30 Cdo 3993/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem
Ištvánkem ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 6, o 6 350 000 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 359/2014, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, č. j. 17 Co 109/2016-92,
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
V záhlaví uvedeným usnesením Městského soudu v Praze bylo potvrzeno usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 3. 2016, č. j. 31 C 359/2014-88, kterým
byl zamítnut návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací
řízení. Tato žádost byla podána v souvislosti s dovoláním proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 23. 12. 2015, č. j. 17 Co 473/2015-83, jímž bylo
v odvolacím řízení potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 12.
2015, č. j. 31 C 359/2014-75.
Proti v záhlaví uvedenému usnesení odvolací soudu podal žalobce dovolání
datované dne 6. 8. 2016 (č. l. 96), jehož součástí byla opětovná žádost o
ustanovení zástupce.
V usnesení Nejvyššího soudu (velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu) ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NS ČR 9/2015, bylo
vyloženo, že směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani
nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud
nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o
ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci samé, pak je na místě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení
advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesením odvolacího soudu,
zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Ačkoli nebyl žalobce vyzván soudem prvního stupně ke splnění podmínky povinného
zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., je nutno konstatovat, že z rozhodovací
činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v téměř shodných sporech byl žalobce
opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván a žalobci tudíž bezpochyby známo, že
v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, in
http:/nalus.usoud.cz, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30
Cdo 3052/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30
Cdo 3716/2015).
Vzhledem k tomu, že skutkové okolnosti, z nichž odvolací soud vycházel při
přezkumu odvoláním napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž byl
zamítnut návrh žalobce, aby mu byl pro dovolací řízení ustanoven zástupce z řad
advokátů, se (vycházeje z obsahu spisu) nijak nezměnily, přičemž žalobce ani v
podaném dovolání netvrdí nové okolnosti, které by mohly vést k úvaze o
relevantní změně poměrů na straně žalobce, dovolací soud dospěl k závěru, že v
daném případě nejsou splněny předpoklady k tomu, aby žalobci byl pro toto
dovolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů.
Jelikož dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta
pro řízení o dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu,
nedostatek povinného zastoupení nebyl žalobcem odstraněn, Nejvyšší soud podle §
241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o jeho dovolání
zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s.
ř).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 10. 2016
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu