U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Františkem Šejnostem, advokátem se sídlem
v Praze 2, Pod Slovany 12, proti žalovaným 1) JUDr. K. W., 2) České republice,
za niž jednají a) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
16, a b) Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o náhradu
škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 62/2004, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna
2010, č. j. 20 Co 106/2010-224, takto:
Dovolání se odmítá.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26. 1. 2010, č. j. 30 C 62/2004-212,
zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudního poplatku za řízení. Své
rozhodnutí odůvodnil tím, že jeho usnesením ze dne 21. 4. 2009, č. j. 30 C
62/2004-185, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 7. 2009,
č. j. 20 Co 262/2009-193, již bylo o totožném návrhu žalobkyně rozhodnuto, a to
tak, že osvobození od soudního poplatku nebylo přiznáno; s ohledem na absenci
nových skutečností nebylo návrhu žalobkyně vyhověno pro nedostatek podmínky
řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté (§ 159 odst. 5 ve
spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 4. 2010, č. j.
20 Co 106/2010-224, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že řízení o
osvobození od soudních poplatků zastavil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního
stupně o neopodstatněnosti nároku žalobkyně pro nedostatek podmínky řízení,
neboť žalobkyně nesdělila žádné nové skutečnosti ohledně svých majetkových
poměrů, pokud uvedla, že žije sama, manžel se od ní odstěhoval a ničím jí
nepřispívá; uvedené skutečnosti byly již z předešlých podání žalobkyně soudu
známy. Protože je překážka věci pravomocně rozhodnuté neodstranitelným
nedostatkem podmínky řízení, jehož procesním důsledkem je zastavení řízení
podle § 104 odst. 1 o.s.ř., rozhodl tak, že usnesení soudu prvního stupně v
tomto smyslu změnil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká
odvolacímu soudu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a že věc byla po právní stránce nesprávně
posouzena. Je přesvědčena, že soudy nepostupovaly správně, pokud ji nevyzvaly k
„vyplnění aktuálního stavu majetku“ a „aktualizaci původního rozpisu“; jednaly
tak zjevně v rozporu s jejími zájmy a porušily její právo na spravedlivý
proces. Ke stavu svého majetku žalobkyně sděluje, že jí byly sníženy dávky
státní sociální podpory, a namítá, že po ní nelze spravedlivě požadovat, aby
prodala nemovitost, v níž bydlí; nadto je nemovitost zatížena exekucí.
Dovolatelka dále vznesla námitku podjatosti soudkyně JUDr. Penn v řízení před
soudem prvního stupně, a to pro její poměr k žalobkyni a k věci, neboť tato
soudkyně má vědomě působit průtahy v řízení a jedná s cílem zamítnout žalobu. S
ohledem na uvedené argumenty navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou
stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že
dovolání bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno včas,
oprávněnou osobou (účastníkem řízení), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §
241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí,
proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalobkyně dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž odvolací soud změnil
usnesení soudu prvního stupně tak, že řízení o přiznání osvobození od soudního
poplatku zastavil. Ačkoli tak rozhodnutí odvolacího soudu nestanoví výslovně,
fakticky bylo jeho rozhodnutím zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně a
odvolací soud rozhodl ve věci sám; dovolání tak může být přípustné podle § 239
odst. 1 písm. a) o.s.ř., jde-li o řešení otázek právních a jde-li zároveň o
právní otázku zásadního právního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
(§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění – jehož správnost nelze v dovolacím řízení
přezkoumávat – že žalobkyně v průběhu předchozího řízení nepředložila nové
údaje a skutečnosti svědčící o změně v jejích majetkových poměrech, které by
odůvodnily osvobození od soudních poplatků a z uvedeného důvodu žalobkyni pro
nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté
nevyhověly.
Závěr, zda žalobkyní sdělené informace ohledně její majetkové situace jsou
oproti informacím rozhodným pro dřívější rozhodnutí o osvobození od soudního
poplatku změněné či nikoli, jsou závěry skutkovými (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru
rozhodnutí NS pod C 1025, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn.
25 Cdo 2523/2004), jejichž zpochybnění představuje nezpůsobilý dovolací důvod
(viz výše). Po právní stránce jsou pak závěry odvolacího soudu v souladu s
procesním předpisem i judikaturou dovolacího soudu, jakož i s usnesením
Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, v němž byl vysloven
závěr, že rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo rozhodnuto o zastavení řízení
o návrhu na osvobození od soudního poplatku za řízení pro opakovanou totožnou
žádost, má oporu v zákoně.
Námitka dovolatelky, že soudy obou stupňů nepostupovaly správně, pokud ji
nevyzvaly k doplnění údajů o aktuálním stavu majetku oproti původnímu přehledu,
představuje uplatnění námitky vady řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.,
k níž podle výslovného ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. přihlížet nelze, a která
přípustnost dovolání podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř. založit nemůže, neboť
nejde o řešení procesní otázky, která by měla judikatorní přesah do rozhodování
v jiných obdobných věcech.
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto
dovolání žalobkyně odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o.s.ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím
řízení nekončí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2011
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu