USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní
věci žalobkyně J. Š., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Petrem
Folprechtem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní č. 344/23, proti žalovaným
1) M. M. insolvenční správkyni se sídlem XY, zastoupené JUDr. Michalem Marešem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 700/32, 2) NAXOS a. s. se sídlem v
Praze 5 – Smíchově, Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, zastoupenému Mgr.
Terezou Hamplovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Holečkova č.
103/31, a 3) J. S., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michalem
Bernáškem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 204/30, o
neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod
sp. zn. 26 C 160/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 5 ze dne 7. února 2018 č. j. 26 C 160/2016-300 a rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 26. září 2018 č. j. 91 Co 187/2018-402, t a k t o :
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7.
února 2018 č. j. 26 C 160/2016-300 se zastavuje.
II. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září
2018 č. j. 91 Co 187/2018-402 se odmítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 3) na náhradě nákladů dovolacího
řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Michala
Bernáška, advokáta se sídlem v Plzni, náměstí Republiky č. 204/30.
IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 1) a 2) nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně
rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání
rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. § 201 o. s. ř.). Občanský
soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání
dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti
je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud
proto podle ustanovení § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s
ustanovením § 243b o. s. ř. řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu
pro Prahu 5 ze dne 7. 2. 2018 č. j. 26 C 160/2016-300 zastavil (srov. například
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999 sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné
pod č. 45 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2018
č. j. 91 Co 187/2018-402 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť
rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí
dovolacího soudu [k otázce aktivní věcné legitimace k podání žaloby na
neplatnost veřejné dobrovolné dražby srov. například odůvodnění rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl
uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007, nebo odůvodnění
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011 sp. zn. 21 Cdo 180/2010 a v nich
uvedený závěr, že není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty (nyní
insolvenční správce) sepsal do konkursní (nyní majetkové) podstaty úpadce
(dlužníka) a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně
některou z osob vypočtených v ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o
veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných
dražbách“), není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení
neplatnosti této dražby] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla
posouzena jinak.
Není-li dovolání přípustné, nemůže se uplatnit ani návrh dovolatelky na
předložení věci Ústavnímu soudu z důvodu údajného rozporu ustanovení § 24 odst.
3 zákona o veřejných dražbách s ústavním pořádkem (srov. též usnesení Ústavního
soudu ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 1283/11, z jehož odůvodnění je zřejmé,
že Ústavní soud v souvislosti s posuzováním aktivní věcné legitimace úpadce k
podání žaloby na neplatnost veřejné dobrovolné dražby, kterou na návrh správce
konkursní podstaty došlo ke zpeněžení majetku úpadce, neshledal použití
ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách protiústavním).
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. nemohou založit ani
námitky žalobkyně, že se soudy nezabývaly rozhodnou skutečností, za kterou
žalobkyně považuje „řádné nedoručení dražební vyhlášky vlastníkovi dražených
nemovitostí“ a která „napadenou dražbu činí nezákonnou a neplatnou“, a že
neprovedly jí navržené důkazy k dalším okolnostem, v nichž žalobkyně spatřuje
porušení zákona o veřejných dražbách v souvislosti s předmětnou veřejnou
dobrovolnou dražbou konanou na návrh žalované 1) jako insolvenční správkyně,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na posouzení, zda předmětná dražba
je či není platná, nýbrž na shledaném nedostatku aktivní věcné legitimace
žalobkyně (dlužnice, jejíž majetek byl zpeněžen v dražbě na návrh insolvenční
správkyně) k podání žaloby na neplatnost této dražby. Z takových námitek proto
nevyplývají žádné právní otázky, na nichž by záviselo rozhodnutí odvolacího
soudu ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.
V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž
odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech
řízení, a proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího
řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s.
ř., podle kterého dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti
rozhodnutím v části týkající se výroků o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu