26 Cdo 1393/2021-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem
ve věci žalobce B. V., bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky
700.000,- Kč, o žalobě na obnovu řízení a pro zmatečnost ze dne 12. března
2019, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 185/2014, o
dovolání žalobce proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. ledna
2020, č. j. 42 C 185/2014-78, a Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2020,
č. j. 12 Co 45/2020-84, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9.
března 2020, č. j. 12 Co 45/2020-84, potvrdil usnesení ze dne 14. ledna 2020,
č. j. 42 C 185/2014-78, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně)
odmítl žalobu žalobce na obnovu řízení a pro zmatečnost ze dne 12. března 2019
a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně odvolací soud rozhodl o
nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti citovaným usnesením soudů obou stupňů podal žalobce (dovolatel) –
nezastoupen advokátem – dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo
podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č.
296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné
projednání.
Podle § 241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel
(fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání, zastoupen advokátem (případně
notářem), jímž musí být dovolání také sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní
podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze
odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno dovolání věcně projednat.
Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze
odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky
řízení odstranit, řízení zastaví.
V projednávané věci podal dovolatel (nezastoupen advokátem) proti citovaným
usnesením včasné dovolání, v němž současně požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o tomto
návrhu již nerozhodoval s odůvodněním, že majetkové poměry dovolatele se od
posledního rozhodnutí soudu o jeho shodné žádosti nemohly změnit, jelikož
obdobné návrhy činí mechanicky v každém podání (nepředkládá žádné nové
skutečnosti, pouze bezúspěšně a svévolně uplatňuje své právo) a neustálé
rozhodování o nich by vedlo k absurdním důsledkům; v této souvislosti odkázal
na usnesení Ústavního soudu z 19. října 2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11 (viz úřední
záznam na č. l. 108 spisu). Následně spis předložil dovolacímu soudu k
rozhodnutí o dovolání. Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované – mechanické a novými
skutečnostmi neodůvodněné – žádosti dovolatele o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo
Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval souladně s
ustálenou judikaturou (srov. již citované usnesení Ústavního soudu z 19. října
2011, sp. zn. I. ÚS 1901/11, a dále též usnesení Nejvyššího soudu z 27. března
2018, sp. zn. 23 Cdo 797/2018, či z 19. června 2019, sp. zn. 27 Cdo 1189/2019). Z ustálené judikatury Ústavního (ale i Nejvyššího) soudu rovněž vyplývá, že
poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení v
dovolacím řízení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším
soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o
důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku
dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým (srov. např. usnesení Ústavního soudu z 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 /a v něm
citovaná usnesení Ústavního soudu/, či usnesení Nejvyššího soudu ze 4. října
2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, z 25. října 2018, sp. zn. 27 Cdo 1226/2018, a
ze 7. července 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020). Ačkoliv soud prvního stupně
dovolatele opětovně nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního
zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani dovolací soud, neboť dovolatel
si této podmínky, včetně následků jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být
vědom; byl o ní poučen již nesčetněkrát v jiných řízeních, jak je dovolacímu
soudu známo z jeho úřední činnosti. Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §
241 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 241 odst. 4 o. s. ř. nebyla
dovolatelem ve dvouměsíční lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. splněna. Nejvyšší soud – předseda senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.) – proto řízení o
dovolání pro nedostatek uvedené podmínky řízení zastavil podle § 241b odst. 2 a
104 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel nezaplatil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud
vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro
nesplnění podmínky advokátního zastoupení zásadně přednost zastavení pro
nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu z 27.
ledna 2012,
sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již
nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si
je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze
opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce a dlouhodobě tak zneužívá svého práva na soudní ochranu
(srov. usnesení Nejvyššího soudu z 21. srpna 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, či
z 9. června 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020).
Bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 8. 2021
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu