jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Novém Jičíně vedeného pod sp. zn. 8 C
153/91 - v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k
nemovitostem jako samosoudce - poté, co soudkyně JUDr. N. Č. byla usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2004, č. j. 8 Nc 7/2004-559, vyloučena
z projednávání a rozhodování věci – dále jednal (provedl důkaz znaleckým
posudkem ohledně hodnoty nemovitostí, zopakoval některé listinné důkazy) a
rozhodl rozsudkem ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C 153/91-656, proti němuž (jakož
i proti potvrzujícímu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2005, č.
j. 8 Co 132/2005-673) byla podána žaloba pro zmatečnost.
Z uvedeného je nepochybné, že soudce Mgr. T. H., který žalobou pro zmatečnost
napadený rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 12. 2004, č. j. 8 C
153/91-656, vydal (a tuto věc u Okresního soudu v Novém Jičíně - poté, co byla
vyloučena soudkyně JUDr. N. Č. a co mu byla věc postupem podle ustanovení § 16a
odst. 1 o. s. ř. přidělena - také projednával), byl bez dalšího z projednávání
a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost vyloučen. Není přitom významné, jak
nesprávně dovozuje odvolací soud, že „přezkum řízení, které žalobou napadenému
rozhodnutí v prvním stupni předcházelo, se koncentrovalo pouze na skutečnost,
zda žalobu napadená soudkyně JUDr. Č. v dotčené právní věci rozhodla“.
Nesprávný je rovněž názor odvolacího soudu, že „skutečnost, že žalobu pro
zmatečnost projednal a rozhodl soudce Mgr. H., který také v prvním stupni
žalobou napadené rozhodnutí vydal, nemá vliv na věcnou správnost napadeného
rozhodnutí“, a to „se zřetelem k důvodu, na němž byla žaloba pro zmatečnost
založena“.
S dovolatelkou lze souhlasit v tom, že soudce Mgr. T. H., ačkoliv byl podle
ustanovení § 14 odst. 3 o. s. ř. vyloučen z projednávání a rozhodnutí žaloby
pro zmatečnost, tuto žalobu v řízení před soudem prvního stupně projednal a
rozhodl a že odvolací soud způsobem vyplývajícím z ustanovení § 219a odst. 1
písm. a) o. s. ř. nezjednal nápravu. Dovolací soud proto k uvedené zmatečnosti
podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve smyslu ustanovení § 242
odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlédl.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky
je zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu,
že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na
usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto
rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3
věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1, § 243d odst. 1 část věty
první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. října 2009
¨ JUDr. Mojmír Putna, v.
r.
předseda senátu