Nejvyšší soud Usnesení občanské

21 Cdo 2495/2015

ze dne 2016-04-14
ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.2495.2015.1

21 Cdo 2495/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.

Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a JUDr. Ljubomíra Drápala

v právní věci žalobců a) Ing. arch. L. S. a b) Ing. R. R., obou zastoupených

JUDr. Ivem Jahelkou, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova č. 351,

proti žalovanému Ing. A. L., zastoupenému JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem se

sídlem v Praze 8 - Karlíně, Křižíkova č. 159/56, o určení vlastnictví, o žalobě

pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově

Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, vedené u Okresního soudu v

Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 142/2011, o dovolání žalovaného proti

usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. ledna 2015 č. j. 5

Co 1562/2014-303, takto:

Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých

Budějovicích k dalšímu řízení.

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C

142/2011-49 vyhověl žalobě, kterou žalobci a) a b) a Mgr. M. R. podali u tohoto

soudu dne 20. 7. 2011 a kterou se domáhali určení, že „parcela č. 953/1 o

výměře 287 m2 trvalý travní porost v obci K., k. ú. M. byla ke dni 29. 11. 2000

ve společném jmění manželů Mgr. M. R. a Ing. J. R.“, a rozhodl, že žalovaný je

povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 35 640 Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích – poté, co usnesením

ze dne 8. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-137 rozhodl, že v řízení bude na místo

Mgr. M. R., která dne 31. 7. 2012 zemřela, pokračováno se žalobci a) a b) -

rozsudkem ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155 potvrdil rozsudek soudu

prvního stupně a rozhodl, že žalobcům se náhrada nákladů odvolacího řízení

nepřiznává.

Žalovaný podal dne 3. 4. 2013 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci žalobu pro

zmatečnost, ve které zejména uvedl, že napadá „v celém rozsahu“ rozsudek

Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49,

který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.

11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. e)

občanského soudního řádu, neboť věc byla rozhodována soudkyní JUDr. Janou

Pošvářovou v rozporu s rozvrhem práce Okresního soudu v Jindřichově Hradci na

rok 2011 poté, co po podání žaloby bylo „z dosud nezjištěných důvodů“ změněno

číslo senátu a spisové značky. V podání ze dne 30. 11. 2013 doručeném soudu

prvního stupně dne 3. 12. 2013 žalovaný namítl, že podpis žalobkyně a) na plné

moci udělené zástupci žalobců není jejím pravým podpisem a že se jedná o

podpis, který napodobila Mgr. M. R.

Okresní soud v Jindřichově Hradci – poté, co Nejvyšší soud České republiky

usnesením ze dne 16. 8. 2013 č. j. 22 Cdo 1073/2013-196 odmítl dovolání

žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a co Ústavní

soud usnesením ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 3368/13 odmítl ústavní

stížnost žalovaného proti rozsudkům soudů obou stupňů - usnesením ze dne 19. 6.

2014 č. j. 4 C 142/2011-244 zamítl „návrh, aby byl zrušen rozsudek Okresního

soudu v Jindřichově Hradci, č. j. 4 C 142/2011-49, ze dne 5. 1. 2012“, a

rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení 6

534 Kč k rukám advokáta JUDr. Iva Jahelky. Přesto, že dospěl k závěru, že

žaloba pro zmatečnost podaná žalovaným z důvodu uvedeného v ustanovení § 229

odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu byla podána opožděně, neboť

„napadené“ rozhodnutí bylo žalovanému doručeno dne 26. 1. 2012 a tříměsíční

lhůta k podání žaloby pro zmatečnost tak uplynula dnem 26. 4. 2012, zabýval se

tímto důvodem žaloby věcně. Vycházel ze zjištění, že věc byla přidělena do

senátu 2 C Okresního soudu v Jindřichově Hradci soudkyni JUDr. Janě Kučerové,

že k přepsání spisové značky na značku 4 C do senátu JUDr. Jany Pošvářové došlo

„pravděpodobně na pokyn soudce“, že JUDr. Kučerová byla z projednání a

rozhodnutí věci vyloučena, neboť žalovaný se na ni v minulosti obrátil a „řešil

problematiku“, která se později stala předmětem soudního sporu, že věc byla

přidělena do senátu JUDr. Jany Pošvářové, aniž by věděla, že podle rozvrhu

práce jí tato věc nepatří, a dovodil, že se nemůže jednat o věc, která byla

projednána v rozporu s rozvrhem práce jiným soudcem, než kterým by měla být

projednána, neboť JUDr. Jana Pošvářová JUDr. Janu Kučerovou, která se ve věci

„cítila být podjata“ a postupovala „neformálně“, podle rozvrhu práce

zastupovala. Uzavřel, že žaloba pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1

písm. e) občanského soudního řádu byla podána včas, avšak je nedůvodná, neboť

žalovaný ve vztahu k soudkyni JUDr. Janě Pošvářové nenamítá žádný z důvodů

podjatosti uvedených v ustanovení § 14 odst. 1 občanského soudního řádu a „toto

nenamítá ani sama JUDr. Pošvářová“, a že k podání žaloby pro zmatečnost podle

ustanovení § 229 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu není žalovaný

aktivně legitimován.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 14.

1. 2015 č. j. 5 Co 1562/2014-303 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a

rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího

řízení 5 610 Kč k rukám advokáta JUDr. Iva Jahelky. Na rozdíl od soudu prvního

stupně dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost byla podána včas, neboť

žalovaný ji podal v době, která se – vzhledem k tomu, že usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 16. 8. 2013 č. j. 22 Cdo 1073/2013-196, jímž bylo odmítnuto

dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze

dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, nabylo právní moci dne 6. 9. 2013 –

podle § 235 odst. 2 občanského soudního řádu do běhu lhůty pro podání žaloby

nepočítá, a že žaloba pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229

odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu „by byla“ důvodná, neboť v případě,

že se soudkyně JUDr. Jana Kučerová cítila být ve věci podjatá, měla tuto

skutečnost neprodleně oznámit předsedovi Okresního soudu v Jindřichově Hradci,

a pokud tak neučinila, byla předsedovi soudu odňata možnost přezkoumat důvody,

které tuto soudkyni vedly k názoru o jejím vyloučení. Odvolací soud však

dovodil, že žaloba pro zmatečnost nesprávně směřuje pouze proti rozsudku

Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011,

neboť z textu žaloby nelze žádným způsobem dovodit, že by žalobou bylo napadeno

i rozhodnutí odvolacího soudu, v petitu žaloby je navrhováno zrušení pouze

rozsudku okresního soudu a rovněž z argumentace žalovaného u odvolacího jednání

vyplývá, že nerozlišuje „existenci dvou rozhodnutí soudů prvního a druhého

stupně“. Vyslovil názor, že žalobou pro zmatečnost je nutno vždy napadnout

rozhodnutí odvolacího soudu a podle důvodů zmatečnosti je možné vedle něho

napadnout i rozhodnutí soudu prvního stupně, nikdy však nelze napadnout pouze

rozhodnutí soudu prvního stupně. Uzavřel, že se nejedná o vadu žaloby, o níž by

měl být žalovaný soudem poučen a vyzván k jejímu odstranění, neboť žaloba je

určitá, srozumitelná a žádnou vadou, která by znemožnila její projednání,

netrpí; směřuje však proti jinému rozhodnutí, než proti kterému měla směřovat

tak, aby o ní mohlo být věcně rozhodnuto.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že

odvolací soud postupoval formalisticky při posuzování obsahu žaloby pro

zmatečnost, když dospěl k závěru, že žaloba pro zmatečnost směřuje pouze proti

rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť odhlédl od toho, že již v žalobě označil

žalovaný rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje, jako „rozsudek Okresního soudu

v Jindřichově Hradci č. j. 4 C 142/2011-49 ze dne 5. 1. 2012, který byl

potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co

878/2012-155 ze dne 30. 11. 2012“, a uvedl, že „tento rozsudek“ napadá „v celém

rozsahu“, že v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a ve „finálním“

podání ze dne 10. 1. 2015 navrhoval zrušení jak rozsudku soudu prvního stupně,

tak rozsudku odvolacího soudu, a že soud prvního stupně mu měl poskytnout

poučení podle ustanovení § 43 občanského soudního řádu. Žalovaný navrhl, aby

dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že rozsudek Okresního soudu

v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49 ve spojení s

rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co

878/2012-155 se zrušuje.

Žalobci navrhli, aby dovolací soud odmítl dovolání žalovaného jako nepřípustné,

neboť odvolací soud se při řešení právních otázek neodchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního

řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění

účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci žaloby pro

zmatečnost bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č.

293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve

znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání

proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou

(účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že

jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.

s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s.

ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru,

že dovolání žalovaného je opodstatněné.

Žaloba pro zmatečnost je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem o

mimořádném opravném prostředku. Žaloba pro zmatečnost musí obsahovat kromě

obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. také

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu je napadá, důvod

žaloby (důvod zmatečnosti), vylíčení skutečností, které svědčí o tom, že je

žaloba podána včas, označení důkazů, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána,

jakož i to, čeho se ten, kdo podal žalobu, domáhá (srov. § 232 odst. 1 o. s.

ř.).

Rozhodnutí, proti němuž směřuje žaloba pro zmatečnost, je ve smyslu ustanovení

§ 232 odst. 1 o. s. ř. označeno tehdy, uvede-li žalobce datum jeho vyhlášení

(vydání) a jednací číslo, popřípadě spisovou značku, nebo uvede-li o něm

alespoň takové údaje, které je bez pochybností odlišují od jiných soudních

rozhodnutí vydaných mezi stejnými účastníky a které vedou k jeho jednoznačné

identifikaci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo

2958/2013).

V projednávané věci žalobce – jak vyplývá z obsahu spisu - v bodu I žaloby pro

zmatečnost nazvaném „Označení rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje a rozsah

jeho napadení“ uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne

5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu

v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155, bylo ve

věci samé rozhodnuto výrokem, jehož znění citoval, a že žalobou pro zmatečnost

napadá „tento rozsudek v celém rozsahu“; v petitu žaloby navrhl, aby byl zrušen

rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C

142/2011-49. Vzhledem k tomu, že žalobce označil v bodu I žaloby pro zmatečnost

za rozhodnutí, proti němuž žaloba směřuje, jak rozsudek Okresního soudu v

Jindřichově Hradci, tak rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým

byl rozsudek okresního soudu potvrzen, zatímco v petitu žaloby se domáhal

zrušení jen rozsudku okresního soudu, byla žaloba v označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, pro uvedený rozpor neurčitá; soud prvního stupně měl proto

žalobce postupem podle ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění

tohoto nedostatku žaloby (srov. obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze

dne 17. 10. 2000 sp. zn. 22 Cdo 1859/99). Žalobce však uvedenou vadu žaloby

odstranil ještě před vyhlášením usnesení odvolacího soudu i bez výzvy soudu,

neboť v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně (a znovu v podání ze dne

10. 1. 2015 doručeném odvolacímu soudu téhož dne) navrhl, aby odvolací soud

toto usnesení změnil tak, že rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze

dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49 „ve spojení“ s rozsudkem Krajského soudu v

Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155 se zrušuje. V

době vyhlášení napadeného usnesení odvolacího soudu (§ 211, § 154 odst. 1, §

167 odst. 2 o. s. ř.) tak nemohlo být pochyb o tom, že žaloba pro zmatečnost

směřuje jak proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5. 1.

2012 č. j. 4 C 142/2011-49, tak proti rozsudku Krajského soudu v Českých

Budějovicích ze dne 30. 11. 2012 č. j. 7 Co 878/2012-155.

Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, že o žalobě pro zmatečnost

nemůže být věcně rozhodnuto, neboť směřuje jen proti rozsudku Okresního soudu v

Jindřichově Hradci ze dne 5. 1. 2012 č. j. 4 C 142/2011-49, není správný;

správné proto nemůže být ani jeho usnesení, které je na tomto závěru založeno.

Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí

dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu,

Nejvyšší soud České republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a

věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Českých Budějovicích) k dalšímu

řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 226 odst. 1 a § 243g

odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2016

JUDr. Jiří Doležílek

předseda senátu