21 Cdo 2784/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v
právní věci žalobce JUDE - TRADE s. r. o. se sídlem v Dobré Vodě u Českých
Budějovic, Potoční č. 53, IČO 25173332, zastoupeného JUDr. Janou Rejžkovou,
advokátkou se sídlem ve Zlíně, Vodní č. 5178, proti žalovanému Dagmar Invest a.
s. (dříve droPe Invest a. s.) se sídlem v Opavě-Jaktaři, Palhanecká č. 478/16,
IČO 27724492, zastoupenému JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem v
Blatnici pod Svatým Antonínkem č. 462, o neúčinnost kupní smlouvy, vedené u
Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 35 C 130/2008, o dovolání žalovaného proti
usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 5. března 2014 č. j.
59 Co 382/2013-484, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k
dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že kupní smlouva uzavřená dne 27. 4. 2007
mezi A. K., V. H., Z. P., J. Š. a MUDr. J. Š. jako prodávajícími a žalovaným
jako kupujícím, kterou byl na žalovaného převeden dům postavený na pozemku p. č. st. 331, pozemek p. č. st. 331 a pozemek p. č. 677/2 (dříve pozemek ve
zjednodušené evidenci – původ pozemkový katastr p. č. 682/2), vše v k. ú. L.,
je v rozsahu, ve kterém byl na žalovaného převeden spoluvlastnický podíl A. K. ve výši 14/36 ke všem uvedeným nemovitostem, vůči žalobci právně neúčinná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 10. 5. 1998
poskytl A. K. půjčku ve výši 6.960.000,- Kč se sjednaným úrokem 10 % ročně z
půjčené částky, že půjčka včetně úroků měla být uhrazena nejpozději do 10. 6. 1998, avšak že k jejímu vrácení dosud nedošlo, že rozsudkem Obvodního soudu pro
Prahu 10 ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. 7 C 53/2001 ve spojení s rozsudkem
Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2011 sp. zn. 51 Co 117/2011 bylo A. K. uloženo zaplatit žalobci 6.000.000,- Kč s 26 % úrokem z prodlení z této částky
za dobu od 11. 6. 1998 do zaplacení, že A. K. tuto povinnost dobrovolně
nesplnila a že žalobce proto podal návrh na nařízení exekuce. Žalobce je
přesvědčen o tom, že A. K. prodala spoluvlastnický podíl na nemovitosti „v
úmyslu zbavit se svého jediného hodnotného majetku“ a že žalovaný o úmyslu A. K. zkrátit svého věřitele (žalobce) musel v okamžiku uzavření kupní smlouvy
vědět, tedy že „ve smyslu ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku dlužník
učinil právní úkon směřující ke zkrácení věřitele, když tento jeho úmysl musel
být druhé straně, která měla z tohoto právního úkonu prospěch, když na ni
přešlo vlastnické právo ke shora popsané nemovitosti, znám“. Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 16. 5. 2013 č. j. 35 C 130/2008-411
žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů
řízení žalovanému 10.890,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Gazárka a České
republice – Okresnímu soudu ve Zlíně 10.187,- Kč. Vycházel ze zjištění, že
žalobce má vykonatelnou pohledávku za A. K. ve výši 6.000.000,- Kč s
příslušenstvím, že dne 27. 4. 2007 byla mezi A. K., V. H., Z. P., J. Š. a MUDr. J. Š. jako prodávajícími a žalovaným jako kupujícím uzavřena kupní smlouva,
kterou prodávající na žalovaného převedli dům č. p. 310 postavený na pozemku p. č. st. 331, pozemek p. č. st. 331 a pozemek ve zjednodušené evidenci – původ
pozemkový katastr p. č. 682/2 (nyní pozemek p. č. 677/2), vše v k. ú. L., za
kupní cenu 30.000.000,- Kč, že kupní cena, snížená o částku 1.100.000,- Kč za
úhradu pohledávky podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 49 Nc
3939/2006-13, tedy částka 28.900.000,- Kč, byla před podpisem kupní smlouvy
složena do advokátní úschovy JUDr. Ilony Chladové a že smluvní strany shodně
konstatovaly, že složením do advokátní úschovy je kupní cena uhrazena. Poté, co
učinil závěr, že uvedená kupní smlouva byla platným právním úkonem, se zabýval
podmínkami odporovatelnosti právního úkonu, a dovodil, že odporovatelnými
nemohou být nikdy tzv.
ekvivalentní právní úkony, při kterých nedochází k
objektivnímu zmenšení majetku dlužníka, a že z hlediska splnění podmínky
objektivního zkrácení věřitelovy pohledávky je proto rozhodující, aby soud
posoudil obecnou (obvyklou) cenu, kterou by bylo možné dosáhnout při prodeji
nemovitostí v době uzavření odporované kupní smlouvy. Na základě zjištění, že
obvyklá cena předmětných nemovitostí činila ke dni 2. 5. 2007 částku
20.000.000,- Kč, učiněného ze znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce v
oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, Ing. Oldřicha Drahoše, a z
výslechu tohoto znalce dospěl k závěru, že kupní cena zaplacená žalovaným byla
vyšší než cena v daném místě a čase obvyklá, že se jedná o tzv. ekvivalentní
právní úkon, v jehož důsledku se „majetková sféra A. K. nezmenšila“, a že proto
nelze uzavřít, že došlo ke zkrácení věřitele. K návrhu žalobce na doplnění
dokazování revizním znaleckým posudkem soud prvního stupně uvedl, že znalec
Ing. Oldřich Drahoš „formuloval své závěry a jejich zdůvodnění naprosto
přesvědčivě, aniž by vzbudil jakékoli pochybnosti“, a že „potřeba revizního
znaleckého posudku, navrhovaného žalobcem, proto nevyvstala“. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 5. 3. 2014 č. j. 59 Co 382/2013-484 zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu
vrátil k dalšímu řízení. Na základě zjištění, učiněných z revizního znaleckého
posudku znaleckého ústavu Znalex s. r. o. ze dne 3. 12. 2013 č. 558/96/2013 k
posouzení znaleckého posudku znalce Ing. Oldřicha Drahoše a z revizního
znaleckého posudku téhož znaleckého ústavu ze dne 4. 12. 2013 č. 559/97/2013 ke
stanovení tržní hodnoty předmětných nemovitostí k datu 2. 5. 2007, které v
odvolacím řízení předložil žalobce a z nichž vyplývá, že znalecký posudek
znalce Ing. Oldřicha Drahoše je nepřezkoumatelný, že znalec Ing. Oldřich Drahoš
nedokázal stanovit obvyklou cenu předmětných nemovitostí a že jejich tržní
hodnota ke dni 2. 5. 2007 je „na úrovni částky 37.331.000,- Kč“, odvolací soud
dovodil, že nelze shledat správným skutkové zjištění soudu prvního stupně o
obvyklé ceně předmětných nemovitostí k datu 2. 5. 2007, neboť z revizních
znaleckých posudků jednoznačně vyplývá, že znalec Ing. Oldřich Drahoš při
ocenění pochybil, a dospěl k jinému skutkovému závěru o obvyklé ceně
předmětných nemovitostí k rozhodnému datu, a to ve výši 37.331.000,- Kč. Jelikož znalecký ústav své odborné závěry „vysvětlil úplným způsobem“, odvolací
soud neshledal potřebu jejich doplnění či dalšího zpřesnění a vysvětlení a
neprovedl výslech zpracovatelů znaleckých posudků, které obsahují „zákonem
stanovené náležitosti“. Výslech znalce Ing. Oldřicha Drahoše shledal
nadbytečným, a to „s ohledem na závěry plynoucí z revizního znaleckého posudku
ve vztahu k použitým metodám a znalcem zvolenému způsobu určení obvyklé ceny
předmětných nemovitostí nepřezkoumatelným odhadem“.
V důsledku odlišného závěru
o obvyklé ceně předmětných nemovitostí se odvolací soud neztotožnil se závěrem
soudu prvního stupně, že sjednaná kupní cena za převod nemovitostí byla vyšší
než jejich obvyklá cena v daném místě a čase a že se tedy jedná o tzv. ekvivalentní právní úkon, a uzavřel, že pro posouzení věci je za této situace
významné i posouzení dalších předpokladů odporovatelnosti právního úkonu, jimiž
se soud prvního stupně v důsledku jím přijatého závěru nezabýval, a rozhodnutí
soudu prvního stupně zůstalo v důsledku toho neúplné. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že o
tom, že revizní znalecké posudky budou provedeny k důkazu, se dověděl až u
jednání odvolacího soudu, na kterém byly přečteny některé pasáže z těchto
posudků, že znalecký posudek Ing. Oldřicha Drahoše u jednání odvolacího soudu
jako důkaz opakován nebyl, že odvolací soud žádným způsobem neprováděl
konfrontaci odborných závěrů uvedených ve znaleckém posudku Ing. Oldřicha
Drahoše a v revizních znaleckých posudcích („dokazování“ bylo zúženo jen na
prosté čtení vybraných pasáží z revizních znaleckých posudků), že dovolatel tak
byl procesním postupem odvolacího soudu postaven do situace, kdy se má vyjádřit
k provedenému důkazu, aniž by alespoň v „minimálním časovém předstihu“ před
jednáním obdržel revizní znalecký posudek a mohl se na jednání řádně připravit,
a že nebyl odvolacím soudem poučen o svém právu „posoudit (ne)podjatost
revizního znalce“. Vytýká odvolacímu soudu, že nevyslechl znalce Ing. Oldřicha
Drahoše a revizního znalce (aby si učinil svůj úsudek o přesvědčivosti,
jasnosti a úplnosti jednotlivých znaleckých závěrů) a že „zcela jednostranně a
bez patřičného odůvodnění se ztotožnil s odbornými závěry plynoucími z
revizních znaleckých posudků, aniž by v odůvodnění rozhodnutí osvětlil, proč
tak učinil“. Dovolatel je toho názoru, že odvolací soud měl podle ustanovení §
213 odst. 2 občanského soudního řádu zopakovat důkaz znaleckým posudkem Ing. Oldřicha Drahoše, neboť na základě revizních znaleckých posudků dospěl k jinému
skutkovému závěru ohledně obvyklé ceny předmětných nemovitostí než soud prvního
stupně, a rozpory mezi znaleckým posudkem Ing. Oldřicha Drahoše a revizními
znaleckými posudky se měl pokusit odstranit výslechem obou znalců. Pokud by se
tak nepodařilo rozpory odstranit, byl by na místě postup podle ustanovení § 127
odst. 2 občanského soudního řádu, tedy přezkum jiným znalcem. Žalovaný navrhl,
aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl pro nepřípustnost,
případně zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu se neodchyluje od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu a „nezakládá ani domněnku, že by ve vztahu k
uvedenému napadenému rozsudku měla být řešena otázka právní jinak či snad dosud
nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena“.
Zdůraznil, že žalovaný měl
možnost se s revizními znaleckými posudky seznámit, neboť byl zástupkyní
žalobce v dostatečném předstihu informován o založení těchto posudků do spisu a
ani na základě této informace nenahlédl do soudního spisu, a sám tak rezignoval
na možnost seznámit se se závěry uvedených znaleckých posudků, a u jednání
odvolacího soudu ani nežádal o poskytnutí dodatečné lhůty k vyjádření ke
znaleckým posudkům. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo
zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému
usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve
lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti
kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (kdy odvolací soud může
upustit od výslechu znalce a spokojit se při rozhodování o odvolání proti
rozhodnutí soudu prvního stupně pouze s písemným posudkem znalce předloženým
účastníkem v odvolacím řízení), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve
smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta
první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalovaného je opodstatněné. Podle ustanovení § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení
skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné
moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup
není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného
vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také
uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou
podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných
případech spokojit s písemným posudkem znalce. Podle ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku
nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným
znalcem. Podle ustanovení § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený
účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku
znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku,
postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký
posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci, kterého některá ze stran požádala
o znalecký posudek, nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit se s
informacemi potřebnými pro vypracování znaleckého posudku.
Každý znalecký posudek (ústní nebo vypracovaný písemně) musí obsahovat nález
(popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, a souhrn skutečností, k nimž
znalec při úkonu přihlížel), posudek v užším slova smyslu (výčet otázek, na
které měl znalec odpovědět, a odpovědi na ně) a znaleckou doložku (označení
seznamu, v němž znalec je zapsán, a oboru, v němž je oprávněn podávat posudek,
a číslo položky, pod kterou byl úkon zapsán ve znaleckém deníku) [srov. § 13
odst. 2 až 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů]. Ustanoví-li soud znalce, z uvedeného mimo jiné vyplývá, že znalce vyslechne
(při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval
písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu
znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl
(srov. § 187 odst. 3 větu první, § 191d odst. 3 větu druhou o. s. ř. a s
účinností od 1. 1. 2014 srov. § 38 odst. 1, § 70 odst. 2 větu druhou zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s
písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má
všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou
náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol
v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl
vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s
výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani
účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich
zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li - zejména s ohledem na
to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti - očekávat (důvodně
předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze
strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným
posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah
písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srov. též Zhodnocení
býv. Nejvyššího soudu „K uplatňování některých novelizovaných ustanovení
občanského soudního řádu“ ze dne 16. 12. 1974 sp. zn. Plsf 2/74, které bylo
uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, a
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2458/2009, který
byl uveřejněn pod č. 50 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011). Protože při provádění důkazu znaleckým posudkem předloženým účastníkem řízení,
který má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o
tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, se
postupuje – jak vyplývá z ustanovení § 127a o. s. ř. - stejně, jako by se
jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem, a to i v případě, že účastník
řízení předložil znalecký posudek, kterým je přezkoumáván znalecký posudek
jiného znalce (tzv. revizní znalecký posudek) [srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, který byl uveřejněn pod č.
38 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014], může soud upustit od
výslechu znalce, který vypracoval znalecký posudek předložený účastníkem, za
stejných podmínek, za jakých se může místo výslechu znalce ustanoveného soudem
spokojit s jeho písemným posudkem. V projednávané věci žalobce předložil v odvolacím řízení revizní znalecký
posudek znaleckého ústavu Znalex s. r. o. ze dne 3. 12. 2013 č. 558/96/2013, v
němž tento znalecký ústav dovodil, že znalecký posudek znalce Ing. Oldřicha
Drahoše, ustanoveného soudem prvního stupně ke zjištění obvyklé ceny
předmětných nemovitostí ke dni 2. 5. 2007, je nepřezkoumatelný, neboť jeho
součástí nejsou podklady, které si znalec opatřil a z nichž vychází, že nelze
přezkoumat, jak stanovil výslednou částku 20.000.000,- Kč, že ve věcné hodnotě
znalec použil pro stanovení obvyklé ceny koeficient z „vyhláškového“ ocenění a
že proto „závěrem nemůže být tržní hodnota“, že použil chybné porovnávané
nemovitosti v porovnávací metodě a chybné nájemní hodnoty ve výnosové metodě,
že „ve všech třech metodách vyvodil nesprávné závěry“, že mezi znalcem
stanovenou výší ocenění v rámci jednotlivých metod a jeho celkovým závěrem o
obvyklé ceně 20.000.000,- Kč „neexistuje příčinná souvislost (důsledkový
vztah)“ a že znalec Ing. Oldřich Drahoš nedokázal stanovit obvyklou cenu
předmětných nemovitostí, a revizní znalecký posudek znaleckého ústavu Znalex s. r. o. ze dne 4. 12. 2013 č. 559/97/2013, v němž znalecký ústav dospěl na
základě metody tržního porovnání k závěru, že tržní hodnota předmětných
nemovitostí ke dni 2. 5. 2007 je „na úrovni“ 37.331.000,- Kč. Poté, co odvolací
soud u jednání konaného dne 26. 2. 2014 k důkazu sdělil „podstatný“ obsah
těchto revizních znaleckých posudků, žalovaný označil revizní znalecké posudky
za účelové s tím, že „ani jeden z nich neporušil konzistentnost závěrů
znaleckého posudku Ing. Oldřicha Drahoše a tento zásadním způsobem
nezpochybňují“, a vyslovil nesouhlas se zařazením některých nemovitostí
znaleckým ústavem do porovnávání pro účely zjištění tržní ceny předmětných
nemovitostí za použití porovnávací metody; žalobce navrhl výslech znalce Ing. Oldřicha Drahoše, který by měl „znovu osvětlit své závěry“, a výslech jednoho
ze zpracovatelů revizních znaleckých posudků Mgr. Ing. Luďka Carbola. Odvolací
soud ve věci napadeným usnesením rozhodl, aniž by znalce (pověřeného
zaměstnance znaleckého ústavu) vyslechl; svůj postup v odůvodnění napadeného
usnesení zdůvodnil tím, že znalecký ústav své odborné závěry „vysvětlil úplným
způsobem“. I když znalecké posudky znaleckého ústavu Znalex s. r. o. měly podle názoru
odvolacího soudu všechny „formální náležitosti“, měl odvolací soud vzít v úvahu
též to, že tyto znalecké posudky měly pro rozhodnutí ve věci zásadní (určující)
význam, že jejich předmětem nebylo posouzení jen zcela jednoduchých
skutečností, že závěry znaleckých posudků jsou v rozporu se závěry znaleckého
posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Oldřicha Drahoše, že žalovaný proti nim
vznesl výhrady a že žalobce navrhl výslech jednoho z jejich zpracovatelů.
Vzhledem k těmto okolnostem nešlo v projednávané věci o odůvodněný případ, v
němž by se soud mohl ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 věty čtvrté o. s. ř. místo výslechu znalce (pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu) spokojit s
jeho písemným posudkem. V ustanovení § 213 odst. 2 o. s. ř. se odvolacímu soudu ukládá povinnost
zopakovat důkazy, na základě nichž soud prvního stupně zjistil skutkový stav
věci, má-li odvolací soud za to, že je z nich možné dospět k jinému (odlišnému)
skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. V projednávané věci
soud prvního stupně učinil skutkové zjištění, že obvyklá cena předmětných
nemovitostí činila ke dni 2. 5. 2007 částku 20.000.000,- Kč, z písemného
znaleckého posudku vypracovaného znalcem Ing. Oldřichem Drahošem a z výslechu
tohoto znalce. Měl-li odvolací soud za to, že tento znalecký posudek by bylo
možné – zejména s přihlédnutím k závěrům znaleckých posudků znaleckého ústavu
Znalex s. r. o. předložených žalobcem v odvolacím řízení - hodnotit jinak, než
jak jej hodnotil soud prvního stupně, a že proto uvedené skutkové zjištění
soudu prvního stupně založené na znaleckém posudku znalce Ing. Oldřicha Drahoše
zřejmě není správné, měl tento důkaz (včetně výslechu znalce) zopakovat. Jestliže tak neučinil, zatížil řízení před odvolacím soudem vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou
podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí
dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České
republiky toto usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil
odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta
první o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první
věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. srpna 2015
JUDr.
Jiří Doležílek
předseda senátu