21 Cdo 2815/2019-122
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka v právní
věci žalobce J. F., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem,
advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická č. 325/6, proti žalovaným 1) FOLTAN
a spol., se sídlem v Opavě – Městě, Ostrožná č. 233/40, IČO 25865111, jako
insolvenčnímu správci dlužníka TROPPAU INVEST LEASING, spol. s. r. o., se
sídlem v Opavě, Předměstí, Těšínská č. 2759/30, IČO 62362887, 2) Z. S., soudní
exekutorce, Exekutorský úřad XY, o nepřípustnost prodeje zástavy v exekutorské
dražbě, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 2/2018, o dovolání
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2018, č. j.
15 Co 128/2018-65, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2018,
č. j. 15 Co 128/2018-65, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle
nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak.
Dovolatelem přednesená otázka, za jakých okolností a v jakém řízení lze odložit
vykonatelnost rozhodnutí je řešena stabilně v rozhodovací praxi Nejvyššího
soudu, [byť k problematice odkladu vykonatelnosti podle § 243 písm. a) o. s.
ř.], kdy již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší
soud uvedl, že k předpokladům, za nichž může být vykonatelnost odložena, patří
mimo jiné, že podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon
rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci. Z uvedeného vyplývá závěr,
že odložit vykonatelnost lze pouze v tom řízení, ve kterém je napadené
rozhodnutí vydáno (a v žádném jiném), a za předpokladu, že je ve výroku
takového rozhodnutí uložena povinnost, při jejímž nesplnění je možno nařídit
výkon rozhodnutí (exekuci). Žádný z těchto předpokladů posuzovaný případ
nesplňuje. Závěr odvolacího soudu je tak v naprostém souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu a námitka žalobce tak dovolací důvod
nezakládá.
Další dovolatelem přednesená otázka, zda jsou „důvody odkladu vykonatelnosti v
zákoně stanoveny taxativně“, kterou odvolací soud zmiňuje jako další
(samostatně stojící) důvod svého rozhodnutí, nemůže založit přípustnost
dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť řešení této otázky nemůže ovlivnit
správnost rozhodnutí, a na řešení této otázky tak napadené rozhodnutí
odvolacího soudu – z pohledu výsledku řízení – již nezávisí (srov. např. in
fine odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo
4062/2017).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c
odst. 1 o. s. ř. odmítl.
K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem
48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 9. 2019
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu