21 Cdo 2299/2006
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobce S. g., s. r. o., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému
M. R., zastoupenému advokátem, o 109.339,23 Kč s úrokem z prodlení, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 72/2004, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2004, č. j. 55 Co
365/2004-68, takto:
Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 7.
2004, č. j. 38 C 72/2004-58, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro
Prahu 9 k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 109.339,23 Kč s úrokem z prodlení
„ve výši 6,5 % p. a.“ od 26. 2. 2002 do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména
tím, že žalovaný pracoval nejprve u právního předchůdce žalobce (S. g. – V. M.)
a poté u žalobce a že dne 28. 8. 1998 převzal pro účely průběžné úhrady
nákladů, týkajících se používaného služebního vozidla a dalších firemních
nákladů, firemní platební kartu E./M.C. standart domácí. Po převzetí platební
karty uzavřel dne 2. 9. 1998 písemný dodatek k pracovní smlouvě týkající se
předání platební karty, jakož i podmínek používání finančních prostředků z účtu
zaměstnavatele a jejich vyúčtování, podle jehož bodu 3) platby nedoložené nebo
nevztahující se k vykonávání pracovních povinností budou vyúčtovány jako zálohy
platby na mzdy a v případě ukončení pracovního poměru a výběru částky vyšší než
činí doplatek mzdy je zaměstnanec povinen rozdíl vrátit zaměstnavateli.
Pracovní poměr mezi účastníky byl ukončen dohodou ke dni 31. 10. 2001 a, ačkoli
ke dni ukončení pracovního poměru byl na uvedené platební kartě nevyúčtovaný
schodek ve výši 109.339,23 Kč, žalovaný odmítá uvedenou částku žalobci
zaplatit.
Obvodní soud pro Prahu 9 usneseními ze dne 19. 3. 2004, č. j. 25 Nc
3581/2004-25, a ze dne 26. 4. 2004, č. j. 38 C 72/2004-28, vyzval žalobce, aby
odstranil vady podání ze dne 13. 1. 2004 „následujícím způsobem: 1) vylíčení
rozhodujících skutečností – tedy přesné označení každého dne výběru a k tomu
vybrané částky (nutno vypsat do tabulky), 2) připojení důkazu – k výše popsaným
skutečnostem (k vypsané tabulce) doložit jednotlivé výpisy o transakcích
provedených platební kartou“.
Žalobce podáními ze dne 13. 4. 2004 a 6. 5. 2004 předložil mimo jiné „38 výpisů
o transakcích prováděných prostřednictvím platební karty přidělené v období od
28. 8. 1998 do 25. 10. 2001 žalovanému“ a „tabulkový přehled“ týkající se
výběrů prováděných prostřednictvím platební karty z účtu žalobce, který v
jednotlivých sloupcích obsahuje datum výběru, příjem žalovaného vyplacený v
hotovosti z pokladny žalobce, veškeré výběry provedené prostřednictvím platební
karty žalovaného z účtu žalobce, výběry, které byly doloženy doklady,
podrobnější popis výběru či platby prostřednictvím karty, interní označení
dokladu zaevidovaného v účetnictví žalobce a vývoj dluhu žalovaného.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13. 7. 2004, č. j. 38 C 72/2004-58,
žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 65.614,60 Kč
s úrokem z prodlení ve výši 6,5 % od 26. 2. 2002 do zaplacení, zamítl, v části,
v níž se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 43.724,63 Kč s úrokem z
prodlení ve výši 6,5 % od 26. 2. 2002 do zaplacení, odmítl a rozhodl, že
žalobci se vrací část soudního poplatku ve výši 1.750,- Kč a že žalobce je
povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 25.922,- Kč k rukám
„zástupce žalovaného“. Vycházeje z toho, že se mu přes opakované pokusy
nepodařilo odstranit vady žaloby spočívající v neurčitosti a nesrozumitelnosti
žalobcem vylíčených rozhodujících skutečností, dovodil, že pro tento nedostatek
nebylo možno pokračovat v řízení ohledně částky 43.724,63 Kč (s úrokem z
prodlení) a žalobu v této části odmítl. Ve vztahu k částce 65.614,60 Kč (s
úrokem z prodlení), kterou měl žalovaný převzít dne 13. 9. 1998 k plnění
pracovních povinností a výdajů s tím spojených, žalobu zamítl, protože
uplatněný nárok v této části posoudil, vzhledem k uplatněné námitce, jako
promlčený.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2004, č. j. 55
Co 365/2004-68, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž byla žaloba o
zaplacení 65.614,60 Kč s úroky z prodlení ve výši 6,5 % od 25. 2. 2002 do
zaplacení zamítnuta, změnil tak, že žalobu odmítl, a ve výroku o odmítnutí
žaloby a o vrácení části soudního poplatku rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil; zároveň rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na
nákladech řízení před soudem prvního stupně 13.151,- Kč a na nákladech
odvolacího řízení 12.525,- Kč k rukám advokáta. Přisvědčil žalobci v tom, že se
částky 65.614,60 Kč žalobce nedomáhal z jiného důvodu než další částky
43.724,63 Kč, neboť obě částky požadoval z důvodu „údajně neoprávněných“ výběrů
peněžních částek žalovaným platební kartou z účtu žalobce. Zcela se však
ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žaloba má nedostatky spočívající
„v nedostatečně vylíčeném skutkovém stavu, jaké částky a kdy žalovaný
neoprávněně vybral z účtu žalobce a pro tento nedostatek nebylo možno v řízení
pokračovat“. Protože žalobce na výzvu soudu nedostatky neodstranil, nezbylo,
než žalobu v celém rozsahu odmítnout. Přehled pohybů finančních prostředků
žalovaného za roky 1998 – 2001, který žalobce zaslal soudu na jeho výzvu o
opravení nedostatku žaloby, nemůže podle odvolacího soudu nahradit jeho
tvrzení, kdy a v jaké výši žalovaný neoprávněně platební kartou čerpal z účtu
žalobce tak, aby „bylo možno provést důkazní řízení, zda a jaká žalovaná částka
je oprávněně žalobou požadována“.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobce namítá, že žalovaný v řadě
případů prostřednictvím karty vybíral hotovost, kterou pak zužitkoval ve svůj
prospěch, a žalobci dále neznámým způsobem, aniž by takový výběr žalobci
následně jakkoli sám podrobněji zdůvodnil; tyto skutečnosti nelze soudu doložit
jiným způsobem než výpisy o výběrech z účtu žalobce prostřednictvím platební
karty žalovaného, jak žalobce učinil. Podle přesvědčení dovolatele je
dostačující fakt, že žalovaný čerpal prostřednictvím karty z účtu žalobce po
celou dobu sám a mezi takto vyčerpanou částkou a finanční částkou doloženou ze
strany žalovaného jednotlivými doklady vznikl rozdíl, který žalovaný po odchodu
ze zaměstnaneckého poměru u žalobce nedoložil a odmítl uhradit. Navrhl, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě
uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., k tomu oprávněnou osobou
(účastníkem řízení), a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §
237 odst. 1 písm. a) a § 239 odst. 3 o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal
napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§
243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je
opodstatněné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat
kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. -
mimo jiné - vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se
žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. § 79
odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé
o.s.ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na
jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové
skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje
svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou
individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením
rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení,
uloženou mu ustanovením § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Neuvede-li žalobce v
žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu
žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň
takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové
stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně, tj. při přípravě
jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně. Označením důkazů
v žalobě plní žalobce svoji důkazní povinnost, uloženou mu ustanoveními § 101
odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o.s.ř. Neoznačí-li žalobce důkazy v žalobě,
nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení; také důkazní
povinnost může žalobce splnit i dodatečně při přípravě jednání, popřípadě při
jednání před soudem prvního stupně. Požadavek, aby ze žaloby bylo patrno, čeho
se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit), nelze vykládat tak, že by žalobce byl
povinen vždy učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozsudku. Žalobce uvede,
čeho se žalobou domáhá, i tehdy, jestliže v žalobě přesně a jednoznačně označí
(tak, aby ji bylo možné z obsahu bez pochybností dovodit) povinnost, která má
být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li žalobce peněžité plnění,
musí být ze žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť
soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než
jsou navrhovány, žalobní petit musí svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej
- s výjimkou případů uvedených v ustanovení § 153 odst. 2 o.s.ř. - překročit;
nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v
přibližné výši. Podle ustanovení § 79 odst. 2 o.s.ř. žalobce je povinen k
žalobě připojit listinné důkazy, jichž se dovolává (srov. rozhodnutí Nejvyššího
soudu ČR ze dne 15. 10. 2002, sp.zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise
Soudní judikatura pod pořadovým číslem 209, ročník 2002).
Neobsahuje-li žaloba všechny stanovené náležitosti nebo je-li neurčitá nebo
nesrozumitelná, předseda senátu usnesením žalobce vyzve, aby žalobu doplnil
nebo opravil, určí mu k tomu lhůtu a poučí jej, jak je třeba doplnění nebo
opravu provést (srov. § 43 odst.1 o.s.ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu
žaloba opravena nebo doplněna a nelze-li pro tento nedostatek v řízení
pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže žalobce byl o tomto
následku poučen (srov. § 43 odst. 2 o.s.ř.).
V projednávané věci již ze žaloby datované 16. 12. 2002 (doručené soudu prvního
stupně dne 13. 1. 2003) jednoznačně vyplývá, že žalobce se po žalovaném domáhá
částky 109.339,23 Kč z důvodu nedoložení, na jaké účely byly tyto prostředky
žalovaným vyčerpány z platební karty, kterou mu žalobce (jeho právní
předchůdce) dal k dispozici pro účely průběžné úhrady nákladů týkajících se
používaného služebního vozidla a dalších firemních nákladů. Z uvedeného
vylíčení je zřejmé, z jakého důvodu (skutku) se žalobce po žalovaném žalované
částky domáhá. Jestliže žalobce navíc na výzvu soudu prvního stupně doložil
tabulkový přehled týkající se výběrů prováděných prostřednictvím platební karty
z účtu žalobce, v němž výslovně uvedl, u kterých plateb má zato, že výběry
nebyly doloženy doklady, které by byly zaevidovány v souladu s předmětem
činnosti žalobce do jeho účetnictví, nelze souhlasit se závěrem odvolacího
soudu, že „žaloba má nedostatky spočívající v nedostatečně vylíčeném skutkovém
stavu, jaké částky a kdy žalovaný neoprávněně vybral z účtu žalobce, a pro
tento nedostatek nebylo možno v řízení pokračovat“. Měl-li soud nadále
pochybnosti o tom, „kdy a v jaké výši žalovaný neoprávněně platební kartou
čerpal z účtu žalobce, neboť v tomto směru nemůže uvedená tabulka nahradit
tvrzení žalobce“, neznamená to, že jde o vadu žaloby, která by bránila
pokračovat v řízení, neboť v žalobě byly vylíčeny alespoň takové rozhodující
skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; případné
neunesení břemene tvrzení (povinnosti tvrzení) nebo břemene důkazního
(povinnosti důkazní) by se pak mohlo promítnout jen v rozhodnutí o věci samé.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší
soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243b odst. 2
část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší
soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. června 2007
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu