27 Cdo 1226/2018-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v
právní věci oprávněného L. Š. proti povinnému B. V., o žalobě pro zmatečnost a
žalobě na obnovu řízení podanými povinným proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 10. ledna 2011, č. j. 37 C 2/2009-65, a usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 8. dubna 2011, č. j. 11 Cmo 49/2011-79, vedené u Krajského soudu v
Praze pod sp. zn. 37 C 2/2012, o dovolání povinného proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 1. října 2015, č. j. 2 Cmo 319/2014-98, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. června 2014, č. j. 37 C 2/2012-67,
zamítl návrh povinného na ustanovení zástupce pro odstranění vad odvolání
(výrok I.) a vyzval povinného k nápravě vad podání (výrok II.).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2015, č. j. 2 Cmo 319/2014-98, k
odvolání povinného zrušil rozhodnutí soudu v napadeném výroku I. a řízení o
návrhu povinného na ustanovení zástupce zastavil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž požádal o
ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Při podání dovolání
nebyl povinný zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající
právnické vzdělání. Podle § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem
nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení
neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec
druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu
uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý). Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se
dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není
možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud
vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud
řízení zastaví. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem
osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost
zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může
tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec
první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení
zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví
mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů
(odstavec druhý). Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky
soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o
(ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015,
sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení
zástupce z řad advokátů ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř. pro dovolací řízení,
neboť dovolatel své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř.
zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co
je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně
známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O
zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku
pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není
(subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s
přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný
prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února
2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. října 2015, sp. zn. 22 Cdo
286/2015, nebo ze dne 20. září 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016). Závěr odvolacího soudu, podle kterého projednání opětovné žádosti dovolatele o
ustanovení zástupce bránila překážka věci rozhodnuté ve smyslu § 159a odst. 4
o. s. ř. (ve znění účinném od 1. ledna 2014), neboť v této opětovné žádosti
dovolatel neuvedl žádné nové skutečnosti oproti žádosti původní, je v souladu s
ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné
pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní
a obchodněprávní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. 25
Cdo 803/2011, či usnesení Ústavního soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. IV. ÚS
766/10). Jelikož je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou
Nejvyššího soudu a dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, není
důvodné, aby pro dovolací řízení byl dovolateli ustanoven zástupce; je zřejmé,
že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v
dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné
zastoupení dovolatele. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit
dovolateli advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a
kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení
o dovolání zastavil (§ 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního
stupně – nevyzýval dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §
241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li
dovolatel v dovolacím řízení zastoupen advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel se v minulosti
obracel mnohokráte na Nejvyšší soud s dovoláním, a byl soudy ke splnění
podmínky povinného zastoupení opakovaně vyzýván, a to včetně poučení o
následcích nevyhovění těmto výzvám (např. ve věcech vedených Nejvyšším soudem
pod sp. zn. 30 Cdo 870/2016, sp. zn. 30 Cdo 837/2016, sp. zn. 30 Cdo 3588/2016,
sp. zn. 30 Cdo 3640/2016, sp. zn. 25 Cdo 5447/2017).
Dovolateli je tudíž
nepochybně dobře známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem a že
následkem nesplnění podmínky povinného zastoupení je zastavení dovolacího
řízení. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu,
poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné,
jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně
poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové
situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení
neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu),
či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014,
ze dne 13. ledna 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. října 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. ledna 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí
Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již
dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002,
sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu