21 Cdo 2702/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v
právní věci žalobkyně V. N., zastoupené JUDr. Markétou Krejčovou, advokátkou se
sídlem ve Znojmě, Dolní Česká č. 1, proti žalovanému České dráhy, a.s. se
sídlem v Praze 1, Nábřeží L. Svobody č. 1222, IČO 70994226, o neplatnost
výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11
C 233/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
6. dubna 2011 č.j. 49 Co 165/2009-86, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení
4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Markéty
Krejčové, advokátky se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká č. 1.
Dopisem bez data doručeným žalobkyni dne 5.5.2008 žalovaný sdělil žalobkyni, že
jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku
práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že dnem 1.4.2008 nabývá
účinnosti nová systemizace "DKV Brno č.j. S 2954/2008-010", v jejímž důsledku
se žalobkyně stala nadbytečnou.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru
je neplatná, a aby jí žalovaný zaplatil "náhradu ušlé mzdy ve výši 9.610,- Kč
za dobu od 1.8.2008 do doby umožnění výkonu práce či platného skončení
pracovního poměru, nejpozději do právní moci rozsudku". Žalobu odůvodnila
zejména tím, že výpověď z pracovního poměru není datována, že byla "učiněna
subjektem nemajícím k tomuto právnímu úkonu způsobilost", že výpovědní důvod
podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce není dán, neboť žalobkyně byla
lékařským posudkem ze dne 18.4.2008 uznána zdravotně nezpůsobilou pro výkon
práce manipulačního dělníka v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který
utrpěla dne 12.1.2001, že její nadbytečnost není v příčinné souvislosti s
organizační změnou uvedenou ve výpovědi, neboť místo manipulačního dělníka,
které zastávala na základě dohody o změně pracovní smlouvy uzavřené se
žalovaným dne 15.5.2006, bylo zrušeno již rozhodnutím žalovaného č.j. 977/01/08
s účinností od 1.2.2008, a že žalovaný jí neumožňuje výkon práce, přestože mu
dopisem ze dne 27.7.2008 oznámila, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával.
Okresní soud ve Znojmě - poté, co věc náhrady mzdy vyloučil k samostatnému
řízení - rozsudkem ze dne 10.3.2009 č.j. 11 C 233/2008-68 žalobu o určení
neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítl a rozhodl, že žádnému z
účastníků "se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení". Dospěl k závěru, že
výpověď z pracovního poměru byla podepsána zaměstnancem žalovaného, který k
tomu byl oprávněn ve smyslu ustanovení § 20 odst. 2 občanského zákoníku, že
uvedení data ve výpovědi není její "nepostradatelnou složkou", že u žalovaného
došlo zákonným způsobem ke snížení stavu zaměstnanců, že vůči žalobkyni byl
"splněn zákonný postup" a že "při případné konkurenci dvou výpovědních důvodů
jsou tyto výpovědní důvody postaveny naroveň".
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6.4.2011 č.j. 49 Co
165/2009-86 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě o určení
neplatnosti výpovědi z pracovního poměru vyhověl; současně rozhodl, že žalovaný
je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů
18.021,- Kč k rukám advokátky JUDr. Markéty Krejčové. Odvolací soud dospěl k
závěru, že žalobkyně nebyla v době výpovědi z pracovního poměru nadbytečnou
zaměstnankyní v důsledku rozhodnutí žalovaného o nové systemizaci pracovních
míst v Depu kolejových vozidel Brno č.j. S 2954/2008-010, neboť podle posudku
lékaře závodní preventivní péče u žalovaného MUDr. Martina Syky ze dne
18.4.2008 nebyla pro následky pracovního úrazu ze dne 12.1.2001 způsobilá
vykonávat sjednanou práci manipulačního dělníka; žalovaný nesměl žalobkyni tuto
práci přidělovat, byl povinen podle ustanovení § 41 odst. 1 písm. b) zákoníku
práce převést žalobkyni na jinou práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a
schopnostem a pokud možno i její kvalifikaci a současně byl dán výpovědní důvod
podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítal, že v
posuzovaném případě byly splněny všechny předpoklady pro výpověď z pracovního
poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť na návrh vedoucího
provozního pracoviště žalovaného ve Znojmě ze dne 24.1.2008 rozhodl zastupující
vrchní přednosta Depa kolejových vozidel v Brně Ing. M. H. o organizační změně
spočívající ve snížení stavu manipulačních dělníků z počtu dvou na jednoho, v
důsledku níž se žalobkyně stala nadbytečnou. Žalovaný nepokládá za důležité,
zda v době doručení výpovědi byla žalobkyně uznána nezpůsobilou výkonu práce;
rozhodující je podle něj pracovní smlouva na druh práce manipulační dělník,
nikoliv "momentální způsobilost či nezpůsobilost tuto práci vykonávat".
Žalovaný dále namítal, že nemohl žalobkyni převést na jinou práci, protože pro
ni žádnou vhodnou práci neměl. Dovolatel shledává správným názor soudu prvního
stupně, že, byly-li na straně zaměstnavatele dva výpovědní důvody, bylo "na
svobodné vůli zaměstnavatele", který výpovědní důvod použije. Žalovaný navrhl,
aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl, neboť rozsudek
odvolacího soudu spočívá na správném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o
rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu bez nařízení
jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není
důvodné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá
určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která jí byla doručena dne
5.5.2008 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č.
585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007
Sb. a nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., tedy podle zákoníku práce ve
znění účinném do 30.6.2008 (dále jen "zák. práce").
Podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci
výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí
zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického
vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo
o jiných organizačních změnách.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost
skutkových zjištění v tomto směru dovolatel nenapadá), že žalobkyně vykonávala
v pracovním poměru u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 8.12.1993
práci "dělníka v dopravě - čističky" v místě výkonu práce sjednaném jako "STPO
Znojmo". Žalobkyně utrpěla dne 12.1.2001 pracovní úraz hlavy a zad po upadnutí
na podlahu vozu následkem najetí jiného vozu při posunu do vozu, v němž
vykonávala práci. Na základě dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 15.5.2006
žalobkyně vykonávala ode dne 1.6.2006 práci "manipulačního dělníka KZAM: 93391"
v Depu kolejových vozidel Brno s pravidelným pracovištěm na provozním středisku
Znojmo. Na návrh vedoucího provozního pracoviště ve Znojmě rozhodl dne
24.1.2008 vrchní přednosta Depa kolejových vozidel Brno, že s účinností od
1.2.2008 se zrušuje "pracovní zařazení manipulační dělník, které dosud vykonává
žalobkyně", neboť "pro potřeby depa stačí jeden manipulační dělník". Dne
18.4.2008 vydal lékař zařízení závodní preventivní péče MUDr. Martin Syka
posudek o zdravotní způsobilosti k práci, podle něhož je žalobkyně zdravotně
nezpůsobilá pro pracovní činnost "manipulační dělník", a ve vyjádření z téhož
dne vydaném na žádost žalobkyně uvedl, že se jedná o stav po pracovním úrazu ze
dne 12.1.2001; po "prostudování lékařských zpráv, které neměl doposud k
dispozici", vydal dne 23.5.2008 nové vyjádření ke zdravotní způsobilosti
žalobkyně k práci, v němž uvedl, že se nejedná o stav po pracovním úrazu ze dne
12.1.2001.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení § 52
písm. c) zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického
vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo
o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán
rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je
příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními
změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho
realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle
ustanovení § 52 písm. c) zák. práce je - jak správně uvádí odvolací soud -
současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato)
zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o
změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu
zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních
změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro
něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro
zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k
rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu
zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních
změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet
svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový
počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho
potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně
zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele
přezkoumávat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.9.1998
sp. zn. 2 Cdon 1130/97, uveřejněný v č. 11 časopisu Soudní rozhledy, roč. 1999,
str. 374).
V posuzovaném případě žalovaný rozhodl s účinností od 1.2.2008 o organizační
změně spočívající ve zrušení pracovního místa manipulačního dělníka na
provozním pracovišti depa kolejových vozidel žalovaného ve Znojmě, které
zastávala žalobkyně. Následkem této organizační změny se však žalobkyně, které
byla z tohoto důvodu dne 5.5.2008 dána výpověď z pracovního poměru, nestala pro
žalovaného nadbytečnou, neboť dne 18.4.2008 (tedy ještě před doručením
výpovědi) byl zařízením závodní preventivní péče vydán posudek o zdravotní
způsobilosti žalobkyně k práci, podle něhož byla žalobkyně zdravotně
nezpůsobilá vykonávat práci manipulačního dělníka pro stav po pracovním úrazu
ze dne 12.1.2001. Žalovaný proto nadále nemohl - jak správně uvádí odvolací
soud - tuto práci sjednanou v pracovní smlouvě žalobkyni přidělovat [srov. §
103 odst. 1 písm. a) zák. práce] a byl povinen převést ji na jinou práci
odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i její
kvalifikaci [srov. § 41 odst. 1 písm. b) a § 41 odst. 6 zák. práce], popřípadě,
neměl-li žalovaný pro žalobkyni takovou práci, byl oprávněn dát jí výpověď z
pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. d) nebo § 52 písm.
e) zák. práce. Jestliže žalovaný nemohl (objektivně vzato) přidělovat žalobkyni
práci podle pracovní smlouvy, nemohl následkem jeho rozhodnutí o organizační
změně spočívající ve zrušení pracovního místa žalobkyně nastat stav, kdy by
její práce nebyla pro žalovaného v dalším období potřebná. Závěr odvolacího
soudu, že mezi nadbytečností žalobkyně a rozhodnutím žalovaného o organizační
změně není příčinná souvislost, je proto správný.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno),
že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v
ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §
229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného
podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátkou
náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. § 7 písm.
c), § 10 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č.
49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II
vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon
právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve
znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004
Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 4.050,- Kč; náhrada za
daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrady k nákladům řízení nepatří, neboť
zástupkyně žalobkyně není plátcem daně z přidané hodnoty. Protože dovolání
žalovaného bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady
v celkové výši 4.050,- Kč nahradil. Žalovaný je povinen přiznanou náhradu
nákladů řízení zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení
zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160
odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2012
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu