21 Cdo 2285/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně I. D., zastoupené Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. č. 225, proti žalované JEDNOTĚ Benešov, družstvu se sídlem v Benešově, Bezručova č. 1064, IČO 00031739, zastoupené JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem v Benešově, Hráského č. 406, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 11 C 134/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2009 č. j. 23 Co 464/2009-105, takto :
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.610,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jaroslava Zemana, advokáta se sídlem v Benešově, Masarykovo nám. č. 225.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1.12.2009 č.j. 23 Co 464/2009-105, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 16.6.2009 č. j. 11 C 134/2008-73, ve věci samé (tj. ve výroku I., jímž bylo určeno, že výpověď „daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 30.9.2008“ je neplatná, a ve výroku II., jímž bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru „ze dne 10.10.2008 dané žalobkyni žalovanou“ je neplatné), jenž - podle svého obsahu - směřuje pouze do té části výroku rozsudku odvolací soudu, jímž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř.
Odvolací soud vyložil otázku neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru – z hlediska hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci - dovodil-li zejména, že žalobkyně sice porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, nejednala v souladu s oprávněnými zájmy žalované, avšak její jednání nedosáhlo intenzity závažného porušení povinností, neboť „nejednala v úmyslu sama se obohatit, a „jednala s vědomím své nadřízené - v souladu se závěry, k nimž (za obsahově shodné právní úpravy) již dříve dospěla judikatura soudů (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28.6.1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94 uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19.1.2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99 uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, roč. 2001), na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.
Ostatní námitky žalované – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř.) –nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., neboť zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází a současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.875,- Kč [srov. § 7 písm. c), § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 2.175,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát Mgr. Jaroslav Zeman osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, uveřejněném pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z uvedené odměny advokáta a náhrad (srov. § 137 odst.1 a 3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 435,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady dovolacího řízení v celkové výši 2.610,- Kč nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. října 2011
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r. předseda senátu