21 Cdo 2755/2024-2474
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní věci žalobkyně T. R., proti žalované TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s. se sídlem v Třinci – Starém Městě, Průmyslová č. 1000, IČO 18050646, zastoupené Mgr. Ondřejem Kadlubiecem, advokátem se sídlem v Třinci, Husova č. 401, o náhradu za ztrátu na výdělku, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 16 C 166/2003, o dovolání žalobkyně a o dovolání L. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. února 2024, č. j. 16 Co 142/2023-2383, opravenému usnesením ze dne 13. března 2024, č. j. 16 Co 142/2023-2393, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně se zastavuje. II. Řízení o dovolání L. R. se zastavuje. III. Žádný z účastníků ani L. R. nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 1. 6. 2023, č. j. 16 C 166/2003 -2262, zamítl žalobu žalobkyně T. R. o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1. 10. 1991 do 1. 10. 2016 ve výši 3 962 030 Kč a o placení doživotní měsíční náhrady (renty) ve výši 29 582 Kč (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 135 729,33 Kč (výrok II) a rozhodl, že Česká republika nemá vůči žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku I o věci samé co do částky 3 832 513 Kč a částky 29 582 Kč měsíčně za dobu od 1. 10. 2016 do konce života žalobkyně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu), v části zamítavého výroku I o věci samé co do částky 129 517 Kč jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 129 517 Kč, (výrok II rozsudku odvolacího soudu), uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 128 953 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že Česká republika nemá proti účastnicím právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok IV rozsudku odvolacího soudu).
Dne 17. 4. 2024 byla soudu prvního stupně doručena shodná podání z datové schránky žalobkyně a z datové schránky L. R., která jsou podle čísel jednacích uvedených v jejich záhlaví a podle označení „věci“ mimo jiné dovoláními proti rozsudku odvolacího soudu, vydanému v nadepsané věci. Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být dovolání také sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.
4. 2023, sp. zn. 26 Cdo 274/2023). Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Žalobkyně, která je fyzickou osobou, nebyla při podání dovolání zastoupena advokátem, dovolání nebylo advokátem sepsáno a nebylo ani tvrzeno či zjištěno, že by žalobkyně měla právnické vzdělání. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 16. 5. 2024, č. j. 16 C 166/2003-2435, žalobkyni vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.
2. 2024, č. j. 16 Co 142/2023-2383, a současně ji poučil o následcích nesplnění této výzvy. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 16. 5. 2024 žalobkyně požádala, aby jí soud v této věci ustanovil zástupce JUDr. Ing. Jiřího Matznera. Usnesením ze dne 31. 5. 2024, č. j. 16 C 166/2003-2439, soud prvního stupně rozhodl, že řízení o této žádosti žalobkyně se zastavuje. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8. 2024, č. j.
16 Co 151/2024-2449, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žádost žalobkyně ze dne 16. 5. 2024 o ustanovení zástupce pro dovolací řízení se zamítá. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo žalobkyni doručeno dne 30. 8. 2024. Protože žalobkyně po zamítnutí její žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení nedostatek podmínky povinného zastoupení neodstranila, Nejvyšší soud ji usnesením ze dne 22. 10. 2024, č. j. 21 Cdo 2755/2024-2463, doručeným dne 25. 10. 2024, vyzval, aby tak učinila v nové lhůtě, a současně ji poučil, že nebude-li mu do 15-ti dnů od doručení tohoto usnesení předložena plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, bude dovolací řízení zastaveno.
Žalobkyně na uvedenou výzvu reagovala podáním ze dne 25. 10. 2024, v němž oznámila, že si zvolila právního zástupce JUDr. Ing. Jiřího Matznera „jako Ex offo“, a v navazujícím textu ve vztahu ke stejně označené osobě požádala „o přiznání právního zástupce Ex offo“; plnou moc zvoleného zástupce ve stanovené lhůtě nedoložila a Nejvyššímu soudu nebylo ani doručeno dovolání zvoleným advokátem sepsané. Protože žalobkyně ani přes výzvu soudu nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranila, ačkoliv byla o důsledcích nesplnění této podmínky poučena, a podmínka dovolacího řízení podle ustanovení § 241 o.
s. ř. tak nebyla splněna, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně proti napadenému rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. K opakované žádosti žalobkyně o ustanovení advokáta pro dovolací řízení nepřihlížel, neboť soudy nižších stupňů její poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, posoudily a jejich naplnění neshledaly z důvodu nepřípustného zneužití procesních práv, tudíž by rozhodnutí o její další žádosti bylo pouze formální a zbytečně by dále prodlužovalo řízení; žalobkyně přitom netvrdí, že by u ní od rozhodnutí o její první žádosti, kterým je soud vázán, došlo k nějaké změně poměrů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.
8. 2023, sp. zn. 30 Cdo 1877/2023). L. R., který v nadepsané věci nebyl účastníkem řízení před soudy nižších stupňů a na něhož se tak nevztahuje osvobození od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích], který činí podle položky 23 bodu 1 písm. d) sazebníku soudních poplatků 14 000 Kč. Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 22.
10. 2024, č. j. 21 Cdo 2755/2024-2465, doručeným dne 25. 10. 2024, vyzval L. R. ke splnění poplatkové povinnosti a zároveň ho poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na tuto výzvu L. R. nereagoval a soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu má zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku zásadně přednost před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání L. R. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 2. 2024, č. j. 16 Co 142/2023-2383, opravenému usnesením ze dne 13. 3. 2024, č. j. 16 Co 142/2023-2393, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil, aniž se zabýval jeho žádostí „o přiznání právního zástupce Ex offo“, kterou podal současně a obsahově shodně se žalobkyní dne 25. 10. 2024, neboť případné ustanovení zástupce L. R. se tak pro toto dovolací řízení stalo bezpředmětným. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.