21 Cdo 2495/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala
v právní věci žalobců a) Ing. arch. L. S. a b) Ing. R. R., obou zastoupených
JUDr. Ivem Jahelkou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova č. 351,
proti žalovanému Ing. A. L., zastoupenému JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se
sídlem v Praze 8 - Karlíně, Křižíkova č. 159/56, o určení vlastnictví, o žalobě
pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově
Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, vedené u Okresního soudu v
Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 142/2011, o dovolání žalovaného proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. ledna 2015 č. j. 5
Co 1562/2014-303, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých
Budějovicích k dalšímu řízení.
Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C
142/2011-49 vyhověl žalobě, kterou žalobci a) a b) a Mgr. M. R. podali u tohoto
soudu dne 20. 7. 2011 a kterou se domáhali určení, že „parcela č. 953/1 o
výměře 287 m2 trvalý travní porost v obci K., k. ú. M. byla ke dni 29. 11. 2000
ve společném jmění manželů Mgr. M. R. a Ing. J. R.“, a rozhodl, že žalovaný je
povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 35 640 Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích – poté, co usnesením
ze dne 8. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-137 rozhodl, že v řízení bude na místo
Mgr. M. R., která dne 31. 7. 2012 zemřela, pokračováno se žalobci a) a b) -
rozsudkem ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155 potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně a rozhodl, že žalobcům se náhrada nákladů odvolacího řízení
nepřiznává.
Žalovaný podal dne 3. 4. 2013 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci žalobu pro
zmatečnost, ve které zejména uvedl, že napadá „v celém rozsahu“ rozsudek
Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49,
který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.
11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e)
občanského soudního řádu, neboť věc byla rozhodována soudkyní JUDr. Janou
Pošvářovou v rozporu s rozvrhem práce Okresního soudu v Jindřichově Hradci na
rok 2011 poté, co po podání žaloby bylo „z dosud nezjištěných důvodů“ změněno
číslo senátu a spisové značky. V podání ze dne 30. 11. 2013 doručeném soudu
prvního stupně dne 3. 12. 2013 žalovaný namítl, že podpis žalobkyně a) na plné
moci udělené zástupci žalobců není jejím pravým podpisem a že se jedná o
podpis, který napodobila Mgr. M. R.
Okresní soud v Jindřichově Hradci – poté, co Nejvyšší soud České republiky
usnesením ze dne 16. 8. 2013 č. j. 22 Cdo 1073/2013-196 odmítl dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a co Ústavní
soud usnesením ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 3368/13 odmítl ústavní
stížnost žalovaného proti rozsudkům soudů obou stupňů - usnesením ze dne 19. 6.
2014 č. j. 4 C 142/2011-244 zamítl „návrh, aby byl zrušen rozsudek Okresního
soudu v Jindřichově Hradci, č. j. 4 C 142/2011-49, ze dne 5. 1. 2012“, a
rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 6
534 Kč k rukám advokáta JUDr. Iva Jahelky. Přesto, že dospěl k závěru, že
žaloba pro zmatečnost podaná žalovaným z důvodu uvedeného v ustanovení § 229
odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu byla podána opožděně, neboť
„napadené“ rozhodnutí bylo žalovanému doručeno dne 26. 1. 2012 a tříměsíční
lhůta k podání žaloby pro zmatečnost tak uplynula dnem 26. 4. 2012, zabýval se
tímto důvodem žaloby věcně. Vycházel ze zjištění, že věc byla přidělena do
senátu 2 C Okresního soudu v Jindřichově Hradci soudkyni JUDr. Janě Kučerové,
že k přepsání spisové značky na značku 4 C do senátu JUDr. Jany Pošvářové došlo
„pravděpodobně na pokyn soudce“, že JUDr. Kučerová byla z projednání a
rozhodnutí věci vyloučena, neboť žalovaný se na ni v minulosti obrátil a „řešil
problematiku“, která se později stala předmětem soudního sporu, že věc byla
přidělena do senátu JUDr. Jany Pošvářové, aniž by věděla, že podle rozvrhu
práce jí tato věc nepatří, a dovodil, že se nemůže jednat o věc, která byla
projednána v rozporu s rozvrhem práce jiným soudcem, než kterým by měla být
projednána, neboť JUDr. Jana Pošvářová JUDr. Janu Kučerovou, která se ve věci
„cítila být podjata“ a postupovala „neformálně“, podle rozvrhu práce
zastupovala. Uzavřel, že žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1
písm. e) občanského soudního řádu byla podána včas, avšak je nedůvodná, neboť
žalovaný ve vztahu k soudkyni JUDr. Janě Pošvářové nenamítá žádný z důvodů
podjatosti uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 občanského soudního řádu a „toto
nenamítá ani sama JUDr. Pošvářová“, a že k podání žaloby pro zmatečnost podle
ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu není žalovaný
aktivně legitimován.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14.
1. 2015 č. j. 5 Co 1562/2014-303 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a
rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího
řízení 5 610 Kč k rukám advokáta JUDr. Iva Jahelky. Na rozdíl od soudu prvního
stupně dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas, neboť
žalovaný ji podal v době, která se – vzhledem k tomu, že usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 16. 8. 2013 č. j. 22 Cdo 1073/2013-196, jímž bylo odmítnuto
dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, nabylo právní moci dne 6. 9. 2013 –
podle § 235 odst. 2 občanského soudního řádu do běhu lhůty pro podání žaloby
nepočítá, a že žaloba pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229
odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu „by byla“ důvodná, neboť v případě,
že se soudkyně JUDr. Jana Kučerová cítila být ve věci podjatá, měla tuto
skutečnost neprodleně oznámit předsedovi Okresního soudu v Jindřichově Hradci,
a pokud tak neučinila, byla předsedovi soudu odňata možnost přezkoumat důvody,
které tuto soudkyni vedly k názoru o jejím vyloučení. Odvolací soud však
dovodil, že žaloba pro zmatečnost nesprávně směřuje pouze proti rozsudku
Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011,
neboť z textu žaloby nelze žádným způsobem dovodit, že by žalobou bylo napadeno
i rozhodnutí odvolacího soudu, v petitu žaloby je navrhováno zrušení pouze
rozsudku okresního soudu a rovněž z argumentace žalovaného u odvolacího jednání
vyplývá, že nerozlišuje „existenci dvou rozhodnutí soudů prvního a druhého
stupně“. Vyslovil názor, že žalobou pro zmatečnost je nutno vždy napadnout
rozhodnutí odvolacího soudu a podle důvodů zmatečnosti je možné vedle něho
napadnout i rozhodnutí soudu prvního stupně, nikdy však nelze napadnout pouze
rozhodnutí soudu prvního stupně. Uzavřel, že se nejedná o vadu žaloby, o níž by
měl být žalovaný soudem poučen a vyzván k jejímu odstranění, neboť žaloba je
určitá, srozumitelná a žádnou vadou, která by znemožnila její projednání,
netrpí; směřuje však proti jinému rozhodnutí, než proti kterému měla směřovat
tak, aby o ní mohlo být věcně rozhodnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že
odvolací soud postupoval formalisticky při posuzování obsahu žaloby pro
zmatečnost, když dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost směřuje pouze proti
rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť odhlédl od toho, že již v žalobě označil
žalovaný rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje, jako „rozsudek Okresního soudu
v Jindřichově Hradci č. j. 4 C 142/2011-49 ze dne 5. 1. 2012, který byl
potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co
878/2012-155 ze dne 30. 11. 2012“, a uvedl, že „tento rozsudek“ napadá „v celém
rozsahu“, že v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a ve „finálním“
podání ze dne 10. 1. 2015 navrhoval zrušení jak rozsudku soudu prvního stupně,
tak rozsudku odvolacího soudu, a že soud prvního stupně mu měl poskytnout
poučení podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu. Žalovaný navrhl, aby
dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že rozsudek Okresního soudu
v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49 ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co
878/2012-155 se zrušuje.
Žalobci navrhli, aby dovolací soud odmítl dovolání žalovaného jako nepřípustné,
neboť odvolací soud se při řešení právních otázek neodchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci žaloby pro
zmatečnost bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č.
293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání
proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou
(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že
jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.
s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s.
ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru,
že dovolání žalovaného je opodstatněné.
Žaloba pro zmatečnost je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem o
mimořádném opravném prostředku. Žaloba pro zmatečnost musí obsahovat kromě
obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. také
označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod
žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je
žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána,
jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o. s.
ř.).
Rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost, je ve smyslu ustanovení
§ 232 odst. 1 o. s. ř. označeno tehdy, uvede-li žalobce datum jeho vyhlášení
(vydání) a jednací číslo, popřípadě spisovou značku, nebo uvede-li o něm
alespoň takové údaje, které je bez pochybností odlišují od jiných soudních
rozhodnutí vydaných mezi stejnými účastníky a které vedou k jeho jednoznačné
identifikaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo
2958/2013).
V projednávané věci žalobce – jak vyplývá z obsahu spisu - v bodu I žaloby pro
zmatečnost nazvaném „Označení rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje a rozsah
jeho napadení“ uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne
5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu
v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, bylo ve
věci samé rozhodnuto výrokem, jehož znění citoval, a že žalobou pro zmatečnost
napadá „tento rozsudek v celém rozsahu“; v petitu žaloby navrhl, aby byl zrušen
rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C
142/2011-49. Vzhledem k tomu, že žalobce označil v bodu I žaloby pro zmatečnost
za rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje, jak rozsudek Okresního soudu v
Jindřichově Hradci, tak rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým
byl rozsudek okresního soudu potvrzen, zatímco v petitu žaloby se domáhal
zrušení jen rozsudku okresního soudu, byla žaloba v označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, pro uvedený rozpor neurčitá; soud prvního stupně měl proto
žalobce postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění
tohoto nedostatku žaloby (srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 17. 10. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1859/99). Žalobce však uvedenou vadu žaloby
odstranil ještě před vyhlášením usnesení odvolacího soudu i bez výzvy soudu,
neboť v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (a znovu v podání ze dne
10. 1. 2015 doručeném odvolacímu soudu téhož dne) navrhl, aby odvolací soud
toto usnesení změnil tak, že rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze
dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49 „ve spojení“ s rozsudkem Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155 se zrušuje. V
době vyhlášení napadeného usnesení odvolacího soudu (§ 211, § 154 odst. 1, §
167 odst. 2 o. s. ř.) tak nemohlo být pochyb o tom, že žaloba pro zmatečnost
směřuje jak proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1.
2012 č. j. 4 C 142/2011-49, tak proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že o žalobě pro zmatečnost
nemůže být věcně rozhodnuto, neboť směřuje jen proti rozsudku Okresního soudu v
Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, není správný;
správné proto nemůže být ani jeho usnesení, které je na tomto závěru založeno.
Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí
dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu,
Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a
věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 226 odst. 1 a § 243g
odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. dubna 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu