21 Cdo 273/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. Ch., proti
žalovanému B. A. a.s., o odškodnění pracovního úrazu, k žalobě žalovaného na
obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 663/2000, o
dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. června
2002 č.j. 23 Co 245/2002-55, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k
dalšímu řízení.
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 28.11.1997 č.j. 4 C 485/91-192
žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci na odškodnění pracovního úrazu ze dne
20.11.1989 \"z titulu\" ztížení společenského uplatnění a nákladů spojených s
léčením celkem 131.150,- Kč s příslušenstvím a na náhradě za ztrátu na výdělku
po skončení pracovní neschopnosti 215.778,80 Kč s příslušenstvím a aby mu
platil \"z titulu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti\"
počínaje dnem 1.12.1997 částku 7.781,- Kč měsíčně; \"ve zbytku\" žalobu zamítl
a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení
55.787,- Kč \"na účet AK P., K., Z. a spol.\" a že žalovaný je povinen zaplatit
\"do pokladny Okresního soudu v Nymburce na zálohovaném znalečném\" 6.622,- Kč.
Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá žalobci za škodu
z pracovního úrazu podle ustanovení § 190 zákoníku práce a že své odpovědnosti
se nezprostil ani zčásti. Obranu žalovaného, že žalobce si úraz zčásti způsobil
svou opilostí, soud odmítl s odůvodněním, že v krvi žalobce byla zjištěna
hladina alkoholu ve výši 0,42 g/kg pomocí Widmarkovy metody, která je pro
zjištění hladiny alkoholu v krvi neprůkazná, a že šlo podle závěru znaleckého
posudku prof. MUDr. M. S., CSc. jen \"o takové množství alkoholu, které by
jednání žalobce ovlivnilo jen nepatrně, neprůkazně\". Za rozhodující v tomto
směru pak soud prvního stupně považoval skutečnost, že požití alkoholu před
úrazem žalobcem nebylo prokázáno (žádný ze svědků nepotvrdil, že by žalobce
před úrazem požil \"byť sebemenší množství alkoholu\" a že by jednal a choval
se tak, že by bylo podezření na požití alkoholu) a že jediné požití alkoholu
žalobcem uvedl svědek V. N., a to \"po úrazu, když se snažil poskytnout žalobci
pomoc podle svých možností\", a \"zvolil jako pomoc doušek rumu, který měl v
tašce s nákupem\".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.11.1998 č.j. 21
Co 302/98-236 rozsudek okresního soudu změnil ve výroku o náhradě za ztrátu na
výdělku po skončení pracovní neschopnosti tak, že žalovanému uložil, aby
žalobci na této náhradě zaplatil za dobu od 1.5.1995 do 31.7.1997 částku
180.954,- Kč, změnil ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úroky z
prodlení z této částky a z přisouzené náhrady za ztížení společenského
uplatnění a za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a potvrdil ve
výroku, kterým bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobci na náhradě za
ztížení společenského uplatnění a za účelně vynaložené náklady spojené s
léčením 131.150,- Kč; v ostatních výrocích (s výjimkou výroku o zamítnutí
žaloby) jej zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Při
rozhodování o základu nároku dospěl ke shodnému závěru jako okresní soud v tom,
že žalovaný se své odpovědnosti za škodu vyvolanou pracovním úrazem nezprostil
ani zčásti. Zjištění okresního soudu o tom, že nebylo prokázáno požití alkoholu
žalobcem v době před úrazem, považoval za správné. Zdůraznil přitom, že svědci
A. a N. potvrdili, že žalobce v pracovní době před úrazem nepil alkohol a
choval se \"naprosto normálně\", a že svědka V. N., který podle své výpovědi
podal žalobci malé množství rumu po úraze, nelze považovat za \"nevěrohodného
svědka, který se snaží zakrýt žalobcovu opilost před úrazem\". Protože nebylo
ani nepřímým důkazem prokázáno, že by žalobce požil před úrazem alkohol,
neshledal krajský soud důvod k tomu, aby byl proveden žalovaným navrhovaný
revizní znalecký posudek k posudku znalce prof. MUDr. M. S., CSc., když jeho
závěry \"o neprůkaznosti tzv. Widmarkovy metody, použité při odběru krve
žalobci po úrazu i vliv zjištěné hladiny alkoholu na jednání žalobce odpovídají
výpovědím svědků\".
Žalovaný podal dne 20.6.2000 u Okresního soudu v Nymburce žalobu, kterou se
domáhal povolení obnovy řízení \"vedeného pod č.j. 4 C 485/91 a pravomocně
skončeného rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28.11.1997, a to ve
spojení s částečně měnícím rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25.11.1998
č.j. 21 Co 302/98\". Žalobu zdůvodnil tím, že se z dopisu Policie ČR - Služby
pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, Expozitury Praha
a Středočeský kraj, Satelitního pracoviště K. ze dne 14.6.2000 č.j.
OKH-223/1-7-2000 dozvěděl, že svědek V. N. při \"přešetřování věci\" uvedl, že
\"žádnou láhev rumu žalobci nepřinesl a ani mu žádný alkohol do úst nelil\".
Protože výpověď tohoto svědka byla v původním řízení odlišná a protože
prokázání požití alkoholu žalobcem před pracovním úrazem by \"vedlo k omezení
či přímo vyloučení odpovědnosti žalovaného za škodu\" z pracovního úrazu, je tu
dán důvod pro povolení obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst.1 písm.a)
o.s.ř.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 2.2.2001 č.j. 7 C 663/2000-24 obnovu
řízení povolil. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že svědek V.
N. uvedl v původním řízení nepravdivé údaje o tom, že \"lil žalobci
bezprostředně po úraze do úst alkohol\". Protože tuto skutečnost nemohl
žalovaný použít bez své viny v původním řízení a protože může pro žalovaného
přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, je žaloba na povolení obnovy řízení
důvodná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2001 č.j. 23 Co
424/2001-36 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že se nevypořádal \"s
druhou podmínkou, kdy lze obnovu povolit, tedy zda změněná svědecká výpověď V.
N. může přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci nebo zda je to
alespoň pravděpodobné\", a že z obsahu spisu nelze dovodit, zda se soud prvního
stupně vůbec seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Nymburce zn. \"4 C
458/91\" (správně 4 C 485/91) \"a tím i s obsahem výpovědi svědka V. N.,
hodnocením tohoto důkazu soudem a vlivem tohoto důkazu na rozhodnutí ve věci
samé\".
Okresní soud v Nymburce poté usnesením ze dne 17.12.2001 č.j. 7 C 663/2000-40
znovu obnovu řízení povolil. Dovodil, že svědek V. N. v původním řízení uvedl,
že žalobci bezprostředně po úrazu nalil do úst rum, a že z této výpovědi soud
vycházel při hodnocení \"spoluúčasti žalobce na pracovním úraze\", neboť ji
považoval za věrohodnou. Změna svědecké výpovědi V. N. proto může mít \"značný
vliv na posouzení spoluúčasti žalobce na jeho pracovním úrazu a tedy na
rozhodnutí věci samé\".
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17.6.2002 č.j. 23 Co
245/2002-55 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na obnovu
řízení ve věci Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 4 C 485/91 zamítl; současně
rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před
soudem prvního stupně 4.500,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.250,-
Kč, vše k rukám advokáta JUDr. J. Z. Odvolací soud dospěl k závěru, že v
původním řízení měl soud k dispozici vyšetřovací spis Policie ČR a že tedy byla
známa původní výpověď svědka V. N., který při vyšetřování pracovního úrazu
žalobce na policii zamlčel, že by podal žalobci alkohol, a který tuto
skutečnost uvedl až v řízení před soudem prvního stupně. Protože v době
původního řízení byly skutečnosti uváděné žalovaným v žalobě na obnovu řízení
známy, byly předmětem dokazování a hodnocení důkazů, nemůže jít o nové
skutečnosti ve smyslu ustanovení § 228 odst.1 písm.a) o.s.ř. Navíc se nemůže
jednat ani o skutečnosti, které by mohly přivodit pro žalovaného příznivější
rozhodnutí ve věci. Odvolací soud v tomto směru přihlédl k obsahu znaleckého
posudku prof. MUDr. M. S., CSc., vypracovanému v původním řízení, z něhož
vyplývá, že Widmarkova zkouška na alkohol není průkazná, neboť může být
ovlivněna \"řadou dalších faktorů, kromě alkoholu i jinými těkavými látkami\".
Kdyby žalobce měl v době úrazu v krvi kolem 0,42 g/kg alkoholu (jak bylo
Widmarkovou zkouškou zjištěno), byl by podle závěrů znaleckého posudku
\"ovlivněn jen nevýznamně a nezhoršuje to duševní a tělesné schopnosti\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že se
domáhal povolení obnovy řízení proto, že - jak se dozvěděl z dopisu Policie ČR
- Služby pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti,
Expozitury Praha a Středočeský kraj, Satelitního pracoviště K. ze dne 14.6.2000
č.j. OKH-223/1-7-2000 - svědek V. N. v původním řízení o podání alkoholu
žalobci \"záměrně lhal\", a že tuto skutečnost potvrdil v řízení před soudem
prvního stupně i sám svědek. To, že svědek V. N. v původním řízení \"záměrně
lhal\", je novou skutečností, neboť soudy v původním řízení z této nepravdivé
výpovědi vycházely, a tuto skutečnost žalovaný nemohl bez své viny v původním
řízení použít. Uvedená nová skutečnost může pro žalovaného přivodit příznivější
rozhodnutí ve věci. Jestliže bude prokázáno, že žalobci nebyl podán alkohol až
po úrazu, nebude nadále možné odmítat požadavek žalovaného z původního řízení
na provedení revizního znaleckého posudku, neboť posudek znalce prof. MUDr. M.
S., CSc. nemůže za změněné situace obstát; bude totiž nutné zejména se
vypořádat s průkazností Widmarkovy zkoušky zjištěním, zda \"zde reálně
existoval faktor zpochybňující její výsledky\", a s otázkou, jaký \"vliv měl
alkohol na žalobce\". Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení
zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. Uvedl, že případné zjištění
o tom, že svědek V. N. podal žalobci po úrazu rum, nemůže přivodit pro
žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci. V původním řízení soudy nepovažovaly
tuto skutečnost za rozhodující důkaz pro závěr, že se žalovaný odpovědnosti za
škodu z pracovního úrazu nezprostil. Žalobce poukazuje na závěry znaleckého
posudku prof. MUDr. M. S., CSc., podle kterého výsledek Widmarkovy zkoušky
nelze považovat za spolehlivý a že - i kdyby žalobce měl v krvi kolem 0,42 g/kg
alkoholu - by tím byl ovlivněn jen nevýznamně, a dovozuje, že výše uvedené
skutečnosti nejsou v řízení nové, žalovanému byly v průběhu původního řízení
známy a byly předmětem dokazování; nemohou být proto důvodem pro povolení
obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst.1 písm.a) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal
podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen
\"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 15., 16. a 17. zákona č.
30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo
podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1
o.s.ř.) a že je přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř.,
přezkoumal usnesení odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení § 228 odst.1 písm.a) o.s.ř. pravomocný rozsudek nebo
pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, může účastník
napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo
důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou
přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že skutečnosti mohou být důvodem obnovy řízení
jen tehdy, jestliže je účastník, který obnovu navrhuje, nemohl bez své viny
použít v původním řízení a jsou tedy pro účastníka ve srovnání s původním
řízením nové, a jestliže pro něho mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve
věci. Skutečnosti jsou pro účastníka nové v případě, že účastník - ačkoliv v
době původního řízení objektivně vzato existovaly - je nemohl bez své viny
(proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že
nesplnil svou povinnost tvrzení) použít do vyhlášení rozsudku (usnesení ve věci
samé), kterým bylo řízení skončeno. Pro vyhovění návrhu na obnovu řízení
postačuje, že se jeví pravděpodobným, že nové skutečnosti mohou přivodit pro
účastníka, který obnovu navrhl, příznivější rozhodnutí ve věci, a to buď samy o
sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že v původním řízení byl k dispozici
vyšetřovací spis Policie ČR a že tedy byla známa původní výpověď svědka V. N.,
který při vyšetřování pracovního úrazu žalobce na policii zamlčel, že by podal
žalobci po úrazu alkohol, a že svědek V. N. tento údaj uvedl v původním řízení
až při výslechu před okresním soudem. I když skutková otázka, zda V. N.
skutečně podal žalobci po úrazu alkohol, byla předmětem dokazování již v
původním řízení a i když v původním řízení byla hodnocena též věrohodnost
svědka V. N., nelze přehlédnout, že žalovaný se nedomáhá povolení obnovy řízení
proto, že by snad v původním řízení nebyly tyto okolnosti známy, ale z důvodu,
že se až později (po rozsudku krajského soudu) dozvěděl, že svědek V. N. v
původním řízení při své výslechu před okresním soudem nevypověděl pravdu, když
uváděl, že podal žalobci po úrazu alkohol.
To, že v původním řízení nevypověděl pravdu, přiznal sám svědek V. N. při svém
výslechu před soudem prvního stupně dne 26.1.2001. Ve srovnání s výsledky
původního řízení, z nichž je nepochybné, že soudy z této nepravdivé výpovědi V.
N. - vedle zjištění jiných - vycházely (okresní soud na základě této výpovědi
dovodil, že V. N. se po úrazu \"snažil poskytnout žalobci pomoc podle svých
možností\", a \"zvolil jako pomoc doušek rumu, který měl v tašce s nákupem\", a
krajský soud dospěl k závěru, že svědka V. N. nelze považovat za
\"nevěrohodného svědka, který se snaží zakrýt žalobcovu opilost před úrazem\"),
jde o skutečnost, která - i když v té době objektivně vzato existovala - nebyla
v původním řízení známa, kterou žalovaný nemohl bez své viny uplatnit v
původním řízení, neboť se o ní - jak bylo zjištěno v řízení před soudem prvního
stupně - dozvěděl až po jeho skončení (po rozsudku Krajského soudu v Praze ze
dne 25.11.1998 č.j. 21 Co 302/98-236) a která je tedy pro žalovaného nová. S
názorem odvolacího soudu, že o skutečnosti, pro kterou se domáhá povolení
obnovy řízení, v době původního řízení věděl a že byly předmětem dokazování,
proto nelze souhlasit.
Uvedená nová skutečnost může přivodit pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve
věci, jestliže se jeví pravděpodobným, že buď sama o sobě nebo ve spojení s již
známými skutečnostmi nebo důkazy žalovanému pomůže prokázat, že se zprostil
alespoň zčásti své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu žalobce. Závěr
odvolacího soudu, že zjištěná nová skutečnost nemůže pro žalovaného přivodit
takové příznivější rozhodnutí ve věci, dovolací soud nesdílí.
Při úvaze, zda skutečnost, pro kterou se žalovaný domáhal povolení obnovy
řízení, může pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, odvolací soud
vycházel z obsahu znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc., vypracovaného v
původním řízení, podle něhož Widmarkova zkouška na alkohol není průkazná, neboť
může být ovlivněna \"řadou dalších faktorů, kromě alkoholu i jinými těkavými
látkami\", a podle něhož - kdyby žalobce měl v době úrazu v krvi kolem 0,42
g/kg alkoholu, jak bylo Widmarkovou zkouškou zjištěno - by žalobce byl požitým
alkoholem \"ovlivněn jen nevýznamně a nezhoršuje to duševní a tělesné
schopnosti\". Odvolací soud však náležitě nepřihlédl k tomu, že žalovaný v
původním řízení se závěry znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc.
nesouhlasil a domáhal se provedení důkazu revizním znaleckým posudkem a že
krajský soud v původním řízení důkazní návrh žalovaného odmítl též s poukazem
na výpověď svědka V. N., kterou považoval za věrohodnou. Není-li nyní možné -
právě s ohledem na novou skutečnost - hodnotit výpověď svědka V. N. o tom, že
podal žalobci alkohol po úrazu, jako \"věrohodnou\", není ani možné bez dalšího
vycházet ze závěrů znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc., neboť nelze
vyloučit (a je to tedy současně pravděpodobné), že návrh žalovaného na
provedení důkazu revizním znaleckým posudkem může být, zejména s přihlédnutím
ke zjištěné nové skutečnosti, posouzen jinak než v původním řízení. Není tedy
možné jen na základě obsahu znaleckého posudku prof. MUDr. M. S., CSc.,
vypracovaného v původním řízení, jednoznačně dovodit, že by zjištěná nová
skutečnost nemohla pro žalovaného přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud
České republiky je proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem a § 243b odst. 2 věta první
o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2003
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu