21 Cdo 2659/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v
právní věci žalobkyně O. spol. s r.o., zastoupené advokátem, proti žalovanému
P. D., zastoupenému advokátkou, o 213.781,90 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 2/98, o dovolání žalobkyně proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. září 2003 č.j. 16 Co
208/2003-639, takto:
Dovolání žalobkyně se zamítá.
Obchodní společnost M., spol. s r.o. se žalobou podanou u Okresního soudu v
Olomouci dne 14.1.1998 a posléze změněnou se souhlasem soudu prvního stupně
domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 213.781,90 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména
tím, že na základě provedené inventarizace v prodejně v O. ve dnech 28.4. -
30.4.1997, v níž žalovaný pracoval jako hmotně odpovědný vedoucí, bylo zjištěno
\"manko\" v celkové výši 167.888,86 Kč, a že žalovaný odpovídá za tuto škodu ve
výši 162.347,90 Kč. Kromě toho jí žalovaný dluží 2.636,- Kč za \"nezaplacené
stravenky\" a \"nadlimitní telefonní hovory\" za měsíc březen 1997 a 52.000,-
Kč na náhradě škody, která jí vznikla z důvodu \"podvodně vystaveného
leasingu\" žalovaným. Protože byla žalovanému stržena z výplaty za měsíc květen
1997 částka 3.202,- Kč, činí celková výše jejího nároku 213.781,90 Kč.
Žalovaný odmítl svoji odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách s tím, že
na prodejně došlo k vážné poruše počítače, jejímž důsledkem byla úplná ztráta
všech dat důležitých pro skladovou a účetní evidenci zboží a pro vlastní
prodej. Žádal proto svého zaměstnavatele, aby byla prodejna uzavřena, aby byla
provedena inventura a aby odborná správkyně počítačové sítě provedla nové
odborné zavedení všech souborů informací a dat. Zaměstnavatel mu však nevyhověl
(sdělil mu, aby \"do počítače něco nastrkal, že prodejna nebude uzavřena\"), a
proto žalovaný odstoupil od dohody o hmotné odpovědnosti a dne 30.4.1997
ukončil pracovní poměr. Zaměstnavatel mu však dosud nevydal zápočtový list,
čímž mu znemožnil uzavřít nový pracovní poměr. Žalovanému tak vznikla za období
od 1.7.1997 do 30.6.1998 škoda ve výši 180.000,-Kč, jejíž náhradu požadoval po
obchodní společnosti M., spol. s r.o. vzájemnou žalobou.
Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 29.3.2002 č.j. 19 C 2/98-578, které
nabylo (podle potvrzení obsaženém ve spise) právní moci dne 21.5.2002, vyhověl
návrhu dosavadní žalobkyně M., spol. s r.o., aby \"na její místo vstoupila
nabyvatelka práva\" obchodní společnost O. spol. s r.o., a rozsudkem ze dne
5.2.2003 č.j. 19 C 2/98-605 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 39.325,- Kč \"na účet jeho
právního zástupce\", že žalobkyně je povinna \"nahradit státu na účet Okresního
soudu v Olomouci\" 11.947,50 Kč a že vzájemná žaloba žalovaného o zaplacení
180.000,- Kč se vylučuje \"k samostatnému řízení\". Při rozhodování o věci samé
dospěl k závěru, že se žalovaný odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách
zcela zprostil, neboť bylo prokázáno, že schodek nezavinil (evidence dokladů,
jak ji žalobkyně zavedla na prodejně, byla nedostatečná, v rozporu se zákonem o
účetnictví, počítače byly poruchové a žalobkyně nutila žalovaného k prodeji, i
když byla informována, že selhala počítačová technika). Podle soudu prvního
stupně žalovaný neodpovídá ani za škodu, způsobenou \"nezaplacenými
stravenkami\" a \"překročením limitu za telefonní hovory\", neboť žalobkyně ve
smyslu ustanovení § 172 zákoníku práce neprokázala, že by žalovaný škodu
zavinil.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání. Za
odvolacího řízení podáním ze dne 31.7.2003 odvolacímu soudu sdělila, že dne
11.7.2003 uzavřela s obchodní společností A. T., s.r.o., podle ustanovení § 524
a násl. občanského zákoníku smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě
přešla pohledávka ve výši 165.856,90 Kč, která je předmětem tohoto soudního
řízení, na obchodní společnost A. T., s.r.o., a navrhla, aby na její místo
nastoupila do řízení jako žalobkyně obchodní společnost A. T., s.r.o.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16.9.2003 č.j. 16 Co 208/2003-639
návrhu žalobkyně, aby \"místo ní vstoupila do řízení společnost A. T.,
s.r.o.\", nevyhověl. Dospěl k závěru, že předmětem tohoto řízení byla původně
pohledávka zaměstnavatelky žalovaného M., spol. s r.o., vzniklá za trvání
pracovního poměru se žalovaným. Protože podle ustanovení § 249 odst. 1 zákoníku
práce k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v
případech stanovených zákoníkem práce nebo zvláštním právním předpisem, je
smlouva o tom, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí na
někoho jiného, aniž by šlo o případ stanovený zákonem, pro rozpor se zákonem
neplatným právním úkonem. Za přihlédnutí k tomu, že rovněž smluvní převod již
existujících (jednotlivých) nároků zaměstnavatele vůči zaměstnanci nebo
zaměstnance proti zaměstnavateli na jiného je nepřípustný, odvolací soud
uzavřel, že k převodu již existujících nároků vůči žalovanému podle smlouvy o
postoupení pohledávek uzavřené dne 11.7.2003 mezi žalobkyní a obchodní
společností A. T., s.r.o. nemohlo dojít a že proto návrhu žalobkyně na
vyslovení procesního nástupnictví podle ustanovení § 107a o.s.ř. nelze vyhovět.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Poukazuje na
usnesení soudu prvního stupně ze dne 29.3.2002 č.j. 19 C 2/98-578, kterým bylo
připuštěno procesní nástupnictví na žalující straně (tak, že \"společnost O.
spol. s r.o. vstoupila do řízení jako nová žalobkyně na místo obchodní
společnosti M., spol. s r.o. na základě smlouvy o postoupení pohledávky\"), a
dovozuje, že \"pokud bylo procesní nástupnictví na straně žalobkyně soudem již
jednou připuštěno, mělo by být tak postupováno i v druhém případě\", popřípadě
\"pokud by napadené usnesení odvolacího soudu bylo správné, je vadné předchozí
usnesení soudu prvního stupně ze dne 29.3.2002 č.j. 19 C 2/98-578, a tedy
společnost O., s.r.o. se nikdy neměla stát účastníkem řízení na straně žalobkyně
\". Protože usnesení odvolacího soudu je založeno na nesprávném právním
posouzení věci a protože řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žalobkyně navrhla, aby
dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v
ustanovení § 240 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání
přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadené
usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1
věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž
právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka
řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout,
aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního
účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (§ 107a odst.1 o.s.ř.).
Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost uvedená v ustanovení § 107a odst. 1 o.s.ř., a
jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas
žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje (§ 107a
odst. 2 o.s.ř.).
Navrhne-li žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo, soud
- jak vyplývá z ustanovení § 107a odst. 1 a 2 o.s.ř. - ve vztahu k jím označené
právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda se jedná o
takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod
nebo převod práv (tedy zda nejde o takovou právní skutečnost, která podle
právních předpisů nemůže mít za následek přechod nebo převod práv), zda
označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek
přechod nebo převod práv (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2003 sp. zn. 21 Cdo 306/2003, které bylo
uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).
Podle ustanovení § 249 odst. 1 zákoníku práce k přechodu práv a povinností z
pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákoníkem
nebo zvláštním právním předpisem.
Podle zákoníku práce přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů
na straně zaměstnavatele v případech uvedených v ustanoveních § 205d odst.8, §
249 odst.2, § 251 a § 251a. Zvláštní právní předpisy upravují přechod práv a
povinností z pracovněprávních vztahů na straně zaměstnavatele například v
ustanoveních § 480 a § 487 obchodního zákoníku, § 27a zákona č. 328/1991 Sb., o
konkursu a vyrovnání ve znění pozdějších předpisů, § 17 zákona č. 92/1991 Sb.,
o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů,
§ 338zk odst.1 písm.c) o.s.ř. aj. Je vyloučeno, aby přechod práv a povinností z
pracovněprávních vztahů nastal jen na základě smlouvy (dohody) zaměstnavatele s
jiným zaměstnavatelem, aniž by šlo o smlouvu (dohodu), s níž zákoník práce nebo
zvláštní právní předpisy přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů
spojují.
V projednávané věci žalobkyně v návrhu, kterým se domáhala, aby na její místo
vstoupila do řízení obchodní společnost A. T., s.r.o., označila za právní
skutečnost, v důsledku které přešel vymáhaný nárok (jeho část) na tuto
právnickou osobu, smlouvu o postoupení pohledávky, kterou s ní uzavřela dne
11.7.2003 podle ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku.
Smlouva o postoupení pohledávky (§ 524 a násl. občanského zákoníku) je
dvoustranný právní úkon, který uzavírá původní věřitel (postupitel) s jinou
osobou (postupníkem). Předmětem smlouvy je postoupení určité pohledávky (práva
na plnění od dlužníka) původního věřitele postupníku, který se stává věřitelem
dlužníka na místě původního věřitele (postupitele). S uzavřením smlouvy o
postoupení pohledávky ani zákoník práce, ani zvláštní právní předpisy nespojují
přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
Smlouva o postoupení pohledávky, jejímž předmětem je nárok z pracovněprávních
vztahů, tedy - kromě toho, že jde o neplatný právní úkon podle ustanovení § 242
odst.1 písm.a) zákoníku práce - není takovou právní skutečností, která by byla
způsobilá mít za následek přechod (převod) práva (nároku z pracovněprávních
vztahů) na jiného. Odvolací soud proto dospěl ke správnému závěru, že návrhu
žalobkyně na vyslovení procesního nástupnictví nelze vyhovět.
Námitka dovolatelky, že \"pokud bylo procesní nástupnictví na straně žalobkyně
soudem již jednou připuštěno, mělo by být tak postupováno i v druhém případě\",
popřípadě \"pokud by napadené usnesení odvolacího soudu bylo správné, je vadné
předchozí usnesení soudu prvního stupně ze dne 29.3.2002 č.j. 19 C 2/98-578, a
tedy společnost O., s.r.o. se nikdy neměla stát účastníkem řízení na straně
žalobkyně\", není opodstatněná. Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne
29.3.2002 č.j. 19 C 2/98-578, kterým bylo vyhověno návrhu původní žalobkyně M.,
spol. s r.o. (správce majetku patřícího do její konkursní podstaty), aby na
její místo vstoupila jako nabyvatel práva nynější žalobkyně (obchodní
společnost O. spol. s r.o.) totiž nabylo (podle potvrzení obsaženém ve spise)
právní moci dne 21.5.2002, je závazné pro účastníky řízení a pro všechny
orgány, včetně soudů (srov. § 167 odst.2 a § 159a odst.1 a 4 o.s.ř.) a jeho
správnost nyní již nemůže být posuzována.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího
soudu bylo postiženo některou z vad, uvedených v ustanovení § 229 odst. 1, §
229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by
mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České
republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před
středníkem o.s.ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o
náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu
prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2004
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu