26 Cdo 274/2023-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce B. V., bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení částky 2.300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 94/2013, o dovolání žalobce proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. srpna 2022, č. j. 10 C 94/2013-216, a Městského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2022, č. j. 12 Co 320/2022-222, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. listopadu 2022, č. j. 12 Co 320/2022-222, potvrdil usnesení ze dne 30. srpna 2022, č. j. 10 C 94/2013-216, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) odmítl jeho podání ze dne 30. dubna 2022 a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Proti citovaným usnesením soudů obou stupňů podal žalobce (dovolatel) – nezastoupen advokátem – dovolání. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.
s. ř.“), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání. Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být dovolání také sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření.
Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. V projednávané věci podal dovolatel (nezastoupen advokátem) včasné dovolání proti citovaným usnesením. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Následně byl spis předložen dovolacímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání. Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované – mechanické a novými skutečnostmi neodůvodněné – žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval souladně s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Ústavního soudu z 19.
října 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, a dále též usnesení Nejvyššího soudu z 27. března 2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, z 19. června 2019, sp. zn. 27 Cdo 1189/2019, či z 2. srpna 2021, sp. zn. 26 Cdo 1393/2021). Z ustálené judikatury Ústavního (ale i Nejvyššího) soudu rovněž vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění.
V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 /a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu/, či usnesení Nejvyššího soudu ze 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, z 25. října 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018, a ze 7. července 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020).
Ačkoliv soud prvního stupně dovolatele nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel si této podmínky, včetně následků jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědom; předně o ní byl poučen již dříve v řízení v této věci (viz č. l. 129 spisu), ale nesčetněkrát též v jiných řízeních, jak je dovolacímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle § 241 odst. 1 o.
s. ř. ve spojení s ustanovením § 241 odst. 4 o. s. ř. nebyla dovolatelem v dvouměsíční lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. splněna. Nejvyšší soud – předseda senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.) – proto řízení o dovolání pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle § 241b odst. 2 a 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27.
ledna 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21.
srpna 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, z 9. června 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či z 13. září 2022, sp. zn. 26 Cdo 1843/2022).
Bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 4. 2023
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu