USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní
věci žalobkyně A. D., zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v
Olomouci, Riegrova č. 376/12, proti žalované Univerzitě Palackého v Olomouci,
vysoké škole se sídlem v Olomouci, Křížkovského č. 511/8, IČO 61989592, o
určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního
soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 130/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. května 2025, č. j. 16 Co 32/2025-269,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. 5.
2025, č. j. 16 Co 32/2025-269, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze
dne 1. 11. 2024, č. j. 21 C 130/2023-227, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba
na určení, „že okamžité rušení pracovního poměru ze dne 13. 3. 2023 dané
žalovanou žalobkyni a doručené žalobkyni dne 29. 3. 2023 je neplatné“, a ve
výroku o nákladech řízení, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované
na nákladech odvolacího řízení 600 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že „důvod
okamžitého zrušení je skutečný a představuje zvlášť hrubé porušení
pracovněprávních povinností žalobkyně, konkrétně především povinnosti
loajality, projevující se nerespektováním nadřízeného postavení zaměstnavatele
systematickým překračováním jeho závazných pokynů – což odpovídá obsahu
okamžitého zrušení, a že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobkyni
zaměstnávala do uplynutí výpovědní lhůty“.
2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž
pouze uvedla, že jej podává „v zákonem stanovené lhůtě“, „a to do celého jeho
rozsahu (do všech jeho výroků)“, že „dovolacím důvodem je nesprávné právní
posouzení věci odvolacím soudem i soudem prvního stupně, pokud jde o vymezení
přípustnosti dovolání a odůvodnění dovolacího důvodu, dovolí si je žalobkyně
doplnit ve lhůtě 30 dnů od podání dovolání“.
3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.)
dospěl při projednání věci k závěru, že dovolání žalobkyně trpí vadou, pro
kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
4. Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může
podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu,
který rozhodoval v prvním stupni.
5. Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje
údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a)
nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti
doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání
dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí
lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však
dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle
věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti
rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke
splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací
řízení zastaví.
6. Podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami,
jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím
řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
7. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí
odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu
dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů jen
do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno
napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u
něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná,
právnické vzdělání – srov. § 241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve
smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b
odst. 2 o. s. ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje
se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k
odstranění nedostatku povinného zastoupení. Marným uplynutím lhůty podle
ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost)
dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává
neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné
dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst. 1, § 209 a § 43 o. s. ř.
vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k
případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet.
Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti
dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání,
které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí
lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno, podle ustanovení §
243c odst.1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto (srov. právní názor vyjádřený v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, které
bylo uveřejněno pod č. 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v
projednávané věci, jež se od v předchozím odstavci citovaného rozhodnutí liší
(co do právní úpravy dovolacího řízení, z níž vychází, po změnách občanského
soudního řádu, k nimž došlo s účinností od 1. ledna 2013) jen potud, že
ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. zahrnuje mezi vady, které činí
dovolání nezpůsobilým věcného projednání, též nevymezení přípustnosti dovolání,
dále tím, že ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ozřejmuje, že důvod dovolání
(jímž je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. pouze to, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se vymezí tak,
že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že
vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, jakož i tím, že
odmítnutí takového (vadného) dovolání se opírá o ustanovení § 243c odst. 1 o.
s. ř. (a nikoli o ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.); srov. shodně usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sen. zn. 29 NSČR 56/2020.
9. V posuzovaném případě žalobkyně ve včasném dovolání proti rozsudku
odvolacího soudu nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného
rozsudku odvolacího soudu a které by mohly naplnit dovolací důvod uvedený v
ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. K uplatnění dovolacího důvodu nepostačuje,
jestliže dovolatel v dovolání pouze označí dovolací důvod uvedený v ustanovení
§ 241a odst. 1 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že
odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých
důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel
popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán,
jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího
soudu a které tak naplňují dovolací důvod taxativně uvedený v ustanovení § 241a
odst. 1 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel
spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k
vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah
přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené
rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti
přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
10. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyni (jejímu zástupci) byl rozsudek
odvolacího soudu doručen dne 2. 6. 2025, že žalobkyně podala dovolání proti
rozsudku odvolacího soudu dne 4. 8. 2025 včas a že již při podání dovolání byla
splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o. s. ř., neboť
žalobkyně byla při podání dovolání zastoupena advokátem JUDr. Petrem Ritterem.
Dovolání však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů rozsudek odvolacího soudu
napadá; o dovolacích důvodech se v něm uvádí pouze to, že „vymezení
přípustnosti dovolání a odůvodnění dovolacího důvodu, žalobkyně doplní ve lhůtě
30 dnů od podání dovolání“; žalobkyně však mohla dovolání o tuto náležitost
účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do dne 4. 8. 2025
(srov. § 57 odst. 2 o. s. ř.). Tuto lhůtu nejde prodloužit, neboť jde o lhůtu
stanovenou zákonem, která nemůže být (účinně) – na rozdíl od tzv. soudcovských
lhůt – prodloužena rozhodnutím soudu. Doplnila-li dovolatelka dovolání teprve
podáním ze dne 3. 9. 2025, učinila tak opožděně a dovolací soud k takovému
podání nemohl přihlédnout (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.). Žalobkyně
tím dovolacímu soudu, který je – jak již výše uvedeno – vázán uplatněnými
dovolacími důvody, zabránila, aby mohl napadený rozsudek odvolacího soudu
přezkoumat po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti).
11. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 10. 2025
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu