21 Cdo 2404/2010
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Zdeňka Novotného v právní
věci žalobců a) Ing. J. H. a b) Z. H., obou zastoupených Mgr. Vojtěchem
Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, nám. Starosty Pavla č. 40, za účasti 1)
P. Č. a 2) D. Č. zemřelé dne 23. června 2006, o zápis vlastnického práva do
katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C
5/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3.
prosince 2009 č.j. 11 Cmo 200/2009-110, takto:
Rozsudek vrchního soudu se zrušuje a věc se vrací Vrchnímu soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Účastníci podali dne 11.4.1995 u býv. Katastrálního úřadu v Rakovníku návrh na
povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobců
podle kupní smlouvy ze dne 29.12.1993, kterou účastníci P. Č. a D. Č. prodali
žalobcům nemovitosti označené jako "rekreační domek č. ev. 0133 ve Mšeckých
Žehrovicích se stavební parcelou č. kat. 295 o výměře 234 m2 a ostatní plochou
č. kat. 296 o výměře 275 m2", zapsaných "na listu vlastnictví č. 378 pro obec a
katastrální území Mšecké Žehrovice", které prodávající vlastní každý jednou
ideální polovinou, za kupní cenu 250.000,- Kč, přičemž kupní cenu ve výši
125.000,- Kč každému z prodávajících kupující zaplatili "před podpisem smlouvy".
Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník,
rozhodnutím ze dne 23.9.2005 č.j. V-479/1995-212/4 návrh na vklad vlastnického
práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 29.12.1993 zamítl.
Dospěl k závěru, že účastnice D. Č. nebyla "ke dni podání návrhu"
spoluvlastníkem převáděné nemovitosti, když podle "pravomocného rozhodnutí
Krajského soudu v Praze č.j. 30 Co 400/2004-378" je vlastníkem "převáděné
ideální poloviny rekreační chaty pan RNDr. S. L., CSc. a druhé převáděné
ideální poloviny převodce pan P. Č.", a že proto není splněna podmínka
vyžadovaná ustanovením § 5 odst.1 písm.c) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění
pozdějších předpisů.
Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze dne 10.11.2005 se žalobci domáhali,
aby bylo vyhověno návrhu na vklad vlastnického práva v jejich prospěch k
"rekreační chatě ev. č. 0133, stojící na pozemku parc. č. 295" v katastrálním
území Mšecké Žehrovice v rozsahu ideální poloviny, kterou na ně kupní smlouvou
ze dne 29.12.1993 převedl účastník P. Č. a k "pozemkům parc. č. 295 - zastavěná
plocha a nádvoří a parc. č. 296 - ostatní plocha" v katastrálním území Mšecké
Žehrovice v celém rozsahu, v jakém se na ně převádí kupní smlouvou ze dne
29.12.1993. Katastrální úřad byl podle jejich názoru "povinen částečně o návrhu
na vklad rozhodnout kladně a jen z části jej zamítnout", protože kupní smlouva
ze dne 29.12.1993 je neplatná jen co do části, kterou převádí svůj
spoluvlastnický podíl k rekreační chatě účastnice D. Č., a v části, kterou se
převádí pozemky a kterou převádí svůj spoluvlastnický podíl k rekreační chatě
účastník P. Č., jde o platný právní úkon. Je-li totiž kupní smlouva, která se
týká "celé nemovitosti", uzavřena se dvěma prodávajícími a je-li zjištěno, že
spoluvlastníkem nemovitosti je "pouze jeden z nich", žalobci dovozují, že na
kupující přechází spoluvlastnický podíl k nemovitosti, i když se smlouva
"týkala nemovitosti jako celku".
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6.3.2009 č.j. 37 C 5/2006-89 žalobu
zamítl, řízení mezi žalobci a účastnicí D. Č. zastavil a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provedeného dokazování
dovodil, že v době podání návrhu na vklad vlastnického práva žalobců k
předmětným nemovitostem na základě kupní smlouvy ze dne 29.12.1993 do katastru
nemovitostí dne 11.4.1995 účastnice D. Č. "jako převodce již ideální jednu
polovinu převáděných nemovitostí (rekreačního domku e.č. 0133, pozemků p.č. 295
a p.č. 296, vše v k.ú. Mšecké Žehrovice) nevlastnila", neboť prodala svůj podíl
kupní smlouvou ze dne 31.8.1993 RNDr. S. L., CSc. podle níž byl povolen ve
prospěch kupujícího vklad vlastnického práva "rozhodnutím katastrálního úřadu
ze dne 4.11.1993 s právními účinky ke dni 7.9.1993"; kupní smlouva ze dne
31.8.1993 byla rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 23.11.2001 č.j. 3 C
845/98-148 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3.4.2002 č.j. 30 Co
31/2002-181 určena jako neplatná jen v části, kterou došlo k převodu
spoluvlastnického podílu P. Č. na RNDr. S. L., CSc., a rozsudkem Okresního
soudu v Rakovníku ze dne 20.4.2004 č.j. 3 C 845/98-295 ve znění rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 27.10.2007 č.j. 30 Co 400, 401/2004-378 byla
zamítnuta žaloba účastníků podaná proti RNDr. S. L. o určení, že D. Č. je
podílovým spoluvlastníkem poloviny rekreačního domku ev.č. 0133 v k.ú. Mšecké
Žehrovice. Soud prvního stupně dovodil, že převodu ideální poloviny nemovitostí
patřící účastnici D. Č. "bránila skutečnost, že nebyla oprávněna s předmětem
kupní smlouvy nakládat", neboť již byla ve vlastnictví RNDr. S. L., CSc.
Ohledně převodu spoluvlastnického podílu účastníka P.a Č. vzal v úvahu, že v
kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 byla "kupní cena stanovena dohodou za celek, to
jest výlučné vlastnictví rekreačního objektu č.e. 0133 a pozemků p.č. 295 a
p.č. 296, vše v k.ú. Mšecké Žehrovice", a podle jeho názoru "nelze uzavřít",
že, nebyla-li účastnice D. Č. "v době uzavření kupní smlouvy se žalobci
podílovým spoluvlastníkem nemovitostí", by "dohodnutá kupní cena za všechny
převáděné nemovitosti byla stanovena určitě pro podíl na stavbě a pro podíl na
pozemcích, které převáděl na žalobce účastník P. Č.". Vyhovění návrhu na vklad
vlastnického práva proto bránil nedostatek podmínky podle ustanovení § 5 odst.1
písm.e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Protože účastnice
D. Č. za řízení zemřela "bez právního nástupce", protože v době své smrti již
nevlastnila ideální jednu polovinu převáděných nemovitostí smlouvou ze dne
29.12.1993 na žalobce a protože "nebyl zde nikdo, kdo by mohl uvedené
nemovitosti zdědit a na něhož by přešla práva a povinnosti D. Č. k těmto
převáděným nemovitostem", bylo řízení mezi ní a žalobci zastaveno.
K odvolání žalobců Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3.12.2009 č.j. 11 Cmo
200/2009-110 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Po zopakování
dokazování "rozhodnutími vydanými v řízení před Okresním soudem v Rakovníku pod
sp.zn. 3 C 845/98" dovodil, že předmětem převodu na RNDr. S. L., CSc. byl
"pouze rekreační domek č. 0133 a nikoliv také parcely č. 295 a č. 296" a že na
kupujícího RNDr. S. L., CSc. byl platně převeden pouze spoluvlastnický podíl
účastnice D. Č., a uzavřel, že kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je absolutně
neplatná v části, v níž účastnice D. Č. prodávala žalobcům "podíl na rekreačním
domku, který již nevlastnila". Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že v kupní
smlouvě ze dne 29.12.1993 byla kupní cena stanovena "úhrnem za všechny
převáděné nemovitosti, tj. rekreační domek a dvě parcely, částkou 250.000,- Kč,
a s přihlédnutím k právnímu názoru, vyjádřenému v rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 12.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, dovodil, že kupní smlouva ze dne
29.12.1993 je pro neurčitost "neplatná jako celek" a že proto návrhu na vklad
nebylo možné vyhovět ani ohledně spoluvlastnického podílu P. Č.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítají, že
právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2002 sp. zn. 22
Cdo 2127/2000, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek, roč. 2004, byl aplikován v projednávané věci, aniž by bylo vzato v
úvahu, že nebyl užit také při posuzování platnosti kupní smlouvy ze dne
31.8.1993 v "řízení o určení vlastnictví před Krajským soudem v Praze" a že
proto bylo "chybně" určeno vlastnické právo RNDr. S. L., CSc. k "rekreačnímu
domku č.e. 0133". Podle názoru žalobců by měly být "na jeden soubor smluv
aplikovány shodné zásady"; žalobci současně poukazují na rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28.7.2003 sp. zn. 22 Cdo 1836/2002, v němž byla v jiné sporu
účastníků označena za správnou "úvaha, že, pokud spoluvlastník převede na
nabyvatele smlouvou celou věc, jejíž pouze ideální část je v jeho
spoluvlastnictví, může být tato smlouva považována jen za částečně neplatnou",
a dovozují, že kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je neplatná pouze z části.
Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a
navrhují, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc
vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnými
osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 245 a 240 odst. 1
o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení
o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští (§
245 a 236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy -
jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí občanského soudního
řádu (§ 245 o.s.ř.) - v ustanovení § 237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.],
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.
b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1
písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo
soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem
zrušeno. Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být
přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1
písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §
241a odst.2 písm.a) a § 241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží (§ 237 odst.3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Judikatura soudů dospěla - jak správně uvádí též odvolací soud - k závěru, že,
jestliže v kupní smlouvě, kterou se převádí více nemovitostí, účastníci
sjednají kupní cenu tak, že ve smlouvě není cena jednotlivých nemovitostí
specifikována (a to ani odkazem na znalecký posudek), a z povahy převáděných
nemovitostí je zřejmé, že nemůže jít o stejné ceny, pak platí, že, je-li
smlouva neplatná ohledně převodu jedné z nemovitostí, je neplatná i v části
týkající se zbývajících nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
12.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2127/2000, který byl uveřejněn pod č. 67 ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004). Od případu, kdy je kupní smlouva
postižena neplatností ohledně převodu jedné z více prodávaných nemovitostí, je
třeba odlišovat situaci, kdy neplatnost kupní smlouvy dopadá na převod
ideálního podílu jednoho z více podílových spoluvlastníků prodávané
nemovitosti. Převádí-li podílový spoluvlastník na kupujícího více, než kolik
činí jeho ideální podíl na nemovitosti, může být kupní smlouva považována jen
za částečně neplatnou, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení § 41
občanského zákoníku, tedy "pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu
anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit
od ostatního obsahu".
V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že kupní smlouva ze dne
29.12.1993 je neplatná (též) proto, že účastnice D. Č. jí prodala svůj
spoluvlastnický podíl na rekreačním domku ev. č. 0133 postaveném na pozemku
parc. č. 295 v kat. území Mšecké Žehrovice, ačkoliv v době podání návrhu na
vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl jeho vlastníkem RNDr. S.
L., CSc., a že kupní smlouva ze dne 29.12.1993 je neplatná i v části týkající
se prodeje pozemku parc. č. 295 a parc. č. 296 v kat. úz. Mšecké Žehrovice,
neboť v kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 nebyla specifikována cena převáděných
nemovitostí a z povahy převáděných nemovitostí bylo zřejmé, že nemůže jít o
stejné ceny. Za této situace bylo pro rozhodnutí ve věci mimo jiné významné
vyřešení právní otázky, zda uvedený důvod neplatnosti kupní smlouvy ze dne
29.12.1993 dopadá též na převod spoluvlastnického podílu druhého spoluvlastníka
P. Č. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu
ve všech souvislostech vyřešena a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí
projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího
soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobců proti rozsudku
odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 245 a § 242
o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 245 a § 243a odst. 1 věta první o.s.ř.),
Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
I když Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník,
rozhodnutím ze dne 23.9.2005 č.j. V-479/1995-212/4 zamítl návrh na vklad
vlastnického práva do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne
29.12.1993 "v plném rozsahu", z obsahu žaloby podané u Krajského soudu v Praze
dne 10.11.2005 je nepochybné, že žalobci nepožadovali, aby věc zápisu
vlastnického práva vkladem byla soudem projednána a rozhodnuta v takovém
rozsahu, v jakém ji projednal a rozhodl Katastrální úřad, ale jen ve věci
vkladu vlastnického práva v jejich prospěch k "rekreační chatě ev. č. 0133,
stojící na pozemku parc. č. 295" v katastrálním území Mšecké Žehrovice v
rozsahu ideální poloviny, kterou na ně kupní smlouvou ze dne 29.12.1993 převedl
účastník P. Č., a vkladu vlastnického práva k "pozemkům parc. č. 295 -
zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 296 - ostatní plocha" v katastrálním
území Mšecké Žehrovice v celém rozsahu, v jakém se na ně převádí kupní smlouvou
ze dne 29.12.1993, tedy že předmětem řízení před soudem neučinili věc vkladu
vlastnického práva k "rekreační chatě ev. č. 0133, stojící na pozemku parc. č.
295" v katastrálním území Mšecké Žehrovice v rozsahu ideální poloviny, kterou
na ně kupní smlouvou ze dne 29.12.1993 převedla účastnice D. Č. Tímto způsobem
určenými mezemi, v nichž se žalobci domáhali projednání a rozhodnutí věci, byly
soudy obou stupňů vázány (srov. § 250f o.s.ř.).
Kupní smlouvou ze dne 29.12.1993 účastníci P. Č. a D. Č. prodali žalobcům každý
svůj ideální podíl (ve výši jedné ideální poloviny) na nemovitostech označených
jako "rekreační domek č. ev. 0133 ve Mšeckých Žehrovicích se stavební parcelou
č. kat. 295 o výměře 234 m2 a ostatní plochou č. kat. 296 o výměře 275 m2,
zapsaných "na listu vlastnictví č. 378 pro obec a katastrální území Mšecké
Žehrovice", za kupní cenu 250.000,- Kč; z bodu III. smlouvy a z okolností
případu je zřejmé, že každý z prodávajících obdržel za svůj spoluvlastnický
podíl polovinu kupní ceny, tj. částku 125.000,- Kč.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že je neplatná kupní smlouva ze dne
29.12.1993 v části, kterou účastnice D. Č. prodala svůj spoluvlastnický podíl
na rekreačním domku ev. č. 0133 postaveném na pozemku parc. č. 295 v kat. území
Mšecké Žehrovice; v tomto rozsahu žalobci - jak vyplývá z výše uvedeného - ani
nepožadovali, aby věc vkladu vlastnického práva projednal a rozhodl soud.
Dovozuje-li však odvolací soud, že je kupní smlouva ze dne 29.12.1993 neplatná
i v části týkající se prodeje pozemku parc. č. 295 a parc. č. 296 v kat. úz.
Mšecké Žehrovice, neboť v kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 nebyla specifikována
cena převáděných nemovitostí a z povahy převáděných nemovitostí bylo zřejmé, že
nemůže jít o stejné ceny, nebere náležitě v úvahu, že tyto důvody neplatnosti
se mohou týkat jen převodu spoluvlastnického podílu účastnice D. Č. Pro převod
spoluvlastnického podílu P. Č. je tu totiž jedině rozhodující, že kupní cena za
jeho ideální polovinu byla v kupní smlouvě ze dne 29.12.1993 nepochybně
stanovena ve výši poloviny z částky 250.000,- Kč, tedy ve výši 125.000,- Kč,
aniž by tu bylo vůbec významné, zda (a jak) byla ve smlouvě stanovena cena
jednotlivých převáděných nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví, a že proto
na prodej jeho spoluvlastnického podílu se nepoužijí pravidla vyslovená v
rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12.9.2002 sp. zn. 22 Cdo 2127/2000,
uveřejněném pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004;
dochází-li tedy současně k prodeji více spoluvlastnických podílů na těchže
nemovitostech, je třeba právní názor vyslovený v tomto rozsudku použít
samostatně ohledně prodeje každého jednotlivého spoluvlastnického podílu, jehož
(celková) cena byla ve smlouvě jinak bez pochybností vyjádřena.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný, neboť spočívá
na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud České republiky jej proto
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc
podle ustanovení § 243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu
(Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 část první věty za
středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu