21 Cdo 2494/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní
věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem
v Havířově - Město, Svornosti č. 2, proti žalované K. Č. podnikající pod firmou
Kateřina Čavojská - ČAVOJSKÁ JÍDELNA s místem podnikání ve Vratimově, Na
Příčnici č. 989/43, IČO 14565170, zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem,
advokátem se sídlem v Ostravě - Zábřehu, Kpt. Vajdy č. 3046/2, o neplatnost
okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku -
Místku pod sp. zn. 8 C 98/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 26. ledna 2010 č.j. 16 Co 160/2009-57, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
2.616,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Radima
Struminského, advokáta se sídlem v Havířově - Město, Svornosti č. 2.
Dopisem ze dne 3.3.2009 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení §
55 odst.1 písm.b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr "z důvodu
hrubého porušení pracovní kázně - neomluvenou absencí".
Žalobce se žalobou podanou dne 29.4.2009 u Okresního soudu ve Frýdku - Místku
domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je
neplatné. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované jako kuchař v
pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou a že práci vykonával "v jídelně v
areálu Mittal Steel v Ostravě - Kunčicích (dříve Nová Huť a.s.)". S okamžitým
zrušením pracovního poměru, které převzal dne 4.3.2009, žalobce nesouhlasí,
neboť v něm nebyl skutkově vymezen důvod tak, aby jej nebylo možné zaměnit s
jiným. Žalobce současně zdůraznil, že pro žalovanou pracoval "vždy kvalitně a
odpovědně" a že "údajná neomluvená absence je ve skutečnosti důvodem
zástupným", neboť "od 1.3.2009 zajišťuje provoz jídelny na jeho dosavadním
pracovišti zcela jiný subjekt a pro žalovanou je zřejmě ekonomicky nevýhodné
ukončit pracovní poměr řádným způsobem". Žalovaná nabízela žalobci skončení
pracovního poměru "dohodou bez odstupného", což žalobce odmítl. V dopise ze dne
27.4.2009 se žalobce dovolal u žalované neplatnosti rozvázání pracovního poměru.
Žalovaná přiznala, že okamžité zrušení pracovního poměru neprovedla "přesně a
určitě" a že hodlala "napravit tento nepřesný postup, a to výzvami, aby se
žalobce dostavil do práce a nadále pracoval podle dohodnutých podmínek v rámci
uzavřené pracovní smlouvy v profesi kuchař, ale v rámci jiného místa výkonu
práce". V průběhu řízení namítla, že v době okamžitého zrušení pracovního
poměru již nebyla zaměstnavatelkou žalobce, neboť došlo k přechodu práv a
povinností z pracovněprávního vztahu účastníků na přejímajícího zaměstnavatele,
který nyní zajišťuje stravování "v místě výkonu práce žalobce", a že žalobce
nemá na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru naléhavý právní
zájem.
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 30.6.2009 č.j. 8 C 98/2009-24
žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě
nákladů řízení 11.182,- Kč k rukám advokáta Mgr. Radima Struminského. Z
výsledků dokazování dovodil, že v době doručení okamžitého zrušení pracovního
poměru dne 4.3.2009 byl žalobce zaměstnancem žalované, neboť k přechodu práv a
povinností z pracovněprávního vztahu účastníků na jiného zaměstnavatele ke dni
1.3.2009 nedošlo, když žalovaná nepřevedla na "nového dodavatele stravovacích
služeb žádné úkoly zaměstnavatele ani jejich část, nepřevedla na něho ani svoji
činnost či její část". Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 3.3.2009 je
neplatným právním úkonem, neboť "postrádá skutkové vymezení zvlášť hrubého
porušení pracovní kázně tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným". Soud
prvního stupně žalobě vyhověl, aniž by posuzoval, zda žalobce má na požadovaném
určení naléhavý právní zájem, neboť řízení podle ustanovení § 72 zákoníku práce
je "řízením, které zkoumání naléhavého právního zájmu nevyžaduje".
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26.1.2010 č.j. 16
Co 160/2009-57 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je
povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.438,- Kč k
rukám advokáta Mgr. Radima Struminského. Na základě skutkových zjištění soudu
prvního stupně dovodil, že dnem 1.3.2009 došlo ve smyslu ustanovení § 338
odst.2 zákoníku práce k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu
účastníků ze žalovaného na společnost Eurest spol. s r.o., když společnost
Arcelor Mittal původně uzavřela smlouvu na dodávku stravování se žalovanou na
dobu do 28.2.2009, poté provedla výběrové řízení na dodávku stravování, nabídku
žalované již neakceptovala a od 1.3.2009 uzavřela smlouvu na dodávku závodního
stravování v původních prostorách se společností Eurest spol. s r.o. Odvolací
soud dále uzavřel, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobcem v
době, když již nebyla jeho zaměstnavatelem, a že žalobce se může domáhat určení
neplatnosti takového rozvázání pracovního poměru, má-li na něm naléhavý právní
zájem [§ 80 písm.c) o.s.ř.]. Podle odvolacího soudu žalobce prokázal, že má na
určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru naléhavý právní zájem;
žalovaná mu totiž vydala potvrzení o zaměstnání, v němž uvedla okamžité zrušení
pracovního poměru ze dne 3.3.2009 jako důvod skončení pracovního poměru, což
může způsobit obtíže při vyhledávání nového zaměstnání nebo při požadování
hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že
nebyl prokázán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti okamžitého
zrušení pracovního poměru ze dne 3.3.2009. Žalovaná poukazuje na to, že žalobce
po přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů vykonává stejnou práci
(nadále pracuje jako kuchař ve stejném místě výkonu práce), že "zápočtový list
je kategorií technicko administrativní" a údaj v něm uvedený žalobce "nemohl
zásadně poškodit" a že není zřejmé, v čem by mělo být jeho postavení nejisté,
čím by žalobce měl být ohrožen a jaká právní ochrana mu má být poskytnuta.
Přípustnost dovolání žalovaná dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
a navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že rozsudek
odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že proto nemá po
právní stránce zásadní právní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.,
přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst.1 věta první
o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně
rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl
vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237
odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b)
o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé
po právní stránce zásadní význam [§ 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek
soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř.
dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního
stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání
žalované proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při
splnění předpokladů uvedených v ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu
ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku,
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy
rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §
241a odst.2 písm.a) a § 241a odst.3 o.s.ř. se nepřihlíží [§ 237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán
uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo
jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
ustanovení § 237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní
význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání
označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena
již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci
samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy,
jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §
237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Soudy bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že žalovaná se žalobcem,
který u ní pracoval jako kuchař v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou,
dopisem ze dne 3.3.2009 okamžitě zrušila pracovní poměr podle ustanovení § 55
odst.1 písm.b) zákoníku práce; dopis byl žalobci doručen dne 4.3.2009. V době
okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaná již nebyla zaměstnavatelkou
žalobce, neboť práva a povinnosti z jejího pracovního poměru se žalobcem přešla
dnem 1.3.2009 na obchodní společnost Eurest, spol. s r.o.
Podle již ustálené judikatury soudů je neplatný právní úkon, kterým rozvázal
pracovní poměr se zaměstnancem někdo, kdo nebyl jeho zaměstnavatelem. Určení
neplatnosti takového rozvázání pracovního poměru se zaměstnanec nemůže domáhat
způsobem uvedeným v ustanovení § 72 zákoníku práce, ale jen žalobou podle
ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř. o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či
není, je-li na tom naléhavý právní zájem (srov. například právní názor
vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14.7.2010 sp. zn. 21 Cdo
1951/2009, který byl uveřejněn pod č. 35 v časopise Soudní judikatura, roč.
2011).
Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je podle ustálené
judikatury soudů dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo
žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým
(srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.2.1971 sp. zn. 2
Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.
1972). Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. nemůže
být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat o splnění povinnosti podle
ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu
nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání)
soudního rozhodnutí (§ 154 odst.1 o.s.ř.).
Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu
postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není
proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde
proto je právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o
plnění. Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně; prokáže-li žalobce,
že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr,
přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu
odepřít. Za nedovolenou - při možnosti žaloby na plnění - lze považovat
určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž
jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah
nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků
sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i
přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80
písm.b) o.s.ř.
V projednávané věci odvolací soud z uvedené ustálené judikatury vycházel.
Dovolací soud souhlasí s názorem, že požadované určení je způsobilé odstranit
nejistotu v právním postavení žalobce jako zaměstnance, která tu vznikla v
důsledku okamžitého zrušení pracovního poměru učiněného dopisem žalované ze dne
3.3.2009 a poskytnout ochranu jeho právnímu postavení, která by zamezila
případnému porušení jeho práv z pracovněprávního vztahu, k jehož skončení
směřovalo okamžité zrušení pracovního poměru.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce
zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, a že tedy proti němu
není dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243b
odst.5 věty první a § 218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem
náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 1.880,- Kč [srov. § 7 písm.
c), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst.2 a § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb.
a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrad výdajů za jeden úkon právní
služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č.
276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 2.180,- Kč. Vzhledem k tomu, že
zástupce žalobce advokát Mgr. Radim Struminský osvědčil, že je plátcem daně z
přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení vedle odměny za zastupování advokátem
a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této
odměny a náhrad (srov. § 137 odst.3 a § 151 odst.2 větu druhou o.s.ř.) ve výši
436,- Kč. Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle
ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.
uložil, aby žalobci tyto náklady nahradila. Žalovaná je povinna přiznanou
náhradu nákladů řízení v celkové výši 2.616,- Kč zaplatit k rukám advokáta,
který žalobce v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3
dnů (§ 160 odst.1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. září 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu